Re: Par neuzitecnych nazoru
Díky za další jeden z těch užitečnějších příspěvků. Určitě nezatracuju myšlení Sosana a už vůbec ne mého manžela. Mnozí tady přehlídli, že manžel byl nejprve pro, ale když pak začal váhat, rozhodnutí jsme odsunuli na neurčito a po několika měsících přemýšlení s tím přišel právě manžel – tedy žádný můj nátlak. Psycholog tu překrucuje informace a vytahuje věci, který už byly jednou vysvětleny, takže s ním ztrácet energii opravdu nehodlám. K tomu rozumu – považuju se za vcelku přemýšlivého člověka (muj manžel říká, že o všem přemýšlím až moc). Moje motivy nejsou ani tak krátkodobé jak se mi tu někteří snaží namluvit – nejsem případ, kterej by se právě teď rozhod, že chce adoptovat dítě a nemůže se dočkat, až ho uvidí. Naopak - v žádnym případě nechceme přijmou dítě dřív než za dva roky (ale ono to spíš bude ještě víc) a pak si myslím, že by mohl být ten nejvhodnější čas. (Určitě mnohem vhodnější, než když se nám narodilo naše první dítě – a (jaké překvapení) milujem ho a dokážem se o něj vcelku dobře starat.) A pokud bychom si to z nějakých opravdu vážných důvodů fakt rozmysleli, žádost lze stáhnout. (Čimž nechci říct, že bych si řikala: radši ji podáme teď a pak se uvidí.) Jaké to bude s dětmi v pubertě samozřejmě netušim, ale kdo ano? A přesto si lidi pořizujou druhý, či třetí dítě. Navíc je dost pravděpodobný, že až by byly naše děti v pubertě, byla bych už prostě zvyklá na ten způsob života se dvěma dětma – v tomhle vidim výhodu toho, když je člověk mladší a je tak nějak přizpůsobivější.
Danielo, jestli byl ten dotaz na me, tak bych mela vysvetlit, ze to byla asi nestastna formulace - myslela jsem tim pouze, ze nektere kriticke prispevky ME vedou k zamysleni vic nez jine.
Odpovědět