24.8.2010 22:33:37 jana
Re: Ne tchýně, ale TCHÁN
Smutné.... ale co teď, když už jste manželé...
Dáváš mu poznat, pocítit - a to způsobem, kterému on rozumí! - že ho miluješ a bezvýhradně přijímáš? (Jakkoli je to těžké a to bezvýhradně Ti tam nepasuje.) Někdy dokážou zabrat, když mu přestaneš věci vytýkat, kritizovat, komentovat cokoli negativně. Hledej, co můžeš chválit, a to chval, posiluj dobré návyky. Přijmi ho a obdivuj, pro něco sis ho brala, ne?
Když se doma cítí přijatí, mají svůj prostor, mohou si dělat, co chtějí (v dobré míře), rozvrhnout si uričtý čas po svém, udělají za sobotní odpoledne více práce než když my jim to nalajnujem, sami a spokojeně, ale po svým, svým způsobem a jiným pořadím prací... Cítí se však svobodní (duchem), svéprávní, že je jedno, jak se rozhodnou, ale že se mohou rozhodovat, dělá jim to dobře, že to někdo ocení (detaily přejít). A ejhle - někdy na to berou perfektně - cítí se tam doma a jsou tam radši než tam, kde ta matka po nich pořád chtěla něco nějak.
Pokud ovšem manželka pořád něco dementuje, jsou radši u matky, i kdyby těch komentářů měla víc a horších - u té jim to tak nepřijde.
Oni pak k té matce přestanou pak tak chtít, pže ta je omezuje, přikazuje, rozvrhuje, doma mají svůj klid a prostor a můžou po svým (v míře, s ohledem na ostatní). Samozřejmě to platí, pokud psychika nebyla nabourána přespříliš a dá se vykřesat zdravé jádro.
Odpovědět