Re: Víš, Jíťo...

Citace : "Ja vsak mluvim o odpovednosti za to, kolik toho kantor studenta nauci. " a dál

Teď mi mluvíš z duše. Já to zkusím rozdělit do několika částí. Vezmu to od konce ...

Když se podívám na vysoké školy, tak je to obvykle zoufalství samo. Tedy absolventi toho vědí dost, ale obvykle nevědí to, co budou skutečně potřebovat. Vidím to dnes u své dcery, která ač ještě dvacetilété mládě, na to nadává už i sama. Jen jsem ještě doufala, že na právech, je to jiné... inu já asi budu naivní vždycky. Na VŠ by to chtělo podstatně větší součinnost s praxí. V tomhle věku a na téhle úrovni už by se školy nemusely zabývat všeobecnostmi, ale specializací když už ne pro praxi, tak pro výzkum. A u škol, kde to nejde přiznat, že to je jen to, čemu se dříve říkalo "nástavba" nebo úschovna před úřadem práce nebo doučovací kroužek pro ty co prošli maturitou.

Normativ pro kvalitu...
Tak a po tomhle voláme už léta. Jen co já se pamatuji, tak od r. 89 určitě. Místo toho se koná jedna reforma za druhou. Značné chyby se přenáší z jedné koncepce do druhé už od radikální reformy školství v r. 1976. Pamatujete se? Pro rodiče a děti to bylo období zavádění množin. Ty napáchaly ve výuce matematiky na základních školách velké škody. V ostatních předmětech to nebylo lepší.
Naposled RVP. My vlastně nevíme, co máme žáka naučit. Rámce jsou dány velice vágně.
Takže je tendence, místo znalostí studenta kontrolovat jeho kompetenci ke studiu, k práci, k orientaci ve vztahu k EU (to tam vážně je!).
Tenhle příšerný zmatek vyústil v rozbrojích kolem státních maturit, které měly být již x let v běhu, nainvestovalo se do nich x desítek milionů ... a ... a nic. Nemáme nic. Nemáme dokonce ani správné a jednoznačné odpovědi na maturitní otázky o praktické části ani nemluvě. Vzalo mne, že z patnácti otázek měly dvě odpovědi zcela nesprávné a u dvou byla odpověď minimálně sporná. Teď mluvím o výpočetní technice.
Prostě není stanovená laťka, co má znát absolvent základní školy, střední odborné školy, učiliště, gymnázia. To, co bylo dříve obvyklé, se rozmetalo a prohlásilo za špatné. Takže se učí, co se kde dá a nebo také nedá.
Na mnoha školách také dochází k poznání, že je málo žáků. Peníze jdou za žákem, je stanoven normativ na žáka. Takže co nejvíce žáků je dobré. Co když se žákům nebude líbit, že máme nároky na jejich přípravu, vyžadujeme kázeň ... nebudou žáci, nebudou peníze ... takže raději snížíme požadovanou laťku. Někde jí už zakopali a raději nechají maturitou prolézt prakticky každého.
Školní inspekce sice školu projde. I v hodinách se zastaví, ale NESMÍ učiteli nic říct, ani v případě, že se dotyčný učitel přímo zeptá. Konstatuje se, kolikrát učitel změnil výukovou metodu, zda se žáci nebojí zeptat, zda je rozsvíceno a jsou otevřená okna. Tí mto končí. Ostatně hlavně se kontroluje školní dokumentace.

Takže pokud to shrnu. Nevíme co máme učit (stanovte si to sami), nevíme jak máme učit (jak chcete, hlavně aby to studenty bavilo), nemáme kdo by nás odborně a odpovědně kontrolovat (mimo diskusí jak se proškrtává třídní kniha). Do toho naléhání vedení, jen ať nám žáci neodejdou.

Nám učitelům, kteří jsme ještě nerezignovali, tyhle systémové chyby vadí víc než plat. To mi věř. My víme jak naučit. Jen by se společnost měla dohodnout, co vlastně máme od těch žáků vyžadovat.

O ovšem my tady nevyřešíme.

Díky za trpělivost a snad i pochopení.