30.9.2007 13:43:08 zdena 2děti
Není to tak přeci vždy
Je pravda, že tohle známe asi všechny. Nic méně nevěš hlavu, takhle se přeci Tvůj manžel nechová každý den. U nás to je podobný. Jsme spolu 8 let, máme dvě děti (3,6 a 1,5) a dost často u nás řešíme podobné problémy. Taky už párkrát padlo slovo rozvod. Nicméně, když se na to podíváme vždy s chladnou hlavou a s odstupem, zjistíme, že to ještě není tak hrozný.
Je pravda, že jsou chvíle, kdybych si určitě moc přála chlapa, který by už předem vyplnil každé moje nevyslovené přání. Na 100% mi rozuměl a zažíval úplně stejné pocity, jako já. Nic bych mu nemusela říkat, stačil by jen jediný můj pohled a on by přesně věděl, co mu chci říct, co chci aby udělal a pod. Tohle se stává ale jen v knížkách.
Já jsem však realistka a vím, že není nic horšího, než chtít, aby byl můj partner jiný. Předělat člověka k obrazu svému opravdu nejde. Nakonec, když se na něj dívám, pořád vidím ty vlastnosti, pro které jsem si ho zamylovala. Nic se na něm vlastně nezměnilo. Je pořád stejný, jen nám holt přibylo víc starostí a my se je snažíme více či měně zvládnout. Někdy toho mám opravdu dost, jsem na dně se silama i s nervama a dokážu vypěnit kvůli neuklizené špinavé ponožce na podlaze nebo špinavému talíři na stole nebo i kvůli něčemu vážnějšímu. Většinou tak vypěním ve chvíli, kdy můj muž je vcelku v pohodě a moje řvaní a řádění mu opravdu musí připadat dost histerické a v tu chvíli nepochopitelné (protože není nic jednužšího, než tu ponožku zvednout a problém je pryč). Nebo se naopak trefím do chvíle, kdy i on má těžkou hlavu - má třeba problémy v práci (o kterých raději nemluví, protože mi tím nechce přidělávat starosti) a to potom už vyletí i on, protože na řešení ponožky na zemi není opravdu vhodná chvíle. Je pravda, že kdyby mi byl řekl a svých problémech, tak by asi k hádce kvůli ponožce vůbec nedošlo. Nic méně můj muž jakožto introvert, si svoje pocity nechává pro sebe a nikoho tím nezatěžuje (natož mě - milovanou ženu). Není to prostě ženská, která má tendenci se hned se vším svěřovat, ze všeho vypovídat.
A proto, jestli Tě trápí jen to, že si občas nerozumíte, nevěš hlavu. Může to být tím, že jste holt každý jiný a občas do toho druhého nevidíte. Ale jestli je jinak pořád stejný, jestli pořád na něm vidíš ty hezké vlastnosti, pro které ses do něj zamilovala, tak si myslím, že to není ztracený případ.
Protože jestli od někoho odejít, tak od alkoholika a od člověka, který by Tě mlátil. Ale ne od někoho, kdo nedělá to, co zrovna chceš Ty.
Odpovědět