| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak moc je rodina důležitá právě o Vánocích

 Celkem 165 názorů.
 Michaela Pecharová 


Vánoce plné stresu 

(31.12.2008 9:52:46)
Přeji pouze pevné nervy. Když jsem byla malá, naše Vánoce bývaly jedna velká hádka. Mamka s otčímem se hádali kvůli práci v domácnosti, nádobí, pohádkám, nám... Proto si teď doma děláme pohodové Vánoce. Z úklidu si hlavu nedělám, na pohádky koukám s dětmi, prostě nic neřeším, právě proto, abychom si tím stresem nezpůsobili ty hrůzy, které jsem zažívala několik let o každých Vánocích... Hlavně na to pamatuj, až budeš mít svou rodinu s dětmi. Vánoce si chci užívat, ne přežívat. Držím pěsti a vydrž.
 mandarinka 
  • 

ako to zvladnut ? von z bludného kruhu 

(2.1.2009 18:51:26)
poradím ti, čo si myslím ja,ked zlyhava komunikacia a ked uz nevies kam z konopí
je to niečo, čo je vlastne najtahšie zo všetkého.
a to je Rešpektovanie rodičov aj so všetkými ich chybami.

keby si vedela dopredu, ze rodičov nezmenis ,budes to napriek tomu robit cely zivot?

je dolezite, si uvedomit pravdu pravducu aka je.
napríklad:
jeda, moji rodicia su zgrlosi, teda setria kde sa dá. moje nervy!! to je strasne!!!..no je to tak.
alebo : moji rodičia mi neveria, nerešpektujú ma,podrázajú tým nohy mojej hrdosti
a mozno si to aj uvedomuju!!!dokazem s tym zit, kym si zalozim svoje hniezdočko a zariadim sa podla svojho?

vies, vsetko je o praci, aj na psychike, a skor sa ti oplati investovat energiu do seba ako do toho, ako menit rodičov.a ešte jedna dolezita vec, vsetko je proces... nic sa nevyriesi za dva dni.


a časom, ako sa meníme sa na situácie začneme dívat inak
a to si mozes overit, len zase časom

zdas sa mi inteligentna mila holka, určite najdeš riešenie
ako z toho von. zo vsetkych tých rád, ktoré sme ti tu poslali

tak prajem ti co najskor zazit radost z prvych usmevnych dni
pa

 Lizzie 


Drž se 

(31.12.2008 9:55:31)
Nejhorší je nedůvěra - to je to, co mě jako první napadlo při čtení mého příspěvku. A opět jsem si uvědomila jak moc dělá to, že naši mě i sestře věřili. Upřímně - u vás bych to asi nevydržela a vztahy bych vyostřila. Jsem taková vzteklá povaha a zvláště v pubertě jsem byla.
Spousta věcí, co popisuješ se mohou zdát někomu jako prkotiny, ale já věřím, že ti neskutečně otravují život - právě proto, že jsou to hádky kvůli hloupostem. Autorko, ať se to občas tak prezentuje (viz. neustálá snaha o dokonalost) rodiče nejsou nadlidi, ale mají své vlastní potíže a problémy, které se mohou kdykoliv projevit a vyostřit a pak je oheň na střeše. Věř mi - sama jsem prožila hodně divoké období, co se rodiny týče. Můžu ti poradit dvě věci.
1. Promluvit si s nimi o všem, co tě mrzí...třeba jim svitne, pokud jsou aspoň trošku soudní.
2. Pokud jim nesvitne, zařídit se pro sebe, vybudovat si kolem sebe ochranný val, aby sis mnohé věci nebrala zbytečně k srdci, prostě pouštět něco jedním uchem tam a druhým ven.
Pokud budeš na VŠ třeba na koleji, je to taky trochu o něčem jiném, pokud budeš mít slušný rozvrh můžeš si najít brigádu, později s přítelem třeba privát, jako výhodu vidím, že je starší a má v pohodě rodiče. Prostě už bude lecos jiné než na střední škole. Jsi mladá, tak si zbytečně nezatěžuj život starostmi - ono by se to mohlo do budoucna i neblaze projevit.
Držím pěsti, autorko.
 Morrigna 


odstěhuj se 

(31.12.2008 10:00:36)
Docela chápu tvoje pocity. Já se od rodičů odstěhovala v 19ti. Naši jsou fajn, ale prostě už doma panovala ponorka. Pocit že jsem stále hlídána, že nic nemůže být po mém, že dřív to bylo hezčí... Stejně jako tebe mě mrzelo, že naši neocení to že nepiju, nekouřím.
Když jsem oznámila, že odcházím bydlet s partou kamarádů byla to pro ně rána. Přítele jsem neměla, tak to asi vůbec nechápali. Naštěstí se zachovali velmi velkoryse: do našeho holobytu mi dovolili odvézt část nábytku z dětského pokoje, přidali pár kusů nejzákladnějšího nádobí a každý měsíc mi přispívali na jídlo, drogerii a pod. stejnou částkou jako kdybych byla doma (tzn. sečetli tyto výdaje celé rodiny a mě dali pětinu)+ na tramvajenku. Vydělat si an nájem byla moje starost, nejdřív to trochu drhlo, ale brigády šly i při VŠ zvládnout.
Naše vztahy se po počátečním zmatku ohromně vylepšily - odpadly třecí plochy. Já jsem chodila jednou nebo dvakrát za týden se ukázat, popovídali jsme si. Doma jsem si hospodařila po svém.
Když spolubydlení po osmi měsících náhle skončilo (rozhádali jsme se), nechali mě u sebe zase bydlet (a doufali že tam už zůstanu). Jenže to už se nedalo, do dvou měsíclů jsem měla nové bydlení (v garáži ;-) a domů jsem se už nevrátila.
Teď mě naši berou jako rovnoceného partnera, hodně si navzájem pomáháme. Podobně jsem to viděla i u své mladší sestry (která nemá tak výbušnou povahu jako já).
Ty máš situaci o to horší, že jsi zatím na SŠ. Můžeš mít oporu v přítelově rodině ale zároveň na ní můžou tvoji rodiče žárlit.
 LENKA, Alešek, Lucinka 


Re: odstěhuj se 

(31.12.2008 11:15:04)
Já jsem se tedy nikdy z domova neodstěhovala, tedy ne na pořád. Jednou na měsíc, ale to nešlo, protože jsem bydlela u kamaráda, který si to představoval jako chození a já ne. Po druhé jsem utekla do zahraničí na dva roky. No a teď tu bydlím a skřípe to. Ale co jsem chtěla podotknout, že jsem si v 19 letech koupila prvního walkmana a měla ho večer na uších. Usnula jsem s ním. a místo, abych ho našla ráno u postele, tak ho máma zabavila. Koupila jsem si ho za svoje peníze a máma mi ho vzala. To mi hrozně vadilo, že mi brala věci. ~Rv~Rv
 Rapiti 


Re: odstěhuj se 

(31.12.2008 14:32:39)
Taky si myslím, že by možná ztupilo ostří, kdyby ses osamostatnila.
Maminka tě vidí jako dítě a tebe čeká těžký úkol začít se chovat jako dospělá.
Ty si říkáš, že mámu nezajímají tvoje názory a nebere tě vážně. Možná, že maminka si v duchu říká, ta holka chce všechno jen podle sebe, a jaký mám já starosti, to jí nezajímá.
Krom generačních střetů můžou být ještě další problémy, které možná nevidíš, protože tě maminka chce šetřit. Možná má spoustu starostí. Napadají mě takovéhle:
Co, když rodiče mají potíže v práci? Nebojí se, že přijdou o místo a proto tak šetří?
Co, když je některý z nich docela vážně nemocný a bojí se o svou budoucnost?
Uvědomuješ si, v kterém roce jsi se narodila? Přišla revoluce, najednou bylo možné cestovat, studovat bez kádrového posudku. A co měli vaši? Mimino. Rodiče si možná najednou neumějí poradit s tím, že jste se sestrou tak rychle vyrostly a chtěli by zastavit čas. Jak se říká: mládí v p... a do důchodu daleko. Tobě to ještě tak nepřipadá, ale život ubíhá strašně rychle.
Vaši tě nerespektují, ale ty je také ne. Možná by pomohlo, kdyby ses to naučila. I oni touží po tvém uznání a ocenění. Chtějí být důležití a užiteční. Jejich svět se najednou strašně rychle mění a to není jednoduché. Časem to poznáš sama.

Přeji ti, aby sis k nim našla opět cestu a zároveň se postavila na vlastní nohy a žila svůj vlastní šťastný život.
 Tvoje horší já 


Touha osamostatnit se 

(31.12.2008 10:03:30)
Myslím, že autorka prostě chce a potřebuje bydlet a rozhodovat samostatně, bez ohledů na rodinu. Musí ale bohužel počkat, až na to bude mít prostředky.
Jinak, její rodiče mi podle popisu přijdou naprosto běžní. U nás by asi taky neprošlo dělat kapra pečeného v troubě atd. Taky by naši nadávali nad vařením Salka na likér. A určitě by měli jiný názor na kvality plazmové televize atd.
Ale ani teď, když jsem svoje paní, nepeču kapra prostě proto, že se mi letos zachtělo změny. Protože se stejně musím ohlížet na ostatní členy rodiny. Tak jsem ho letos třeba upekla půlku, zbytek byl klasicky smažený.
Pořád je to o kompromisech. Nejenom, když jsem byla ještě u rodičů. I teď, když mám čtyři nové členy rodiny. Nikdy není člověk úplně svobodný a vždycky se musí přizpůsobovat. Leda by byl "single", ale to by mě nebavilo.
 Lizzie 


Re: Touha osamostatnit se 

(31.12.2008 10:09:25)
Jani,

tobě tohle přijde běžné? Mě by to dost lezlo na nervy, z článku cítím dost napětí.
Jinak můžu říct, že ač své rodiče miluji a jsou moc fajn, právě díky těm ,,třecím plochám" a faktu, že je každý člen rodiny dost svéhlavá osobnost, bychom spolu bydlet nemohli.
 Tvoje horší já 


Re: Touha osamostatnit se 

(31.12.2008 13:51:03)
Ale ano. Přijde mi to úplně běžné, i moji rodiče nebyli a nejsou jiní. Ale asi jsem neměla takovou touhu se prosazovat. No, možná byli v něčem tolerantnější. Třeba to cukroví jsem mohla péct, jaké jsem chtěla. Byli rádi, že nějaké bude. Ale samozřejmě, třeba linecké se prostě upéct muselo, z tradice. Že bych mohla mluvit do výběru stromku, to ani náhodou. A kapr? Byl smažený a k tomu jsme udělaly se sestrou třeba kapra na černo. V tomto byli naši vždycky zlatí, snědli, pochválili. Ale ten smažený prostě být musel a mě by ani nenapadlo vnucovat rodičům změnu.
Pokud jde o pozdní příchody, moc jsme v tom rodiče nenatrápili, teda spíš možná brácha. Na vysoké škole jsme se sestrou byly v jiném městě a o nějakých nočních anabázích rodiče naštěstí neměli ani tušení. Ale můj milý, nynější manžel, když měl u mě na privátě poprvé přespat, šel napřed do budky a zavolal rodičům, že se vrátí až ráno. Ze slušnosti a z lásky. Aby neměli strach. Nestojí to tak moc a je to dospělé gesto. Nějaké vyvařování a krmení, to jsem vždycky brala od rodičů jako luxus. A jak byl v tomto směru opečovávaný můj manžel, to byste teprve měli vidět. Rodiče ho vyhlíželi z balkonu, aby mohli včas přihřát jídlo, než vyjede do čtvrtého patra. Ale taky jim to nikdy neměl za zlé, tu poněkud přehnanou péči a starost.
Pokud jde o šetřivost, nevím, jak dalece umí posoudit autorka finanční situaci své rodiny. Tipla bych si, že o skutečných příjmech a výdajích nemá ani páru. To se snadno mluví, když nemá hospodaření ve svých rukou. Naši v době, když jsem byla na VŠ, byli poměrně movití, teď to není žádná sláva. Ale manželovi rodiče vždycky obraceli každou korunu několikrát. V životě jim to nevyčítal. Proč taky?
 Lizzie 


Re: Touha osamostatnit se 

(31.12.2008 14:25:13)
Jano,

já v rodině zažila mnohem větší čóro, ale co se přístupu rodičů ke mně týče, ač jsme se občas rafli a rafneme tak, že sousedi asi koukají (a za půl hodiny o ničem nevíme), byl mnohem benevolentnější. Ale asi je to tím, že mám rodiče poměrně mladé a v mládí bývali také pěkná kvítka.
Příchody apod. jsem nikdy neřešila, neboť od 15 jsem prakticky mimo domov. A už v rané pubertě mi bylo řečeno, že mi nic zakazovat nebudou, ale třeba takovýma drogama si na hlavu nase"u sama. Antikoncepce je u nás samozřejmost - já si jí řešila sama. Sestra naopak přišla, řekla - pochválili jí, pořídila se a jejího přítele přijímají v pohodě.
Na stranu druhou je fakt, že jsme v leččems dost nestandardní rodina a normální lidi kolikrát mnohé věci z naší domácnosti nepochopí. Ale to je na jiný povídání.
 *Niki* 


Re: Touha osamostatnit se 

(1.1.2009 21:38:57)
Autorko, úplně ti rozumím. Jako bych viděla sebe před nějakými 10 - 15 lety. Puberta a postpuberta mnou cloumala, chtěla jsem být viděna jako samostatná a dospělá a ouha, moji rodiče to viděli jinak. Asi jako rodiče tví. U nás byl ten "šetřílek" můj tatínek, maminka to docela zdravě vyvažovala. Ale o tom to není. Souhlasím s názory, že je načase, aby ti rodiče ukázali realitu. Ty vidíš jen prudění, ale ne, co je za ním. Nemusíš to ještě pochopit a nemusíš to ještě ani akceptovat. Ale měla by jsi ji vidět a pokusit se udělat názor. Salko bych ti nejspíš koupila a pak ti ukázala všechny složenky a nechala tě rozhodnout, jak budeme hospodařit celý následující měsíc. Já u našich taky vidla jen to prudění, nic víc mi neukázali. To je pak těžké.
Rodina je jeden velký kompromis. Resp. jednou je po mém, podruhé po tvém. Dnes, jako dospělá s vlastní rodinou musím dělat mnohem větší ústupky než tehdy jako náctiletá, to mi věř. S dospělými, byť prudícími, se jaksi na kompromisu jde domluvit lépe než s vdorovitými batolaty a kojenci :-)
Jak už tu někdo psal: pokud nehodláš žít single, budeš muset i ustupovat. A rozhodovat. Za sebe i za druhé. Věř, že být dospělá a rozhodovat je často mnohem těžší než v klídku ustoupit a nechat to na druhém... šťastný nový rok :-)
 Silva 
  • 

Re: Touha osamostatnit se 

(3.1.2009 19:35:49)
Lucko, ja mela doma neco podobneho, ale to pochopi jen ten, kdo neco takoveho prozival.Chapu, jak se citis a proc nektere veci vidis takto.Neni to jen touha osamostatnit se, je to v necem jinem.A ja chapu v cem, ale nechci to tady rozebirat.
Neni nad to, mit fajn rodinu, kde se da komunikovat v klidu a rozume.

Myslim Lucko, ze u Vas je problem jinde.....myslim, ze rodice maji asi problemy.Mozna spolecne, mozna v praci, mozna s pribyvajicimi roky i financni, protoze rok od roku je vse drazsi....vis, ona potom ani ta pohoda neni.Nekdo se s tim vyrovnava hur a pak je neprijemny na ty sve nejblizsi.Proste ma tolik starosti a trapeni, ze kolem sebe siri jen tu nervozitu.
Ona plna vana neco stoji napr.Ale zase jednou za cas ani ja nekecam, kdyz syn touzi splouchat se....
Mozna Vasio tom nechteji a nedokazi s Vaa mluvit a resi vse podrazdene.
Jak tu nekdo radil...zkus mamce napsat e-mail.Jak vse citis, co Te trapi, co Te mrzi...co bys chtela zmenit a proc.
Co s mamkou udelat ,,damsky den".Jit sami 2 do kina a pka na drink, kafe.....a tam ji vse rict.Rict ji, co vsechno Ti vadi a co Te mrzi a chtit slyset i kritiku od ni na Tebe.A v klidu diskutovat.Krikem jeste nikdo niceho nedocilil.
Ono by toho bylo vic, co bych Ti napsala, ale ne tady.

Preji Ti, at vse vyresis v klidu.Pokud i po promluve s maminkou nic nevyresis, odstehuj se a s pritelem si zkuste zit po svem.
Ja to tak v 19ti udelala a vyresilo se strasne moc veci.
 Ufonka 


Re: Touha osamostatnit se 

(3.1.2009 22:33:06)
Silvo,

pocházím z rodiny, která na tom finančně nebyla nejlépe ani nejhůře. Studovali jsme ale s bráchou souběžně VŠ a naši to prostě neutáhli. Oba jsme měli brigádu, ale finanční výpomoc prarodičů byla moc fajn. Jen pro ilustraci, před cca 8 lety, kdy jsem promovala, jsem dostávala kapesné 200 Kč na měsíc, což jak sami uznáte, je směšná částka. Ale tohle jsem absolutně brala. Chápala jsem, že to naši mají těžké. Mamka měla v kalendáři rozepsáno, kolik kaček za den smí utratit, aby se nedostala do mínusu. Ale na druhou stranu se naši vždycky snažili udělat nám krásné Vánoce. Bývaly fajn, jen jsme museli poslouchat, kolik že za dárky utratili... Ubíralo to na radosti, to mi věřte.

Konflikty byly a jsou neustále. Tehdy, co by studentka na Sš a Vš jsem je neuměla řešit. Školu jsem dodělala z popudu rodičů (ale díky za to), nicméně nešlo ani tak o domluvy, jako o vydírání typu: Jestli nedostudujete, tak nám za každý rok strávený na škole vrátite 10000Kč... My jsme se pro vás obětovali...." A já se prostě bála.

Problémy ale přetrvávaly i po škole, kdy naši měli pocit, že mi můžou kecat do života. Mamina měla a má snahu vše kontrolovat a řídit, o všem chce mít přehled. Když jsme se s manželem a roční dcerkou stěhovali za prací, tak jsem si opět vyslechla spoustu věcí, tentokrát i mimojiné to, že pokud moji prarodiče zemřou, bude to moje vina.... Asi je vám jasné, jak mi bylo. No a v půlce října tohoto roku jsem si musela vyslechnout přednášku o tom, jak je nezodpovědné mít v dnešní době tři děti, a jak moc se to mých rodičů týká, že je to i jejich věc....Ale tentokrát jsem už reagovala jinak, řekla jsem, co si opravdu myslím. A co cítím. Přednášku jsem nedoposlouchala. Odešla jsem.

Chci jen říct, že je spousta rodičů, kteří mají neustále tendence svým, byť dospělým, dětem zasahovat do života a dirigovat je. Ale je jen na nás samotných ukázat jim ty hranice (můj bratr to udělal už hrozně dávno, sice vulgárně - poslal je do ......, ale dali mu pokoj). Říct dost, já už dál nemůžu. A je lepší mluvit o svých pocitech, o tom, co prožíváte, a ne kritizovat, co se vám nelíbí, jak ostatní dělají. Věřte mi, jde to. A když si budete stát za svým, tak se podle toho nakonec okolí i zachová. Budete se měnit vy a zároveň s vámi i okolí. Ubude třecích ploch.

Ještě nedávno jsem si nedovedla představit, že bych šla s mamkou na kafe, protože mě neustále kritizovala. Nelíbilo se jí skoro nic, co jsem dělala, včetně výchovy mých dcer. A to mě pěkně rozpalovalo. Dnes už si tu kávu představit dovedu. Už jsem rodičům hranice ukázala a funguje to.

Autorka článku je sice středoškolačka, ale i ta má přeci právo říci rodičům, jak se cítí a co prožívá. Rodiče si nejspíše ani neuvědomují, jak jí situace trápí.

Držím palce, bude lépe. Cesta ven existuje, neboj se jí, mluv s rodiči, ale neobviňuj je. Rodiče nám dávají to nejlepší, co mohou. Znám to :-)) Nebojuj s nimi, tím se vše ještě zhorší.

Přeji Ti hodně zdaru do nového roku a všem ostatním též.
 Silva 
  • 

Re: Touha osamostatnit se 

(4.1.2009 3:34:47)
Pro Little:
Nejak jsem nepochopila, proc jste oslovila me.
PISETE:

A je lepší mluvit o svých pocitech, o tom, co prožíváte, a ne kritizovat, co se vám nelíbí, jak ostatní dělají. Věřte mi, jde to. A když si budete stát za svým, tak se podle toho nakonec okolí i zachová. Budete se měnit vy a zároveň s vámi i okolí. Ubude třecích ploch.

JA O SVYCH POCITECH MLUVIM OD MALA, JEN ME NIKDO NEPOSLOUCHAL.NEKRITIZUJU PRECE TO, CO DRUZI DELAJI.VZDY JSEM SI STALA A SLA ZA SVYM.MENIM SE CELYCH CCA 40LET, CO JSEM NA SVETE:-))A MYSLIM, ZE ZA PAR LET LECOS I LUCKA POCHOPI.

