28.9.2007 22:35:07 Zdenka
pryč
Naprosto souhlasím s názory, že v téhle situaci děti ne! Taky souhlasím s názory, nedat se, neobětovávat se, buď jen promarníš svůj život kvůli jeho egu nebo rovnou skončíš na psychiatrii, bez legrace. Možná by byla možnost, použít jeho metody nebo pokud možno ještě tvrdší, předvést mu jak vypadá opravdový hysterický záchvat, pořádně vynadat kvůli každé prkotině, když jen překáží v koupelně, tak mu tam napochodovat, odstrčit ať udělá místo u umyvadla, abyste se mohli chystat oba ... Prostě jakmile se Ti něco sebemíň nezamlouvá, tak si začít vynucovat svoje, možná by to konečně pochopil, spíš než když se budeš snažit po dobrém. Ale spíš si podle popisu myslím, že to nepochopí a bylo by u vás pěkně dusno a vztah by stejně skončil, on by se otřepal a Ty zůstala s jizvami na duši z drsného konce :-( Takže já bych vzhledem k situaci s tím skoncovala hned a kvůli sobě pokud možno co nejklidněji (ale být dobře psychicky připravená, že on bude vyvádět).
Já žila s partnerem skoro 5 let, takhle hrozné to nebylo, spíš jsme vedle sebe jen existovali. Já mám docela citlivou dušičku, zato on na ní měl hroší kůži :-( Já chtěla, aby mi byl oporou, aby ho zajímalo, co potřebuju, co mě trápí, ale i z čeho mám radost, jemu bylo všechno fuk, akorát mít navařeno, vypráno, uklizeno. Když jsem si představila mít s ním děti, no tak jsem se sbalila a šla jsem ... Taky jsem se dlouho snažila, byly doby, kdy na mě jen sem tam něco znuděně zavrčel, ale většinou se s ním dalo v klidu mluvit, jenže z něj nic nevypadlo. U nás rozhovory vypadaly asi takhle nějak: "Tobě to takhle přijde jako pěknej vztah?" - "No, asi ne." - "Přece jsme si slibovali, jak budeme všechno rozumně řešit." - "To jo." - "Já mám pocit, že se docela snažím, chci o věcech mluvit, ale nehysterčím." - "To jo." - "Ale ... to a to ... přece takhle není dobrý." - "To máš asi pravdu." - "A co myslíš, co bysme s tím měli dělat, aby to bylo lepší? Co bych třeba já pro to mohla ještě udělat?" - "Já nevím."
To je ten lepší konec, docela běžné bylo "Mě se nad tím nechce přemýšlet."
Na vašem místě, s jeho povahou asi klidný rozhovor je buď úplně nereálný nebo nikam nepovede, s Tvojí povahou dělat mu nějaké dusno je asi taky nereálné a i kdyby jo, asi by to taky nestálo za moc, harmonický vztah vypadá jinak ... Takže mě s mýma osobníma zkušenostma přijde jediné rozumné řešení, už nic neřešit a jít.
Odpovědět