1.10.2007 23:26:01 Jíťa
Upřímě!
článek jsem četla 2x a přečetla jsem i většinu diskuse. Myslím si, že nemůžeš být v žádném případě objektivní, vždycky to bude jen tvůj pohled na daný problém. A skutečně nevěřím, žes v té koupelně slušně a mírně manžela požádala, aby příště vstával dřív. Tím v žádném případě NECHCI říct, že je všecko vlastně tvoje vina!
Každý vztah je kompromis. Pokud si někdo chce žít po svém, tak ať zůstane sám. Většinou je na nás ženských, abychom to nějak vyřešily. Proč? Právě proto, že jsme to my ženský, kdo je nespokojen. Většině mužů vztah vyhovuje tak jak je, a tudíž nevidí potřebu cokoliv měnit.
Píšeš, že jste spolu asi dva roky, ale k hádkám dochází až poslední dobou. Zřejmě už opadla ta počáteční zamilovanost, kdy jste byli ochotní ledacos jeden druhému tolerovat a manžel možná nechápe, proč ti najednou vadí věci, které dřív nevadily.
A skutečně v tom nejsi sama. Mám doma stejně urážlivého chlapa jako ty. A taky mě to někdy štve. Protože, když on je na mě protivnej, tak já většinou vím docela přesně, že to není kvůli mě, ale že se třeba špatně vyspal, je unavenej, něco ho bolí, nebo má hlad - prostě nemá tu správně dobrou náladu. A tak se tím nijak nezabývám, nerozpitvávám to a nediskutuju s ním o tom. Jenže na druhé straně, když mě něco trápí, nemám dobrou náladu a jsem na něj protivná, tak on se nám urazí a je schopnej se mnou několik dní nemluvit. Už jsem se mu mnohokrát omluvila a vysvětlila mu, že ho miluju, jenom prostě mám ten a ten problém (třeba starosti v práci) a tak jsem to prostě nezvládla a ujely mi nervy kvůli prkotině. Pak si teprve uvědomí, že ta prkotina byla ta poslední kapka. Stejně si to ale nikdy nezapamatuje a vždycky se znovu a znovu urazí. A mě to vždycky naštve, protože já jsem pořád ta, co chápe jeho starosti a toleruje, když mu ujedou nervy, ale on to samé u mě nechápe a netoleruje. Poslední dobou mám však pocit, že už se to zlepšuje a že už začíná být k mým občasným "výbuchům" tolerantní a chápavý.
Neradím ti ani utéct ani zůstat s ním. To si musíš rozhodnout sama. Rozhodně se však přidám k ostatním, co radí s dítětem ještě počkat. Dítě vztah nezachrání, spíš přibudou další třecí plochy. Zvážila bych možnost návštěvy psychologa nebo manželské poradny, pomůže ti skutečně objektivně posoudit situaci. Manžela tam zatím netahej, běž sama a pěkně tam s nimi rozeber svůj problém. Jak už tu zaznělo: on je spokojenej, nemá problém, tudíž nemá co řešit. Oni ti poradí jak dál a jak ho dostat na sezení (tuším, že to bude nějaká ta finta s tím, že TY sama máš problém a moc by TI pomohlo, kdyby tam šel a něco jim o tobě řekl).
Spíš se zamysli nad tím, z jakého důvodu ty malicherné hádky vznikají. Jestli jen ventilujete přebytečný tlak, nebo si skutečně lezete tak vážně na nervy, že se musíte hádat o maličkosti. Ta poradna by ti v tom mohla skutečně hodně pomoct.
Muži vidí svět jinak než ženy. Na internetu o tom koluje spousta různých vtípků, ale je v nich skrytá hluboká pravda - dalo by se říct i moudrost generací.
Odpovědět