20.8.2010 22:06:25 Panímáma
Re: naše tchyně
Smutný příběh. Ale rozumím ti dokonale, když to nejde, tak to prostě nejde a i když se snažíš vycházet s tchýní sebevíc, tak po čase přijde určitý bod zlomu a přestaneš bojovat a řekneš si, že to nemáš zapotřebí. Že nemáš zapotřebí se neustále přetvařovat.
Jinak co se týká adrenalinu, tak ten mi taky vždycky spolehlivě vylítne, když se s tchánem jen potkám. Nedokážu to ovlivnit - stáhne se mi břicho a srdce bije jak o závod. Zkoumala jsem svoje pocity a bije se ve mně kombinace strachu, odporu a hrdosti. Jak já bych ho ráda poslala do pr..., ale nedovolím si to:-((
Odpovědět