..

my bydlíme s tchýní a tchánem v jednom domě sice máme oddělené vchody a každý svou bytovku,ale radši budu bydlet s moji mámou která je v domě sama a když mi do něčeho "kecá" tak ji usměrním narozdíl od přítele.Zjistila jsem že jsem těhotná ještě jsme to nikomu neřekli a místo abych si užívala klidného těhotenství mám stres z tchýně.Už když jsme spolu začali chodit řekla mi, že kočárek na sto pro bude kupovat ona a že jistě ne černej, že je to jako rakev no už s tímto mě dostala za 1.barvu i kočár si vybereme snad my (a zrovna černý s kombinacemi se mi vždy líbil)když je to naše dítě a za 2.nechápu jak někdo může přirovnat kočár i když je černé barvy k rakvi to je fakt humus.Pak slyším jak se těší že bude ježzdit na procházky jak krásně zhubne no to je něco pro mě v tu chvíli jsem ji poprvé odpověděla,ptž už jsem to nemohla dejchnout.teď mám strach ji to říct.je to fakt hodná ženská, ale prostě nechápe, že i já se třeba těším až si to prožiju a zatím z ní mám pocit jako bych měla porodit a dítě ji odevzdat a pak nazdar milá snacho už tě nepotřebujem.A nejhorší na tom všem je, že přítel mě nařkne z toho že ji nemám ráda a že pořád jen jeho máma, jeho máma, vůbec se mě nezastane takže jsem se rozhodla pro to nejhorší a to, že se odstěhuju a buď za mnou půjde nebo ať si tam schnije, ale já se přece nebudu stresovat.Vím,že je to řešení na ...,ale kdybch věděla, že se nezmění ani po početí asi bych se s ním rozešla.život je bo,ale je můj tak si ho chci prožít po svém a neznamená to, že bych chtěla dítěti upřít babičku to v žádném případě!