dospívání

Je mi 30, ale ještě pořád si pamatuji své dospívání doma. Najednou, z ničeho nic, po mě otec začal řvát. A řval prakticky bez přestání až do doby, než jsem se ve 20 odstěhovala. Pak to najednou ustalo - řekla jsem mu, že toto je můj byt a moje pravidla. Kupodivu to vzal a najednou je to mezi námi super.
Je to asi více věcí naráz, rodiče si najednou uvědomí, že jim děti nějak rychle vyrostly a asi se na poslední chvíli snaží uplatňovat nějaká výchovná opatření - bohužel v době, kdy chtějí děti roztáhnout křídla a začít žít trošku dospělejší život.
Rodičům prostě "hrábne" a jsou najednou daleko více agresivnější ve věcech, které jim doposud třeba tak nevadily, nebo to nebylo tak moc zlé (šetření, večerní vycházky dětí apod.)
Tady pomůže jen jediné - až se postavíš na vlastní nohy a odstěhuješ. Budeš si žít ve svém a za své. Pak už na tebe "nebudou moci" a postupně se vše snad upraví.
Alespoň u mně to tak fungovalo. Naši bydlí tři kilometry od nás, vídáme se velmi často a já vidím, jak se některé věci nemění, jak maminka stárne, začíná být v jistých věcech přímo nemožná, taky je přehnaně opartná, nechce zkusit nic jiného. Dokopat ji třeba do kina nebo do divadla, je nadlidský úkon - ale když se pak povede, tak všude nadšeně vypráví, jak se jí to líbilo.
Manžel má matku starší o 10 let od té mé. A už na začátku našeho vztahu byla tchýně "nemožná". Manžel tenkrát říkal, že taková nebyla, že je to prostě věkem, že ta moje bude taky taková... Nevěřila jsem. BOHUŽEL měl pravdu. Jenom nevím, jak dvě takové pološílené mámy zvládnu.
Nebuď smutná, naše vánoce byly letos taky na vraždu. Mám tříleté dítě a předvánoční čas jsem prožila v šestinedělí. A rodina, místo aby pomohla, jenom všechno komplikovala, s nikým se na ničem nejde domluvit, do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo kdy příjde...
Tak jsem se rozhodla, že už si vánoce kazit nenechám. Prostě na prudiče nebudu brát ohled, uděláme si hezké vánoce my čtyři a ostatní ať si dělají co chtějí. Ty máš zatím smůlu, že s nimi jsi v jednom bytě. Tady funguje jen jediné. MP3 a hodně nahlas. Říct také nahlas to, že ti vadí jejich "vánoční" atmosféra a že ty si nechceš vánoce nechat kazit. A pak zapnout ty MP3. Myslet pozitivně, snažit se najít si v každém dni něco hezkého. Vím, že to jsou takové ty trapné psychologické kecy, ale když se člověk nechá pořád vytáčet, tak má všechno zkažené hlavně on sám...
Já si od jisté doby říkám, že je lepší některé lidi poslat do ... dříve, než mě naštvou. Jde přece o mou pohodu. Stejně budeš pořád asi ta špatná, tak proč si to neudělat tak, aby ti to aspoň trošku vyhovovalo. Konečný efekt: pro rodinu sice budeš nadál ta špatná, ale ty snad budeš aspoň trošku v pohodě.
Přeji pevné nervy