31.12.2008 12:42:03 Winky
Re: jiná radost
Ahoj autorko, pod Barciii a Mirus se podepisuju, přečti si co napsaly aspoň 3x aby ti to dalo smysl.....
Kritizovat tě nehodlám, ani nemůžu, byla jsem přesně taková. Vadilo mi na rodičích spousta věcí, a tím že jsem jejich pravá dcera, tak jsem byla stejná palice jako oni a neustoupil nikdo. Dneska, s odstupem 10ti let vidím, že je to tak správně - nikdo nemá ustupovat jiným, každý je jaký je a změnit nemůžeš ostatní, jen sama sebe. A trvalo mi dost let než jsem na to přišla, vlastně mi pomohla až jdena návštěva kinezioložky která mi to tak zvláštně podala takovým náhledem zvenčí, že mi ty naše žabomyší spory docvakly.
Chceš být dospělá, máš na to věk, jen si myslíš že musíš ještě chvilku počkat kvůli škole. Nemusíš, můžeš se začít chovat dospěle hned. Jenže to není o tom že si budeš dělat pouze to co chceš a jak chceš a že do toho nikomu nic není. Je do toho potřeba ještě zakomponovat ten respekt k těm, s nimiž sdílíš domácnost. Ať jsou to rodiče tví, partnerovi, partner sám nebo později děti. Když víš že tvoje mamka je "šílecí" a i z normální oslavy se jí dělá špatně při představě že se ti něco stane - nesnaž se ji předělat větou "ale mami, to je přeci normální, nezblázni se". To je jako kdyby ses bála na smrt pavouků a přítel ti je nosil k nohám a tvrdil ti jaký to jsou príma tvorečkové. Ber to tak a radši jí třeba jednou dvakrát za večer napiš SMS aby věděla že ti záleží na tom, aby se o tebe bát nemusela. Možná ti vynadá že zbytečně utrácíš :-D ale když ji ujistíš že je to pro její dobro, sama si vybere co chce -informace že jsi v pořádku, nebo šetřit........
Ráda bys měla Vánoce - oslavy - věci v domácnosti jiné... proč ne, ale uvědom si, že pomáhat se má jen tomu, kdo o to stojí. Představ si situaci že bys měla 20 a více let svůj styl a někdo (například tvé chytré dítě) by tě nutilo ho změnit - stavěla by ses na zadní už z principu. Takže nenuť, nabídnout samozřejmě můžeš, a pokud to chceš udělat dospěle, tak za své (znáš je a víš že jim drahá věc radost neudělá když myslí na to kolik stála). Poslechni svého partnera, evidentně už umí s rodiči komunikovat, zmenšení napětí vám všem jen prospěje (neboj, vaši o tom určitě přemýšlí, ale spíš je mrzí kde se stala chyba ve výchově že jim neustále odporuješ). A kde není protitlak, nemá tlak cenu. Zkus si dát předsevzetí, že do tvé maturity, té mety osobní svobody, se naučíš s rodiči vycházet jako dospělá - tj. ocenit co dělají pro tebe a nepřidělávat jim starosti s tím co zvládneš v pohodě sama. V tvém dalším samostatném soužití se ti to bude moc hodit.
Já jsem třeba do našich "ryla" celkem dost kvůli jejich stylu bydlení - předpotopní (dle mě), vyhovující (dle našich). V létě jsem to vzala radikálně, jeden pokoj jsem sama (s pomocí manžela a mé sestry a mých peněz) změnila (není to nikoho pokoj, bylo to skladiště, takže jsem nenabourávala ničí osobní prostor) a teď mi slouží když tam přijedu s dětmi. Samo jsem ve skrytu duše čekala jak mě pochválí a budou jásat, naštěstí mi rozum napověděl že jim musím dát čas na to aby se se změnou srovnali a pak mi řeknou. Řekli mi to letos na Vánoce, že ode mě už dárek mají - nový pokoj, ať už jim nic nesháním. I když to bylo za půl roku, potěšilo mě to. Vím že dřív bych kvůli tomu brečela, dneska už ne. Asi to chce vážně víc času (ale já byla extrémně hádavá,mohlo to trvat kratší dobu achjo). Ty na to máš, víš to o sobě, tak to udělej.
Odpovědět