| Líza | 
 |
(31.12.2008 10:52:13)
Možná ti budu připadat trošku mimo, ale mně připadá, že to není o tvých rodičích ani o tom, jak vypadají vánoce.
Prostě už ti život s rodiči nestačí, v rodině už nenajdeš to, co v ní bývalo za "starých časů", už v sobě máš založeno na vlastní trávení vánoc, vytváření nových, vlastních tradic, ale čas na ně ještě nepřišel a tak se s tím pereš.
Pokud jde o tvé rodiče, o to, jak konzervativně se stavěli ke tvému vztahu, jak nechtějí nic měnit na svých vánočních zvycích - zkus se na to podívat trochu z jiného úhlu, trochu zvenčí. To, co označuješ za nedůvěru, je pravděpodobně docela obyčejný strach o milovanou dceru. Lidi jsou různí, někdo je lehkomyslnější, někdo je pohodář ve smyslu "nějak bylo, nějak bude" a někdo je jiný, všechno hodně řeší a předem vidí všude spíš ty možné horší konce. Takoví jsou možná tví rodiče, aspoň tedy podle popisu maminka. Nemyslím, že by to znamenalo, že je horší než matka tvého přítele, prostě je jiná. Nepochybuji, že i jí by se lépe žilo, kdyby dokázala věci hodit za hlavu, spolehnout se, že všechno dobře dopadne i bez jejích zásahů a připomínání a telefonátů, ale asi si nemůže pomoct.
Můžeš mi říct, že tě to nezajímá - a budeš mít pravdu. Jen - právě o vánocích si myslím, že je čas se zamýšlet nad ostatními i jinak, ze tvého článku cítím velké zklamání a rozčarování, ale spíš než snaha pochopit, co se děje, je tam obviňování...
K tomu, že přítelovy rodiče znáš dva roky a máš je stejně ráda jako vlastní - nezlob se, to je spíš úsměvné. Asi u nich cítíš pohodovou atmosféru, jakou vaši - kteří nejsou sami pohodáři - neumí doma vytvořit, tak je ti tam dobře. Ale láska k rodičům je o něčem jiném, to jsou ale věci, které ti dojdou možná ještě za mnoho let.
Přeju ti, abys nemusela být na svoje rodiče tak moc naštvaná. Vím, že ve věku, ve kterém jsi, člověk hodně řeší, že ho rodiče neberou jako dospělého, že ho neberou takového, jaký je. Mně hodně pomohlo, když jsem si v jednu chvíli uvědomila, že já sice chci, aby mě rodiče plně respektovali, ale že v takovém případě je nutné, abych já plně respektovala je - i s jejich podivnostma a zvláštnostma, s jejich slabýma stránkama, s jejich chybama. S vědomím, že mi to nedělají naschvál, a s tím, že když se zastavím a zapřemýšlím, tak přes všechny křivdy, které mezi námi byly a jsou, jsem si vědoma toho, že všechno dělali tak, jak to uměli nejlíp. Že prostě líp nemohli.
Přeju do příštího roku málo konfliktů, víc nadhledu a další kroky na svojí vlastní, osobité a pohodové cestě ;).
|
| Xantipa. | 
|
(31.12.2008 12:42:51)
Vidím to stejně jako Líza. Prostě se maminka o Tebe hodně bojí a nemůže se ovládnout. Mé dceři bude skoro 20 let a když někam jde, musí mít aktivní mobil. Jednou jsem celou noc nespala a úplně šílela, protože jsem zjistila, že dcera má mobil nedostupný. Už jsem si představovala, co strašného by se mohlo stát. Taky to pak byla hádka "na krev", ale pak jsme se uklidnily a dcera pochopila, že mám prostě strach a že vše bude O.K., když ten mobil bude mít aktivní. Že šetří? No, možná prostě jen proto se Ti zdá, že nejste chudí. To je těžký. Štědrovečerní večeři chci jako klasiku, pokud by si dcera přála nějakou novinku, nebudu jí bránit, ale musí si ji vytvořit sama. Ale ruku na srdce - je pravda, že občas za cenu jejího výtvoru bych pořídila kompletní menu na 3 celé dny pro celou rodinu. Zkus se trochu zamyslet a koukni se na to z jejich hlediska. A jestli jsou nervní? Asi mají větší starosti než Ty, tak jim podej pomocnou ruku. A jestli se rodiče sami nedokážou vymanit ze stresu a nervozity? Možná si to ani neuvědomují. Ale chápu i Tebe, aby sis nemyslela, že Tě odsuzuju. Spousta věcí jde změnit, ale někdo musí udělat první krok a pak to chce hodně práce.
