| zdena 2děti | •
 |
(30.9.2007 13:43:08)
Je pravda, že tohle známe asi všechny. Nic méně nevěš hlavu, takhle se přeci Tvůj manžel nechová každý den. U nás to je podobný. Jsme spolu 8 let, máme dvě děti (3,6 a 1,5) a dost často u nás řešíme podobné problémy. Taky už párkrát padlo slovo rozvod. Nicméně, když se na to podíváme vždy s chladnou hlavou a s odstupem, zjistíme, že to ještě není tak hrozný.
Je pravda, že jsou chvíle, kdybych si určitě moc přála chlapa, který by už předem vyplnil každé moje nevyslovené přání. Na 100% mi rozuměl a zažíval úplně stejné pocity, jako já. Nic bych mu nemusela říkat, stačil by jen jediný můj pohled a on by přesně věděl, co mu chci říct, co chci aby udělal a pod. Tohle se stává ale jen v knížkách.
Já jsem však realistka a vím, že není nic horšího, než chtít, aby byl můj partner jiný. Předělat člověka k obrazu svému opravdu nejde. Nakonec, když se na něj dívám, pořád vidím ty vlastnosti, pro které jsem si ho zamylovala. Nic se na něm vlastně nezměnilo. Je pořád stejný, jen nám holt přibylo víc starostí a my se je snažíme více či měně zvládnout. Někdy toho mám opravdu dost, jsem na dně se silama i s nervama a dokážu vypěnit kvůli neuklizené špinavé ponožce na podlaze nebo špinavému talíři na stole nebo i kvůli něčemu vážnějšímu. Většinou tak vypěním ve chvíli, kdy můj muž je vcelku v pohodě a moje řvaní a řádění mu opravdu musí připadat dost histerické a v tu chvíli nepochopitelné (protože není nic jednužšího, než tu ponožku zvednout a problém je pryč). Nebo se naopak trefím do chvíle, kdy i on má těžkou hlavu - má třeba problémy v práci (o kterých raději nemluví, protože mi tím nechce přidělávat starosti) a to potom už vyletí i on, protože na řešení ponožky na zemi není opravdu vhodná chvíle. Je pravda, že kdyby mi byl řekl a svých problémech, tak by asi k hádce kvůli ponožce vůbec nedošlo. Nic méně můj muž jakožto introvert, si svoje pocity nechává pro sebe a nikoho tím nezatěžuje (natož mě - milovanou ženu). Není to prostě ženská, která má tendenci se hned se vším svěřovat, ze všeho vypovídat.
A proto, jestli Tě trápí jen to, že si občas nerozumíte, nevěš hlavu. Může to být tím, že jste holt každý jiný a občas do toho druhého nevidíte. Ale jestli je jinak pořád stejný, jestli pořád na něm vidíš ty hezké vlastnosti, pro které ses do něj zamilovala, tak si myslím, že to není ztracený případ.
Protože jestli od někoho odejít, tak od alkoholika a od člověka, který by Tě mlátil. Ale ne od někoho, kdo nedělá to, co zrovna chceš Ty.
|
| Ladka | •
|
(30.9.2007 14:28:51)
Zdeno, také moc pěkný názor.
Jsem překvapená, jak moc žen tady radí odejít pryč. A přitom mi z článku nepřipadá, že je autorčin partner jednoduchý sobec. Možná si některé jen až moc připomněly svůj nepovedený vztah. Ale podle těchto rad se taky už nedivím, že je u nás tolik rozvodů.
Také ze svého okolí znám několik manželství, kde muž podléhá diktátu ženy, co kdy a jak má doma dělat. Jen mimo domov se cítí svobodní, ale u manželky zůstávají. A jejich ženy si na ně ještě stěžují. (U jednoho jsem si jistá, že ho chování ženy přivedlo na časté chození do hospody a postupný návyk na alkohol.) A hlavně nevěřím, že pokud se jeden z partnerů začne postupně chovat jako hulvát, pak na tom nemá ten druhý žádný podíl.
Důležité je, jestli vy s manželem chcete vytvořit hezký domov jeden pro druhého. Pokud ano, budete na tom oba pracovat a přijímat i nápady druhého, neprosazovat jen svoje. A myslím si, že vždycky bude mít jeden pocit, že dělá a obětuje se víc, než ten druhý. Protože ústupky druhého nám někdy připadají samozřejmé.
autorce přeji hodně štěstí a moudrosti.
|
| fisperanda | 
|
(30.9.2007 15:00:07)
Ladko, já myslím, že to, že je u nás tolik rozvodů, je přirozený vývoj situace, kdy ženský pochopily, že celý život nemusí tajtrlíkovat kolem chlapa, když se ukáže, že on za to nestojí. Nechtěla bych žít v generaci našich babiček, kdy chlap byl bez ohledu na kvality nebo nekvality uctívaný jako Bůh, to bych si šla asi hodit.
