Rodiče nám zasahují do vztahu

Dusno, málem na rozvod. Příčina? Spory s tchyní a tchánem. I takhle stroze by se dala popsat situace některých českých domácností.

Stát se tchyní či tchánem znamená pro rodiče našeho partnera či partnerky vstup do komplikované sociální role, s níž si ne každý poradí. Stejně náročné může být i působení v roli snachy či zetě, zejména pokud mladý pár bydlí v těsné blízkosti partnerových rodičů - dočasně v jejich domě či bytě, případně natrvalo v rodinné vile či dvojdomku.

„Nastěhovali jsme se k manželovým rodičům, protože předávání našeho bytu v novostavbě se kvůli kolaudačním závadám posunulo o více než půl roku. Měli jsme pro sebe dva pokoje a příslušenství, ale kuchyň byla společná. Asi po měsíci bydlení jsem večer upekla manželovi dort, protože jsem mu druhý den chtěla popřát k narozeninám. Dala jsem ho do společné lednice a tchyně mu z něj ráno bez mého vědomí klidně ukrojila kus k snídani a ještě mi pak řekla, že jsem to přece stejně dělala pro něj, tak o co mi jde,“ stěžuje si sedmadvacetiletá Renáta na nedostatek respektu ze strany manželových rodičů.

Zpočátku nechtěla nic řešit, jde přece jen o dočasné bydlení - a stáhla se do pasivity. Jenže submisivní ho postavení vůči tchyni se nedokázala úplně zbavit ani později.

Pětatřicetiletá Lenka podezírá manželovy rodiče, že při návštěvách slídí očima po bytě a hledají důkazy Lenčiny nepořádnosti. „Dokonce mi tchyně začala mluvit do toho, jak třídím špinavé prádlo, a kdybych nezačala ječet, snad by se mi v něm začala hrabat,“ ří ká a ještě po řadě měsíců se třese vzteky a ponížením, když si na scénu vzpomene.

Od té doby tchyni neviděla, manžel navštěvuje rodiče sám a nevyřešené problémy začínají nenápadně narušovat i vztah mladého páru.

Vztah s tchyní patří k těm nejožehavějším rodinným tématům, přitom vztah tchyně - zeť bývá obvykle méně dramatický než konstelace snacha - tchyně. Má to své hluboké psychologické důvody - kombinace dvě ženy a jeden muž vytváří prostor pro mocenský boj, minimálně do té doby, než si zúčastnění ujasní, že láska mateřská a láska partnerská jsou dvě zcela odlišné záležitosti, v nichž nelze soupeřit a které nelze stavět proti sobě.

Jak vzít vítr z plachet

Postavení partnera při sporech s tchyní je tím, co spory buďto mírní, nebo zostřuje. Je jen logické, že nikdo nechce shodit ani rodiče ani manžela či manželku.

Dospělý syn (či dcera), který figuruje v případě sporu v roli prostředníka, je vystavován obrovskému nátlaku z obou stran. Jedné ze stran většinou podléhá a sám pak trpí nejvíce - což mu bohužel partner zpravidla nevěří, zatímco rodiče to mívají tendenci interpretovat tak, že jeho partnerský vztah nefunguje.

V podobných mocenských bojích je potřeba hned zkraje stanovit jasné hranice. Pokud partneři táhnou za jeden provaz a „usměrňování“ tchyně se ujme vždy vlastní dítě, obvykle je situace více pod kontrolou a nehrozí vážnější krize ani mezi partnery, ale posléze ani s rodiči.

Obzvláště u syna je důležité, aby zachoval své matce patřičnou lásku a úctu, ale aby ji přestal brát jako neotřesitelnou autoritu. Jeho loajalita vůči partnerce by měla být prioritní. Pokud má partnerka v této oblasti pocit jistoty, nebere tchyni jako hrozbu a sokyni a její chování se umírní. Pocit manželské solidarity stoupne, zprvu šokovaná a možná i uražená maminka nakonec svému dítku zpravidla ráda odpustí a v zájmu rodiny začne respektovat novou rodinu i se snachou a jejími pravidly.

Pokud syn stojí důsledně za manželkou a zároveň se chová k matce s úctou, je to nejlepší možná pozice pro urovnání konfliktu. Pár tak působí spokojeně a matce to vezme vítr z plachet. Boj proti snaše totiž ztrácí smysl.

