A co snachy...?

Z nadpisu "rodiče" se vlastně stalo stěžování a někdy i nechutné "ty ty ty" na tchýni.

Člověk si nevybírá ani tchýni ani snachu
I když mojo první tchýně byla případ u níž byla typická "opičí láska", tak dnes ji vlastně děkuji.Kdyby si svého miláčka nepřitáhla zpátky, tak dnes nemám super druhého manžela. S druhou tchýni to beru tak,že přijedu, posedím, vyslechnu a odjedu.

Co tak založit téma: mám plné zuby snachy - myslí si,že tchýně se musí kdykoliv postarat o vnoučata kdy já to chci/i když je tzv. babička zaměstnaná,také má toho po práci plné zuby a o dovolené si chce odpočinout/,že dnem narození vnoučat nemá nárok na svůj volný čas, své záliby atd. Že nedělá stojku, když dostane výplatu nebo důchod, aby snacha mohla být doma.

Jsem taky tchýně, ale také ještě máma malého kluka. A je mi úplně jedno, jestli se to mým již dospělým dětem a jejich partnerům líbí nebo ne, že mám víkendy pro mne,manžela a malého syna - cestujeme,odpočíváme a užíváme si.

Mám zetě - můj názor na něho: žárlivec,despota,flákač-zase bez práce,když jedu navštívít dceru a abych také někdy viděla vnučku-i když mám svůj názor na fungování jejich vztahu/doufám,že dcera jednou prohlédne/,nekecám,nepletu se do nich/co si myslím,dcera ví/. Na polovinu své dovolené jsem měla vnučku u sebe,protože jsem chtěla, druhou polovinu jsem odpočívala.
Snacha č.1 - obě víme,že se nemusíme a láskou k sobě neoplýváme. Chováme se k sobě slušně, konverzace z obou stran v klidu,respektuji, že je to žena mého syna. Je to jeho život. Když potřebovali zavézt za vnučkou/komplikovaný příchod na svět a delší pobyt v nemocnici/,zavezla jsem je. Tenkrát mně řekla, že jsem ji dala hodného muže . Málem jsem měla vyražený dech - nečekala jsem to. Když vidím pěkné oblečení, koupím. Někdy zase pleny. Vnučka je bojovnice a všechno dohání. To je asi všechno,prostě začátek našeho poznání nebyl vydařený a je to ajko nějaký stín, který se pořád loudí. Možná čas to vyřeší..
Snacha č.2 - super !!!! ženská. Má klíče od našeho bytu, já od jejího/když jdu na návštěvu,zvoním/. Kdykoliv potřebuji pohlídat mého nejmladšího syna/ mám hodně velké problémy v práci, když onemocní/ a má volno, někdy i po noční - sama se nabídne,že ho pohlídá.V létě si ho berou na týden na dovolenou. Náš malý ji zbožňuje - co řekne jeho švagrová, co uvaří...to je nejlepší. Navštěvujem se, voláme si, když někde jedeme - voláme,jestli jedou s námi. Až budou mít děti, tak vím, že jim to v rámci možností vrátíme-hlídaní,pomoc s dětmi.

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale nedalo mi to.

K článku pisatelky bych napsala svůj názor: Holka, jaký si to uděláš, takový to máš. Neber to jako útok, ale mít malé děti,studovat, být doma, mít hypotéku - všechno najednou: to je opravdu HODNĚ. K tomu je potřeba dost vysoký příjem manžela,aby jste byli všichni spokojeni. Možná tchýně viděla,že to finačně neutáhnete z jednoho platu...nevím.

A jak vždy říkám, tím,že naše děti mají děti - neznamená, že nám končí život a nemáme nárok dál žít.
Člověk si má naložit na svá záda tolik kolik unese.