20.8.2010 13:44:24 Panímáma
Ne tchýně, ale TCHÁN
S manželem bydlíme ve dvougenerační vile jeho rodičů, každá rodina obývá jedno patro, schodiště je společné. S tchýní TEĎ už vycházím dobře, pochopila, že potřebuji samostatnost a soukromí, ale problém je (byl) TCHÁN. Můj muž je na něm citově závislý, vzhlíží k němu a nedokáže se mu postavit, často argumentuje zdravotní stavem otce - takže otci vlastně projde všechno, neb se nesmí rozčílit. Užila jsem si za ta léta docela šikanu...nemá smysl to rozepisovat. Manžel nestál na mé straně, snažil se vyhovět oběma stranám, ale jak je uvedeno v článku, je to cesta do pekel a nakonec to rozrušilo i náš vztah. Spory s rodiči vyvrcholily v zimě, kdy byl muž v zahraničí, tehdy mě a děti pro nic za nic tchán vyhodil z domu (musela jsem v bytě trpět nábytek po jeho rodičích a nesměla jsem s ním hnout, taktéž koberce...). Tchán přišel ke mně do bytu a nelíbily se mu hračky, se kterými si moje děti hrají, tak mi hrozil prstem jako spratkovi, že s námi bude zle, pokud na nábytku najde jediný škrábanec. Potyčka vyvrcholila tím, že nás požádal ať si začneme hledat nové bydlení. S manželem jsem se domluvila a koupili jsme si byt, za 14 dní se stěhujeme. Tímto silným gestem se situace uklidnila a věřím, že si přestaneme s rodiči vzájemně lézt na nervy. Manželovi se bytu moc nechce, je zvyklý na zahradu, ale hlavně se mu nechce opustit rodiče. A to se stěhujeme jen o kilometr dál....Do bytu s námi ale nakonec půjde a uvidí se, jestli to našemu vztahu prospěje nebo ho to definitivně zničí. Počítám se vším, ale už se nedokážu o muže s rodiči přetahovat (často jsem bývala s dětmi sama, manžel si povídal s rodiči, po návratu z práce mě jen pozdravil a šel si povídat s rodiči...byla jsem totální outsider a manžel měl s rodiči vytvořenou podivnou koalici. Žila jsem ve zlaté kleci. Byt nás bude stát majlant, ale raději budu platit za klid v životě).
Manžel plánuje, že se v budoucnu do domu vrátí, zůstane-li jeho matka sama. Já mám strach, přec jenom i s ní to bylo občas peklíčko a zůstane-li sama, kdoví zda se na syna příliš neupne a situace se nebude opakovat. Poraďte - vy byste se v budoucnu vraceli tam, odkud jste utekli??
Omlouvám se za dlouhý příspěvek.
Odpovědět