Re: Lízo
Grainne, asi takhle, s dětmi žiju ráda, baví mě, jak jsou drzé, občas je vyšlu. Nemyslím, že jsou to nevděční haranti, vidím a jsem táda, že jsi ještě nenabily a proto vedou různé chytré hlášky, při kterých se otvírá jednomu kudla v kapse. jsme normální a dohodneme se. Co jsem tedy nikdy a myslím ani nikde nezažila je "psí poslušnost". Ani v rodinách, kde se frustrovaná mutter někdy připije a poplače nad tím, kde mohla bejt, kdyby v 18 neporodila.
Jinak mě asi tohleto nikdy nenapadlo, protože jsem zažila fůru relativně svobodnýho života mezi 25-40, kdy už ty děcka byli organizovatelný a možnosti se otevíraly(zatímco pětadvacetileté kolegyně v doznívající představě o tom, že musej být vdaný a dětný, honem rodily). To co se mi podařilo a nepodařilo, vidím bez souvislosti s porody. Kde jsem neobjektivní a žlučovitá, je možná žehrání na vlastní malé poměry(nestuduj, vdej se,..), takže já jsem nevděčnej smrad jak vyšitej, přesto žiju s matkou pod jednou střechou v psí poslušnosti(myslím tím své neposlušné jezevčíky)
Odpovědět