9.10.2007 0:57:45 Mirka a Kubíček
Re: Mirce s KUBÍČKEM
Víš, nevíš co komentuješ....
Kdo nezažil, fakt nepochopí...
Manžel má z mé stranyx 100% komfort - teplé jídlo, peču cca 2x do týdne (rád snídá sladké), vypráno, vyžehleno, o dítě se starat nemusí....a přes to všechno je to málo...
Nejde ani tak o změnu mou (to je snad jasný, že jsem se musela změnit), ale o změnu jeho ..... najednou ho nezajímalo nic, co se týkalo mne a dítětě - na prosbu ať se jde podívat na Kubíčka při koupání, odpověď - proč bych se měl koukat, já ho znám... o tom, že by koupal sám, si můžu dodnes nechat jen zdát...
Možná to chce trochu upřesnění - Kubča je z rodu nespavců, od dvou týdnů spal cca 4x denne po 10 min - v životě bych tomu nevěřila, že tak malé dítě nepotřebuje skoro spát - jeho potřeba spánku je 10,5 h za 24 h!,jako maličký dost plakal, od 4 měsíců je motoricky velice živý a v podstatě dodnes vyžaduje 100% pozornost, navíc pořád bojujeme s jídlem - na UM jsem ho převáděla 3/4roku- šílený!, bojujeme s každým novým jídle... a aby se sám najedl? to si ještě počkám - jíst absolutně nepotřebuje,nechat to na něm, je to první dítě, které dobrovolně umře hlady, pocit hladu si prostě nespojuje s jídlem - pro mne nepochopitelný...- ovšem je velice bystrý, krásně mluví, od 20 měs umí abecedu, teď na 2 letech napočítá do 14-ti, umí pojmenovat barvy, pozná značky aut, má zájem o věci, které podle mne absolutně neodpovídají batolecím zálibám...nic z těch dovedností jsem ho neučila, jen jsem odpovídala na jeho otázky /zprvu nonverbální/ stačí mu jen to, o co má zájem 1-2x říct a zapamatuje si to...je to veliká radost, ale zároveň velikánský zápřah, pokud ho mám na starosti sama, to snad každý pochopí. Ne že bych si stěžovala, nejsem žádná fňukna, ale po tom celodenním maratónu bych lmi stačilo málo, jen "miláčku, jsi dobrá, že to takhle zvládáš"...nebo jen pusa a objetí... prostě nemám nárok...
Na poznámku, že jsem strašně unavená - odpověť - Proč? Na co si stěžuju? Jsem přece doma, mám na starostí jen jedno dítě a domácnost, na co si stěžuju? Pokud nestíhám a nejsem si schopna zorganizovat čas, je to jen a jen můj problém...
Velice by mne zajímalo, co bys asi tak dělala být na mém místě -
začal mne při nědělním obědě (polévka, hl.jídlo, moučník), který jsi dopoledne uvařila (Kubovi byli tehdy cca 4 týdny) na jedné noze - druhou jsi houpala dítě v autosedačce, umýt nádobí z vaření, mezitím vyluxovat půlku bytu a obstarat plačící dítě (kojení a přebalování cca 2 hodiny u takového mrňouska to přece jen trvá)buzerovat za to, že jsi nedovřela skříň slovy: ty jsi snad bez mozku, to je naprostá idiocie, jsi neschopná a měla by ses léčit ....
On byl dopoledne hrát stolní tenis....
Rozbrečela jsem se a ...šla jsem nakojit Kubu, který se zprovna rozplakal...
Další věc - Celkem dost cestujeme a zpoždění o 5 minut ho dohání naprosto k šílenství - ovšem aby nějak pomohl.... kdo má malé dítě (rozuměj miminko) pochopí, že se spíš všechno organizuje podle jeho režimu... a pokud prostě je čas kojení, tak se nedá nic dělat - jeho slova: "To snad tu hodinu bez jídla vydrží, ne? Musí se zocelovat..."
atd atd atd....
Fakt nevíš, o čem mluvíš - Co já bych dala za chlapa, který se mne alespoň zeptá, jak jsem se měla... ale proč on by se mne ptal...jsem přece doma a celý den se kopu do zadku, ne???
to jsou ty jeho "tmavé chvilky", kterých je tedy poměrně hodně....:(
Jediné, co prozatím na něj jakž takž zabírá je igonorovat jeho hnusnou náladu a poznámky, případně nemluvení, být pořád milá, nevšímat si verbálních útoků, pokud nemá náladu, zabavit Kubu, aby ho neobtěžoval...jenže to sebe sama v nitru tak ponižuju... fuj, nikomu bych nepřála cítit se tak, jako já... a ještě zhluboka dýchat a snažit se být co nejvyrovnanější kvůli Kubíčkovi....
Bohužel už nejsem vychovaná tak, jako naše babičky - manipulace s chlapem pomocí ženských zbraní mi přijde podlá - pro něj i pro mne....a pro mne tím hůř...
Jo a ta hypotéka.... stěhovali jsme se před půl rokem - bydleli jsme v 1+1 , 3.p bez výtahu a kočárkárny (to snad mluví za vše) ... Kamarádky nechápou, jak jsem mohla vydržet tahat kočár i s dítětem a nákupem nahoru - jinak to udělat opravdu nešlo...no, popravdě, já taky ne... Byt jsme si vybrali oba s tím, že zrekonstrujeme WC a koupelnu, jenže jemu se do reko pak nechtělo, já na ní trvala, protože s tím jsme do toho přece šli....Takže rekonstrukci bytu elegantně hodil na mne se slovy - co chceš, to máš mít! A starej se o to sama, určitě se to nepovede, to je mi jasný, ale pak za mnou nechoď, já s tím nechci mít nic společnýho.... Takže já lítala někdy i 2x denně z jednoho bytu do druhýho, před tím noci strávené na netu ohledně řemeslníků, rozpočtu, atd atd - ovšem ten standard doma, ten se změnit nesměl....
Přitom je to vysokoškolsky vzdělaný inteligentní člověk, ...jenže příšerný sobec....!
Jenže opřít se o něj, to opravdu nikdy nebudu moct...Vždycky! budu muset spoléhat sama na sebe!
njn... ale můžu si za to sama....já kráva blbá! Jsem srab, odejít jsem nedokázala. Proto ale za sebe radím - pokud už teď je chlap takovýhle, tak raději pryč od něj... ono fakt líp nebude....!
Odpovědět