|
| JaninaH |
|
(31.12.2008 14:35:30)
Líza s Xantipou už všechno podstatné napsaly.
Článek mě hodně zasáhl, protože s podobně nespokojenou dcerou (je jí 20 let)prožíváme Vánoce už asi třetí rok. A taky v mamince autorky článku jsem se trošku poznala, taky si pořád "dělám starosti". Situace u nás nebyla tolik vyhrocená, ale napětí tam bylo, dcera mi dala několikrát najevo, že s pojetím Vánoc v naší rodině nesouhlasí (a ano, též zmínila přítelovu rodinu). Tradičně to u nás odnáší cukroví a vánočka, na to už jsem zvyklá. Letos nově sžíravě zkritizovala vánoční stromek - prý je ozdoben ohavně nevkusně. Dost mě to zaskočilo. Přemýšlela jse o tom a došla jsem k závěru, že nejde o stromek ani o cukroví, ale o to, že, jak píše výstižně Líza, dcera je už dospělá a chtěla by Vánoce slavit a organizovat po svém. Ale ví, že to nejde, a proto (vědomě či nevědomě) prudí. Na jedné straně ji chápu, ale na druhé straně je mi to nepříjemné, snášet o Vánocích její špatné nálady. Já nevím, co s tím. Kdyby mi třeba pár týdnů před svátky řekla, že má chuť vyzkoušet nové dekorace na stromek, poté je včetně stromečku obstarala, stromek ozdobila a pak se zeptala, jak se nám líbí... Určitě by se mi líbil. Ale když dokáže akorát kritizovat, to mi připadá nefér. Ale jak říkám, o stromek bohužel zřejmě nejde 
J.
|
| Luckaaa | 
|
(31.12.2008 15:13:10)
tak se mi podařilo smazat už jednou psaný příspěvek, ale možná je to dobře protože by stejně hodně omáčkovitý tak se to pokusím napsat stručněji 
je jasné že dospíváš, máš na chod domácnosti vlastní názor a rodiče možná mají problém s tím ,tě jako zcela dospělou přijímat. ano chyby bývají na obou starnách. myslím, že by ti rodiče měli dát více důvěry nebo dát alespoň prostor k tomu abys jim mohla dokázat že ti mohou důvěřovat, viz příchody domů....no pokud chceš aby tě brali jako dospělou tak se tak zachovej a dej jim čas. zkus si s nimi promluvit si o svých představách. alespoň vyslechnout by tě podle mne měli. ale to neznamená že tvé názory přijmou.dokud budeš žít s nimi pod jednou střechou, budou tě živit a i jinak zabezpečovat budeš to ty, která musí(by měla) více ze svých požadavků ustupovat. nechala bych si představy o fungování domácnosti až jednou takovou také budeš mít. já si takhle také prosnila spoustu večerů před usnutím. rodiče asi nezměníš. pokud u vás není běžné že se děti podílejí na rozhodování ohledně chodu domácnosti již od mala (nebo se nemohou ani vyjádřit), nečekala bych že se to teď bude měnit.ale zapamatuj si to pro své děti. tohle se mi osvědčilo u nás. jasně že nerozhodují o všem, ale třeba mohou zvolit způsob jak co dělat. třeba příklad. je třeba si vyčistit zuby. o tom žádná diskuse, ale děti si mohou vybrat jestli před nebo až po koupání. sami tak určí a cítí svou odpovědnost za své rozhodnutí a tak i bez protestů vyplní. oni tak přece rozhodli...jednou se budou moci rohodnout kdy vynesou koš. je jasné, že do večera to bude, ale jestli s ním půjdou hned po škole ,aby to měli za sebou nebo to nechají až na poslední chvíli, to bude jejich rozhodnutí. tedy doufám, že mi tento přístup vydrží. sama si totiž pamatuji jak mě drtilo že musím vynést koš právě a jedině teď jak to mamka řekla i když mám v pokojíku rozdělanou práci (pro ni to žádná práce nebyla pro mne ale ano)...a třeba jednou rozhodnou co na štědrovečerní stůl.....