JSEM NAZORU, ZE MEZI RODICI A DITETEM MA BYT PRIROZENY RESPEKT A UCTA.
ZNAM ALE I HODNE RODICU, CO SVE DETI NEUSTALE SIKANUJI A PONIZUJI.VUBEC NEUZNAVAJI JE, JAKO OSOBNOSTI, NEPOSLOUCAHJI JE A NECHTEJI JIM NASLOUCHAT.Z ,,PRAVOMOCI" RODICE JIM KLIDNE REKNOU:,,DOKUD BUDES BYDLET U NAS, BUDES DRZET HUBU A POSLOUCHAT!"...A TO NENI BLABOL, TO JE BOHUZEL REALITA V NEKTERYCH RODINACH.(OBCAS SE NACHAZIM V SOC.ZARIZENI PRO ODLOZENE, TYRANE NEBO ZNEUZIVANE DETI...)RODICE DOKAZI BYT NEKDY VELMI VELMI HLUSI A SLEPIK POTREBAM SVYCH DETI(NEMYSLIM MATERIALNIM, ALE PREDEVSIM TEM PSYCHICKYM)

PISETE:
Ještě nedávno jsem si nedovedla představit, že bych šla s mamkou na kafe, protože mě neustále kritizovala. Nelíbilo se jí skoro nic, co jsem dělala, včetně výchovy mých dcer. A to mě pěkně rozpalovalo. Dnes už si tu kávu představit dovedu. Už jsem rodičům hranice ukázala a funguje to.

TO ALE LUCCE RADIM.JIT NA KAVU, PROMLUVIT SI.

ANO, MA PRAVO RICI, CO SI MYSLI.ZA TIM SI STOJIM I JA.A JSEM PRESVEDCENA, ZE JEJI RODICE SI NEUVEDOMUJI, ZE JI VUBEC NECO TRAPI.
Autorka článku je sice středoškolačka, ale i ta má přeci právo říci rodičům, jak se cítí a co prožívá. Rodiče si nejspíše ani neuvědomují, jak jí situace trápí.

MATE PRAVDU, VYCITAT RODICUM A BOJOVAT S NIMI, OBVINOVAT JE JESTE NIKDY DOBROU URODU NEPRINESLO.
MYSLIM,ZE CO JSEM CHTELA LUCCE NAPSAT, JSEM NAPSALA.VIC NEMA CENU DISKUTOVAT.
KAZDY JSME TU Z JINYCH POMERU A MAME JINY NAZOR.LUCKU A JEJI RODICE NEZNAME.LEHKE JE SOUDIT....TEZKE RADIT.
KAZDOPADNE LUCKA BY MELA S MAMKOU MLUVIT.VYSYPAT NA NI SVE POCITY, TO CO JI TRAPI A MELA BY HTIT OD MAMKY KRITIKU A VYSVETLENI, PROC JSOU VECI TAK CI ONAK.JSEM PRESVEDCENA, ZE LUCCINI RODICE MAJI NEJAKE PROBLEMY...JAKEKOLIV, STAROSTI ATD. A ASI NEDOKAZI S DCERAMI KOMUNIKOVAT TAK, JAK BY TO DRUHA STRANA OCEKAVALA.
LUCKO HODNE STESTI.ALE PRESTO VSECKO NEZAPOMEN, RODICE MAME JEN JEDNY!!!
 Líza 


Re: Touha osamostatnit se 

(4.1.2009 8:21:20)
Silvo, nekřič.
 Silva 
  • 

Re: Touha osamostatnit se 

(4.1.2009 11:04:46)
Lízo, ale jdi Ty brepto!!
 Ufonka 


Re: Touha osamostatnit se 

(4.1.2009 13:11:18)
Silvo a Lízo,
nehádejte se kvůli mně :-)))!!!

Silvo, já jen chtěla rozvést to, co jste napsala. Ukázat, že v tom autorka není sama a že je cesta "ven". A snažila jsem se jí říct, že by měla o svých pocitech mluvit a ne obviňovat rodiče, že ji nechápou. Pokud oni nebudou vědět, jak se cítí, těžko se situace změní.
Vlastně jsem chtěla hned na začátku napsat, že s tou kávou je to sice dobrý nápad, ale někdy není ideální stav při kávě problémy řešit. Do toho stádia musí každý dospět. Jenže jsem se nějak rozepsala. Vůbec jsem nenapadala Vás, Silvo, to bych si nedovolila.

Hezký den.
 Silva 
  • 

Re: Touha osamostatnit se 

(5.1.2009 2:00:17)
Little,
vubec jsem nebrala, ze me napadate!!!!V pohode.
A s Lizou se nema cenu hadat.Proste ma jiny nazor, at ho mam, ja ji ho neberu.Kazdy si breptame to sve:-)
 Líza 


Re: Touha osamostatnit se 

(5.1.2009 7:00:39)
Jaký jiný názor? Jako že ti říkám, ať tu neřveš?~t~
 Silva 
  • 

Re: Touha osamostatnit se 

(6.1.2009 17:18:40)
LIZO,
JA SI NEVSIMLA, ZE BYCH NEKDE KRICELA....
Ty si myslis, ze ano.A to je prave ten Tvuj jinej nazor.Ja si myslim, ze ne, Ty ze ano.Tak si to mysli holka, nikdo Ti to nebere, brepto!!
 Líza 


Re: Touha osamostatnit se 

(6.1.2009 17:20:08)
To víš, pohybuješ se v nějakém prostředí, které má nějaké normy. Například jedna z norem na internetu je, že kdo píše delší text se zapnutým capslockem, řve.
Takže nejde o to, co já si myslím, ale o to, že se neumíš chovat.
 Silva 
  • 

Re: Touha osamostatnit se 

(7.1.2009 15:17:36)
Lizo,tak ted jsi mi to teda vysvetlila.Neumim se chovat..aha.Boze, ty normy!
Asi bych se mela stydet nebo co ja vim.
TAK TO ME TEDA ANI NENAPADNE, PROTOZE JSEM NEVYCHOVANA!!!!
 Lassie66 


Re: Touha osamostatnit se 

(7.1.2009 15:18:48)
Silvo, co řveš? ~t~
 Silva 
  • 

Re: Touha osamostatnit se 

(7.1.2009 18:29:20)
Myslim kolie Lassie, ze byses mela vyprdnout na opakovani toho, co uz bylo Lizou napsano a drzet se tematu, ktere tento clanek popisuje.
Ja to tak udelala,Lizino ozveno:-)))))))))
Od Lizy to bylo vtipne, od Tebe trapne.
 Ufonka 


Re: Touha osamostatnit se 

(5.1.2009 10:17:04)
Silvo,
tak to jsem ráda :-))

U nás byla krize, to mi bylo asi dvacet, když jsem se vrátila po ročním pobytu v UK jako au-pair. Mamina mi vlepila facku, protože mě tlačila do studií a já si to chtěla promyslet. měla jsem tehdy pocit, že bych radši do práce. Hnusná diskuze skončila fackou, kterou jsem jí ale vrátila. Byla to automatika. Bylo mi zle, ale na druhou stranu jsem mamku šokovala, že jsem se prostě nenechala zmlátit. Nejsem na to pyšná, ale v ten moment jsem jinak reagovat neuměla....
Prostě problémy s rodiči často nekončí maturitou nebo absolvováním VŠ... a dokud neukážeme ty hranice, tak zůstaneme panenkou, s níž se dá lehce manipulovat.

Dneska je ale báječně, co? Ráno jsem krosila s malou na kočáru do školky a byla to pěkná dřina. Ale mi to dělalo obrovskou radost. sníh sníh sníh v nížině, to je báječný, ne? Starší dcerka je nadšená :-)))

Přeju krásný den všem a hlavně Silvě a Líze ~z~
 Žížalice 


DOKUD BUDES BYDLET U NAS, BUDES DRZET HUBU A POSLOUCHAT! 

(5.1.2009 9:25:53)
Přesto že jsem si na 100% jistá, že všechno, co naši dělali, bylo pro to, aby mě správně vychovali a pro to, že o mě měli strach, tak tuhle větu spolu s dalším milionem ponižujících výroků jsem slýchávala denně.~f~:-©
Hned po maturitě jsem se proto odstěhovala k příteli a jeho rodičům (je mladší, takže ho čekal ještě rok školy) a začala pracovat.
Po roce, kdy i přítel dodělal školu, jsme si našli společné bydlení (zatím podnájem) a dneska už to budou 2 roky, co spolu bydlíme.~b~
Začátky byly těžké, ale nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala.~l~ Se svými rodiči nevycházím nijak extra skvěle, ale rozhodně lépe než tenkrát.
 Katka 
  • 

Rodina 

(31.12.2008 10:12:11)
Úplně Ti rozumím i když jsem o dost starší než ty a mám už svou vlatní rodinu. Moji rodiče jsou dost podobní, akorát, že ty jsi alespoň to dětství měla lepší. U nás to bylo tak, že rodinu držela hodně máma a táta s náma moc nebyl nebo když byl doma, tak seděl sám u televize, ale o tom se rozepisovat nebudu. Teď, čím jsou starší, tak jsou horší, přesně jak ty píšeš, nesnáší žádné změny, nechtějí nic nového (třeba do bytu- pořád se vymlouvají, že oni na nic nemají). Máma asi na všechno už rezignovala a ze společenské, fajn ženské se stává čím dál zatrpklejší. Když jim něco vytýkám, tak řeknou - jsme jaký jsme, jiný už nebudeme a dejte nám pokoj. Nejvíc mě vadí, že se za mě nepostavili v době, kdy jsem se rozvedla. Máma sama s tátou šťastná nikdy nebyla, ale je toho názoru, že kvůli dětem .... Tak nějak mě odsoudili, za to, že beru dětem tátu a důvody, které jsem proto měla je moc nezajímali. Spíš dají na to co řeknou lidi a tak, jakoby to někdo řešil. S mým přítelem otec vůbec nekomunikuje a máma pro svůj klid nás k nim ani nezve. Ona se s námi baví, ale taky jí pořád něco vadí,jak žijem, co si kupujeme, jak vychováváme děti a rýpe a rýpe. Když jí něco řeknu, tak je hned zle a ta hrozná a nevděčná jsem já. Nejhorší na tom je, že plno těch špatných vlastností mám po nich a musím se dost ovládat, abych jim nepodléhala. Taky mám tendenci rýpat a kritizovat, dost se někdy s přítelem kvůli mě hádáme, ale myslím, že je důležité, že si to uvědumuji a chci s tím něco dělat. Já chci tu lásku, klid a šťastnou rodinu.
 švejk 


rozhodnutí vychovávat lépe 

(31.12.2008 10:40:09)
Ahoj všem, autorka mi téměř mluví z duše,i když v něčem jsem to měla jiné. Jako druhorozená jsem lecos odkoukala od starší sestry, dost toho odnesla ona... Od rodičů jsem se odstěhovala ve 22 letech (sestra v 35), pomohli mi k bytu, který byl pro začátek vybavený. Na spaní na molitanu na zemi vzpomínám ráda, stejně jako manžel na jeden jogurt a dva zkažené řízky v lednici, když mě poprvé navštívil. Dává to všude k dobru...
Moje rozhodnutí k lepší výchově je hlavně lépe komunikovat s dětmi (2 ks), při první menstruaci dcery chci, aby už mnou byla dopředu poučená (mě jen máma řekla ať si vezmu vatu a endešlus), sexuální výchovu už tahá ze školky, tak jí to vždycky rozumě vysvětlím a doplním. Snad to vydrží, že budu schopná komunikovat o všem a být dětem kamarádkou.
Vánoce nebo vlastně každá návštěva u rodičů končí rychlým odjezdem, protože děti řádí, ale hrají si, šahají na lakovaný nýbytek, drobí atd. Klasika. Rodiče rovněž nepochopí, že el. zásuvka dítě láká, doma máme záslepky, oni ještě vytáhnou zpod skříně prodlužovačku, no prostě děs. Vysvětlování jsem vzdala, je to marné..
 Líza 


;-) 

(31.12.2008 10:52:13)
Možná ti budu připadat trošku mimo, ale mně připadá, že to není o tvých rodičích ani o tom, jak vypadají vánoce.
Prostě už ti život s rodiči nestačí, v rodině už nenajdeš to, co v ní bývalo za "starých časů", už v sobě máš založeno na vlastní trávení vánoc, vytváření nových, vlastních tradic, ale čas na ně ještě nepřišel a tak se s tím pereš.

Pokud jde o tvé rodiče, o to, jak konzervativně se stavěli ke tvému vztahu, jak nechtějí nic měnit na svých vánočních zvycích - zkus se na to podívat trochu z jiného úhlu, trochu zvenčí. To, co označuješ za nedůvěru, je pravděpodobně docela obyčejný strach o milovanou dceru. Lidi jsou různí, někdo je lehkomyslnější, někdo je pohodář ve smyslu "nějak bylo, nějak bude" a někdo je jiný, všechno hodně řeší a předem vidí všude spíš ty možné horší konce. Takoví jsou možná tví rodiče, aspoň tedy podle popisu maminka. Nemyslím, že by to znamenalo, že je horší než matka tvého přítele, prostě je jiná. Nepochybuji, že i jí by se lépe žilo, kdyby dokázala věci hodit za hlavu, spolehnout se, že všechno dobře dopadne i bez jejích zásahů a připomínání a telefonátů, ale asi si nemůže pomoct.
Můžeš mi říct, že tě to nezajímá - a budeš mít pravdu. Jen - právě o vánocích si myslím, že je čas se zamýšlet nad ostatními i jinak, ze tvého článku cítím velké zklamání a rozčarování, ale spíš než snaha pochopit, co se děje, je tam obviňování...

K tomu, že přítelovy rodiče znáš dva roky a máš je stejně ráda jako vlastní - nezlob se, to je spíš úsměvné. Asi u nich cítíš pohodovou atmosféru, jakou vaši - kteří nejsou sami pohodáři - neumí doma vytvořit, tak je ti tam dobře. Ale láska k rodičům je o něčem jiném, to jsou ale věci, které ti dojdou možná ještě za mnoho let.

Přeju ti, abys nemusela být na svoje rodiče tak moc naštvaná. Vím, že ve věku, ve kterém jsi, člověk hodně řeší, že ho rodiče neberou jako dospělého, že ho neberou takového, jaký je. Mně hodně pomohlo, když jsem si v jednu chvíli uvědomila, že já sice chci, aby mě rodiče plně respektovali, ale že v takovém případě je nutné, abych já plně respektovala je - i s jejich podivnostma a zvláštnostma, s jejich slabýma stránkama, s jejich chybama. S vědomím, že mi to nedělají naschvál, a s tím, že když se zastavím a zapřemýšlím, tak přes všechny křivdy, které mezi námi byly a jsou, jsem si vědoma toho, že všechno dělali tak, jak to uměli nejlíp. Že prostě líp nemohli.

Přeju do příštího roku málo konfliktů, víc nadhledu a další kroky na svojí vlastní, osobité a pohodové cestě ;).
 Xantipa. 


Re: ;-) 

(31.12.2008 12:42:51)
Vidím to stejně jako Líza. Prostě se maminka o Tebe hodně bojí a nemůže se ovládnout. Mé dceři bude skoro 20 let a když někam jde, musí mít aktivní mobil. Jednou jsem celou noc nespala a úplně šílela, protože jsem zjistila, že dcera má mobil nedostupný. Už jsem si představovala, co strašného by se mohlo stát. Taky to pak byla hádka "na krev", ale pak jsme se uklidnily a dcera pochopila, že mám prostě strach a že vše bude O.K., když ten mobil bude mít aktivní. Že šetří? No, možná prostě jen proto se Ti zdá, že nejste chudí. To je těžký. Štědrovečerní večeři chci jako klasiku, pokud by si dcera přála nějakou novinku, nebudu jí bránit, ale musí si ji vytvořit sama. Ale ruku na srdce - je pravda, že občas za cenu jejího výtvoru bych pořídila kompletní menu na 3 celé dny pro celou rodinu. Zkus se trochu zamyslet a koukni se na to z jejich hlediska. A jestli jsou nervní? Asi mají větší starosti než Ty, tak jim podej pomocnou ruku. A jestli se rodiče sami nedokážou vymanit ze stresu a nervozity? Možná si to ani neuvědomují. Ale chápu i Tebe, aby sis nemyslela, že Tě odsuzuju. Spousta věcí jde změnit, ale někdo musí udělat první krok a pak to chce hodně práce.
 JaninaH 


Re: ;-) 

(31.12.2008 14:35:30)
Líza s Xantipou už všechno podstatné napsaly.
Článek mě hodně zasáhl, protože s podobně nespokojenou dcerou (je jí 20 let)prožíváme Vánoce už asi třetí rok. A taky v mamince autorky článku jsem se trošku poznala, taky si pořád "dělám starosti". Situace u nás nebyla tolik vyhrocená, ale napětí tam bylo, dcera mi dala několikrát najevo, že s pojetím Vánoc v naší rodině nesouhlasí (a ano, též zmínila přítelovu rodinu). Tradičně to u nás odnáší cukroví a vánočka, na to už jsem zvyklá. Letos nově sžíravě zkritizovala vánoční stromek - prý je ozdoben ohavně nevkusně. Dost mě to zaskočilo. Přemýšlela jse o tom a došla jsem k závěru, že nejde o stromek ani o cukroví, ale o to, že, jak píše výstižně Líza, dcera je už dospělá a chtěla by Vánoce slavit a organizovat po svém. Ale ví, že to nejde, a proto (vědomě či nevědomě) prudí. Na jedné straně ji chápu, ale na druhé straně je mi to nepříjemné, snášet o Vánocích její špatné nálady. Já nevím, co s tím. Kdyby mi třeba pár týdnů před svátky řekla, že má chuť vyzkoušet nové dekorace na stromek, poté je včetně stromečku obstarala, stromek ozdobila a pak se zeptala, jak se nám líbí... Určitě by se mi líbil. Ale když dokáže akorát kritizovat, to mi připadá nefér. Ale jak říkám, o stromek bohužel zřejmě nejde ~:(
J.
 Luckaaa 


Re: ;-) 

(31.12.2008 15:13:10)
tak se mi podařilo smazat už jednou psaný příspěvek, ale možná je to dobře protože by stejně hodně omáčkovitý tak se to pokusím napsat stručněji :-)

je jasné že dospíváš, máš na chod domácnosti vlastní názor a rodiče možná mají problém s tím ,tě jako zcela dospělou přijímat. ano chyby bývají na obou starnách. myslím, že by ti rodiče měli dát více důvěry nebo dát alespoň prostor k tomu abys jim mohla dokázat že ti mohou důvěřovat, viz příchody domů....no pokud chceš aby tě brali jako dospělou tak se tak zachovej a dej jim čas. zkus si s nimi promluvit si o svých představách. alespoň vyslechnout by tě podle mne měli. ale to neznamená že tvé názory přijmou.dokud budeš žít s nimi pod jednou střechou, budou tě živit a i jinak zabezpečovat budeš to ty, která musí(by měla) více ze svých požadavků ustupovat. nechala bych si představy o fungování domácnosti až jednou takovou také budeš mít. já si takhle také prosnila spoustu večerů před usnutím. rodiče asi nezměníš. pokud u vás není běžné že se děti podílejí na rozhodování ohledně chodu domácnosti již od mala (nebo se nemohou ani vyjádřit), nečekala bych že se to teď bude měnit.ale zapamatuj si to pro své děti. tohle se mi osvědčilo u nás. jasně že nerozhodují o všem, ale třeba mohou zvolit způsob jak co dělat. třeba příklad. je třeba si vyčistit zuby. o tom žádná diskuse, ale děti si mohou vybrat jestli před nebo až po koupání. sami tak určí a cítí svou odpovědnost za své rozhodnutí a tak i bez protestů vyplní. oni tak přece rozhodli...jednou se budou moci rohodnout kdy vynesou koš. je jasné, že do večera to bude, ale jestli s ním půjdou hned po škole ,aby to měli za sebou nebo to nechají až na poslední chvíli, to bude jejich rozhodnutí. tedy doufám, že mi tento přístup vydrží. sama si totiž pamatuji jak mě drtilo že musím vynést koš právě a jedině teď jak to mamka řekla i když mám v pokojíku rozdělanou práci (pro ni to žádná práce nebyla pro mne ale ano)...a třeba jednou rozhodnou co na štědrovečerní stůl.....
jenže my to máme s manželem tak, že na smaženém kapru nelpíme, ale pro vaše to je třeba důležitá tradice. v jedné dnešní diskusy se řeší jestli vydličky v prvním nebo druhém šuplíku a hádají se o tom tři roky......
v rodině svého přítele si zjistila, že domácnost může fungovat i jinak a možná že zjistíš že doma u tvých kamarádek jsou zase jiné modely a všem to více či méně klape. ber to jako dar, jednou si to zařídíš jak sama budeš chtít, no nevynechejme tvého budoucího partnera :-). jednou můžeš. te´d bych ještě respektovala i to jak to chtějí mít tví rodiče.
a není nic jednodužšího jít na brigádu a postarat se o bejlís a cukroví za vlastní, na to ti snad nikdo nemůže nic říct.
co se týče toho menu na vánoce já bych nechala 24. tak jak je u vás zvykem a dohodla se, že třeba na štěpána bych něco uvařila sama. na to by nepřistoupili?
 Luckaaa 


Re: ;-) 

(31.12.2008 15:13:40)
che tak moc stručně to nevypadá :-)
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: ;-) 

(31.12.2008 18:04:06)
Napsala bych to stejně jako Líza. Jen bych k tomu dodala, že když jsem začala chodit s manželem, jeho rodiče mi připadali naprosto bezvadní ... my měli doma itálii, oni pohodičku, klídek, zdálo se mi to tam jako v ráji. Ovšem ... teď po 12 letech už vím, že jsou studení jako čumáci, bez citu ... naši mají itálii pořád, ale máme se rádi ... když tam přijdu není tam -10 stupňů. Takže bych s úsudkem ještě raději počkala ~:-D
 JaninaH 


Re: ;-) 

(31.12.2008 18:48:27)
Jano,
přesně tak.
Já jsem to dokonce mámě před svatbou i řekla, že rodiče mého nastávajícího jsou "lepší". Připadali mi ve srovnání s mými obyčejnými rodiči jako ohromní vzdělanci a světáci a vůbec free a cool, jak by se dneska řeklo. Ani nevím, kolikrát jsem se mámě nahlas i v duchu za tenhle svůj výrok omluvila. A to hodně brzy. Přivdala jsem se k těm skvělým lidem, za týden po svatbě měl manžel vážnou autohavárii a já u nich zůstala sama. Po dvou měsících jsem se stěhovala zpátky domů ke svým obyčejným, nudným, otravným, ale milujícím a obětavým rodičům, kteří mi pomohli překonat těžkou životní zkoušku.
Dneska s tchánovci vycházím dobře, ale už vím, že to žádní "lepší lidi" nejsou.
J.