Někteří chlapi se sice cítí svobodní jenom mimo domov, ale stejně tak některý ženský. Já sama za sebe teda nemůžu říct, že bych se cítila bůhvíjak svobodná, když za sebou celý den vláčím dcerku a vymýšlím zábavu, vařím, uklízím... atd. Navíc někteří chlapi nad sebou tvrdou ženskou diktátorskou ruku potřebují (nemluvím o nějakým domácím násilí, ale vyloženě o rodinách, kde je žena "generál").
A poznámka o tom, že kamarád začal pít, protože má s manželkou neshody, dovol abych se zasmála. Vyloženě mě dostala věta: "Dohnalo ho to do hospody." :o))) Chudák.
|
| Ladka | •
|
(30.9.2007 15:28:42)
Fisperando, ale ty mluvíš pořád o tom, že JEN ženy se obětují. JEN ženy chtějí zachraňovat vztahy a manželství.
Myslím si, že je důležité vidět i tu snahu mnohých mužů.
Pokud je v konkrétním vztahu jasné, že muž je sobec a žena se může udřít či nemůže rozvíjet, tak máš pravdu. Ale já také vidím i vztahy, kdy tím sobcem je žena. A kde žena chce, aby se jí muž přízpůsobil, a ona nic (hlavně by si to nikdy nepřiznaly, stejně jako sobečtí muži). A pokud na muže tady některé ženy sváděly, že kvůli mužům berou antidepresiva (což nezpochybňuji), co je divného na tom, že i některý muž místo antidepresiv užívá alkohol?
Opravdu se zbavme toho pocitu, že JEN ženy ve vztazích trpí a obětují se.
|
| papirovka | 
|
(30.9.2007 19:59:11)
Já s tebou souhlasím,že nejen ženy se chtějí obětovat.U nás je to naopak.Já vždycky hned vylítnu,když mi manžel řekne něco co se mi nelíbí,a zvlášť po ránu.To na mně nesmí nikdo promluvit:-)Já jsem cholerik,a uvědomuju si to,po takovém výbuchu,když mi pak vychladne hlava,začnu brečet,manžel chudák kolikrát nevěří,co se to děje.On má svatou trpělivost,jinej by mně už poslal do háje.Ale já se snažim,taky mi to dá dost práce uznat svojí chybu:-)No,ale pak se tomu zasmějem,a taky si říkám,že kdyby tohle dělal on mně,nevim,nevim,jak bych to zvládla.
|
|
| papirovka |
|
(30.9.2007 20:02:50)
Já s tebou souhlasím,že nejen ženy se chtějí obětovat.U nás je to naopak.Já vždycky hned vylítnu,když mi manžel řekne něco co se mi nelíbí,a zvlášť po ránu.To na mně nesmí nikdo promluvit:-)Já jsem cholerik,a uvědomuju si to,po takovém výbuchu,když mi pak vychladne hlava,začnu brečet,manžel chudák kolikrát nevěří,co se to děje.On má svatou trpělivost,jinej by mně už poslal do háje.Ale já se snažim,taky mi to dá dost práce uznat svojí chybu:-)No,ale pak se tomu zasmějem,a taky si říkám,že kdyby tohle dělal on mně,nevim,nevim,jak bych to zvládla.
|
|
|
| Zdena 2deti | •
|
(1.10.2007 9:24:41)
Mila Fisperando,
jak jsi poznala, že chlap, který jde ráno do koupelny první, nestojí za to, aby kolem něj jeho žena tajtrdlíkovala? Dokonce, považuješ za normální, aby se kvůli tomu s ním rozvedla? Vždyť kvalitu partnera prověřují úplně jiné hodnoty, než jsou neschody o koupelnu a podobné blbosti, se kterými se všichni denně potýkáme. Teprve když selhává v opravdu důležitých situacích, tak je na snadě se zamyslet, jestli s ním zůstat či nikoliv.
To je jako kdyby se chlap měl rozvádět se ženou pokaždé, když nemá teplou večeři, prestože několik týdnů před tím, ji měl každý den. Prostě situace se změnila, žena byla například s dětmi na výletě a tak večeře je jen studená. Ale nepovažuji to za nic hrozného a rozumný manžel určitě také ne. A že bych byla naštvaná, kdyby mi řekl, jestli by příště nemohla být raději teplá večeře, tak to je taky pravda. A dokonce dřív, než by se mě vůbec zeptal na důvod, proč ta studená večeře dneska je (nebo proč teď chodí do koupelny ráno). Vždy je nějaký důvod, proč se věci mění. Místo chtění vrátit běh do původního stavu (což je nejjednodužší, ale ne vždy pro oba proveditelné), je lepší promluvit si a hledat společně východisko v nové sitaci.