jenže my to máme s manželem tak, že na smaženém kapru nelpíme, ale pro vaše to je třeba důležitá tradice. v jedné dnešní diskusy se řeší jestli vydličky v prvním nebo druhém šuplíku a hádají se o tom tři roky......
v rodině svého přítele si zjistila, že domácnost může fungovat i jinak a možná že zjistíš že doma u tvých kamarádek jsou zase jiné modely a všem to více či méně klape. ber to jako dar, jednou si to zařídíš jak sama budeš chtít, no nevynechejme tvého budoucího partnera . jednou můžeš. te´d bych ještě respektovala i to jak to chtějí mít tví rodiče.
a není nic jednodužšího jít na brigádu a postarat se o bejlís a cukroví za vlastní, na to ti snad nikdo nemůže nic říct.
co se týče toho menu na vánoce já bych nechala 24. tak jak je u vás zvykem a dohodla se, že třeba na štěpána bych něco uvařila sama. na to by nepřistoupili?
|
| Luckaaa |
|
(31.12.2008 15:13:40)
che tak moc stručně to nevypadá
|
|
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(31.12.2008 18:04:06)
Napsala bych to stejně jako Líza. Jen bych k tomu dodala, že když jsem začala chodit s manželem, jeho rodiče mi připadali naprosto bezvadní ... my měli doma itálii, oni pohodičku, klídek, zdálo se mi to tam jako v ráji. Ovšem ... teď po 12 letech už vím, že jsou studení jako čumáci, bez citu ... naši mají itálii pořád, ale máme se rádi ... když tam přijdu není tam -10 stupňů. Takže bych s úsudkem ještě raději počkala 
|
| JaninaH |
|
(31.12.2008 18:48:27)
Jano,
přesně tak.
Já jsem to dokonce mámě před svatbou i řekla, že rodiče mého nastávajícího jsou "lepší". Připadali mi ve srovnání s mými obyčejnými rodiči jako ohromní vzdělanci a světáci a vůbec free a cool, jak by se dneska řeklo. Ani nevím, kolikrát jsem se mámě nahlas i v duchu za tenhle svůj výrok omluvila. A to hodně brzy. Přivdala jsem se k těm skvělým lidem, za týden po svatbě měl manžel vážnou autohavárii a já u nich zůstala sama. Po dvou měsících jsem se stěhovala zpátky domů ke svým obyčejným, nudným, otravným, ale milujícím a obětavým rodičům, kteří mi pomohli překonat těžkou životní zkoušku.
Dneska s tchánovci vycházím dobře, ale už vím, že to žádní "lepší lidi" nejsou.
J.
|
|
|
| Theend |
|
(31.12.2008 20:16:40)
Lízo, mně nepřipadá normální, že po dceři chceš, aby ti byla k dispozici na mobilu, když někam jde. Vždyť je jí 20 - proč by si nemohla mobil vypnnout? Co se autorky článku týče, z jejího textu je zřejmé, že k rodičům není zrovna spravedlivá a objektivní a máslo na hlavě mají obě strany. Ale evidentní je, že její rodiče nedokázali přijmout skutečnost, že jejich dcera už je dospělá. A to je prostě z jejich strany velká chyba.
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(31.12.2008 20:19:11)
Martino, JÁ teda pokládám za normální, když můj dvacetiletý syn je na mobilu, pokud se někde courá po nocích. Samozřejmě ho musí vypínat, když někde zpívá, hraje nebo diriguje, ale pak musí být zase k dosažení.
|
|
| Líza |
|
(31.12.2008 20:19:39)
Martino, moje dcera za posledních pár hodin o deset let nedospěla, takže asi odpovídáš někomu jinému.
|
|
| JaninaH |
|
(31.12.2008 20:25:33)
Martino,
proč se ti nezdá normální? Já to chci i po manželovi, abych se mu mohla, pokud je to možné, kdykoli dovolat. K tomu snad mobily jsou, ne?
