Je nad čtení?
Jak pro koho, řekla bych.
Pro mě tedy nad čtení není, ale nutit někoho, aby četl, to taky asi není nejlepší.
Já jsem knihomol od malička - dokud jsem neuměla číst, četl mi děda (nejraději jsem měla Českého Honzu a Zlaté slunce, bílý den od Sládka), naši vůbec. Později, když jsem se naučila ve škole číst, jsem přelouskala, co se dalo. Ale bohužel byla jsem jediná ve svém okolí a mezi kamarády jsem tím byla tak trochu za outsidera. Paradoxně jsem od rodičů knihy skoro nedostávala a moji kamarádi, kteří nečetli vůbec měli plné knihovničky knih, které v životě nikdo neotevřel. Na střední škole jsem na své četbě postavila čtyři roky češtiny a taky maturitu - neznám snad jediný životopis autora a přesto jsem měla vždycky jedničku. Když se mi narodily děti, času samozřejmě rapidně ubylo, ale i tak, svých pár minut na knihu si vždycky najdu.
Děti k četbě samozřejmě vedu. Terezce jsem četla každý večer snad od šesti měsíců, básničky od Sládka - samozřejmě, že tomu nerozuměla, ale koukala se na mě a usínala při tom. Má obrovskou slovní zásobu, krásně mluví od tří let i R a Ř - myslím, že je to i tím. Velikým zklamáním pro mě bylo zjištění, že Michalka o čtení naprosto nestojí - ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, nešlo to, vydržela to sotva minutu. Až teď ve skoro dvou letech pořád někde tahá jednu svoji oblíbenou knížku, ve které ukazuje obrázky a vydrží si i tak deset, dvacet minut nechat číst - tak snad se blýská na lepší časy. Mimochodem, stále mluví hodně málo.
A k té náhradní zábavě - už mockrát jsem tady psala, že TV nezapínáme kromě večerníčka a Kouzelné školky a na počítač dceři jít nedovolím, nemyslím si, že by to pro ni byla zábava adekvátní věku, manžel jí někdy pustí, ale opravdu hodně málo, to si s nima raději budu prohlížet nebo číst. A tak nějak tuším, že Ježíšek dětem nějakou knížku taky přinese a možná ne jen jednu :))))
Odpovědět