 Theend 


Re: ;-) 

(31.12.2008 20:16:40)
Lízo, mně nepřipadá normální, že po dceři chceš, aby ti byla k dispozici na mobilu, když někam jde. Vždyť je jí 20 - proč by si nemohla mobil vypnnout? Co se autorky článku týče, z jejího textu je zřejmé, že k rodičům není zrovna spravedlivá a objektivní a máslo na hlavě mají obě strany. Ale evidentní je, že její rodiče nedokázali přijmout skutečnost, že jejich dcera už je dospělá. A to je prostě z jejich strany velká chyba.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: ;-) 

(31.12.2008 20:19:11)
Martino, JÁ teda pokládám za normální, když můj dvacetiletý syn je na mobilu, pokud se někde courá po nocích. Samozřejmě ho musí vypínat, když někde zpívá, hraje nebo diriguje, ale pak musí být zase k dosažení.
 Líza 


Re: ;-) 

(31.12.2008 20:19:39)
Martino, moje dcera za posledních pár hodin o deset let nedospěla, takže asi odpovídáš někomu jinému.
 JaninaH 


Re: ;-) 

(31.12.2008 20:25:33)
Martino,
proč se ti nezdá normální? Já to chci i po manželovi, abych se mu mohla, pokud je to možné, kdykoli dovolat. K tomu snad mobily jsou, ne?
J.
 Janka 
  • 

Re: ;-) 

(3.1.2009 10:18:48)
Já čtu článek tedy až teď...takže přispívám do zřejmě již tichí diskuze...jen chci napsat, že mi také nepřipadá divné, když chce maminka o své 20-ti leté dceři vědět, že je vpořádku. Když někam jede můj 28 letý bratr, 35 letý manžel nebo 60 letý otec, také jsem ráda, když se mi ozvou, že dorazili vpořádku (a to bratr a otec nebydlí se mnou v jedné domácnosti)...prostě jsem pak o dost klidnější, že jsou všichni zdraví a vpořádku...a jim také nevadí se ozvat, když je o to požádám:)
 Tvoje horší já 


Re: ;-) 

(3.1.2009 10:20:15)
Moje sestra nás taky kontroluje celou rodinu, když někam jedeme, jestli jsme v pořádku. Já jsem v tomto asi větší kliďas, ale plně to respektuju a když třeba jedeme od nich, tak jí pošlu SMS, že jsme v pohodě doma.
 Theend 


Re: ;-) 

(3.1.2009 19:48:11)
No a mně zase přijde normální, že dospělý člověk má právo mobil někdy vypnout a kdy, to si určuje on sám. Řekla bych tomu základní lidské právo "nebýt na příjmu". Co když je třeba zrovna smutná a potřebuje klid a samotu? Nebo se miluje se svým přítelem? O své děti se člověk bojí až do smrti a přece to neznamená, že je bude ještě v jejich dvaceti, třiceti, atd. kontrolovat, jestli jsou v pořádku, když si večer někam vyrazí.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: ;-) 

(3.1.2009 20:13:19)
Martino, taky může třeba napsat, v kolik dorazí, ne? A případně oznámit změny. Pokud neví, má bejt na příjmu. I dospělej.
 Magda & 2 
  • 

Re: Na prijmu...? 

(3.1.2009 20:49:30)
...pokud to dobre chapu, jsem na tom podobne jako ty. "Nebyt na prijmu" je pro me dulezity stav svobody a klidu, ktery si vychutnavam....Znamym primo rikam, ze jestli mi chteji neco duleziteho sdelit, at se ozvou pres mail (ten kontroluju nekolikrat denne), ale mobil casto zapominam doma....Kdyz jdu vecer sama ven (bez manzela), mam mobil sice u sebe, ale nejsem k zastizeni, a to same, kdyz jde vecer ven on beze mne...V tomhle smyslu se nekontrolujeme a "nebojime se" o sebe. Asi bych znejistela, kdybych ho rano nenasla v posteli, ale jinak nechapu, proc bych mela zjistovat, v kolik prijde domu? V tomhle smyslu rada vzpominam na svoji pubertu, zadny mobily nebyly, a taky jsme to vsichni prezili ve zdravi....
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Na prijmu...? 

(3.1.2009 20:54:08)
Magdo, já si teda pamatuju, že když jsem v době dospívání někam večer šla, vždycky jsem musela oznámit, kdy zhruba přijdu (od určitý doby to mohlo být taky "přijdu až zejtra").
 Magda & 2 
  • 

Re: Na prijmu...? 

(4.1.2009 8:50:03)
Lido, taky si vzpominam, ze to tak nejak bylo. A v tom, si myslim, je "zakopany pes". Nejde o to mit pubertaky stale na prijmu a pokud na me vleze nejake tuseni, hned kontrolovat kde jsou, s kym jsou, v jakem stavu jsou. Jde o vzajemnou duveru. Kdyz jsem sla v 16ti poprve na koncert, strizlive jsem vyhodnotila situaci a oznamila, v kolik asi tak prijdu - a dala jsem si sakra majzla, abych to dodrzela a hned napoprve nezklamala....Nevim, jak budu prozivat pubertu svych deti a co bude za 10let, ale pravdou je, ze mezi dospelymi mam vztah k mobilum velmi laxni a rada jsem "nezastizitelna".....
 Magda & 2 
  • 

Re: Na prijmu...? 

(4.1.2009 9:06:54)
Jeste pridam jeden postreh, co se mobilu tyce: v lete jsem byla poprve od narozeni deti (tehdy 3r a 1r) na tyden pryc v zahranici - bez nich. A prvni 2-3 dny me "svrbela ruka" a porad jsem chtela kontrolovat, co deti delaji...Ale pak jsem si rekla, ze je "necham dychat" a maximalne jsem psala 1 denne ci obden sms se zazitky. Zato moji zahranicni hostitele nechapali a porad me presvedcovali, at volam domu, at volam domu, at proboha zavolam domu a zjistim, co se deje....A ja jsem jim na to rikala: Nic se nedeje, deti jsou v dobrych rukou a zjistovat, jestli se mladsi uz vykakala na nocnik, fakt nebudu....;-)
 Líza 


Re: Na prijmu...? 

(4.1.2009 9:55:21)
Magdo, to co říkáš, je dobrý a zdravý. Má to ale jeden háček. Pokud řekne puboš, že přijde domů do půlnoci a ve dvě není doma, pak - pominu-li to, že měl dát vědět, že se zdrží - mám mít aspoň ten dostupnej mobil. Nemyslím, že by většina rodičů - i když je dost takových - prozváněla své děti, které jsou zrovna na rande, každých pět minut pro srandu králíkům, ony by si to ty děti ostatně nenechaly líbit.
Ale pokud nejsou doma v určenou dobu a nemaj dost slušnosti poslat smsku "zdržím se, jsem v pořádku", pak můžou čekat, že jim rodič bude telefonovat ve snaze zjistit, zda skutečně v tom pořádku jsou.
 Líza 


Re: Na prijmu...? 

(4.1.2009 9:58:07)
Jinými slovy - když odjedu na čtrnáct dní za hranice, taky nevolám domů, že jsem v pořádku, protože to je podle plánu (ostatně, špatné zprávy by se k nim dostaly hned, kdybych někde nabourala). Pokud ale dělám něco, co v původním plánu nebylo a kvůli čemu by si o mě moji blízcí mohli dělat starosti, pak bych měla mít tolik slušnosti, že dokonce ani nečekám, až mi strachy bez sebe začnou vytelefonovávat, ale sama jim dám vědět.
Tipla bych, že většina sporů rodičů s dospívajícími dětmi o mobilech a návratech domů se bude pohybovat někde kolem tohohle.
 Magda & 2 
  • 

Re: Na prijmu...? 

(4.1.2009 10:36:09)
...Ano, dovedu si predstavit situace, kdy opravdu nejde "dodrzet slovo" a na posledni chvili se neco zmeni nebo se neco neocekavaneho stane....V pripade mobilu mi ale prijde, ze uz se dopredu takovahle moznost bere v potaz a spoleha se na ni - a to mi vadi. Takove to programove "otevreni zadnich vratek", ktere jenom podporuje neduslednost a nezodpovednost....
 Magda & 2 
  • 

Re: Na prijmu...? 

(4.1.2009 10:15:21)
Lizo, souhlasim s tebou. Ja bych se ale chtela zamyslet nad tim, co se zmenilo od doby celkem nedavne, kdy jeste zadne mobily nebyly.... Myslis, ze se o nas rodice bali vice, kdyz nam po pulnoci nemohli zavolat, jak to, ze jeste nejsme doma? A nebo jsme jako pubertaci meli vice zodpovednosti, ze se musime vratit do urcite hodiny, protoze neni zadny jiny zpusob, jak dat o sobe vedet? Netroufam si jednoznacne odpovedet ani na jednu z tehle otazek....Co si ale myslim je, ze fenomen mobilu a "nutnosti byt na prijmu" na nas klade mnohem vetsi naroky a svazuje nas. Mobily jsou takova potencionalni a zaroven permanentni kontrola. V pripade pubertaku nejde (dle meho nazoru) o "slusnost dat o sobe vedet, ze se zpozdim", ale o to, prijit v urcenou dobu, na ktere se obe strany domluvily....
 Líza 


Re: Na prijmu...? 

(4.1.2009 11:05:04)
Magdo, pokud jde o moje rodiče, moje máma prostě byla vzhůru, dokud jsem nepřišla domů. Takže třeba do čtyř do rána. Na to, že chodila do práce, docela opruz. Na jednu stranu jsem jí opakovala, že je to její věc, že chce být tak dlouho vzhůru (tedy, ona nechtěla, prostě nemohla spát), na druhou stranu si z dnešního pohledu dovedu představit, co všechno si představovala ona (poslední noční autobus ve čtvrt na jednu, od té doby nejbližší MHD vzdálená dva kilometry, libovolná zvolená cesta vedla aspoň částí neobydlenými místy s křovím...).
Ta permanentní kontrola pomocí mobilů - s tím máš samozřejmě pravdu. Ale na druhou stranu pocit puberťáka, že rodičům není nic do toho, kde je nebo kdy přijde, taky není úplně na místě...
 Ryba 
  • 

Re: Na prijmu...? 

(4.1.2009 11:18:53)
U nás to funguje tak ,že když syn odchází na rande sama se ho zeptám jestli má mobil.Pokud ne vrátím ho a požádám ho ,aby si ho vzal ne ,protože ho chci kontrolovat,ale proto kdyby se mu stala nějaká nepředvídatelná věc nebo se jen dobře bavil a nemohl se dostat domů včas.Požádám ho při odchodu,aby byl tak laskaví a dal mě o tom vědět a zbytečně mě neděsil.Je mu teprve sedmnáct a pochopil to velmi rychle nebere to jako kontrolu,ale jako prostředek pro uklidnění své hysterické matky, která se o něj bojí.Minulí týden jsme jeli s manželem od známých domu měli jsme domluvené se synem ,že přijedeme o kolo šesté hodiny.Bohužel jsme nestíhali ,tak jsem synovi o půl sedmé volala ,že se zdržíme.Můj syn s úlevou do telefonu přiznal, že je rád ,že voláme, protože už začal být nervózní co se děje jestli se nám něco nestalo.Pamatuji si ,že když jsem byla mladá tak jsem se našim postarala o pár bezesných nocí teď už chápu,že tu noc zestárli o par let.My máme úžasného pomocníka ,mobil diky němu a diky ochotě syna informovat mě o změně plánu jsem nemusela být vzhůru ani jednu hodinu na víc.Je to všechno o přístupu k milované osobě.Synovi věřím,myslím ,že jen tak blbost neudělá,ale dnešní době, už tak ne.
 Magda & 2 
  • 

Re: Na prijmu...? 

(4.1.2009 12:02:08)
Ano, Rybo, uplne chapu, co tim myslis...Ja sama jsem zvedava, jak budu prozivat pubertu svych deti, pokud budou po mne, tak to bude pekne divoky....Akorat bych chtela jeste rict, ze ja mam "toleranci zpozdeni" nastavenou trochu jinak - v tebou popisovanem pripade bych se treba zacala schanet po manzelovi, ktery se vraci v aute domu, tak za hodinu, za dve hodiny uz bych mu volala (a to jsem osobne naprosto dochvilna!!!)....Mobily maji nesporne radu vyhod, ale jde o to, ze mne pocit bezpeci nedodavaji...Spise vnimam to, jak nas ovladaji, a kdyz se nahodou vybije baterka nebo neni dlouhodobe signal, tak ti je stejne mobil na dve veci - na nic a na ho*no.....;-)
 Ryba 
  • 

Re: Na prijmu...? 

(4.1.2009 12:44:03)
Pokud jde o potomka.syn ví ,že mě má kontaktovat při nesnázích ,proto má mobil vždy plně nabytý.pokud jede někam ,kde pravděpodobně není signál snaží se dodržet dobu příjezdu,jinak máme dohodu ,že se s námi spojí přes pevnou linku nebo přes počítač.Pravda ,ale je ,že nás mobily úplně ovládli a tím jsme opravdu ztratili svobodu,ale má to i své klady ,že jsme k zastižení vždy.Jednou synovi ujel vlak a musel by čekat, až do rána na další ,takhle jsem nakopla svou berušku a za dvě hodiny jsem měla syna doma.
 Sylvie 


Re: Na prijmu...? 

(4.1.2009 12:46:21)
Spise vnimam to, jak nas ovladaji, a kdyz se nahodou vybije baterka nebo neni dlouhodobe signal, tak ti je stejne mobil na dve veci - na nic a na ho*no.....;-)

Magdo, nevím, mne teda mobily neovládají, když ho nechci zvedat, tak ho prostě nezvedám, vypnu nebo ztlumím zvonění a nijak mi to žíly netrhá Když je manžel služebně někde u všech čertů a má výrazné zpoždění a na mobilu je nedostupný, tak ano, jsem nervozní. Stejně, jako jsem byla nervozní v dobách, kdy ho ještě neměl a to byl přesně důvod, proč jsem ho před lety k mobilu přesvědčila. Protože ale většinou na signálu nebo s nevybitou baterkou je, tak těch stavů, kdy se bojím, je podstatně, podstatně míň. Protože ke klidu mi stačí, když se mi ozve, že přijede později.

Jinak jako dítě/dospívající jsem taky musela hlásit, kdy přijdu. ROzhodně se nestřílelo z toho, že jsem se opozdila, to se stát může. Musela jsem si ale najít telefon, ze kterého jsem se domů ozvala. Mít tehdy mobil, výskala bych si radostí ~t~
 Theend 


Re: Na prijmu...? 

(4.1.2009 20:20:07)
Mám radost, že se v této diskusi nakonec asi domluvíme. Souhlasím s tím, že, když jdu z domu, je dobré říct, kam jdu a hlavně kdy se vrátím. Pokud to z nějakého důvodu nemohu dodržet, tak se musím aspoň ozvat. To je naprosto základní ohleduplnost k lidem, s nimiž žiji - ať to jsou rodiče, partner nebo děti, to je jedno. Já mám rodiče 100 km daleko a když od nich jedem domů, vždy jim pak pošlu sms, že jsme dobře dojeli. Chtějí to po mně a já to úplně chápu. Dnes už si dokonce i vážím toho, že je na světě někdo, koho zajímá, jestli jsem dobře dojela. Proti srsti mi ale je ta povinnost mít permanentně zapnutý mobil, jak jsem psala výše. Po někom to chtějí rodiče, po jiném zas třeba zaměstnavatel či partner. To mi připadá hrozné.
 Milča 
  • 

Re: Na prijmu...? 

(3.1.2009 21:44:50)
Mě je teda teprve dvacet.Moje maminka chce také vědět kam jdu a v kolik asi přijdu.Nedělá mě to vůbec žádné problémy, vždyť mě živý tak proč bych ji nemohla vyjít vstříc.Samozřejmě se někdy zdržím,ale to dám mamce včas vědět ,aby neměla strach a ještě se mě nestalo,že by nějak protestovala.Od mích šestnácti mám brigádu a většinu vytoužených oblečků si kupuji sama.Tatínek mě před třemi lety umřel a mi zůstali jen tři baby v baráku,které se museli s tou ztrátou vyrovnat nebilo to vůbec lehké.Lucko ty máš ohromné štěstí,že máš oba rodiče.Bože co já bych za to dala ,kdyby na mě někdo křičel, místo toho se snažím svoji mamku udržet v psychické pohodě.Važ si svých rodičů dokaď je máš, potom už bude pozdě čas se už nikdy nevrátí.
 Theend 


Re: ;-) - oprava 

(31.12.2008 20:18:52)
Pardon, ne "Lízo", ale "Xantipo".
 Kinga+3 


Re: ;-) 

(1.1.2009 13:16:31)
Plně souhlasím s Xantipou, lépe bych to nenapsala.
Hodně jsem o tom článku přemýšlela a mám sice ještě malé děti, ale z toho co jsi psala to cítím stejně jako výše jmenované.
Přeju šťastný nový rok a trpělivost!
 rena8 


Re: ;-) 

(3.1.2009 20:15:28)
přesně vystižen i můj názor
 barciii 


Střet generací 

(31.12.2008 10:55:44)
Ahoj, děkuji za upřímný článek. Myslím, že se najde dost čtenářek v Tvém věku, kterým budeš mluvit z duše. Já jsem si díky němu přesně připomněla Vánoce a soužití s rodiči před deseti lety. Došlo to po čase bez vidiny východiska tak daleko, že jsem vyhledala psychologa a absolvovala tříměsíční psychoterapii v denním stacionáři. Změna byla úplně zázračná - naučila jsem se reagovat v klidu a vybřednout z bludných kruhů stereotypů jednání. Bylo mi hned mnohem líp, odpadly probrečené večery atd. Na úpravu vztahů bylo potřeba ještě několik dalších let a stále je na nich třeba pracovat, ale je třeba pochopit, že rodiče mají právo mít svůj názor a my zase mámo právo na jiný názor, aniž bychom se kvůli tomu museli nesnášet.
Jestli můžu radit, tak zkus vysokou školu studovat v jiném městě, třeba blízko přítele :o) A navštiv psychologa, který má smlouvu s pojišťovnou, nic platit nebudeš. Jdi do toho sama, myslím, že mamku bys zatím těžko přesvědčovala, abyste šly spolu. Ale všeho do času! Držím palce!
Barča
 Miruš 
  • 

jiná radost 

(31.12.2008 11:13:36)
Moje milá, nezbude ti než to s vašima nějak vydržet. Nedávej takový důraz na Vánoce. Je to jen tradice, pár dní. Kdo nám přikazuje, že zrovna o Vánocích máme mít nějakou extra náladu a lepší vztahy? Nikdo. Lidé se k sobě chovají stále stejně a je hloupost snažit se přetvařovat, že se máme najednou více rádi.
Užij si Vánoce sama. Všímej si drobností, které ti udělají radost. Venkovní výzdoba, něčí úsměv, pěkné miminko, sms od přítele ... Z toho všeho si ber sílu a radost a užij si krásné Vánoce ve svém srdci.
Nečekej vyjímečné chování od rodiny, možná nejsou schopni naplnit tyto tvé potřeby. Buď k nim shovívavá. Měj nad tím vším nadhled.
 Winky 
  • 

Re: jiná radost 

(31.12.2008 12:42:03)
Ahoj autorko, pod Barciii a Mirus se podepisuju, přečti si co napsaly aspoň 3x aby ti to dalo smysl.....
Kritizovat tě nehodlám, ani nemůžu, byla jsem přesně taková. Vadilo mi na rodičích spousta věcí, a tím že jsem jejich pravá dcera, tak jsem byla stejná palice jako oni a neustoupil nikdo. Dneska, s odstupem 10ti let vidím, že je to tak správně - nikdo nemá ustupovat jiným, každý je jaký je a změnit nemůžeš ostatní, jen sama sebe. A trvalo mi dost let než jsem na to přišla, vlastně mi pomohla až jdena návštěva kinezioložky která mi to tak zvláštně podala takovým náhledem zvenčí, že mi ty naše žabomyší spory docvakly.