J.
|
| Janka | •
|
(3.1.2009 10:18:48)
Já čtu článek tedy až teď...takže přispívám do zřejmě již tichí diskuze...jen chci napsat, že mi také nepřipadá divné, když chce maminka o své 20-ti leté dceři vědět, že je vpořádku. Když někam jede můj 28 letý bratr, 35 letý manžel nebo 60 letý otec, také jsem ráda, když se mi ozvou, že dorazili vpořádku (a to bratr a otec nebydlí se mnou v jedné domácnosti)...prostě jsem pak o dost klidnější, že jsou všichni zdraví a vpořádku...a jim také nevadí se ozvat, když je o to požádám:)
|
| Tvoje horší já |
|
(3.1.2009 10:20:15)
Moje sestra nás taky kontroluje celou rodinu, když někam jedeme, jestli jsme v pořádku. Já jsem v tomto asi větší kliďas, ale plně to respektuju a když třeba jedeme od nich, tak jí pošlu SMS, že jsme v pohodě doma.
|
|
| Theend |
|
(3.1.2009 19:48:11)
No a mně zase přijde normální, že dospělý člověk má právo mobil někdy vypnout a kdy, to si určuje on sám. Řekla bych tomu základní lidské právo "nebýt na příjmu". Co když je třeba zrovna smutná a potřebuje klid a samotu? Nebo se miluje se svým přítelem? O své děti se člověk bojí až do smrti a přece to neznamená, že je bude ještě v jejich dvaceti, třiceti, atd. kontrolovat, jestli jsou v pořádku, když si večer někam vyrazí.
|
| Lída,3 kluci a holka |
|
(3.1.2009 20:13:19)
Martino, taky může třeba napsat, v kolik dorazí, ne? A případně oznámit změny. Pokud neví, má bejt na příjmu. I dospělej.
|
|
| Magda & 2 | •
|
(3.1.2009 20:49:30)
...pokud to dobre chapu, jsem na tom podobne jako ty. "Nebyt na prijmu" je pro me dulezity stav svobody a klidu, ktery si vychutnavam....Znamym primo rikam, ze jestli mi chteji neco duleziteho sdelit, at se ozvou pres mail (ten kontroluju nekolikrat denne), ale mobil casto zapominam doma....Kdyz jdu vecer sama ven (bez manzela), mam mobil sice u sebe, ale nejsem k zastizeni, a to same, kdyz jde vecer ven on beze mne...V tomhle smyslu se nekontrolujeme a "nebojime se" o sebe. Asi bych znejistela, kdybych ho rano nenasla v posteli, ale jinak nechapu, proc bych mela zjistovat, v kolik prijde domu? V tomhle smyslu rada vzpominam na svoji pubertu, zadny mobily nebyly, a taky jsme to vsichni prezili ve zdravi....
|
| Lída,3 kluci a holka |
|
(3.1.2009 20:54:08)
Magdo, já si teda pamatuju, že když jsem v době dospívání někam večer šla, vždycky jsem musela oznámit, kdy zhruba přijdu (od určitý doby to mohlo být taky "přijdu až zejtra").
|
| Magda & 2 | •
|
(4.1.2009 8:50:03)
Lido, taky si vzpominam, ze to tak nejak bylo. A v tom, si myslim, je "zakopany pes". Nejde o to mit pubertaky stale na prijmu a pokud na me vleze nejake tuseni, hned kontrolovat kde jsou, s kym jsou, v jakem stavu jsou. Jde o vzajemnou duveru. Kdyz jsem sla v 16ti poprve na koncert, strizlive jsem vyhodnotila situaci a oznamila, v kolik asi tak prijdu - a dala jsem si sakra majzla, abych to dodrzela a hned napoprve nezklamala....Nevim, jak budu prozivat pubertu svych deti a co bude za 10let, ale pravdou je, ze mezi dospelymi mam vztah k mobilum velmi laxni a rada jsem "nezastizitelna".....
