1.1.2009 23:13:06 Jíťa
Co změnit vlastní přístup?
Mám doma 17-tiletou dceru. Tak trochu chápu tvoje pocity - chápu totiž i ty její. Jenže, i my rodiče máme svou pravdu a je už léty prověřená.
Co v příběhu postrádám, je tvůj skutečný přínos k těm vašim Vánocům.
- proč si např. nekoupíš suroviny na cukroví ze svého? Vyhnula by ses těm připomínkám ohledně drahoty všeho.
- pokud chceš nějaké dekorace, můžeš je přece koupit také ze svého.
- Kdo bude u vás doma uklízet jehličí z živého stromečku?
- smažený kapr je tradice. Rádi zkoušíme taky něco nového, ale taky dodržujeme tradice. Kapra na jiný způsob si můžeme udělat kdykoliv jindy a taky děláme.
Víš připadáš mi jako poměrně typický nevyzrálý puberťák. "Já chci pěkné Vánoce a nezajímá mě, kolik vám (rodičům) to dá práce a starostí navíc."
Stejně tak i to ostatní, co popisuješ v článku. I když je ti už 19, chováš se občas jak malé děcko a pak se nediv, že se k tobě rodiče chovají jako k děcku.
Zkus někdy také naslouchat svým rodičům, když se ti snaží něco v klidu říct. Neber to jako útok proti sobě. Zkus je vyslechnout a říct "Budu o tom přemýšlet." To bývá totiž nejčastější jádro sporu mezi generacemi. Už jsme si s dcerou dohodli, že když má ona problém, tak já poslouchám a svoje jí k tomu řeknu až na druhý den. Stejně tak, když s ní chci o nějakém problému mluvit já, tak ona poslouchá a teprve druhý den se jí zeptám, na její názor k problému. Někdy se taková diskuze táhne i několik dní, ale obvykle se to obejde bez hádek, protože obě máme čas a možnost o problému přemýšlet, občas si k tomu i něco zjistit apod.
Odpovědět