Chceš být dospělá, máš na to věk, jen si myslíš že musíš ještě chvilku počkat kvůli škole. Nemusíš, můžeš se začít chovat dospěle hned. Jenže to není o tom že si budeš dělat pouze to co chceš a jak chceš a že do toho nikomu nic není. Je do toho potřeba ještě zakomponovat ten respekt k těm, s nimiž sdílíš domácnost. Ať jsou to rodiče tví, partnerovi, partner sám nebo později děti. Když víš že tvoje mamka je "šílecí" a i z normální oslavy se jí dělá špatně při představě že se ti něco stane - nesnaž se ji předělat větou "ale mami, to je přeci normální, nezblázni se". To je jako kdyby ses bála na smrt pavouků a přítel ti je nosil k nohám a tvrdil ti jaký to jsou príma tvorečkové. Ber to tak a radši jí třeba jednou dvakrát za večer napiš SMS aby věděla že ti záleží na tom, aby se o tebe bát nemusela. Možná ti vynadá že zbytečně utrácíš :-D ale když ji ujistíš že je to pro její dobro, sama si vybere co chce -informace že jsi v pořádku, nebo šetřit........
Ráda bys měla Vánoce - oslavy - věci v domácnosti jiné... proč ne, ale uvědom si, že pomáhat se má jen tomu, kdo o to stojí. Představ si situaci že bys měla 20 a více let svůj styl a někdo (například tvé chytré dítě) by tě nutilo ho změnit - stavěla by ses na zadní už z principu. Takže nenuť, nabídnout samozřejmě můžeš, a pokud to chceš udělat dospěle, tak za své (znáš je a víš že jim drahá věc radost neudělá když myslí na to kolik stála). Poslechni svého partnera, evidentně už umí s rodiči komunikovat, zmenšení napětí vám všem jen prospěje (neboj, vaši o tom určitě přemýšlí, ale spíš je mrzí kde se stala chyba ve výchově že jim neustále odporuješ). A kde není protitlak, nemá tlak cenu. Zkus si dát předsevzetí, že do tvé maturity, té mety osobní svobody, se naučíš s rodiči vycházet jako dospělá - tj. ocenit co dělají pro tebe a nepřidělávat jim starosti s tím co zvládneš v pohodě sama. V tvém dalším samostatném soužití se ti to bude moc hodit.

Já jsem třeba do našich "ryla" celkem dost kvůli jejich stylu bydlení - předpotopní (dle mě), vyhovující (dle našich). V létě jsem to vzala radikálně, jeden pokoj jsem sama (s pomocí manžela a mé sestry a mých peněz) změnila (není to nikoho pokoj, bylo to skladiště, takže jsem nenabourávala ničí osobní prostor) a teď mi slouží když tam přijedu s dětmi. Samo jsem ve skrytu duše čekala jak mě pochválí a budou jásat, naštěstí mi rozum napověděl že jim musím dát čas na to aby se se změnou srovnali a pak mi řeknou. Řekli mi to letos na Vánoce, že ode mě už dárek mají - nový pokoj, ať už jim nic nesháním. I když to bylo za půl roku, potěšilo mě to. Vím že dřív bych kvůli tomu brečela, dneska už ne. Asi to chce vážně víc času (ale já byla extrémně hádavá,mohlo to trvat kratší dobu achjo). Ty na to máš, víš to o sobě, tak to udělej.

 čiřikaví a Jakub 9.10.06 


Tak to prostě někdy je.. 

(31.12.2008 12:35:54)
nezbývá ti nic jiného než to řešit. Můžeš se odstěhovat, můžeš znovu a znovu zkoušet s rodiči mluvit. Znám to z vlastní zkušenosti. Já jsem se odstěhovala na intr už v 15 a definitivně od rodiny až když jsem se vdala v 21. Přestože jsem byla učitelka na ZŠ moje máma uznává jen těžkou fyzickou práci, takže z jejího pohledu jsem se jen flákala v práci. V podstatě mě jako dospělou začala uznávat až teď, když mám dítě a je mi přes 30. Ještě do 28 mi dokázala jasně vysvětlit - nejlépe ručně, kam patřím a že nemám právo si cokoli myslet. V té době už jsem dávno bydlela jinde, byla úspěšná v práci, ale pro ni jsem pořád byla jen nedospělé, nezodpovědné děcko. Vyřešila jsem to tak, že jsem to přestala řešit. Názory mojí mámy pro mě prostě nejsou důležité - pár let to trvalo, hodně to bolelo, ale teď je pro mě opravdu nejdůležitější jak vnímám svůj život já, co si o mě myslí můj manžel a jak vychovávám svého syna a to podle svého! názoru a jak nejlépe umím... máma občas zkusí znovu převzít otěže, ale už nemá šanci.

Jestli opravdu chceš odejít, hledej jiná řešení - můžeš dělat i něco jiného, než co jsi vystudovala, když budeš hledat, určitě najdeš i levné bydlení... je důležité to nezvdávat a jestli to opravdu chceš, tak se řešení objeví. A jedna životní zkušenost - rodiče nepředěláš a nemůžeš od nich očekávat, že tě pochopí. Pokud jsou zvyklí se neměnit, tak kvůli tobě to neudělají. Ale ty nemusíš být stejná jako oni - a připrav se na to, že jim potrvá dlouho než pochopí, že chceš žít jinak, a ještě déle než to přijmou (něktěří to nerozdýchají nikdy).
Důležité je, že NEMUSIŠ BÝT JAKO ONI. Ale budeš si to muset vybojovat... a ty boje někdy bolí.. ale stojí to za to. Já osobně vím, že jsem to já, a ne že jsem jen další kopie našeho rodu :)

Přeju Ti ať se Tvé sny splní..
 Babyna,Patricie07,Michael10 


Re: Tak to prostě někdy je.. 

(31.12.2008 13:01:56)
Na jednu stranu autorku chápu, zdají se to být maličkosti, ale když je jich víc pohromadě, má pocit, že je to k nevydržení.
Na druhou stranu chápu i rodiče, jsou prostě konzervativní a o dceru se bojí. Nevím, kolik je jim let - moji rodiče jsou na začátku důchodového věku a v mnohém se podobají těm autorčiným. Prakticky s ničím nejsou spokojení, nějak mám pocit, že si neumí udělat radost. Spousta názorů a postojů je daná i věkem, těžko je za to soudit.
 zuzkasim 


Jako u nás 

(31.12.2008 14:46:08)
Když jsem tohle četla, připadala jsem si jako u nás doma. Teď jsem zhruba o 10 let starší a mám svou rodinu. Ty pocity tehdy byly naprosto stejné, bohužel řekla bych, že např. taťka mě nikdy nezačal brát jako dospělou, prostě ani teď. Bývaly to věčné hádky, moje probrečené večery, touha o důvěru nedej bože snad i respekt. Šílené šetření, ze kterého jsem nic moc neměla (člověk by řekl, že rodiče třeba šetří proto, aby mohli svým dětem něco dát do začátků, u nás to dopadlo tak, že ke konci mého studia na VŠ se rodiče rozvedli a úspory padly na vyrovnání majetku). Když jsem byla na půl roku studijně v zahraničí, byl to můj nekrásnější půlrok života, bez hádek, konečně život na koleji. Pro rodiče jsem nebyla nikdy dost dobrá a šikovná, pravda na SŠ mi to dvakrát nešlo, šla jsem na obor, který mi naprosto nesedl, pak nepřijetí na VŠ, rok jazykovky, kde jsem aspoň udělala státnice a pak konečně moje vysněná VŠ, na které jsem najednou zvládla studovat 2 obory naráz. Ani slušné studijní výsledky nebyly hodny uznání (ano, člověk se učí pro sebe, ale to přece neznamená, že nemůže být pochválen), nespokojenost se vším, co jsem dělala (od VŠ jsem nekouřila, nikdy nijak nepila, netahala se s klukama ani kamarádama, pouze jeden přítel a pár dobrých slušných přátel jsem měla, koníčky, které je nestály téměř žádné peníze...). Na rodinou situaci nevzpomínám moc ráda a je pravda, že Vánoc jsem se taky vždy hrozila. Přítel tehdy bydlel v našem městě na privátě a mockrát jsme řešili, jestli by bylo možné se k němu nastěhovat, ale z čeho bych žila? Kdybych odešla z domu, naši by mi žádnou finanční podporu nedali. První spaní u přítele bylo také po dlouhých přemlouváních (máš přece svoji postel doma), o sex tehdy vůbec ještě nešlo, prostě jen touha po blízkosti někoho milého.
Co můžu poradit s odstupem let? Rodiče nezměníš, ani kdybys 100x chtěla, můžeš změnit pouze sebe. Být spokojená sama se sebou a pomalu přestat řešit, jestli to ocení i oni. Je to pro ně asi moc těžké všimnout si, že z jejich malé holčičky už vyrostla dospělá slečna. I pro mě je teď těžká představa, že mého synka asi příští rok vezmou do školky a už to nebude jen moje malé děťátko, ale bude mít dopoledne svůj program, kamarády, které nebudu tak dobře znát a neuvidím, jak bude reagovat na paní učitelku a ona na něj.
Říkej si, že všechno zlé je k něčemu dobré. Teď to vypadá jako nepříjmnost, ale v životě to možná jednou doceníš kladně. Viz šetření. Můj tatík se nechal půl roku přesvědčovat, že potřebuji na studium němčiny pořádný slovník a pouze kapesní mi ke státnicím nestačí, nakonec jsem si slovník koupila za svoje. Slouží mi dodnes a jsem nakonec ráda, že je to moje osobní věc, za kterou nemusím být nikomu vděčná. Vím, že mi nikdo v podstatě nic nedal a to, co mám, je moje práce. Poznala jsem během studia tolik brigád, že se teď nebojím téměř jakékoliv práce. Uživit rodinu opravdu není velká legrace a taky si nemůžeme dovolit vyvařovat denně z drahých surovin.
Píšu dost neuspořádaně, vzbudili se mi děti a za zády mi střídavě projíždí autíčka apod. Chtěla jsem tě jen podpořit, vím, jak ti je a věř, že dostaneš příležitost udělat si život po svém. Příspěvky těch, kteří tě nabádají k pochopení rodičů také nejsou špatné, rodiče to nedělají z nenávisti k tobě, ale z velké lásky a strachu o tebe. To, že rodiče jsou méně pružní ke změnám jako jejich děti, je naprosto normální.
Moc ti přeju, aby vám to s přítelem vydrželo a maturita se ti vydařila, buď spokojená sama se sebou a když tohle z tebe bude zářit, i rodiče tě pak přijmou snáz.
 Lucka 345 


Je to úplně normální 

(31.12.2008 15:41:36)
To je úplně normální. U nás to bylo podobné. Věřím, že tě to velice trápí, ale své rodiče nezměníš. Taky jsem se pokoušela pomáhat a inovovat, ale bez úspěchu. Třeba si pamatuju scénu s pečícím papírem. Koupila jsem ho pro usnadnění práce, ale u nás se opět každý plech musel vymazávat růčo máslem. Měla jsem dojem, že mi to dělají naschvála já jsem za blbce. A další rok koupili ten papír sami a objevili Ameriku!
Nědelej si z toho vůbec hlavu. Když jsem se odstěhovala, dělám si věci po svém, oni taky a je klid. To hádání je naprosto zbytečné, stejně budou mít vždycky pravdu. Ber to s humorem. A věř tomu, že až budeš mít jednou děti, vrátí se i vánoční ubrus a stromeček u babičky a dědy. A možná se budou těšit víc než ty.
 Liduna 
  • 

Re: Je to úplně normální 

(31.12.2008 16:24:02)
Milá Lucko,to čím teď s rodiči procházíš je úplně normální .
Z pohledu tvého:Tys vyrostla v krásnou slečnu ,která se chce osamostatnit a máš pocit ,že jseš už dospělá.V tomto věku je pro tebe všechno jednoduché a krásné toužíš po změně a chceš aby tě všichni brali dospělejší.
Z pohledů rodičů jsi mladá dívka ,která je velmi zranitelná a není ještě připravená na ten dost složitý dospělácký život.
To že rodiče šetří je naprosto normální.Třeba to dělají právě kvůli tobě ,aby ses jednou mohla postavit na vlastní nohy.Nebo mají finanční problémy o kterých
nevíš,protože jsi ještě dítě ,který nemá moc starostí.Třeba ti to maminka i naznačuje ,ale protože jsi ještě tak trochu dítě to nechápeš.
To že jsou rodiče tvého přítele v pohodě je naprosto normální mají doma skoro vyštudovaného chlapce ,který se chová dospěle.Ty nejen, že nemáš hotovou školu,ale svým neustálím hádáním jim dáváš najevo , že nejsi ještě dospělá.
Já mám šestnácti litého syna ,který ,když de ven mě vždy zvedne telefon a ujistí mě ,že je vše v naprostém pořádku,neboť ví že se o něj moc bojím,,když se náhodou zdrží ihned mě o tom informuje a omluví se pak už není potřeba se hádat.Pokud něco chce a nemá na to finance a já mu to nemůžu dopřát vysvětlím mu to,většinou to pochopí.
Mám pocit ,že v tvé rodině vázne pouze komunikace.Ukaž svým rodičům ,že jsi už dospělá a začni se zajímat proč to tak je.Možná budeš překvapená z jejich náhlé změny.
 10.5Libik12 


Re: Je to úplně normální 

(31.12.2008 16:32:50)
Milá Lucko, jako bych se viděla v sedmnácti, když má máma mýma sedmnáctiletýma očima trapčila s pracnama a úklidem, zatímco já jsem chtěla pít punč s "nejinteligentnějším krasavcem" pod sluncem, jak to bylo doma těsný a divný, uprděný. No a vidíš, zatímco jsem s ním pak strávila mnoho Vánoc, některý i hezký, tak ten původní malinkej domov, kde se šetřilo elektřinou zrovna jako u vás, vzal čas. Táta umřel, prarodiče taky, chalupa se prodala a já občas slzu zamáčknu, když vím, že už mě nikdy nebude matka rozmlouvat kuchařský pokusy v tý kuchyňce 3x3 metry s ohledem na spotřebu a účel.
A když si moje sedmnástiletá dceruna postavila hlavu, že odjede za mužem svým snů, nepustila jsem ji, právě proto, že jsem věděla, že rodina je něco, co stojí za to vydržet, protože je to diamant na dně, i když někdy není vidět:)
Přeji ti mnoho krásných Vánoc.
 Lizzie 


Re: Je to úplně normální 

(31.12.2008 18:05:04)
V 18 je člověk dítě? Kde to jsme?:)

Jinak pěkného Silvestra a šťastný rok 2009 všem.
 Halina 
  • 

Re: Je to úplně normální 

(31.12.2008 18:32:48)
Pokud je v osmnácti úplně závislá na rodičích tak ano.Moje maminka vždy říkala ,že pokud budu jíst její chléb tak jí budu poslouchat.Teď vím, že měla pravdu.Vždyť ať dokáže že se umí o sebe postarat bez rodičů věk už na to má.Zatím jen kritizuje a neváží si toho co má.Konec konců chovat se jak dítě můžeme i daleko starším věku ne každý je v osmnácti dospělí.
 Lizzie 


Re: Je to úplně normální 

(31.12.2008 18:41:09)
Opravdu skvělý přístup...no, nechci si kazit začínající silvestrovský večer, radši to ponechám bez komentáře.
 10.5Libik12 


Re: Je to úplně normální 

(31.12.2008 19:48:05)
V 18 je člověk naprosté chmýří, pokud je k němu osud krutý, nechá ho za sebe rozhodovat a to se pak dějou věci, milá Lizzie~;)
 Lizzie 


Re: Je to úplně normální 

(31.12.2008 19:54:00)
Libiku,

bohužel jsem v 18 musela řešit, resp. jsem hodně zblízka viděla věci, které někdo nezažije za celý život, tak mám pravděpodobně na danou problematiku trochu jiný pohled.
Radost ze života mi to nevzalo, ovšem už se neodvažuji zahrnovat náctileté do jedné skupiny, resp. zobecňovat.
P.S: Některé maličkosti mě iritují stále.
Krásnou noc.
 10.5Libik12 


Re: Je to úplně normální 

(31.12.2008 21:22:33)
Lizzie, vždyť říkám, že je nespravedlivé,aby v 18 člověk řešil.~;)
 Lizzie 


Re: Je to úplně normální 

(1.1.2009 10:10:48)
Libiku, jsou lidi,co řeší i v mladším věku. To je život.
 10.5Libik12 


Re: Je to úplně normální 

(1.1.2009 16:59:12)
Lizzie, no jo, tys můj oblíbený "znáč".
 Lizzie 


Libiku 

(1.1.2009 19:50:38)
Spoustu věcí neznám, netroufla bych si tvrdit, že jo. Stále dělám kolikrát pěkný chyby a jsem si toho kolikrát i vědoma - nechci si tu hrát na chytrou a ani nemůžu, ale nesnáším, když se něco háže do jednoho pytle.
Ostatně právě tenhle přístup mi otravoval pěknou část dosavadního života.
 MishuI 


Re: Libiku 

(1.1.2009 22:54:31)
Tak si,Lizzie,ještě jednou přečti svoje příspěvky.Běs.
 Lizzie 


Re: Libiku 

(2.1.2009 0:22:57)
Mishulo,

je to možné, píšu je většinou v afektu. Nicméně mě to zobecňování strašně štve, tím to bude.
Ale dík za radu.
 10.5Libik12 


Re: Libiku 

(2.1.2009 0:27:14)
A z čeho máš afekt, Lizzie?
 Lizzie 


Re: Libiku 

(2.1.2009 0:30:18)
Z toho, když se něco hází do jednoho pytle.
Ale to nemá cenu rozebírat. Hlavně nemám chuť to rozebírat, zato práce je dost.
Dobrou noc.
 10.5Libik12 


Re: Libiku 

(2.1.2009 0:31:37)
Lizzie, dobrou noc. Sice ti nerozumím, ovšem máš-li na mysli třídění odpadu, musím s tebou souhlasit.
 10.5Libik12 


Re: Libiku 

(2.1.2009 0:27:20)
A z čeho máš afekt, Lizzie?
 Halina 
  • 

Re: Je to úplně normální 

(1.1.2009 10:53:56)
Ten komentář mě docela zajímá.Jestli máte téměř stejně starou dceru(,syna)která se chová ve svém věku dospěle,rada si ho přečtu.Taky jsem procházela tím samým co autorka a ted po dvaceti letech to vidím z té druhé strany a musím hodně souhlasit se svými rodiči.Svůj život jsem si zařídila po svém vše bylo skvělí do doby než mí dítka vyrostli a začali mě dávat na jevo ,že je všechno špatně,začali diktovat změny a požadavky ,ale kde na to vzít mě říct zapomněli.Myslím si že mladý osmnáctiletý člověk se teprve učí být dospělí ,ano jsou i výjimky,ale těch je málo.tím ,že dítě má osmnáct neznamená ,že už o něj nemáte strach a že mu mlčky schválíte každou blbost ono totiž každý natlučení huby vašeho dítěte strašně bolí.Autorce přeji aby brzy pochopila že rodina může fungovat jen tehdy když se všichni respektují a čas od času poleví z některý svých nároku.Moje rada je at si najde brigádu a příští rok pomůže rodičům uskutečnit svůj sen.Rodiče to určitě mile překvapí.
 Lizzie 


Re: Je to úplně normální 

(1.1.2009 11:02:11)
Halino,

když nad tím přemýšlím, nevím, co je to ,,dospělé" chování, ale na dětskost bych to tehdy tak úplně neviděla. Mluvím z vlastní zkušenosti.
Na stranu druhou je možné, že jsem opravdu vyrostla jak dříví v lese, neboť mi rodiče nic nezakazovali, přes veškeré patálie ke mně přistupovali dost přátelsky a o spoustě mých úletů nevěděli, neví a myslím, že ani vědět nebudou, i když asi tuší. Na drogách nejsem a za jejich přístup jsem jim vděčná. Kdyby byli autorativní, dopadne to hůř.
 Halina 
  • 

Re: Je to úplně normální 

(1.1.2009 13:24:34)
Lizzi,mě nepřijde ,že rodiče autorky jsou nějak moc autoritativní vždyť přeci dosáhla i svého.Chlapec u ní mohl nakonec přespat.Baylies si také mohla jednou udělat dokonce to rodiče nadchlo,chutnalo jím.Mělo to však jeden háček vše museli platit oni .Lucka není sama její maminka musí vědět zda si to může dovolit víckrát nebo Ne. Prostě Podle mě by se Lucka měla Začít zajímat jestli to že chce splnit své přání nějak neovlivní chod rodiny a jestli ano, tak jak.Já mám také osmnáctiletého syna nesnaží se mě už přesvědčit o své pravdě, protože jsem mu jednou svěřila naše peníze a pod mou kontrolou s nimi měl vyjít už třetí den mě prosil o radu ,protože to nebilo tak jednoduchý.Tenkrát jsme měli v dohodě ,že pokud nevyjde zbytek co utratí navíc mě vrátí z letní brigády.V létě si vydělal čtyři tisíce a zbyla mu pětistovka.Samozřejmě jsem mu korunky uložila jednou se mu budou určitě hodit.To že se u nich hodně křičí nemusí byt vina jen rodičů.třeba ten uhádaném človíček je Lucka.Taky jsem si myslela ,že jsem nejchytřejší a snažila jsem se za každou cenu prosadit svou asi by to nikdo jiný nevydržel jen moje máma a můj táta.Pochopila jsem to až ,když mě vyrostli děti.Teď se snažím o to, aby se nad svým jednáním zamysleli i když mají pocit ,že prudím.Nechci své děti nějak utiskovat,chci jen aby dodržovali určitá pravidla a naučili se ustupovat jednou se jim to bude určitě hodit.Ne nadarmo se říká ,že malý děti šlapou mámě po klíně, velké děti po srdci.