Rozvod považuji opravdu jen za krajní řešení a lituji všechny ty ženy, které tady naříkají a radí utéct pryč. Protože to jsou ženy, které nejsou schopné se vypořádat sami se sebou a manželovi asi nejsou moc velkou oporou. Mají určitou představu o tom, jak má manžel vypadat a fungovat, a když to není podle jejich představy, chtějí hned zněnu - rozvod. Asi by se divili, kdyby za nimi přišel manžel pokaždé, když ony nejsou ženou podle jeho představ a žádal kvůli tomu rozvod. Někdy se až některým mužům divím, jakou s nimi mají svatou trpělivost. A opravdu se nedivím, že "utíkají" do hospody. Je to jejich způsob, jak to přežít. Nic se ale nesmí přehánět. Ani na jedné straně.
|
| Kristina | •
|
(1.10.2007 9:42:03)
S tímto příspěvkem souhlasím. Domnívám se, že spousta rozvodů je opravdu zbytečných. V tu chvíli, kdy se k němu člověk rozhodně, jistě pro to má důvod.Nebo je o tom aspoň přesvědčen. Jenže postupem času obvykle zjistí, že to chtělo víc vzájemné tolerance a hlavně probrání situace v klidu a teprve poté, kdyby se na něčem vzájemně dohodli a druhá strana tuto dohodu zcela ignorovala a neplnila, bylo by možná lepší přistoupit k rozvodu, než se zbytečně trápit.Ale taky člověk opakuje stejné chyby a pak třeba nevyjde ani druhé manželství, nebo ani třetí...někdy je to ovšem špatným výběrem, člověk často vybírá stejné typy a pak vždy narazí. Ovšem velký problém je ten, že skoro každý má tendenci vidět všechny chyby na tom druhém a na sobě žádnou, sebekriticky uznávám, že já jsem si také myslela, že chyby nedělám já, ale jen partner, ale nebyla to pravda,některé chyby jsem dělala taky, i když mi nepřipadaly zásadní, ale druhého mohly rozčilovat. Je to fakt těžké, přiznat si to.
|
|
| Kudla2 | 
|
(1.10.2007 12:23:03)
Fišperando, ale autorka říkala, že nejde jen o tu koupelnu, to byla jen ilustrace situací, které asi nastávají častěji.
Já bych tady považovala opravdu za zásadní a těžko překonatelné to urážení se a tu vztahovačnost partnera. Autorka jistě také není bez chyb, ale tady vidím z její strany ochotu věci řešit (a pokud jsem dobře četla, nešlo tam ani o změnu situace, ona vstávala pořád stejně a on začal koupelnu blokovat), ale z jeho strany na slušnou žádost jen agresivita. To mi skutečně nepřipadá normální a v pořádku a pokládám to za varovný signál, že se to bude jen zhoršovat.
Bezdůvodné urážení se je zabiják vztahu. A vlastně jakékoliv urážení, to není konstruktivní komunikace. Považovala bych za adekvátní, kdyby on jí na slušnou žádost odpověděl slušně (byť by třeba řekl, že i on tu koupelnu potřebuje a proč) a společně by vymysleli, jak to zařídit, aby se zvládli vystřídat oba.
Tento partner jí podle mě signalizuje - ty a tvoje potřeby mě absolutně nezajímají, a nejen to, otravují. Co si to dovoluješ vůbec po mně něco chtít, když záleží jedině na tom, co chci já?
Schválně jsem to vypíchla, aby to bylo víc vidět (s tím, že zakladatelka naznačuje, že nejde jen o tu koupelnu, ale že takhle řeší věci běžně). S takovou perspektivou byste počali dítě? Připadá mi nezodpovědné naopak jí radit, ať to překousne a s takovým člověkem zůstane. Za dvacet let by jí jiná dobrá duše taky mohla říct - a to se tak neprojevoval před svatbou/před dítětem? Nevěděla jsi, do čeho jdeš? Můžeš si za to sama....
|
|
|
|
|
| piraela | 
|
(1.10.2007 8:45:59)
Zdeno, vystihla jsi to úplně přesně. Myslím, že některé ženy nepochopily, že chlapi jsou prostě jiní a že je nepředěláme. Kdyby jsme kvůli tomu od každého chlapa utíkat, tak asi utíkáme pořád.
Kdysi jsem četla rozhovor s nějakou herečkou, která byla asi pětkrát rozvedená, nakonec uznala, že to bylo pokaždé stejné :-)
My se s manželem taky hádáme každou chvíli, máme rozdílné názory, vadí mi, že se mi s ničím nesvěří, nepovídá si se mnou, taky jsem ho chtěla předělat, ale z chlapa ženskou neudělám, bohužel nebo bohudík? Asi je to věčný boj, ale nedá se nic dělat, někdy bych od něj z fleku odešla a pak jsem zas strašně šťastná, že ho mám, nedovedu si představit, že bychom spolu už nebyli...
|
| Zdena 2deti | •
|
(1.10.2007 9:40:57)
Jsem ráda, že jsem našla někoho, kdo to cítí podobně. Protože ta sebelítost, kterou tu v těch článcích čtu, na mě působí trochu depresivně. Ten život je přeci o tom, že někdy se daří a někdy zase ne a v manželství to je podobné. A utíkání opravdu nic neřeší - je to hrozný, kolik lidí dneska vše řeší rozvodem. A to vůbec nemluvím o tom, jaký to je pro ty děti.
|
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)