Jak přilít olej do ohně

Pokud je syn zmítán mezi oběma ženami a snaží se chovat spravedlivě tak, že jednou se zastane té a jindy zase druhé, uvízne ve spárech neřešitelnosti a nespokojení jsou všichni. Dává tak matce za pravdu, že občas je se ženou přece jen nespokojený. Matka tak nabude dojmu, že si syn skutečně nevybral nejlépe a že musí zasáhnout.

Takhle ale partnerství už z principu nefunguje a obvykle krachuje nejen vztah mezi snachou a tchyní, později ale i vztah páru samotného a nakonec to začne skřípat i mezi matkou a synem.

Není jiné cesty než vymezení jasných hranic, které musí všichni dodržovat. Každý pár má svá slabá místa, ale rodiče na žádné straně nebývají v tomto případě dobrými rádci, neboť nemohou být již z podstaty věci objektivní. Jejich přirozeným pudem je dítěti v nouzi za každou cenu pomoct. Čím méně se jim to daří, tím urputněji se o to snaží.

„Po dvou letech jsem se své matce svěřila, že mě manžel podvádí. Měl stále nějaké románky, nezajímal se ani o mě, ani o dceru, tak jsem se nakonec rozhodla, že požádám o rozvod. Jenže naši se jednoznačně postavili na stranu mého muže, matka prohlásila, že dokáže finančně slušně zajistit rodinu a ze mě udělala nezodpovědnou ženskou, která bazíruje na prkotinách,“ vzpomíná dnes čtyřicetiletá Jana.

Skutečně se rozvedla, časem navázala nový vztah, její rodiče nakonec uznali, že se zřejmě rozhodla správně - ale důvěrný vztah se už nikdy nepodařilo obnovit. „Mám je samozřejmě ráda, kdyby bylo potřeba, postarám se o ně, naši se nám taky občas snaží pomoct. Ale už bych se jim nikdy se svými problémy nesvěřila,“ uzavírá Jana.

Vnoučata na scéně

Babičky vnoučata milují, ale jejich přístup a představa o tom, co je pro dítě nejlepší, se může od názoru matky lišit. Drama nastává, pokud babička zaujme roli zkušeného experta.

Tím, kdo by měl mít vždy „právo veta“, je totiž matka, resp. rodiče dítěte. Respekt je zde onou magickou formulí. K tomu se ale připojuje i důvěra, a to oboustranná. Tím, že tchyně respektuje snachu, potvrzuje volbu svého syna, přenechává mu plnou zodpovědnost a nechává ho dospět. Snacha by zase měla věřit, že tchyně svá vnoučata také miluje a že trocha odchylek od běžného režimu dítě nezabije. Navíc je to právě tchyně, kdo vychoval manžela, takže se dá předpokládat, že v roli matky asi nebyla zas tak neschopná.

Rozumná matka pochopí, že pro děti je důležité mít babičky, i když třeba nejsou ideální. A chytrá tchyně uzná, že přijít o vnoučata je strašná škoda a že spokojenost jejich rodičů je tím nejdůležitějším. Ať to zní sebepodivněji, prarodiče mohou k té spokojenosti přispět mnohdy více pasivitou než aktivitou - a pomoci za předpokladu, že jsou požádáni. Na druhé straně i mladá rodina si musí být vědoma toho, že prarodiče mají vlastní zájmy a pečovat o vnoučata zdaleka není jedinou náplní jejich volného času.

Skryté příčiny

Hledáme-li skutečnou příčinu konfliktů mezi mladým párem a rodiči jednoho z nich, zjistíme, že problematické vztahy jsou jen odrazem jiných vztahových nedostatků týkajících se nezralosti zúčastněných. Ať už jde o partnerské neshody mladého páru, nebo o nedořešení problémů z původní rodiny.

Tchyně, která nadměrně zasahuje do chodu nové rodiny, obvykle nedořešila svůj vztah k vlastnímu dítěti a stále se jej snaží chránit a manipulovat jím. Pokud se nepodaří žádnou metodou zvrátit nepřívětivé rodinné klima, zbývá pouze pokud možno zúžit prostor pro třecí plochy, nepřilívat zbytečně olej do ohně a dívat se na situaci s odstupem. V rodinných vztazích jde vždy o běh na dlouhou trať, klidný a rozvážný přístup přinese časem lepší výsledky než rychlá a radikální řešení.

Autorka vystudovala aplikovanou psychologii na IVPC, VOŠ publicistiky a prošla tříletým psychoterapeutickým kurzem v humanistické skupinové terapii. Pořádá prožitkově-vzdělávací kurzy zaměřené na lepší sebepoznání a osobní rozvoj (www.psychohratky.com).