 Tvoje horší já 


Re: Je to úplně normální 

(31.12.2008 19:09:49)
Ale ano. Naprostá většina osmnáctiletých ještě děti jsou. Dospělý je člověk tehdy, kdy je schopen převzít zodpovědnost za sebe i za druhé. Autorka článku je podle mě duševně taky ještě dítě.
 JaninaH 


Re: Je to úplně normální 

(31.12.2008 19:21:23)
Lizzie,
podle mě je problém v tom, že mnohý/á osmnáctiletý/á, i starší, si nárokuje, aby se k němu rodiče chovali jako k dospělému, ale sám se tak nechová. Ráda říkám dětem (20 a 18), že dospělost je mince o dvou stranách. Na jedné straně jsou všemožná práva, která mladí dobře znají a vyžadují, na druhé straně ale jsou povinnosti, hlavně zodpovědnost, o těch už tak rádi neslyší.
V článku mě dost zaujala pasáž o výrobě likéru. Jó, je skvělé si na Vánoce připravit dobrůtku. Ale po Vánocích přijde leden, únor, všední dny, a taky přijdou složenky - účet za elektřinu, za topení, za vodu, možná i školné... Vsadím se, z článku to přímo čiší, že autorka ještě nezažila tu smutnou chvíli, kdy se veškerá výplata rozplyne ve složenkách. Zato její máma určitě ano.
J.
 Líza 


Re: Je to úplně normální 

(31.12.2008 19:35:38)
Janino, to co píšeš, je hodně velká pravda. Je hrozná škoda, že to nejde asi zprostředkovat člověku, který k tomu zatím moc nečichnul.
Jak je snadný myslet si o rodičích, že jsou škrti (třeba ano), ale co když to tak není, a od pocitu chudoby dceru chrání právě jen tím tolik opovrhovaným šetřením...
Na druhou stranu, dobře si pamatuju tyhle svoje roky, kdy už jsem prostě tolik potřebovala a chtěla dělat věci po svém a ono to nešlo - právě kvůli té ekonomické závislosti. Protože nebylo možný, abych se odstěhovala a sama živila, dokud nevypadnu ze školy, brigádama jsem vydělávala na velkou část svých potřeb, ale na všechno bych nevydělala ani zdaleka a školu jsem dostudovat chtěla...
 passer-by 


Včera máma na tátu řvala, ať nevypouští celou vanu, když se nám kapr málem otočil břichem nahoru, páč neměl moc kyslíku asi 

(31.12.2008 19:12:29)
Jen otázka: Proč toho kapra trápíte, stojí vám to za to?
 Lucka 345 


Re: Včera máma na tátu řvala, ať nevypouští celou vanu, když se nám kapr málem otočil břichem nahoru, páč neměl moc kyslíku asi 

(1.1.2009 14:30:13)
Jste ho nějak zapomněli na vánoce sníst....~t~
 Mortadela 


Re: Včera máma na tátu řvala, ať nevypouští celou vanu, když se nám kapr málem otočil břichem nahoru, páč neměl moc kyslíku asi 

(2.1.2009 7:30:10)
Čtěte pořádně - redakce dodává, že článek obdržela už před Vánoci, ale nestihla ho uveřejnit. VČERA ve článku znamená tak dva až tři dny před Štědrým dnem.
 Veronika, školák a předškolačka 
  • 

Pomůže tolerance 

(31.12.2008 19:37:44)
Milá Lucko, velice živě si dokážu představit Vaše pocity. Článek mi připomněl dobu, kdy i já jsem byla dospívající/čerstvě dospělá dívčina plná nadšení do všelijakých novot a experimentů a vlastních nápadů a naivně jsem si myslela, že pro ně nadchnu i své rodiče. Ono to bohužel většinou není možné. Lidé o generaci či o dvě starší vnímají svět úplně jinak než -náctiletí a ke změnám bývají nedůvěřiví. Jak z článku vyplývá, Vaši rodiče jsou konzervativní, poměrně úzkostliví a spořiví lidé a u takových uspějete obzvlášť obtížně. Pro mladého člověka je to těžké, leze to na nervy, připadá si nepochopený a nedoceněný a omezovaný, všude jinde se mu dýchá lépe než doma. Ale bohužel není jiná cesta, než se se situací víceméně smířit. A pokud chcete změny, musíte je prosazovat velice diplomaticky, pomalu a nenásilně. Rodiče jsou už ve svých zvycích a postojích zakořenění, nepružní, navíc ve Vás stále vidí dítě, proto je pro ně obtížné od Vás něco nového, nezvyklého přijímat. Chce to i z Vaší strany pochopení a trpělivost. Do doby, než se osamostatníte a vytvoříte si s partnerem vlastní zvyky a tradice, budete muset vydržet a rodiče a jejich způsoby tolerovat, i když Vám to úplně nesedí. I Vy svým přístupem musíte přispět k tomu, aby doma zbytečně nevznikaly konflikty. Vím, jak je to ve Vašem věku těžké, ale rodiče máte jen jedny a pravděpodobně je nezměníte. Jste podle všeho chytrá, šikovná, citlivá mladá žena, tak vydržte, jednou si zařídíte život po svém. Kazit si vztahy v rodině je škoda. Hodně štěstí !!
 Jindřiška,2 dcery 
  • 

Utekla jsem a nelituji... 

(31.12.2008 21:17:30)
AHoj...
tolik ten příběh poznávám.
Taky jsem dlouho řešila,kde je chyba,jestli ve mně nebo v rodičích....každé vánoce od puberty (kdy jsem našla svůj názor) jsem trpěla a ani se netěšila.
Šetřilo se na všem...jídle,pití,vodě,elektrice,topení....nechápala jsem,co vlastně ze života moji rodiče mají?
Přitom patříme spíše k majetnějším,podle stavu konta nebyl a není problém zaplatit nezbytné výdaje.
Navrhovala jsem cokoliv...změny,jiné jídlo (v akcích se vyžívají,zejména v majonezových a sojových pochutinách),jiná forma úspory (plastová okna)...vše bylo špatně.Až si prý budu vydělávat,tak ať si ve své domácnosti dělám co chci.

Ihned po maturitě jsem utekla.Ty hrozné hádky mě ničily..a nelituji ani jediné vteřiny.Pravda,byly dny,kdy to bylo obrovsky náročné,jak finančně,tak fyzicky,vykašlala jsem se kvůli tomu na vysokou školu,kterou si dnes,v 27 letech a dvěma dětmi dodělávám.ALe poznala jsem i v jiných rodinách,že žít se dá jinak,na plno a přesto v mých finančních možnostech.
Užívám si teď vánoce s dětmi.Nezapomenutelné...máme každý rok živý stromeček,protože se to holkám líbí.Kapra nekupuji,protože ho nejíme a vaříme si to,na co je chut....cukroví pečeme také jen to,které jíme a vůbec mě netrápí,jestli mám víc druhů než kamarádka a sousedka.Topíme si tak,aby nám nebyla zima a vanu plnou vody si napustíme,abychom v ní všechny tři cákali a užívali si toho mála,co jim z dětství zůstane.

Nevěš hlavu....bude to jiné,lepší...teď ti nezbyde nic jiného,než se přizpůsobit jim...bohužel.Je hodně pravdy,že koho chleba jíš,toho píseň zpívej..(tuhle frázi jsem od rodičů nesnášela)

A kdyby tě zajímalo,jak to mám s rodiči teď....pořád stejně šetří,v jídle se máma neskutečně zhoršila,nakupují jen těžké věci,které bych si domů nikdy nekoupila,doma mají zimu a topí jen,když máme přijít (to jsem si vydupala) a teplou vodu mají jen večer,když se ohřeje trochu bojler....
A víš co? Mě je to už jedno.Snažím se nad to povznést,už to nekomentuji,neb tam bydlet nemusím a žiju si podle svého....a máme klid všichni.

Tak se drž :-))
 Bulharka 
  • 

Re: Utekla jsem a nelituji... 

(1.1.2009 23:09:30)
Lidem, kteří to nevydrží, odejsou a protloukají se sami docela závidím. U nás to bylo taky podobné, zvlášť na roky na vysoké škole nerada vzpomínám (a to jsem tam byla jen víkendy), ale na odchod, prásknutí dveřma a protloukat se, jsem odvahu neměla. Možná jsem nebyla dost dospělá.... Jo a slogan: koho chleba jíš, toho píseň zpívej jsem taky nenáviděla a nenávidím dodnes. Moje máma ho dovedla do dokonalosti, nejdřív to bylo, že mi dává peníze, tak ať držim pusu, potom co jsem se z koleje odstěhovala k přiteli (dnes manžel) a ten mě prakticky živil, mi zase řekla, že dokud si u nich peru prádlo, tak ať držím pusu. Koupili jsme si pračku, ale zase si našla něco...to neuhádnete....prý dokud za mě platí popelnici, tak ať držím pusu a krok. No děs, na to už se nedalo nic říct, v podstatě jsem utekla taky, ale dodnes mě mrzí, že jsem to neudělala se vší pompou a pořádně. Jenže já domů jezdila za dědou, tetou, bráchou a někdy i tátou...takže tím mě držela v hrsti. No už to trochu přehánim, tohle téma mě docela rozehřálo. Autorku chápu a vzkazuju jí, že to zdaleka není u nich v rodině nejhorší.
 Renata +2 piskoti 
  • 

Zacni u sebe 

(31.12.2008 23:32:51)
Ahoj,
prochazis obdobim kde se vidis jako dospela a rodice by nejspise radi vratili cas a chteli by te jako u "svou malou holcicku". Citis ze problem je na obou stranach. Pokud chces s touto situaci neco delat musis zacit predevsim u sebe. Uvazujes o psychologovi, je to dobry napad, poradi ti, uvede te do "obrazu" i z te druhe strany. Nerekne ti co presne mas delat, ale alespon ti to nastini. V nekterem prispevku vyse je uvedeno, ze to plati pojistovna. Zajdi si nebo si zavolej na tu svou a over si jak to funguje. Druha moznost jak muzes situaci resit, je zacit delat brigady. Napr. obchody maji (nebo teda mivaly) zajem o studentiiky na doplnovani zbozi. Jednalo se o patky a soboty vecery. V lete nemit 2 mesice prazdnin, ale opet brigadnicit. Staci mesic. Jednak poznas jak to funguje a potom budes mit nejake vlastni penize a budes moci se s rodici napr. domluvit ze se ti libi boty za 1000 Kc a at ti daji penize na boty co by ti jinak koupili a zbytek si doplatis sama. Nebo muzes nakoupit veci na vyrobu Baylies. Pripadne se domluvit ze by jsi rada koupila zivy vanocni stromecek, jestli by jim to nevadilo. Budes trosku nezavisla a mozna i uvidis i veci jinak. Co se tyka ze mamka ma o tebe strach. Je ti 19 a mas jine predstavy nez rodice. Ja jsme sportovala a porad nekde jezdila, ale kdyz jsem sla na zabavu mamca na me vzdy cekala. A to i presto ze jsem se nikdy nezpozdila. Jednou mi rekla, ze nemuze spat protoze ma strach a ja to pochopim az budu mit sve deti. Mela uplnuo pravdu. Narodila se mi dcera a mam o ni strach. Budu ho mit i kdyz ji bude 20 nebo 40, protoze je to moje dite. A z meho pohledu bude i v tech 40 (i kdyz uz asi trosku jinak nez jako ted kdyz je malinka). :) Drz se a v novem roce at je u Vas situace jina, at Vam to doma klape.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Zacni u sebe 

(1.1.2009 8:41:05)
I ja si myslim, ze autorka je jeste dite, ktere vidi svet moc cernobile.
Vanoce u nas probihali presne jak autorka popisuje. Dneska mam svoji vlastni rodinu. Tcahnovci, kteri byli pred svatbou naprosto uzasni, uz bezvadni nejsou. A jak uz zde nekdo psal, najednou vidim, jak jsou to studeni cumaci naprosto bez citu. A nakonec jezdime na Vanocni svatky k mym rodicum, kde prestoze byla vzdy Italie, tak je tam aspon nejaka Vanocni atmosfera.
Tohle dojde autorce casem vekem.
A pro pristi rok, doporucim brigadu, setrit a nefnukat!
Ja bych Ti to salko asi taky nezaplatila. Pokud chces experiment, financuj si ho sama. A pak rodice pohosti, oni Te hostili do ted.
L:
 Venkovanka 


Re: Zacni u sebe 

(4.1.2009 22:45:30)
Ahojda,

taky si myslím, že věci uvidíš z jiného úhlu, až budeš mít vlastní děti a nebo i jen za pár let.
Mě lezli rodiče na nervy docela dost a teď (je mi přes 30) je pro mě chvilka s nimi vzácná :-). Když píšeš, že pořád něco řeší neděláš to i Ty?
pap a drž se

~:-D
 Venkovanka 


Re: Zacni u sebe 

(4.1.2009 22:45:33)
Ahojda,

taky si myslím, že věci uvidíš z jiného úhlu, až budeš mít vlastní děti a nebo i jen za pár let.
Mě lezli rodiče na nervy docela dost a teď (je mi přes 30) je pro mě chvilka s nimi vzácná :-). Když píšeš, že pořád něco řeší neděláš to i Ty?
pap a drž se

~:-D
 radka 
  • 

Milá Lucinko! 

(1.1.2009 9:40:45)
Mám pocit že píšu vlastní dcerce, taky se tak jmenuje a je ve Tvém věku.
Je to zhruba 2 roky zpátky, kdy jsme měla pocit a zřejmě i dcerka , že naše soužití je naprosto nemožné.
dle jejího názoru jsme byli s manželem naprosto nemožní,nechápali jsme její pocity, nechtěli jsme jí koupit vše co "nutně "potřebovala.
A taky jsme nedovolili aby její přítel , byli spolu v té době cca 2 měsíce, u nás spal.
No tak se rozhodla že se odstěhuje,no prosím, at si teda jde !Pomohla jsme jí i sbalit tašku a odvezla jí ke kamarádce a že si pak s mladým seženou podnájem.Probrečela jsem každou noc,co nebyla doma.To bylo v pondělí a v neděli mi volala, jestli bych pro ní nepřijela.
No tak jsme si jí dovezla domů, omluvila se nám.
Víš, chcete být dospělé,ale ono to není jednoduché.
Táta s mámou určitě vědí proč šetří,jak tu někdo psal, přijdou složenky,jako každý měsíc.
A rozplynutá výplata ve složenkách je taky realita a ne výmysl.
a maminčin strach pochopíš, až budeš mít svoje děti, ted je prostě nemožné, aby jsi to chápala. Nemá cenu tu psát o strachu mámy, která se nemůže dovolat dítěti,i když "dospělému".
Dodělej maturitu, chceš jít na vysokou, dokážeš být soběstatačná?
s hodně názory se taky ztotožňuji, jsou to příspěvky maminek, co mají děti v Tvém věku.
Není to jednoduché a je to hlavně o toleranci.

Moc Ti přeji do nového roku vše nej......!

 MartinaNov (dva rošťáci 


dospívání 

(1.1.2009 12:06:25)
Je mi 30, ale ještě pořád si pamatuji své dospívání doma. Najednou, z ničeho nic, po mě otec začal řvát. A řval prakticky bez přestání až do doby, než jsem se ve 20 odstěhovala. Pak to najednou ustalo - řekla jsem mu, že toto je můj byt a moje pravidla. Kupodivu to vzal a najednou je to mezi námi super.
Je to asi více věcí naráz, rodiče si najednou uvědomí, že jim děti nějak rychle vyrostly a asi se na poslední chvíli snaží uplatňovat nějaká výchovná opatření - bohužel v době, kdy chtějí děti roztáhnout křídla a začít žít trošku dospělejší život.
Rodičům prostě "hrábne" a jsou najednou daleko více agresivnější ve věcech, které jim doposud třeba tak nevadily, nebo to nebylo tak moc zlé (šetření, večerní vycházky dětí apod.)
Tady pomůže jen jediné - až se postavíš na vlastní nohy a odstěhuješ. Budeš si žít ve svém a za své. Pak už na tebe "nebudou moci" a postupně se vše snad upraví.
Alespoň u mně to tak fungovalo. Naši bydlí tři kilometry od nás, vídáme se velmi často a já vidím, jak se některé věci nemění, jak maminka stárne, začíná být v jistých věcech přímo nemožná, taky je přehnaně opartná, nechce zkusit nic jiného. Dokopat ji třeba do kina nebo do divadla, je nadlidský úkon - ale když se pak povede, tak všude nadšeně vypráví, jak se jí to líbilo.
Manžel má matku starší o 10 let od té mé. A už na začátku našeho vztahu byla tchýně "nemožná". Manžel tenkrát říkal, že taková nebyla, že je to prostě věkem, že ta moje bude taky taková... Nevěřila jsem. BOHUŽEL měl pravdu. Jenom nevím, jak dvě takové pološílené mámy zvládnu.
Nebuď smutná, naše vánoce byly letos taky na vraždu. Mám tříleté dítě a předvánoční čas jsem prožila v šestinedělí. A rodina, místo aby pomohla, jenom všechno komplikovala, s nikým se na ničem nejde domluvit, do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo kdy příjde...
Tak jsem se rozhodla, že už si vánoce kazit nenechám. Prostě na prudiče nebudu brát ohled, uděláme si hezké vánoce my čtyři a ostatní ať si dělají co chtějí. Ty máš zatím smůlu, že s nimi jsi v jednom bytě. Tady funguje jen jediné. MP3 a hodně nahlas. Říct také nahlas to, že ti vadí jejich "vánoční" atmosféra a že ty si nechceš vánoce nechat kazit. A pak zapnout ty MP3. Myslet pozitivně, snažit se najít si v každém dni něco hezkého. Vím, že to jsou takové ty trapné psychologické kecy, ale když se člověk nechá pořád vytáčet, tak má všechno zkažené hlavně on sám...
Já si od jisté doby říkám, že je lepší některé lidi poslat do ... dříve, než mě naštvou. Jde přece o mou pohodu. Stejně budeš pořád asi ta špatná, tak proč si to neudělat tak, aby ti to aspoň trošku vyhovovalo. Konečný efekt: pro rodinu sice budeš nadál ta špatná, ale ty snad budeš aspoň trošku v pohodě.
Přeji pevné nervy
 MishuI 


AUTORCE 

(1.1.2009 14:53:12)
Odstěhuj se,když vaši dělají všechno špatně.Budeš koukat,co to je,když musíš s penězi hospodařit sama.Věř mi,nejsem o moc starší.Je mi jednadvacet a taky jsme s partnerem,teď už manželem,docela čuměli,když jsme se osamostatnili.Jeslti si myslíš,že se nyní koupeme v plné vaně a topíme na plné šlupky,jsi na omylu.
Ale je fakt,že si všechno děláme po svém.Byt si vyzdobíme,jak chceme my a nádobí taky myjeme,když se chce nám.
Rozdíl je v tom,že máme svoji domácnost a nežijeme s rodiči.Přijde mi přirozené,že dokud jsem bydlela u našich,fungovala jsem podle nich.Samozřejmě se mi nelíbilo úplně všechno,ale v jejich domě měli hlavní slovo oni-to je bez debat.
Chápu tvoje rozladění,ale realizovat se nejspíš budeš moct až ve svém,nevím,proč by se kvůli tobě měli rodiče omezovat,přeučovat.Mají svoje zvyky a mají na ně právo.Ve SVÉ domácnosti.
 Radka 
  • 

Re: AUTORCE 

(1.1.2009 15:26:00)
Neboj i ty jednou,Lucko budeš mýt své děti ,které ti to dají sežrat oni totiž budou taky všechno dělat dobře a ty špatně.Nezapomeň nato jednou se ti to jako bumerang vrátí a nebude to dlouho trvat uvidíš.Neboj život dospělých se rychle blíží nic tě nemine užívej si ty krásné bezstarostné chvíle s rodiči,který tě milují.Potom se s tebou už nikdo mazlit nebude to mi věř.
Budeš jen poslouchat své děti ,které tě nebudou vůbec chápat ,věř že pak pochopíš ty své rodiče.
 Radka 
  • 

Re: AUTORCE 

(1.1.2009 15:26:42)
Neboj i ty jednou,Lucko budeš mýt své děti ,které ti to dají sežrat oni totiž budou taky všechno dělat dobře a ty špatně.Nezapomeň nato jednou se ti to jako bumerang vrátí a nebude to dlouho trvat uvidíš.Neboj život dospělých se rychle blíží nic tě nemine užívej si ty krásné bezstarostné chvíle s rodiči,který tě milují.Potom se s tebou už nikdo mazlit nebude to mi věř.
Budeš jen poslouchat své děti ,které tě nebudou vůbec chápat ,věř že pak pochopíš ty své rodiče.
 Grainne 


Re: AUTORCE 

(1.1.2009 16:20:50)
Proč tahle děsivá výhrůžka, prosím? Mám dospělé děti a že by mi "to dali sežrat" se říct nedá.
Pravda, nesnáším řeči ve stylu:Dokud tě živím, budeš poslouchat!
Dospělý jedinec má právo na svůj názor, děti jsem si taky nepořizovala proto, abych s nimi manipulovala pomocí výhrůžek a ovládala je, především jsem brzy pochopila, že úkolem matky je láskyplně je vykoupnout do života a doufat, že jsou připravené a kdyby náhodou zjistily, že ne, odložit start bez výčitek a manipulace na později. Prostě byla nastavena pravidla a byla respektována, nebo změněna dle potřeby. Taky jsem poněkud hystericky vystrašená matka, ale nikdy nebyl problém říct, kam se jde, kdy se přijde a odsun návratu byl oznámen včas.
Vždycky mě tu udivují odstavce, plné respketu, ale ten respekt se týká především těch druhých, dospělé děti nevyjímaje.

