29.11.2007 10:03:34 Jája (49 let)
Čtení je výborné
Přidám jednu zkušenost: před léty jsem pracovala jako vychovatelka ve zvláštní (dneska moderně speciální) škole, v tzv. pomocné škole. Pomocná škola je určena pro děti, které nezvládají ani redukované nároky školy zvláštní. Absolvent této školy končí po 8 letech školní docházky a musí umět: číst a psát všechna malá a některá velká písmena (asi tak 3), ale většinou se nenaučí plynně číst, prostě to nezvládnou. Ani osmáci nezvládli na nástěnce v jídelně rozluštit, co bude zítra k obědu. Dále musí umět počítat do 20, ale nemusí zvládnout přechod přes 10 (tedy nemusí umět spočítat 8+5, musí rozlišit číslici a dopočítat se k danému číslu po jedné). Fakt je, že toto zvládly jen děti nadanější, některé ani po 3 letech školní docházky nerozlišovaly 1 a 2, stejně jako písmena M a A.
Děti se při psychické činnosti rychle unavovaly, měly proto ve škole méně hodin a někdy i volné hodiny mezi vyučováním, aby si psychicky odpočinuly. Děti samy číst nemohly, nezvládly by to. Tak jsem jim četla já. Děti si posedaly do křesílek, položily se na kanape, a já četla. Vinnetoua, knihy pro dospívajcí dívky, Macourkovy "střelené" pohádky, dobrodružní knížky o pirátech, prostě široký výběr všeho pro věkovou kategorii 8-16 let. Přestože šlo většinou o děti s poruchou soustředění, četbu napjatě poslouchaly. Četli jsme tek hodinu až dvě denně. Za těch pár let, co jsem tam působila, jsme přečetli spoustu knížek. Děti byly za četbu vděčné a těšily se na další pokračování. Doma jim už nikdo nečetl, zčásti i proto, že rodiče sami neměli valné vzdělání, zčásti proto, že děti byly velké, i když samy číst neuměly a nebyly ani schopny se to někdy naučit. Přesto si myslím, že pro tyto děti byla četba velkým přínosem.
Odpovědět