|
| Magda & 2 | •
|
(4.1.2009 9:06:54)
Jeste pridam jeden postreh, co se mobilu tyce: v lete jsem byla poprve od narozeni deti (tehdy 3r a 1r) na tyden pryc v zahranici - bez nich. A prvni 2-3 dny me "svrbela ruka" a porad jsem chtela kontrolovat, co deti delaji...Ale pak jsem si rekla, ze je "necham dychat" a maximalne jsem psala 1 denne ci obden sms se zazitky. Zato moji zahranicni hostitele nechapali a porad me presvedcovali, at volam domu, at volam domu, at proboha zavolam domu a zjistim, co se deje....A ja jsem jim na to rikala: Nic se nedeje, deti jsou v dobrych rukou a zjistovat, jestli se mladsi uz vykakala na nocnik, fakt nebudu....;-)
|
| Líza |
|
(4.1.2009 9:55:21)
Magdo, to co říkáš, je dobrý a zdravý. Má to ale jeden háček. Pokud řekne puboš, že přijde domů do půlnoci a ve dvě není doma, pak - pominu-li to, že měl dát vědět, že se zdrží - mám mít aspoň ten dostupnej mobil. Nemyslím, že by většina rodičů - i když je dost takových - prozváněla své děti, které jsou zrovna na rande, každých pět minut pro srandu králíkům, ony by si to ty děti ostatně nenechaly líbit.
Ale pokud nejsou doma v určenou dobu a nemaj dost slušnosti poslat smsku "zdržím se, jsem v pořádku", pak můžou čekat, že jim rodič bude telefonovat ve snaze zjistit, zda skutečně v tom pořádku jsou.
|
| Líza |
|
(4.1.2009 9:58:07)
Jinými slovy - když odjedu na čtrnáct dní za hranice, taky nevolám domů, že jsem v pořádku, protože to je podle plánu (ostatně, špatné zprávy by se k nim dostaly hned, kdybych někde nabourala). Pokud ale dělám něco, co v původním plánu nebylo a kvůli čemu by si o mě moji blízcí mohli dělat starosti, pak bych měla mít tolik slušnosti, že dokonce ani nečekám, až mi strachy bez sebe začnou vytelefonovávat, ale sama jim dám vědět.
Tipla bych, že většina sporů rodičů s dospívajícími dětmi o mobilech a návratech domů se bude pohybovat někde kolem tohohle.
|
| Magda & 2 | •
|
(4.1.2009 10:36:09)
...Ano, dovedu si predstavit situace, kdy opravdu nejde "dodrzet slovo" a na posledni chvili se neco zmeni nebo se neco neocekavaneho stane....V pripade mobilu mi ale prijde, ze uz se dopredu takovahle moznost bere v potaz a spoleha se na ni - a to mi vadi. Takove to programove "otevreni zadnich vratek", ktere jenom podporuje neduslednost a nezodpovednost....
|
|
|
| Magda & 2 | •
|
(4.1.2009 10:15:21)
Lizo, souhlasim s tebou. Ja bych se ale chtela zamyslet nad tim, co se zmenilo od doby celkem nedavne, kdy jeste zadne mobily nebyly.... Myslis, ze se o nas rodice bali vice, kdyz nam po pulnoci nemohli zavolat, jak to, ze jeste nejsme doma? A nebo jsme jako pubertaci meli vice zodpovednosti, ze se musime vratit do urcite hodiny, protoze neni zadny jiny zpusob, jak dat o sobe vedet? Netroufam si jednoznacne odpovedet ani na jednu z tehle otazek....Co si ale myslim je, ze fenomen mobilu a "nutnosti byt na prijmu" na nas klade mnohem vetsi naroky a svazuje nas. Mobily jsou takova potencionalni a zaroven permanentni kontrola. V pripade pubertaku nejde (dle meho nazoru) o "slusnost dat o sobe vedet, ze se zpozdim", ale o to, prijit v urcenou dobu, na ktere se obe strany domluvily....