Ano, rady, aby autorka měla snahu rodiče pochopit, jsou na místě, já bych spíš se skřípěním zubů vydržela a vše zaměřila na své osamostatnění. Nedobrá finanční situace, starosti apod. ještě nikoho neopravňují otravovat druhým život. Pokud to tak je, proč to dospělému potomkovi neříct? Proč nesdělit docela věcně, jak se věci s drahým Salkem mají? Teď jde o Salko, před výplatou půjde o kus chleba. Myslíte, že to dospělý potomek nepochopí?
 Líza 


Re: AUTORCE 

(1.1.2009 19:00:28)
Grainne, myslím, že kdyby tu Lucčini rodiče byli a něco k tomu napsali, jistě by si vyslechli také lecjaké rady.
Ale je tu Lucka - a po pravdě řečeno - co všechno rodiče dělaj blbě, ví sama nejlíp. A jedinej, koho může změnit (nebo jehož chování či chápání může změnit), je ona sama.
Takže jasně - mluvit tu s její mámou, budu se s ní bavit o tom, proč je pro ni tak nepředstavitelný, že se nějaký iniciativy doma chopí dcera. A jak je to s tím Salkem, a jestli v tomhle věku dcery není už trochu mimo mísu chránit ji před pochopením finančních potíží rodičů tak, aby se o nich ani nedozvěděla a měla jen pocit, že rodiče buzerujou.
Ona má jistě každá z nich svůj díl pravdy.
Ale tady je článek jen od jedné - a té zkouším nabídnout úplně jiný úhel pohledu, než na který je zvyklá...
 Grainne 


Re: AUTORCE 

(1.1.2009 19:52:56)
Lízo, reagovala jsem spíš na onu výhrůžku, jak to autorce dají její děti sežrat.
Nekritizovala jsem tyhle konkrétní rodiče, to byla spíš obecná pozmámka v reakci na jejich obhajobu. Někdy lidi prostě potřebujou jenom "nakopnout" a ledacos si uvědomí, bez toho "nakopnutí" setrvávají ve stereotypech, které jim nastínili předci bez ohledu na to, jak se doba a vývoj mění.
Co se týče "moudrosti předků" tak tam mám dost vážné výhrady. Nemůžu svým rodičům vyčítat, že by mě špatně připravili na tuhle dobu, sami uznávají, že neměli ani tušení, co nás čeká, takže se občas učím od svých dospělých dětí.
Jo, je těžký si všimnout, že už to není moje malá holčička, nebo můj malej chlapeček, ale pak se nemůžeme divit, že nás potomci na tenhle fakt upozorňují způsoby poněkud nevybíravými. V tomhle ohledu každý svého rodinného štěstí strůjcem a pokud někdo programově hodlá být nešťastný, nepochopený a vnucovat svoji pravdu všude okolo, jeho věc. Jen mu prostě nezatleskám.
 Líza 


Re: AUTORCE 

(2.1.2009 7:46:31)
Grainne, jo, já myslím, že nejsme ve sporu.
Osobně si myslím, že zvládnout dospělost svých dětí a vypustit je bez vydírání do života je možná úplně ten nejtěžší rodičovskej úkol. Já ho mám teprv před sebou, mí rodiče to úplně na jedničku neměli, tak jsem na sebe sama zvědavá.
Jen - dneska už chápu, že to je prostě TAK těžký, a že oni nejsou debilové, jak jsem si myslela tehdy ~d~
 Grainne 


Re: AUTORCE 

(2.1.2009 11:57:23)
Lízo, mám ráda své rodiče, mám ráda své děti a taky jsme se protrpěli různými úlety všech zůčastněných stran. Jenže - mám je ráda i v okamžiku, kdy vrčí, bručí a mručí a vymýšlejí pitomosti. Pavouk oběšený z hladu v lednici je prkotina, kterou nemá smysl řešit a pokud tam NĚCO poživatelného je, nemám obavy, že by zemřeli hladem, takže proč bych se já ubohá, stará matka měla nervovat, ostatně tohle úsloví - přece byste netýrali svou ubohou, starou matičku, se docela osvědčilo v komunikaci.~t~
Mí rodiče se zase naučili být šťastní, že NEMĚLI pravdu a nějaký počin nedopadl blbě, přestože oni to podle svých zkušeností předpokládali. Vyvíjíme se, všichni.
Jíťo, nikdy nebyl problém říct - teď to není ideální, takže žádná zpovykanost nebude. Občas se prostě nedaří a děti jsou rovnoprávnými členy rodiny, takže mají právo to vědět, se vším všudy, samozřejmě od okamžiku, kdy jsou schopné to pochopit. Tvářit se, že jsem dokonalá a všechno zvládám levou zadní, včetně toho, že vydělávám na uherák k snídani a nedoplatek na elektřinu s lehkostí
- není to tak, tak to klidně řeknu. Klidně řeknu, že jsem protivná a mám starosti. Nežijeme nebe na zemi, proč předstírat?
Proč si taky nepřiznat, že naše dospělé děti umí spoustu věcí líp, než my? A že naše rodičovské rady jsou jim v tu chvíli k smíchu, protože jejich řešení je prostě lepší? Dokonce i přes to, že je v tu chvíli jěště živím.
 Lusika, Lucinka+36tt 
  • 

samostatnost 

(1.1.2009 19:17:04)
Ahoj,
myslím, že jediné konečné řešení je se osamostatnit. Jen buď opatrná, aby jsi se nehnala do bydlení s přítelem kvůli svojí rodině. Jistě to půjde vydržet, než doděláš střední a pak můžeš prchnout na koleje.
Nemůžeš rozhodovat za vaše, za co utratí své peníze. Vydělej si své a nakup si, co chceš.
Vztah s rodiči má své vývojové fáze, u mě neporozumnění v pubertě, pak odcizení po odchodu z domu a nyní jsme si velmi blízcí. Mnoho jejich názorů jsem pochopila a přijala.. Neházej flintu dožita.
Názory tvých rodičů mi znějí jako "tradiční" názory jedné generace. Nebo aspoň časté.
Ono "pustit" své dítě (přijmout ho jako dospělého rovnocenné partnera) je možná vrchol rodičovské dovednosti a není to pro každého snadné.
Moje tchýně zapadá do tvého popisu rodinu. Kontakt jsme omezili na nezbytně společensky nutné minimum a oba společný čas protropíme. Kdyby tolik nechtěla vidět vnučku, tak se nám nepochybně neozve. Lucinka (2r) je zřejmě jediná z rodiny, kdo je bere bez žádného "ale".
Moc ti přeji, aby to nezašlo tak daleko. Lusika
 Jana 3 děti 
  • 

Pro autorku 

(1.1.2009 20:51:19)
Lucie přeji Ti v životě mnoho dobrého.
Ve svých 19 letech jsem měla také vážnou známost a rodiče se s tím museli smířit. Hodně se náš vztah vyjasnil když se narodili moje děti. Máma mne začala brát více jako kamarádku a já jí také v mnohém pochopila.
Ty máš obrovské štěstí, protože si našla partnera co tě miluje a jeho rodina se také zdá být skvělá. Podle tvých vzpomínek si měla i šťastné dětství a to je také neocenitelný vklad do života. Teď zkrátka máš trochu nešťastné období, které se překlene.
Nepřemýšlela si studovat při zamněstnání? Nemáš děti tak by se to dalo zvládnout. A pokud nemáš možnost bydlet s přítelem můžeš zkusit třeba ubytovnu. Sama jsem takto pracovala v Praze v Motole a bydlela na ubytovně. Jako začátek mi to příjde nejlepší, zkusit si žít sama. No a jako zasloužilá matka 3 dětí, bych ti ještě doporučila na rodinu nespěchat, ještě budeš třeba ráda vzpomínat na bezstarostné období svého života. Z mého pohledu možností máš spoustu. Tak s radostí do toho~:-D
 Jíťa 
  • 

Co změnit vlastní přístup? 

(1.1.2009 23:13:06)
Mám doma 17-tiletou dceru. Tak trochu chápu tvoje pocity - chápu totiž i ty její. Jenže, i my rodiče máme svou pravdu a je už léty prověřená.

Co v příběhu postrádám, je tvůj skutečný přínos k těm vašim Vánocům.
- proč si např. nekoupíš suroviny na cukroví ze svého? Vyhnula by ses těm připomínkám ohledně drahoty všeho.
- pokud chceš nějaké dekorace, můžeš je přece koupit také ze svého.
- Kdo bude u vás doma uklízet jehličí z živého stromečku?
- smažený kapr je tradice. Rádi zkoušíme taky něco nového, ale taky dodržujeme tradice. Kapra na jiný způsob si můžeme udělat kdykoliv jindy a taky děláme.

Víš připadáš mi jako poměrně typický nevyzrálý puberťák. "Já chci pěkné Vánoce a nezajímá mě, kolik vám (rodičům) to dá práce a starostí navíc."
Stejně tak i to ostatní, co popisuješ v článku. I když je ti už 19, chováš se občas jak malé děcko a pak se nediv, že se k tobě rodiče chovají jako k děcku.

Zkus někdy také naslouchat svým rodičům, když se ti snaží něco v klidu říct. Neber to jako útok proti sobě. Zkus je vyslechnout a říct "Budu o tom přemýšlet." To bývá totiž nejčastější jádro sporu mezi generacemi. Už jsme si s dcerou dohodli, že když má ona problém, tak já poslouchám a svoje jí k tomu řeknu až na druhý den. Stejně tak, když s ní chci o nějakém problému mluvit já, tak ona poslouchá a teprve druhý den se jí zeptám, na její názor k problému. Někdy se taková diskuze táhne i několik dní, ale obvykle se to obejde bez hádek, protože obě máme čas a možnost o problému přemýšlet, občas si k tomu i něco zjistit apod.
 Grainne 


Re: Co změnit vlastní přístup? 

(2.1.2009 2:12:55)
Jíťo, co je rodičovská pravda léty prověřená?
Jsm rodič poměrně dlouho, ale na žádnou super neotřesitelnou rodičovskou pravdu jsem dosud nepřišla?
Zato pitomostí, zplozených z neochoty cokoliv změnit, jsem porůznu pochytila dost.
Jinak, je zákonnou povinností rodičů do určitého věku a za určitých okolností živit své děti. Rozhodně není zákonem stanoveno, že by děti povinně musely být vděčné a dost pochybuju že vděčnost lze získat rodičovskou jedinou neotřesitelnou pravdou.
 Sylvie 


Re: Co změnit vlastní přístup? 

(2.1.2009 4:48:22)
Jinak, je zákonnou povinností rodičů do určitého věku a za určitých okolností živit své děti. Rozhodně není zákonem stanoveno, že by děti povinně musely být vděčné

No, což o to, o vděčnosti tuším zákon nemluví. Na druhou stranu podle paragrafu 35 zákona o rodině jsou děti povinny své rodiče ctít a respektovat
 Jíťa 
  • 

Graine 

(2.1.2009 9:27:20)
prosím tě, ty čti příspěvky 2-3x a pomalu. Já jsem nikde nepsala, že naše rodičovská pravda je neotřesitelná, jen léty prověřená (měla jsem na mysli zkušenosti, které mladým chybí).

Když si udělám 2x do měsíce beilys, tak pak do výplaty budu o chlebu a vodě, protože ty prachy holt chybí. Už tak jsou Vánoce a Nový rok dost velký zásah do peněženky a my rodiče děláme, co můžeme, aby byly hezké, abychom si mohli trošku dopřát, a takovýhle rozmazlený puberťák nám to taky pěkně znepříjemňuje.

Rodiče (i ty Lucčini) se snaží, šetří sami na sobě aby dětem dopřáli školu i další věci, které považují za důležité, ale děti neustále jen kritizují a jsou nespokojení.
 Jíťa 
  • 

Ještě dodatek 

(2.1.2009 9:58:07)
A máš pravdu, rodič má zákonnou povinnost své děti do určitého věku živit, ovšem nestanoví jak. Pokud dám děcku každý den k snídani chleba s máslem, tak svou zákonnou povinnost plním - nikde není psáno, že má dostat rohlík, koblih, salám aj. jak si většina děcek vymrčuje.
 Líza 


Re: Ještě dodatek 

(2.1.2009 10:14:20)
Ty ty "děcka" docela nesnášíš, co?
 Hana 
  • 

Re: Ještě dodatek 

(2.1.2009 10:31:00)
Lizo ,Jíťa má teď ,ale pravdu.Nechápu jak ji můžeš soudit ,když ji neznáš.Ty asi nemáš děti ve věku ,kdy se chtějí osamostatnit že?
 Jíťa 
  • 

Lízo 

(2.1.2009 10:41:36)
Milá Lízo,

Už ti tvoje milované děti někdy řekli před plnou lednicí: "Tady zas už není nic k jídlu!"?

To je totiž jedna z lahůdek soužití s puberťákem.
 Líza 


Re: Lízo 

(2.1.2009 10:47:35)
To víš, že řekly, přesto se nevyjadřuju o dětech obecně tak žlučovitě jako ty. Děti mě můžou štvát, můžu mít chuť je přerazit a věřím, že během pár let budu mít třikrát denně chuť odstěhovat se od nich na druhej konec zeměkoule, přesto mám z tvých posledních dvou příspěvků pocit, že opovrhuješ všemi dětmi obecně.
 Jíťa 
  • 

Re: Lízo 

(2.1.2009 10:51:27)
Tak to se omlouvám, asi to bude tím, že se mi to stalo právě před chvílí.

Manžel dostal na Silvestra chřipku a všechno jídlo nám zůstalo. Lednice plná salámů, sýrů, pomazánek, vařených vajec, ve špajzu veky... A potomek paštěkuje, že nemá co jíst!
 Líza 


Re: Lízo 

(2.1.2009 10:57:54)
No tak ať nejí ;), hlady jistě neumře ;)
Nebo si může něco dojít koupit, za svý; obchody jsou dneska otevřený.~R^
 MishuI 


Re: Lízo 

(2.1.2009 12:22:47)
No fůůůj,jak žlučovitě se to vyjadřuješ o dětech..~t~~y~
 Líza 


Re: Lízo 

(2.1.2009 11:19:18)
Jinak - jo, asi kdybych s tebou mluvila po té scéně u lednice a tohle z tebe vypadlo, taky chápu, ale napsané to vypadá poněkud.... definitivněji ;)
 10.5Libik12 


Re: Lízo 

(2.1.2009 12:03:11)
Tak matka může milovat i obdivovat vlastní děti, o nichž řekne, že jsou to hnídy líný a ať táhnou, když jsou tak chytrý, byť z toho kdokoliv může mít nedobrý vlastní pocit o hypotetické žlučovitosti.

Jinak k příspěvku, že rodič je povinnej, no to jo, ale když je povinnej, je i oprávněnej. Obojího se může vzdát, jedno bez druhého neexistuje.
 Grainne 


Re: Lízo 

(2.1.2009 12:23:19)
Libik, oprávněnej - no proč ne, ale nějak mi hýbe žlučí výkřik rodiče, který vřeští na 30letého potomka, že mu má bejt vděčnej, protože ho vychoval.
Nebo na 18 letého potomka, to je fuk.
Nějak mi to potom vyznívá tak, že potomstvo je, či bylo v rodině nevítaným hostem. Já jsem vděčná, ale ať to ze mně nikdo nevytlouká pokřikem a mezi slovy vděčnost a poslušnost taky není rovnítko i když jsou mi proti srsti obě. Myslím tedy tu "psí" poslušnost.

Ač mě napadlo v souvislosti s tím nevítaným hostem - no jo, co jsme my chudáci mohli tehdá dělat? V 18 se provdat, povít dvě dítka a...dál nic. Ve spoustě lidí přetrvává ten pocit toho "nic" a možná podvědomě z toho tiše viní ta ubohá stvoření. Ovšem to je jenom moje tichá úvaha a NENÍ adresována nikomu ze zúčastněných.
 Líza 


Re: Lízo 

(2.1.2009 12:29:49)
Hm, to máš určitě pravdu. Koneckonců, většina lidí si děti pořizuje, protože je chce, protože od nich čeká nějaký naplnění smyslu vlastního života.
Takže důvody veskrze sobecký... přesto věřím, že jsou situace, kdy počet probdělých nocí a urvaných soust od vlastních úst prostě v tom rodiči převáží nad tím, že na začátku bylo vlastní svobodné rozhodnutí, a že děti se o ho o to, aby si je pořizoval, neprosily ;)
 Grainne 


Re: Lízo 

(2.1.2009 13:06:55)
Samozřejmě, jsme jenom lidi, ne naprogramovaní roboti, vždy dokonalí, vždy s úsměvem, jde o to, aby v nás tenhle pocit nepřevážil.
Aby nepřevážil, klidně se o tíhu starostí s dětičkami podělím. Myslím, že není od věci se tohle naučit. Dokonce si ani nemyslím, že bych si tím podrývala autoritu, koneckonců, je v dnešní době a společnosti vůbec prostor na takovou tu skutečně autoritativní výchovu?
Kdysi jsem bývala velmi mladá matka a prostě jsem autoritativně nezněla, dnes bych na to možná už "měla", ale zase bych si připadala směšně.
 10.5Libik12 


Re: Lízo 

(2.1.2009 13:27:53)
Grainne, asi takhle, s dětmi žiju ráda, baví mě, jak jsou drzé, občas je vyšlu. Nemyslím, že jsou to nevděční haranti, vidím a jsem táda, že jsi ještě nenabily a proto vedou různé chytré hlášky, při kterých se otvírá jednomu kudla v kapse. jsme normální a dohodneme se. Co jsem tedy nikdy a myslím ani nikde nezažila je "psí poslušnost". Ani v rodinách, kde se frustrovaná mutter někdy připije a poplače nad tím, kde mohla bejt, kdyby v 18 neporodila.

Jinak mě asi tohleto nikdy nenapadlo, protože jsem zažila fůru relativně svobodnýho života mezi 25-40, kdy už ty děcka byli organizovatelný a možnosti se otevíraly(zatímco pětadvacetileté kolegyně v doznívající představě o tom, že musej být vdaný a dětný, honem rodily). To co se mi podařilo a nepodařilo, vidím bez souvislosti s porody. Kde jsem neobjektivní a žlučovitá, je možná žehrání na vlastní malé poměry(nestuduj, vdej se,..), takže já jsem nevděčnej smrad jak vyšitej, přesto žiju s matkou pod jednou střechou v psí poslušnosti(myslím tím své neposlušné jezevčíky)~;)
 Grainne 


Re: Lízo 

(2.1.2009 13:35:11)
Libik, to je ten zdravej, pragmatickej způsob.

