29.11.2007 10:12:20 Iva, 2 kluci (2+8let)
Milá Danielo...
I já patřím k těm rodičům, kteří milují knížky a snaží se k tomu vést své děti. Od malička jsem si se starším synem prohlížela obrázky, pak leporela, postupně jsme přešli na pohádky a další vyprávění. Teď se totéž opakuje i s mým mladším synem. Od toho nejútlejšího věku se mnou chodí do knihovny, což oba strašně milují. I tam se setkávají s tím báječným pocitem nakouknout do knihy. Spoustu si jich nosíme domů. Staršímu synovi už nečtu, čte si sám, většinou po večerech nebo na dovolených, prázdninách a tak. Občas mi něco čte on, občas já jemu, ale většinou mi vypráví o čem to je a co se tam děje. Rád si listuje encyklopediemi a pak mi ochotně vysvěluje, co a jak. Nemůžu říct, že by byl nějaký knihomol (jako jsem v dětství byla já), přes den dá přednost i hře na počítači, občas nějkému DVD. Naštěstí má ještě spostu jiných zájmů, tak u PC nebo DVD nevysedává tak často jako mnozí jeho vrstevníci (podle toho, co mi líčí).Jsem ráda, že ho to umí zaujmout, i když bych samozřejmě byla radši, kdyby četl ještě více. Ale bohužel doba se mění. Přesto si myslím, že mnohé je v rodičích. Dítě, které nikdo ke knize nevede si k ní samo hledá cestu špatně. Znám holčičku ze sousedství, jejíž maminka si stěžuje, že vůbec ve svých 9-ti letech nečte. Ale nedostává knihy jako dárek, nikdo jí nikdy po včerech nečetl a v knihovně nikdy nebyla. To je potom těžké. Jsem ráda, kolik rodičů dětem čte a věnuje se jim... Držím všem palce, ať se jim to jednou vrátí:-)))
Odpovědět