|
| Líza |
|
(4.1.2009 11:05:04)
Magdo, pokud jde o moje rodiče, moje máma prostě byla vzhůru, dokud jsem nepřišla domů. Takže třeba do čtyř do rána. Na to, že chodila do práce, docela opruz. Na jednu stranu jsem jí opakovala, že je to její věc, že chce být tak dlouho vzhůru (tedy, ona nechtěla, prostě nemohla spát), na druhou stranu si z dnešního pohledu dovedu představit, co všechno si představovala ona (poslední noční autobus ve čtvrt na jednu, od té doby nejbližší MHD vzdálená dva kilometry, libovolná zvolená cesta vedla aspoň částí neobydlenými místy s křovím...).
Ta permanentní kontrola pomocí mobilů - s tím máš samozřejmě pravdu. Ale na druhou stranu pocit puberťáka, že rodičům není nic do toho, kde je nebo kdy přijde, taky není úplně na místě...
|
|
| Ryba | •
|
(4.1.2009 11:18:53)
U nás to funguje tak ,že když syn odchází na rande sama se ho zeptám jestli má mobil.Pokud ne vrátím ho a požádám ho ,aby si ho vzal ne ,protože ho chci kontrolovat,ale proto kdyby se mu stala nějaká nepředvídatelná věc nebo se jen dobře bavil a nemohl se dostat domů včas.Požádám ho při odchodu,aby byl tak laskaví a dal mě o tom vědět a zbytečně mě neděsil.Je mu teprve sedmnáct a pochopil to velmi rychle nebere to jako kontrolu,ale jako prostředek pro uklidnění své hysterické matky, která se o něj bojí.Minulí týden jsme jeli s manželem od známých domu měli jsme domluvené se synem ,že přijedeme o kolo šesté hodiny.Bohužel jsme nestíhali ,tak jsem synovi o půl sedmé volala ,že se zdržíme.Můj syn s úlevou do telefonu přiznal, že je rád ,že voláme, protože už začal být nervózní co se děje jestli se nám něco nestalo.Pamatuji si ,že když jsem byla mladá tak jsem se našim postarala o pár bezesných nocí teď už chápu,že tu noc zestárli o par let.My máme úžasného pomocníka ,mobil diky němu a diky ochotě syna informovat mě o změně plánu jsem nemusela být vzhůru ani jednu hodinu na víc.Je to všechno o přístupu k milované osobě.Synovi věřím,myslím ,že jen tak blbost neudělá,ale dnešní době, už tak ne.
|
| Magda & 2 | •
|
(4.1.2009 12:02:08)
Ano, Rybo, uplne chapu, co tim myslis...Ja sama jsem zvedava, jak budu prozivat pubertu svych deti, pokud budou po mne, tak to bude pekne divoky....Akorat bych chtela jeste rict, ze ja mam "toleranci zpozdeni" nastavenou trochu jinak - v tebou popisovanem pripade bych se treba zacala schanet po manzelovi, ktery se vraci v aute domu, tak za hodinu, za dve hodiny uz bych mu volala (a to jsem osobne naprosto dochvilna!!!)....Mobily maji nesporne radu vyhod, ale jde o to, ze mne pocit bezpeci nedodavaji...Spise vnimam to, jak nas ovladaji, a kdyz se nahodou vybije baterka nebo neni dlouhodobe signal, tak ti je stejne mobil na dve veci - na nic a na ho*no.....;-)
|
| Ryba | •
|
(4.1.2009 12:44:03)
Pokud jde o potomka.syn ví ,že mě má kontaktovat při nesnázích ,proto má mobil vždy plně nabytý.pokud jede někam ,kde pravděpodobně není signál snaží se dodržet dobu příjezdu,jinak máme dohodu ,že se s námi spojí přes pevnou linku nebo přes počítač.Pravda ,ale je ,že nás mobily úplně ovládli a tím jsme opravdu ztratili svobodu,ale má to i své klady ,že jsme k zastižení vždy.Jednou synovi ujel vlak a musel by čekat, až do rána na další ,takhle jsem nakopla svou berušku a za dvě hodiny jsem měla syna doma.