Já jsem potomstvo taky nikdy nepociťovala jako újmu, nebo překážku a neměla jsem pocit zameškaného. No a ten, kdo to takhle má, se nám tu asi jen tak nepřizná.
To jsou takoví ti věčně zapšklí proti všemu a všem z pocitu zmarnění vlastního života. Potomci nejsou stejně příčinou, spíš se na ně "padlo" při hledání viníka.
 Halina 
  • 

Re: Lízo 

(2.1.2009 10:55:56)
Lizo musím se Jiťi zastat ,já tam v těch jejich příspěvcích cítím jen ,že ji její děti asi dost dneska naštvali,ale větší hloubku to nemá to mi věř.
Zato ty tví příspěvky jsou sila.Soudíš a vůbec nevíš koho.
 Líza 


Re: Lízo 

(2.1.2009 10:57:06)
Nesoudím nikoho, jen vyznění příspěvku.
 Halina 
  • 

Re: Lízo 

(2.1.2009 11:02:42)
Tak promiň mě v tom nic tak hrozného nezní.
 Marťasína, 1 syn 
  • 

Re: Ještě dodatek 

(2.1.2009 12:51:47)
Taky mi to tak přijde, Lízo :-)
 Iva - tři děti 
  • 

Všechno chce čas 

(2.1.2009 0:06:51)
Milá Lucko,docela Tě chápu,miluji Vánoce a také mě mrzí,když je něco kazí.U nás to jsou zase hádky našich dvou dcer 16 a 13let.Vždycky jim říkám ať jsou rády,že jsme všichni pohromadě a v rámci možností zdraví.Přesto vím,že si asi myslí to co ty,že je prudím já.
Nicméně- jsem vdaná od devatenácti,v jednadvaceti jsem měla první dceru a tedy svojí vlastní rodinu,ale dospět jsem musela mnohem dříve.Moje mamka byla těžce nemocná a když mi bylo 18 zemřela.Můžu Ti jenom říct,že se celá léta snažím dělat krásné Vánoce se vším co k tomu patří-výzdoba,cukroví,kapr,salát,vánočka,tak jak to dělávala moje mamka pro nás,ale ten pocit dítěte,když ještě žila v sobě jaksi nedokážu oživit.Tím vším chci jenom říct-buď ráda,že máš rodiče ať jsou jací jsou-za nějaký čas to budeš vidět jinak a věř mi,že až budeš mít své děti budeš možná stejná jako vaši i když si říkáš že ne.Buď ráda,že můžeš být dítětem,ten pocit nic nenahradí věř mi.Vydrž a snaž se držet když máš chuť řvát,uvidíš bude to fajn a možná budou ty příští Vánoce bezva-moc Ti to přeju.Taky hodně lásky a zdraví a štěstí u maturity.
A ještě jednu věc - nemysli,že rodiče Tvého přítele jsou lepší než Tvoji.Jsou stejní.Já jsem si ze začátku taky myslela,že rodiče mého muže jsou lepší než můj táta,ale poznala jsem je a jsem ráda když občas jedu za tátou.Měj se.Iva
 Romana 
  • 

Lucko,nehadej se naslouchej! 

(2.1.2009 10:16:31)
Milá ,Lucko ani nevíš jak ti rozumím, ale protože jsem ve věku tvých rodičů možná i trochu starší rozumím i jim.Mě dorůstá do věku osamostatnění již třetí dítě.Věř že to nám dává zabrat nejvíc je hodně prchlivý a hned se hádá.Má však smůlu ,protože se strašně nerada hádám já ,proto mu vždy řeknu:“hele miláčku můj názor znáš a jestli se ti nelibý tak za hodinu, dvě přijď a můžeme si o tom v klidu promluvit“.Většinou to opakujeme teď v poslední době jen dvakrát ,ale byly doby kdy se vracel i šestkrát a dost zuřil.Lucko ty se teď nacházíš ve fázi kdy se musíš naučit naslouchat a ustupovat opravdu je to hodně těžká doba ve které to mají obě strany hodně těžké.Skus se vcítit do svých rodičů ,kteří tě milují a hrozně těžce tě pouští i oni potřebují spoustu času na smíření.Zkus místo toho, abys na ně začala křičet a obviňovat je jím říct svůj názor ,dej jim čas na promyšlení a za Hodinu si s nimi o tom promluv, dejte si obě strany čas o tom popřemýšlet a neřešte to v afektu to člověk hodně přehlídne a nejvíc ublíží.Začni se chovat dospěleji najdi si brigádu a kup si za ní třeba svetřík co se ti líbí nebo si příští rok za ně kup suroviny na cukrový,stromeček.Můžeš si za ně koupit i kapra a rodiče pozvat na svojí specialitu.Máš spoustu možností jak rodiče přesvědčit o tom že už jsi dospělá.Zatím s tvého článku cítím jen že chceš aby tě všichni brali tvé názory a daly ti za pravdu ,ale dospělí člověk musí umět hlavně ustoupit a respektovat své okolí, ať už má či nemá stejný názor jinak by jsme se asi všichni pozabíjely.Skus rodičům naslouchat a uvidíš ,že rodiče budou naslouchat tobě.Mému synovy to trvalo roky ,ale teď už začínáme být Dobrý kámoši,protože pochopil ,že i mi staroušci to sním myslíme dobře a že ,když provede nějakou blbinu jsme to mi kdo ho pohladí a pomůže mu se zas postavit na vlastní nohy.Pravda asi si musí na oplátku vyslechnou trochu toho prudění,ale teď už se nehádáme ,ale diskutujeme a někdy vyhrajeme mi někdy on a někdy nastoupí na řadu kompromis.Moje rada pro tebe:nehádej se naslouchej a přemýšlej ,pakliže máš pocit ,že jsi v právu v klidu to svým rodičům řekni a zase naslouchej uvidíš že se to u vás brzy zklidní na to dám ruku do ohně mám to třikrát vyzkoušený.Přeji ti do nového roku ,abys našla ve své rodině zase tu pohodu a klid jaký tam býval ,když si bývala malá a aby se ti stal domov tím nejpříjemnějším místem na zemi.
Ps:Dej sivím rodičům tento článek i diskuzi přečíst .Za dva dny si sedněte a prodiskutujte to spolu možná ,že se diky tomu pochopíte.A hlavně spolu mluvte nekřičte i za cenu že se budete muset vrátit šestkrát stojí to zato.
 Míla 
  • 

Re: Lucko,nehadej se naslouchej! 

(2.1.2009 11:35:21)
Milá ,Lucinko ve tvé rodině panuje jen velké nedorozumění.Já jsem na tom byla úplně stejně jako ty ,taky jsem si myslela ,že mí rodiče jsou nehorší na celé zeměkouli.Bohužel rodiče máme jen jedny a nemůžeme si vybírat.Víš co je směšný ,že teď jsem ten nejhorší rodič já a to jen proto že můj patnáctiletý syn musel být o půl jedné doma ze Silvestra se mnou nemluví a tříská dveřmi.Porušil naše pravidlo,že nebude pít a přišel domů sice ne moc ,ale pod vlivem alkoholu.Jak mu mám příště věřit,že se bude chovat slušně ,když neumí držet sliby ,které dal.
Možná ,že se ti taky někdy podařil takoví kousek,proto teď mají tvé rodiče nedůvěru a přitom stačí tak málo přiznat svou chybu a omluvit se za ní.Místo toho můj syn tříská dveřmi a zuří.
Zkouším teď návod Romany nechám ho ještě dva dny vyzuřit a pak si s ním promluvím.Do Nového Roku ti přeji hodně krásných chvil strávených se svými rodiči.A nebuďte na nás rodiče tak přisní,vždyť mi Vás milujeme.
 teta 
  • 

Milá autorko, 

(2.1.2009 11:47:53)
stěžujete si, že jste pro rodiče stále jen "pouhé" dítě - ale, za prvé, to budete celý život :-), a za druhé, proč se tedy tak chováte? Brečet kvůli tomu, že vám maminka nedovolí koupit to či ono (za její peníze), tak se chová dospělý člověk?
Běžte na brigádu a kupte si třeba deset litrů Baileys...nebo ty kozačky...


 Lu 
  • 

Projdeme tím asi všichni 

(2.1.2009 14:43:27)
Milá Lucko, jmenuji se stejně jako ty, ale jsem dnes patrně asi tak ve věku Tvých rodičů. Jako mladá studentka jsem to viděla úplně stejně jako Ty. Jako studentka jsem chtěla doma zavádět novinky, rodiče nechtěli. Chtěla jsem nekontrolovanou volnost, rodiče se o mě báli a chtěli vždycky vědět kam jdu, s kým tam jdu, kdy přijdu. Když to neklaplo, hodně jsme se hádali, já se cítila ukřivděná, že je mi 20 a máma mi vynadá, že jsem přišla třeba o dvě hodiny později (mobily nebyly, tak na mě nemohla). Strašně ráda jsem se dlouho a vydatně ráchala ve vaně plné horké vody, protelefonovala bych hodiny, nezhasínala, televizi a rádio pouštěla při probuzení a vypínala před usnutím, ... A rodiče byli "trapní", že to nechtěli trpět. Byli jsme na tom asi tak, jak píšeš Ty, ani chudí, ani bohatí. Když jsem skončila vysokou školu, odstěhovala jsem se. Už je to dávno. Od té doby táta umřel a mě je líto, že už se nikdy nepohádáme o prkotinu. Za ty roky jsem na tom asi tak, jako moji rodiče tenkrát. Nejsme ani chudí, ani bohatí. A já s úžasem zjišťuji, že v mnoha věcech se naprosto dobrovolně chovám stejně, jako moje máma. Večer se nenaložím do vany plné horké vody, osprchuji se. Rozhodně mě zajímá, kolik se protelefonuje. Doma se nám postupně v lampách objevily úsporné žárovky. Topení je seřízené tak, že když nikdo není doma, jen temperuje. Jen ta chuť poznávat nové zvyky, chutě ap. mě neopustila, ale to asi tak úplně nesouvisí s věkem. Máme se dobře, vůbec si nemůžu stěžovat. Jen člověk časem zjistí, že korunky se nevydělávají lehce. To mládí neví, a je to tak správné. Od toho je to ještě bezstarostné mládí.
A víš, co je zvláštní? Moje máma si o mě ještě i teď dělá leckdy starosti. Protože ona je navždycky moje máma a já jsem navždycky její dítě. Je to můj nejbližší člověk, i když mi taky leckdy "lezla a leze na nervy". A vím, že až tu jednou nebude, tak už mi nikdy nikdo na celém světě nebude bližší, i kdyby se mi zdál sebepohodovější.
 Jana,2děti 
  • 

Re: Vidíš... 

(2.1.2009 15:33:25)
Vidíš, a já si taky vždycky myslele, že jsou moji rodiče hrozní, když mne omezují ve vycházkách, musím všechno hlásit a prostě byli podobní těm tvým. Ale dneska, když něco potřebuji nebo se něco stane, první komu volám jsou právě oni.Hledám u nich rady, pomoc... Dneska je vidím úplně jinak a jsem moc ráda, že je mám a že jsou takoví, jací jsou. A jelikož čas neúprosně běží děsím toho, jaké to bude, až tady jednou nebudou... :-( Vydrž, těch pár let uteče jako voda a myslím, že je jednou pochopíš a možná i poděkuješ.
 Beruna 
  • 

Re: Projdeme tím asi všichni 

(2.1.2009 22:11:26)
Milá Lucko, letos to byly tři roky co mě zemřel můj tatínek na rakovinu.Teprve ,když umíral jsem pochopila jak moc mě měl rád. tehdy mě došlo proč byl tak přísný a ubrblaný.Nenašli jsme k sobě tu správnou cestu pochopení.Nesnášela jsem svátky, protože sem si myslela, že je kazí mí rodiče.Po smrti mého otce jsem přišla na to, že za hodně nepříjemných chvil jsem mohla já.Můj táta mě umřel v náručí ,protože jsem ten jeho konec cítila a tak hrozně to bolelo ,že jsem ho musela pevně obejmout a naposledy mu říct ,že ho miluji.Teď mě hrozně chybí a já jsem vděčná ,že mě zůstala maminka.Letošní vánoce nám udělala hroznou scénu .Nebudeš mě věřit ,ale už mě to nevadí ,protože vím že mě miluje a já ,ji mám rada takovou jaká je ,už se jí nesnažím změnit jsem ji vděčná,že mě dala život a že je.

 Hanka 
  • 

Pomoc tam, kde je třeba 

(2.1.2009 15:53:32)
Milá Lucko,

četla jsem si znovu tvůj příspěvek, a ať jsou tvoji rodiče jacíkoliv (a je vidět, že tvou ranou dospělost taky nezvládají - kdybych psala jim, napsala bych něco jako "dejte jí odpovědnost"!), jsi k nim místy dost nespravedlivá.

Vím, že jsi studentka a moc samostatnosti nemáš, ale určité možnosti už máš i teď.

Třeba jsi mohla koupit salko ze svého, jak už ti psaly holky, nebo si na dražší boty připlatit, aby to pro vaše nebyl výdaj navíc.

Nebo ten ubrus, na který už se u vás nedrží - co ti bránilo říct mámě, žes ho měla vždycky ráda, a zeptat se, jestli ho můžeš vytáhnout, přeprat a nachystat? Třeba by máma řekla že ano, nebo by řekla, že už je vybledlý/se skvrnou - a ty bys místo výčitky pochopila, proč tam není.

Píšeš, že vaši přehnaně šetří. Kam teda peníze ukládají? Šetří na něco, co je pro ně důležité, po čem touží? Nebo vám, abyste měly se sestrou peníze do začátků? Nebo prostě měli chudší dětství a chtějí mít peníze do rezervy, protože mají strach z budoucna? A máš vůbec představu, kolik peněz navíc by stálo, kdyby se u vás topilo podle tvých představ, hospodařilo s vodou podle tvých představ, koupily se nové ozdoby a živý stromek, nenakupovalo u Vietnamců? Jsi ochotná se sama přičinit?

Zlobíš se, že se máma nezeptala, jesli s ní chceš péct. Zeptala ses jí ty, jestli s ní můžeš péct? Jsi přece velká holka a máš pusu, když o něco stojím, tak se zeptám.

A možná je část podrážděnosti tvých rodičů způsobená i tím, že mají pocit, že jejich dceři u nich doma není nic dost dobré. Jejich stromek, jejich vánoční menu (mimochodem, s tou rybou zvlášť ti podle mého nabídli rozumný kompromis. Prostě asi mají rádi kapra v trojobalu, jak ho dělala už jejich maminka... A proč by měli mít chuť experimentovat zrovna na Vánoce? U jedné tradice jim vyčteš, že ji nedodržují - ubrus, u jiné, že ji dodržují - menu, stromek, cukroví.) Mně podle tvého popisu připadá, že sis leccos "vydupala".

Vánoce jsou stresové. Všichni mají představu, jaká by měla být úžasná atmosféra, všichni mají velká očekávání, ale každý konflikt přitom vnímají hůř než obvykle. Zároveň je mnohem víc třecích ploch než v běžném režimu domácnosti. Ale když jsi, Luci, o tolik pružnější než rodiče, měla bys část své pružnosti napřít i na přizpůsobení se situaci. A zapojit trochu vynalézavosti - ne v tom, co u vašich změnit, ale v tom, jak s nimi mluvit, jednat, jak omezit konflikty.
 Jíťa 
  • 

K botám za 1000,- 

(2.1.2009 21:19:24)
Lucko, tvůj článek mi hodně připomíná moji dceru. Vidí nás rodiče a celý náš způsob života podobně.

Odmítá nám naslouchat a zároveň se odmítá nám otevřít. Přestože se před námi uzavírá, tak vím co ji baví, co si ráda oblíká, jaká se jí líbí hudba, s kým se přátelí apod. Jsem totiž její matka už 17 let, vychovala jsem ji = znám ji.

K těm botám. Letos už nutně potřebovala nové zimní boty. Vyjely jsme tedy spolu na nákup. Boty, které si vybrala se mi vůbec nelíbily, protože se mi zdály nepraktické. Na moje námitky a snahu jí vklidu vysvětlit, proč s těmi botami nesouhlasím, vybuchla jak tlakový hrnec. Nemám ráda scény a tak jsem se na nějaké hájení svého názoru vykašlala. Dceru jsem postavila před hotovou věc: "Za tyhle boty dám max. 500,- pokud je chce, ať si zbytek doplatí!" Doplatila si, tak jsem spolkla protesty a dcera si pyšně odnášela poslední výstřelek módy domů. Hned po návratu z nákupu v nich hrdě odkráčela ven. To bylo poprvé a naposledy, co je měla na nohou. Od té doby se povalují v předsíni, všichni o ně zakopáváme, dcera dál chodí v botaskách a teď, když napadl sníh, tak přišla s tím, že potřebuje pořádný boty!

Tím nechci říct, že to s tebou bylo stejné. Je to jen zkušenost rodiče s pubertálním dítkem.

Podobně je to i se spoustou dalších věcí: Skate, kolečkové brusle, školní batoh, MP3, Keyboard, oblečení ...
 Grainne 


Re: K botám za 1000,- 

(2.1.2009 22:47:56)
Jíťo, ale to je docela obyčejný proces hledání. Občas se projevuje zvýšeným zásahem do našich peněženek, ale já to kupodivu zpětně nevidím jako vyhozené peníze, ale jako přínos k tomu procesu.
Paradoxně se propracováváme k rozumu a vyšším, nebo lepším hodnotám prostřednictvím kupy nepotřebných věcí a divila bych se, kdyby se to týkalo jen našich dětí v "kritickém" věku.
Já ti nevím, ale ty nemáš někdy úlet? Třeba když si místo super potřebného obrovského balení prášku na praní přineseš domů - co já vím, cokoliv, z čeho máš obrovskou radost, jen k užitku to moc není?
 Jíťa 
  • 

Re: K botám za 1000,- 

(3.1.2009 11:02:14)
Graine, ty asi nemusíš moc počítat peníze, že?

Já s tebou souhlasím, ale proč by to hledání mělo být na úkor celé rodiny. Ať si hledají a zkoumají, ale ať taky na druhé straně pocítí ten dopad. Proto jsem dceru nechala se na těch pitomých botách finančně spolupodílet.

Dokud to jejich hledání budeme jako rodiče podporovat a financovat, nic to těm dětem nepřinese. Akorát se naučí, že můžou mít všechno a ničeho si nemusí vážit.

A ke mě: Jo, taky jsem koupila pár pitomostí, ale za svý, který jsem si já vydělala, tudíž mám na to snad právo...
 Romana 
  • 

Re: K botám za 1000,- 

(3.1.2009 11:46:20)
100% soulas.
 Grainne 


Re: K botám za 1000,- 

(3.1.2009 14:23:04)
Jíťo, já musím sakra počítat, tomu věř a 2x, když si chceme dopřát nějaký ten nadstandard.
Prostě děti vždycky znaly hranice možností v danou chvíli, když byly malé, nevynucovaly si v obchodě drahou čokoládu, když byly větší, věděly, že teď není nejlíp a na ten počítač bude až....
Stejně tak jsme díky tomu nemuseli hrotit svátky, nerozeniny, nebo Vánoce, spokojili se s čokoládou a s vědomím, že něco lepšího bude, až na to bude.
Mně jde spíš o to, jestli se ještě dokážeme radovat z těch pracně splněných přání, nebo se dopachtíme pracně k získání čehosi a jsme vyčerpaní tak, že už nás to vpodstatě netěší, potom nedokážeme chápat tu jejich radost a kazíme ji spoustou zbytečných komentářů. Proč? Taky jsme si užívali toho, co nám dopřáli rodiče za cenu své práce a dřiny. Nebo tím kopírujeme rodiče, kteří s nářkem komentovali každou blbůstku?
Tak jenom, není to škoda, kazit sobě, nebo dětem tu bezprostřední radost?
 Katla 


Re: K botám za 1000,- 

(4.1.2009 18:19:49)
No, možná si Tvoje dcera vybrala opravdu krám, za který by ještě měli dotyčnému zaplatit, že si ho odnese z kšeftu. Ale obecně si myslím, že zimní boty za 1000 Kč jsou hrubý podstandard. Já si myslím, že kvalitní zimní boty pro dospělého, co vydrží, hřejou a jsou ortopedicky OK, nepořídím pod 2500. Podotýkám aloe, že já nosím boty několik sezón, takže ani boty za 3500 bych nepovažovala za rozmařilost. dětem jsme koupili boty : malé za 800, prostřednímu za 1200 a nejstaršímu za 1900, protože tomu budou ještě příští zimu.
 nayah 


Re: K botám za 1000,- 

(4.1.2009 19:59:31)
Tak já si myslím, že tento názor je úplně mimo, protože:
* Pisatelka nevypadá na rozmazlenou holku, která by chtěla boty za 100Kč, protože to je výstřelek módy - sama psala, že si myslí, že takové vydrží několik sezón a hned se nerozpadnou jako ty za 300Kč od Vietnamců...
* Přijde mi, že jsi vůbec nepochopila, co chce článkem říct, protože by ses jinak snad ani nemohla pozastavovat nad příkladem s boty, který uvedla, aby jsme viděli, jak to u nich chodí...
Promiň, ale musela jsem Ti to napsat - jsi podle mě mimo.
 Jíťa 
  • 

Re: K botám za 1000,- 

(4.1.2009 21:20:12)
Možná jsem, možná ne. Autorka sice tvrdí, že jí vydrží několik let. To mi dcera tvrdila taky a měla pravdu. Jelikož jsou krajně nepraktické, tak je nenosí a tudíž jí vydrží zřejmě několik let - možná až do důchodu.
 Jana a dva mrňousci 
  • 

Jako bych to psala já 

(2.1.2009 22:58:13)
Milá Lucinko,
v tvém článku poznávám sebe před 12ti lety... Nemožní rodiče konzervy, neustálé hádky a úžasní benevolentní tchánovci. Jakmile to jenom trochu šlo (sehnala jsem si práci na částečný úvazek při vejšce) odstěhovala jsem se ke svému příteli (teď už manželovi) a jeho rodičům. Když to naši chtě nechtě akceptovali, dokonce mi i trochu přispívali na živobytí. Vztahy s rodiči se rapidně vylepšili, zato tchánovci po půl roce společného bydlení už nebyli vůbec úžasní. Naštěstí manželovi skončila civilka a mohli jsme si dovolit podnájem (jednu místnost se záchodem na chodbě).

