,,Čítání"

Knihy jsou super. Odmalička jsem ráda četla a literaturu mám v oblibě dodnes. Přesně jak píše autorka, to fantazírování je skvělé, člověk si vykreslí vlastní pojetí popisovaného světa/děje..a při filmové adaptace sice protáhne obličej, neboť i sebelepší film málokdy odpovídá jeho pojetí příběhu, na stranu druhou si však říká, že ON si to přece jen představil lépe a nějak tak ,,osobitěji":-))

Ano, dost dětí nečte. Některé nemají štěstí na příběhy, které zaujmou, mají pocit, že čtou z povinnosti nebo je opravdu zajímají jiné věci.Vášnivá četba není absolutním předpokladem vzdělanosti, znám ve svém oboru chytré lidi, co za život přečetli pár knih, na stranu druhou souhlasím s autorkou, že čtení rozvíjí slovní zásobu a člověka duševně obohacuje.

Pak jsou také děti, které se ke knížkám nedostanou, nikdo je k němu nepřivede, což je dle mého obrovská škoda..nejsem radikálně zaujatá vůči TV, počítači apod., chápu, že mají své klady, ale pokud to beru ze svého hlediska, knihu mi nenahradí.

Současná česká dětská literatura..Přiznávám, že se v ní příliš neorientuji, dcerka kamarádky čte buď dřívější ,,mé knížky" nebo různé věci o zvířatech apod. Každopádně zastávám názor, že i knížka pro prvňáčka, druháčka apod. by měla být KVALITNĚ napsaná,i tak malé děcko to pozná...

Dyslektici. Ti to nemají lehké, na druhou stranu znám slečnu, která v knihách ležela prakticky pořád a dyslektičkou (byť lehkou) byla, díky dobrému přístupu premiantka, velice chytrá holka. Uznávám však, že problematické čtení dotyčného znechutí..:-(

Jsem rodičům vděčná, že mě ke knihám přivedli, knihy pro mě byly nejhezčím vánočním (i jakýmkoliv jiným) dárkem. Ať už se jedná o pohádky, fantasy, dobrodružné příběhy, dívčí romány, literaturu faktu nebo klasiku..

A jak už se tu řešilo dříve..možná by bylo lepší tak trochu pozměnit přístup některých učitelů - na základní, ba i střední škole vůči tzv. literatuře povinné. Páťáka nemusí bavit Babička (byť já i v tom věku tuto knihu četla celkem s chutí)a ani sedmnáctiletý intelektuál nemusí najít zalíbení v Čapkovi, neboť jak říkal jistý učitel: ,,on sám ho přečetl až ke třicítce.."