není to tak zlé
...u nás. Jsem učitelka češtiny na MD a vím, že v každé třídě jsou děti, které čtou a ty, které se ke čtení nemají. Potěšilo mě, že i dnes se najdou děti, které čtou pod lavicí ( a pro ty mám slabost :-)). Hodně je to samozřejmě o tom, co rodina dítěti nabízí, těžko budou vášnivými čtenáři děti rodičů, které knihovnu doma nemají a ke "čtení" jim stačí noviny. Pokud dítě vidí, že rodiče čtou ( třeba na záchodě nebo u jídla.....:-(, bude jim čtení připadat přirozené a budou pravděpodobněji číst taky. Moje osmiletá je vášnivou čtenářkou ( naučila se číst sama asi v pěti), přeskočila období slabikování, prostě jsme zjistili, že čte plynně a přečte najednou celou kapitolu. Ale: každý líc má rub, nabízíme neustále jinou zábavu, čtení vede. Dá nám dost práce, aby si četla třeba jenom dvě hodiny denně ( což považuju za maximum). Nicméně, vidím v ní sebe, takže ji chápu, ale JENOM ČÍST se taky nedá. Mj. reaguji na autorskou otázku v textu : čtení knih je jedna z možností jak trávit čas, podle mého názoru jsou čtenáři knih trpělivější, kreativnější, mají rozvinutější fantazií, což se všechno v životě hodí. Je to hodně na rodičích, jestli svoje děti budou podporovat ( hlavně osobním příkladem):-)
Odpovědět