29.9.2007 0:05:13 Petrajda
Taky ne úplně optimistický závěr
Ahoj Radko,
zažila jsem něco podobného, jen jsem naštěstí nebyla vdaná. Ale velké i malicherné spory prostě narůstaly, a i když jsem byla hodně zamilovaná a měla velkou vůli to řešit, nešlo to. Hlavním argumentem přítele bylo, že nevím jak, že nejlíp se to přece řeší humorem, nenápadným naznačováním, laskavým slovem... Já to brala, měla jsem pocit, že to tak většinou i dělám spontánně, ale nejenže to stejně nepomáhalo, ono to hlavně STRAŠNĚ UNAVUJE, pokud musíš s dospělým jak s malým dítětem. Když už jsem někdy nějaký problém načala na rovinu, ne útočně, jen prostě otevřeně, pokud se rovnou neurazil, tak se mi vysmíval v tom smyslu, že předstírám "asertivní intelektuálku" (mám humanitní vzdělání, on technické), která by všechno řešila typem "pojďme si o tom popovídat".
Ta psychická únava z toho vztahu a to neustálé přizpůsobování se mě nakonec dohnaly k rozchodu, i když jsem vztah a a funkční rodinu a dítě ve skrytu hodně chtěla a v podstatě už na to měla i věk. Ale ani po rozchodu se moc nezměnilo - ze začátku mě osočoval, že jsem si z vlastní pohodlnosti zvolila tu pro sebe snadnější cestu, že nejsem ochotná na sobě pracovat atd. To, až když jsem se po krátkém čase náhodně seznámila se svým současným manželem, tak otočil. Ale byla a naštěstí pořád je to taková pohoda, taková úleva, prostě velký štěstí - mít ráda někoho, u koho se rozum nevzpírá citu:-) fakt!!!
Jen závěrem - rad moc nemám, kromě té hlavní jako ostatní, hlavně ne teď dítě. Dej si čas, zamysli se, nakolik je chyba v něm a nakolik v Tobě a jestli jsi nějak schopna to změnit. Já tehdy i přemýšlela, že se svěřím jednomu jeho dobrému kamarádovi, který nás má rád oba, ale k mému příteli měl přece jen o dost blíž, dost s ním toho prožil, takže by mi snad řekl, kde mu křivdím a v čem si to přibarvuju ve svůj prospěch, a třeba i poradil, co s tím. K tomu jsem nakonec ale nenašla odvahu.
Prostě popřemýšlej, co dokážeš změnit a za jakých okolností dokážeš žít, aby sis to jednou nevyčítala a nebyla nešťastná. Věřím tomu, že jsou silné ženy, které dokážou žít spokojeně, i když manžel žádnou oporou není nebo je dokonce sráží dolů, aby se sám cítil výš, ale musí to být pěkná dřina:-)
Odpovědět