18.10.2007 14:36:20 Lenka, syn 3,5r
Jak to bylo u nás
Také znám. Nevím, kolik je tobě? Mně bylo přes 30, nechtěla jsem zůstat bez dětí, milovala jsem ho a on tvrdil, že mě má rád, chtěl si mě vzít a chtěl se mnou rodinu. Už tehdy mě ale naše soužití strašně vyčerpávalo (jeho věčná neochota; pocit, že ho vším jenom obtěžuji a vytrhuji od jeho zábavy a zájmů - ať šlo o nějakou práci, nebo o to, jít do kina či vyrazit společně na kola,...; vlézt mu do koupelny jsem zkusila jednou, vhledem k reakci už jsem to pak nikdy víc neopakovala), když jsem to chtěla řešit, byla jsem "hysterka". Nakonec jsem skončila v poradně pro rodinu a mezilidské vztahy, kupodivu tam byl ochoten jít i on, takže jsme tam pak každý zvlášť nějakou dobu docházeli. Trochu se to zlepšilo, souhlasila jsem se svatbou, vydrželo to asi 2 roky, pak jsem otěhotněla (oba jsme z toho měli evidentně radost), ale už v těhotenství se vše začlo vracet do starých kolejí. S mrnětem jsem vztah přestala řešit - syn trpěl těžkými kolikami, takže první půlrok prakticky probrečel a prokroutil v bolestivých křečích, já měla co dělat "přežít". Když bylo tohle šílené období za námi a já se trochu vzpamatovala, myslela jsem, že zase konečně začneme "normálně žít". Nestalo se. Byli jsme tam, kde na začátku a ještě o něco hůř, protože vzhledem k mrněti jsem po něm častěji chtěla, aby s něčím pomohl. Jak to dopadlo? Vyzkoušela jsem podle mne všechny možnosti, i do poradny jsme opět začli chodit, vydržela jsem to do synových 2 let, a pak to vzdala, došly síly. Přišel mi do cesty jiný muž (bez něj bych se asi nikdy nedokázala "odmilovat"), měla jsem šílené výčitky svědomí, že rozbíjím rodinu, ale po rozchodu se mi tak neskutečně ulevilo!!! Sama jsem překvapená, když s odstupem roku a půl vidím, jak mě ten vztah příšerně vyčerpával. Jsem sťastná, že jsem se nakonec odhodlala. Takže pokud vyzkoušíš ostatní možnosti a nic moc se nezlepší, utíkej co nejrychleji pryč. Život v trápení je hrozně ubíjející a člověk si to strašně dlouho nechce přiznat, hledá chyby v sobě, snaží se, doufá, ale pokud se snaží jen jeden, k oboustraně spokojenému vztahu to nestačí.
Odpovědět