Teď máme krásný dům, dvě malé děti a na Štědrý den se shodou okolností sešla u nás celá moje rodina. Byly to asi nejkrásnější vánoce. Maminka přinesla osmaženého kapra, já upekla Pangansuse a všichni jsme měli od každého kousek. Najednou je tak strašně snadné dělat kompromisy.
A přesně ty vlastnosti, které mi připadaly u tchánovců tak úžasné, mi teď pořádně vadí při výchově vnoučat.
Vím, že to člověk v devatenácti asi nepochopí. Tak vydrž, vztahy s rodiči se zlepší, jakmile vyletíš z hnízda. A můžeš pro to něco udělat i sama. Přeji hodně štěstí.
 krutihlav obecný 


může bejt hůř 

(3.1.2009 15:22:53)
Ber to tak, že mnozí se maj hůř. Třeba mýmu příteli umřela maminka, když mu bylo 9 a táta, když mu bylo 16. Spolužačce je 18, má oba rodiče od narození prakticky nevidomý, táta má navíc cukrovku a obě nohy amputovaný, nehne se z domu... máma od nich odešla, když jí bylo 15... táta je dost samostatnej, ale nákup si stejně domů asi nepřinese, po úřadech taky lítat nebude, že jo... kdo to asi dělá?
Chce to trošku nadhled.
Ale jinak tě chápu. Mně je 20 a kolikrát to u nás taky pěkně vře. I když poslední dobou se mi zdá, že o dost míň často, asi dospívám, hehe ~;)
Shodou okolností budu taky zdrav. asistent a to za rok a půl a pak počítám s dalšim studiem, takže ještě chvilku si tady pobudu. Naštěstí s mámou mám dobrej vztah a od 16 si prakticky dělám co chci, jen většinou oznamuju co, kde a s kym.
Před dvěma rokama jsem podobný psaní vyplodila a poslala to mámě mailem... a to se děly věci... Doporučuju ti to samý, třeba to pomůže (u nás určitě) a když ne, tak to nic nezkazí.
A ještě - mně hodně pomohlo pár diskuzí tady na Rodině (např. Jak přežít dospívání), je dobrý to vidět i z druhý strany.
I když si dobře pamatuju, že tenkrát jsem o žádný rady nestála, stejně mi to přišlo bezvýchodný :-)
 mamin 


...malé rady ? 

(3.1.2009 15:38:47)
Asi jste si každý vytvořili rozdílné "hodnoty". Toť problém :-( Neumím poradit ohledně celého života, ale zkusím kolem Vánoc. Navrhni mamce, že uděláš Vánoce úplně celé sama a vejdeš se do jejího rozpočtu- ať ti dá důvěru a ten rozpočet peněz. No a zároveň zkus tolerovat její smysl pro ekologii či nekonzumnost či jak říkáš šetřivost. Kup živý stromek v květináči (nejsou drahé narozdíl od useknutýxh z lesa). Kup látku na ubruz-zelenou a vyšij nebo namaluj na ní motivy- jako překvápko. No a cukrový samo sama všechno a máma ať si jde do kina- třeba jí tajně předem kup lístky- jasně ,že s tátou :-) Nejlépe pár kousků z "pečeme levně, dietně a vtipně". Prostě se zkus podívat na to šetření z té lepší stránky, odvrhni reklamy a časáky a pokus se co nejvíc věcí vyrobit, vyšít, namalovat. Začni už v létě- slámové ozdobičky na stromek, keramické svícny a ozdoby nebo z fima hmoty či jiné, přesvěč mámu, že to uděláš nádherný, tvořivý a levný- a ona si bude jenom odpočívat. Jo a ten přítel samozřejmě bude dělat vše s tebou. :-)))))
(Když to teď rozbiješ-ten vztah, už se bude těžko slepovat- a příjde ještě období hádek kolem výchovy tvých dětí a to bude teprv "maso"!) Takže držím palce....
 Hana 
  • 

Re: ...malé rady ? 

(5.1.2009 7:47:16)
Jenom drobnost - při stejné velikosti je stromek v květináči mnohem dražší, než uříznutý (ne useknutý, to si nedovedu představit, sekat stromky sekerou). Aby byl levnější, musel by být malilinkatý, jistě, že by to nevadilo, není nutné mít stromek až do stropu. A vánočních stromků z lesa je naprosté minimum, většina je z plantáží.
Hana
 jadad 


Chce to vydržet do VŠ 

(3.1.2009 16:10:22)
Já jsi myslím, že je to ponorková nemoc 3 dospělých možná trošku tvrdohlavých lidí. Chce to vydržet a nezabouchnout si cestu zpět, protože jednou budeš ráda, že je máš. Měla jsem v tvém věku stejné pocity, ale potom jsem zjistila, že rodiče mého dnes už manžela nejsou zase až tak skvělí,jak to ze začátku vypadalo. Když budeš potřebovat pomoct, tak věřím, že vaši Ti pomůžou nejvíc. Na VŠ se neuvidíte tak často,vyprchají negativní emoce a taky si Vaši uvědomí, že už nejsi malá holka. Někdy to rodičům totiž trošku trvá, než si to připustí. Přeju pevné nervy.
 Dana 
  • 

Važ si toho ,co máš Lucko 

(3.1.2009 22:13:10)
Ahoj ,Lucko ještě před půl rokem jsem na tom byla stejně jako ty.Rodiče po mně neustále ječely ,pořad jsem jim musela hlásit kam jdu,kdy se vrátím a s kým jdu.Bože jak já je za to nesnášela.Vánoce jsem vůbec neměla ráda ,neboť jako u vás to bila pěkná Itálie.Ještě v září jsem na tátu byla hnusná jen ,protože chtěl, abych mu řekla kam jdu a v kolik se vrátím.V říjnu zkolaboval a 3.listopadu umřel na Rychlí průběh rakoviny.Letos o vánocích už nikdo doma nekřičel .Vlastně jsme ,kloudně žádné vánoce neměli ,protože maminka neměla vůbec náladu a já jsem nato nebila zviklá.nebít mého bratra ,který nám na poslední chvíli donesl stromek a donutil nás, abychom ho ustrojili asi by jsme vánoce vůbec neměli.Místo dárků jsme se já ,brácha a mamka pevně odejmuli.Můžu ti říct ,že ještě horší vánoce sem nezažila a doufám,že dlouho nezažiji.Bože jak mě ten můj věčně u ječený táta chybí.Hned bych s tebou měnila.
 Gabča 
  • 

Re: Važ si toho ,co máš Lucko 

(3.12.2010 21:05:41)
Ahoj Dano, je mi líto co se Ti přihodilo a musím s Tebou souhlasit. Taky jsem byla v pubertě nesnesitelnej spratek, s mamkou jsem se jen hádala a nesnášela jí za její názory atd. Pak jsem se vdala a s manželem jsem u našich bydlela 5 let, opravily jsme si horní patro domku na menší byt. Vztahy byly jak na houpačce, chvíli klid a pak zase drama. Nakonec jsme se odstěhovaly do svého a to co jsem zažila první 3 měsíce bylo jako očistec. Najednou mi naši, hlavně mamka se kterou jsem se pořád hádala, začaly hrozně chybět a pořád jsem za našima jezdila a nebo jsme si s mamkou pořád volaly a brečely u toho. Teď již bydlíme sami 3 roky a je to super, ale vztahy s rodinou se mi zlepšily o 1000%. Jsem ráda že jsem měla čas na to si uvědomit co pro mě rodiče znamenají a mohla jsem lecos i napravit, narozdíl od Tebe Dano. Autorce bych chtěla jen říct, važ si toho že vůbec nějaké rodiče máš, kteří se o Tebe starají a mají Tě rádi, a to jistě mají, protože jinak by Tě neživily, nešatily, neplatily školu, atd. Moje mamka když jsem byla malá pracovala 10 let v dětském domově, a můžu Ti říct, že minimálně 50% dětí by dalo vše za to, aby měly rodiče, jako máš Ty, a to píši minimálně 50%, ale jak mám zkušenost tak by jich bylo minimálně 99%.
 nayah 


Mám hodně podobné rodiče...  

(4.1.2009 20:30:47)
Luci, četla jsem Tvůj příběh jedním dechem, protože jsem v hodně podobné situaci. Kdybych tu měla popsat, jak to chodí v naší rodině, byla bych tu sto let, tak aspoň něco...

Už sice 4 roky nebydlím (naštěstí) u našich, ale stačí bohatě, když tam přijedu. Bydlím s přítelem a žiju úplně jiný život než naši. Neustále se jim něco na mně, mých názorech, nelíbí a mamka by byla nejradši, abych s přítelem nebyla. Přitom jim, ani mně, nikdy nic neudělal a od té doby, co jsem se od našich odstěhovala, mě živí. Za celou dobu, mi to ani jednou nevyčetl a já mám docela finanční volnost. A tady je to, za co našim musím být vděčná: Naučili mě být skromná a přijde mi, že díky tomu mám život lehčí. Díky jejich výchově (co nejlevnější věci) bez problémů zvládnu ukočírovat rodinný rozpočet (máme už s přítelem dítě), neulítávám na drahých věcech, ale když je potřeba, mohu si pořídit kvalitní věc, která mi vydrží více let, např.zimní bunda, boty... .To už hodně mladých lidí dneska neumí, přijde mi, že hodně rodičů své děti rozmazluje drahými značkovými věcmi za každou cenu.

Časem uvidíš ty "plus", které Ti výchova Tvých rodičů přinesla, ale teď jsi v opravdu nezáviděníhodné situaci. Vůbec neplánujete s přítelem společné bydlení, když už bude mít brzy asi práci - končí VŠ? Řekla bych, že to je totiž Tvoje záchrana. Tví rodiče se k Tobě chovají, jak ti moji ke mně: Náš názor je ten správný a ten Tvůj nechceme slyšet, natož respektovat. Takto mi naši dokonale podkopali sebevědomí a dodnes si v mnohých věcech nevěřím, i když už jsem mnohé bez nich dokázala a v některých věcech na sebe můžu být pyšná. Někdy si dokážu věřit, ale stačí jediná návštěva u našich a na pár týdnů mám zas po přirozeném sebevědomí. :-(

Byla jsem i v poradně pro rodinné vztahy a tam mi řekli to, co jsem si delší dobu myslela, ale bála si to přiznat: "Můžete být ráda, že jste odešla. Žijte si svůj život se svou rodinou a nevšímejte si jich." . Myslím, že návštěva poradny, i kdybys tam šla sama, Ti jen prospěje. A navíc: Je v každém větší městě a ZADARMO! Stačí jen pohledat na netu...


... A taky se cítím mnohem líp s "tchánama" na návštěvě, než u našich na návštěvě... A odstěhovala jsem se od našich necelý týden po maturitě, studovala VŠ, pracovala, mám dítě. Vše jde, když se chce a když má člověk oporu v tom druhém (teď myslím v přítelovi). Zkus se spíš soustředit na svůj život, vždyť už jsi dospělá a můžeš si o něm rozhodnout.


 Lída+2 


BUDE I HŮŘ.... 

(5.1.2009 13:00:24)
Autorko článku..pevné nervy.....věřím, že jsi nepřeháněla...ale napsala jsi co cítíš.....je mi moc líto, že další vánoce neproběhli bez hádek.

Ale napadlo mě něco jiného:

....a i když se odstěhuje doběhnou jí jiný věci.......doma zůstane sourozenec..najednou ten bude ten nejvzornější...a nejlepší... a ona ta "PROBLÉMOVÁ"(protože šla pryč a doma jí to nebylo dost vhod...- to bude ten názor rodičů,který zůstane)


a za 10-15 let....třeba příjde rodičům zbytečně drahé za ní a jejím manželem jezdit....a za vnoučaty....a třeba sourozenec bude bydlet blíž a najednou zjistí, že tam jsou rodiče nadneseně pečený vařený....nebo mu dělají servis....., prootže je to ten lepší.....

No nevím....sama se budu snažit dětem dělat vše tak jak jsme nesnášela a zatím se mi snad daří.....posledních 14dní by si kluci klidně o 14dní ještě prodloužili..,ale zatím jsou celkem malý....tak uvidíme....
 pajda 
  • 

Není to jen o Vánocích 

(6.1.2009 8:21:42)
Z tvého článku jsem pochopila jednu věc - jsi nešťastná, protože se věci nedějí podle tebe. Tak nějak očekáváš, že se rodiče sami od sebe přizpůsobí a změní a ty pak budeš šťastná. Když se na to podíváš z druhé strany, zjistíš, že to samé čekají i tvoje rodiče od tebe. Že je budeš poslouchat a nebudeš jim zavádět nové pořádky. Ale přitom neštěstí, máš i velké štěstí - a to vzpomínky na krásné vánoce z dětství. To je dobrý vklad do vašich vztahů a být tebou, určitě bych to rodičům řekla - jak moc se ti vánoce v dětství líbily. A určitě těch bezva vzpomínek z dětství bude víc. Myslím, že nic by tak rodiče nepotěšilo než vědomí, že ta jejich snaha nebyla marná, a že si z toho do života bereš něco moc pozitivního!
U nás to např. bylo tak, že jsem vánoce celé dětství nenáviděla - naši totiž měli otřesné vztahy a ty kumulovaly právě o svátcích, kdy jsme byli doma jako v papiňáku. Žádná radost z dárků, jenom stres z toho, aby se nepohádali, aby táta neroztřískal talíře a neprásknul dveřma, aby máma celý večer nebulila zavřená v ložnici atd atd...Přesto svoje rodiče mám moc ráda a jsem mamce za hodně věcí vděčná - a to hlavně teď, když mám sama malé děti.
Takže rozhodně to není u vás doma tak špatný a zazněly tu opravdu dobré rady, co můžeš udělat ty sama - zkusit brigády a vydělávat svoje vlastní peníze, pozvat mamku třeba do cukrárny a probrat to celé v neutrálním prostředí, říct rodičům, že očekáváš od nich důvěru ve tvé schopnosti, poctivě se připravit na vysokou a hlavně neřešit životní styl rodičů, ale víc sebe a svůj vlastní život! Máš ho celý před sebou a to je k nezaplacení!
 Lucka 345 


Přečti si 

(8.1.2009 9:06:36)
Přečti si v této rubrice článek Jak jsme zchudli, který vyšel dnes. Věci se prostě mění, lidi a názory taky. Třeba to za pár let uvidíš trochu jinak.
 lexter85 


je mi teprve 23 

(17.1.2009 13:59:38)
ale z Tvého povídání mi v hlavě vyvstávají vzpomínky na naše Vánoce.. Předem říkám, v 17ti jsem se odstěhovala, bylo to taky jediné řešení.. Nicméně úplně chápu, že chceš kapra jinak a Vánoce jinak, už jsi dost veliká, ale taky úplně chápu, proč Tvoji rodiče lpí na tradicích... Proč jim vyčítat, že chtějí kapra v trojobalu, když ti nabídli, že Tobě ho udělají jinak? Chceš aby Tě respektovali a sama to neděláš? Až budeš mít vlastní děti, pochopíš.. Dnes i chápu názor, dokud tu bydlíš.. je to asi staromódní, nicméně ty asi úplně nevidíš do výdajů za domácnost a na výplatní pásky tvých rodičů.. Letos třeba živý stromek, přes metr a půl stál 700.. Najdeš je na zemi? Lehce se to kritizuje.. Až na něj budeš mít a budeš chtít dát tolik peněz zrovna za stromeček, kup si ho... Tak to dnes dělám já.. Co třeba úcta k práci a penězům někoho jiného? Teprve až budeš chodit do práce, pochopíš.. Chápu, že boty za 300 jsou na nic, nic nevydrží, ale s tím už holt nic neuděláš.. Mě naši v 17ti nekoupili ani jedny ponožky..
 Liron 


Nejlepe se odstehovat!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!~o~~o~ 

(21.3.2009 23:47:29)
Ahojky, cetla jsem tvuj prispevek, no, musim rict, u nas to bylo v mnoha ohledech bohuzel jeste horsi, navic ja jsem byla uz starsi nez ty a s dodelanou skolou, ucila jsem ovsem na ZS, takze jako zacinajici jsem mela 6000Kc.Doma jsem zustavala spise kvuli tomu,abych nebyla proste sama,jsem hodne spolecenska a chci mit lidi kolem sebe. Od 14let jsem chodila na brigady a pri studiu jsem byla na stipendium v zahranici,takze penize bych byvala mela.
Nakonec to uz ale bylo k nevydrzeni,nemohla jsem si udelat ani caj. Nasla jsem si tedy podnajem za 3500Kc, no, spis mistnost v novem penzionu pro turisty. Po praci jsem chodila jeste na brigady nebo ucila soukrome (samozrejme i vikendy a vecery) a vydelala si tak na podnajem.

Prvni den byl kruty a prazdny, citila jsem se jak v hotelu,ale rychle se to zlepsilo a zpetne musim rict,ze to byla jedna z nejlepsich veci, ktere jsem pro sebe kdy udelala.
Mozna take rodice casem vice pochopis,kdyz sama budes pocitat, kolik stoji naplnena vana (me mama teda odmerovala minuty sprchy a hned po minute na me tukala nebo mi lezla do koupelny, hlavu jsem si mohla myt jednou tydne,atd.atd...).Vietnamci take nejsou zrovna nejlevnejsi a nejkvalitnejsi obleceni, existuje rada jinych moznosti, jak nakoupit moderne,kvalitne, nove a pritom levne.
No, v kazdem pripade se neboj,ze bez rodicu neprezijes. Chod s otevrenyma ocima a ver,ze vse zle je pro neco dobre, clovek se aspon donuti trochu pridat a vybicovat se k vykonum, kterych by jinak nebyl schopen.Urcite ocenis vic veci,nez jen svobodu,naucis se spoustu veci. Hledat, porovnavat, analyzovat....hodi se ti to pro karieru:)
Pri VS si muzes dobre vydelavat, mas na to cele prazdniny...Neber brigady,ktere muze delat kazdy idiot,zaprve si nic nevydelas a za druhe ti to nic neda,krome unavy. Zamer se na svuj obor a to,co te bavi, pripadne,co by ses chtela naucit. Jako zdravotnice mas velkou vyhodu,nemusis jen uklizet nemocnice,ale muzes si rozjet vlastni job a pritom jako student neplatit dane. Muzes jezdit misto na detske tabory na zajezdy s CK, po vecerech si muzes rozjet soukrome hlidani deti (divila by ses,kolik rodicu by dalo cokoliv za obcasne pohlidani ditete,aby si mohli neco zaridit nebo vyjit).Chce to dobre napady. Hodne starych lidi potrebuje take pomoc,kolikrat jen udelat drobnost nebo nekam skocit nebo pomoci jim s bolistkou.Muzes jet jako aupair nekam do ciziny nebo tam delat rovnou pecovatelku, v zapadnich zemich je nedostatek techto profesi a jsou dobre placene, rodinny system tam nefunguje tak,ze se o rodice staraji ve stari dcery nebo synove,mnoho lidi ani zadnou rodinu nikdy nemelo....
Pripadne muzes jet na leto pracovat do ciziny, bud jako zdravotnice a nebo delat i jine veci- treba v nemocnicich se shani hodne personalu,jsou dovolene.Pritel muze s tebou a nebo se za tebou jet podivat.
Preju hodne zdaru a neboj se. Cim driv z domu zmizis,tim lepe. Muj bracha to vzal utokem v 18letech a dodnes prichazi na navstevu jen na hodinu a zas jde, a nikdo si mu nedovoli rict ani N, protoze uz by neprisel.
chlapi jsou v tomhle mene ohleduplni a jednaji rozhodne,nas zensky berou i rodice jako krehka stvoreni,ktera maji pocity viny a citi se pak spatne,kdyz neposlouchaji jako hodne holcicky maminku a tatinka, a aspon me pripada,ze toho i tak rodice vyuzivaji trosicku a "dovoluji si":)))).

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.