|
|
| Sylvie | 
|
(4.1.2009 12:46:21)
Spise vnimam to, jak nas ovladaji, a kdyz se nahodou vybije baterka nebo neni dlouhodobe signal, tak ti je stejne mobil na dve veci - na nic a na ho*no.....;-)
Magdo, nevím, mne teda mobily neovládají, když ho nechci zvedat, tak ho prostě nezvedám, vypnu nebo ztlumím zvonění a nijak mi to žíly netrhá  Když je manžel služebně někde u všech čertů a má výrazné zpoždění a na mobilu je nedostupný, tak ano, jsem nervozní. Stejně, jako jsem byla nervozní v dobách, kdy ho ještě neměl a to byl přesně důvod, proč jsem ho před lety k mobilu přesvědčila. Protože ale většinou na signálu nebo s nevybitou baterkou je, tak těch stavů, kdy se bojím, je podstatně, podstatně míň. Protože ke klidu mi stačí, když se mi ozve, že přijede později.
Jinak jako dítě/dospívající jsem taky musela hlásit, kdy přijdu. ROzhodně se nestřílelo z toho, že jsem se opozdila, to se stát může. Musela jsem si ale najít telefon, ze kterého jsem se domů ozvala. Mít tehdy mobil, výskala bych si radostí 
|
|
|
|
|
| Theend |
|
(4.1.2009 20:20:07)
Mám radost, že se v této diskusi nakonec asi domluvíme. Souhlasím s tím, že, když jdu z domu, je dobré říct, kam jdu a hlavně kdy se vrátím. Pokud to z nějakého důvodu nemohu dodržet, tak se musím aspoň ozvat. To je naprosto základní ohleduplnost k lidem, s nimiž žiji - ať to jsou rodiče, partner nebo děti, to je jedno. Já mám rodiče 100 km daleko a když od nich jedem domů, vždy jim pak pošlu sms, že jsme dobře dojeli. Chtějí to po mně a já to úplně chápu. Dnes už si dokonce i vážím toho, že je na světě někdo, koho zajímá, jestli jsem dobře dojela. Proti srsti mi ale je ta povinnost mít permanentně zapnutý mobil, jak jsem psala výše. Po někom to chtějí rodiče, po jiném zas třeba zaměstnavatel či partner. To mi připadá hrozné.
|
|
|
|
|
|
| Milča | •
|
(3.1.2009 21:44:50)
Mě je teda teprve dvacet.Moje maminka chce také vědět kam jdu a v kolik asi přijdu.Nedělá mě to vůbec žádné problémy, vždyť mě živý tak proč bych ji nemohla vyjít vstříc.Samozřejmě se někdy zdržím,ale to dám mamce včas vědět ,aby neměla strach a ještě se mě nestalo,že by nějak protestovala.Od mích šestnácti mám brigádu a většinu vytoužených oblečků si kupuji sama.Tatínek mě před třemi lety umřel a mi zůstali jen tři baby v baráku,které se museli s tou ztrátou vyrovnat nebilo to vůbec lehké.Lucko ty máš ohromné štěstí,že máš oba rodiče.Bože co já bych za to dala ,kdyby na mě někdo křičel, místo toho se snažím svoji mamku udržet v psychické pohodě.Važ si svých rodičů dokaď je máš, potom už bude pozdě čas se už nikdy nevrátí.
|
|
|
|
|
|
|
| Theend |
|
(31.12.2008 20:18:52)
Pardon, ne "Lízo", ale "Xantipo".
|
|
| Kinga+3 | 
|
(1.1.2009 13:16:31)
Plně souhlasím s Xantipou, lépe bych to nenapsala.
Hodně jsem o tom článku přemýšlela a mám sice ještě malé děti, ale z toho co jsi psala to cítím stejně jako výše jmenované.
Přeju šťastný nový rok a trpělivost!
|
|
|
| rena8 | 
|
(3.1.2009 20:15:28)
přesně vystižen i můj názor
|
|
|
Se svými rodiči nevycházím nijak extra skvěle, ale rozhodně lépe než tenkrát. 
V její náručí
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)