16.10.2003 10:32:36 Sosan
Re: dvě různé oblasti
Psycholog tady nadhodil, že adopce jako pomoc je dobrá a jako seberealizace rodičů špatná. Já tvrdím, že to tak není, a že možná ta seberealizace je lepší důvod. Proč? Touha pomoci totiž může pramenit z přecitlivělosti a vztahovačnosti, kdy veškerou nespravedlnost světa vztáhnu ke své osobě a snažím se jí ze všech sil řešit. A tak adoptuji opuštěné psychicky narušené dítě, pak zjistím, že hladoví děti v africe a budu jim posílat peníze, pak zjistím, co se děje ve velkochovech, tak se stanu vegetariánem, pak přestanu slavit Vánoce, protože přece nebudu zabíjet kapra a zjistím, kolik špatností napácholo v historii křesťanství, pak mě zastaví na ulici aktivisté greenpeace a já začnu podporovat ochranu tučňáků na jižním pólu, pak budu posílat příspěvky na UNICEF, pak začnu pomáhat seinorům v léčebně dlouhodobě nemocných. Protože to nebudu zvládat, začnu požadovat po svém okolí, aby oni pomáhali mně to všechno stihnout a ufinancovat. Protože okolí pomoc odmítne, začnu je nenávidět a ve výsledku se z toho zblázním, protože veškerou tíhu světa prostě sám neunesu. A tak si každý musí definovat hranici, za kterou už prostě nodovolí svým citům aby na něj kladli další a další požadavky a naleznout sílu vybodnout se s čistým svědomím na hladovějící černoušky v africe, zvířata ve velkochovech, tučňáky na jižním pólu a ukrojit si jen takový krajíc, který zvládnou spořádat. A to, pro co se vědomě rozhodnu se stane součástí mé seberealizace - bez ambicí, že ten problém sám vyřeším, ale že přispěju svým dílem ke zlepšení tohoto světa.
Protože nebylo jasné, kde si Jana tyto hranice postavila a zda není ve vleku své přecitlivělosti puzena k sebedestrukci (a zrovna náhodou padla na adopci jako první problém k řešení), chápu ten test s černouškama jako dobrý výkop od psychologa. Ale ona má plné právo černouškům individuálně nepomáhat (a ponechat to na mezinárodním chrganizacích) a vybrat si, čemu se chce věnovat a považovat to i za svojí seberealizaci.
Odpovědět