Trošku reality....
Jani, pokud čtu dobře, jsi na mateřské s malým dítětem - 10 měsíců. Já myslím, že tvoje jednání a přemýšlení je teď pod velkým vlivem "mateřských hormonů" a že jde spíš o citovou záležitost, než racionálně promyšlenou. Taky jsem si všimla, že příspěvky žen a mužů se v těchto oblastech hodně liší. Nevím, proč zatracujeme myšlení psychologa, Sosana a třeba i tvého manžela, protože jejich přemýšlení je více rozumové, než naše. Je potřeba zvážit všechna hlediska, ne jen to citové.
Sama si myslím, že otázku adopce bys měla přesunou v této době na druhou kolej a věnovat se dvěma svišťům, kteří ti jistě zaberou hodně času. A po nějaké době, až sama budeš vědět, co obnáší výchova a péče o malé i větší děti, potom teprve bych se zamýšlela nad pomocí dětem dalším. Ale hlavně bys měla v tomhle být zajedno se svým manželem, protože on s tebou ty děti bude vychovávat.
Obdivuji ženy, které mají své vlastní děti a rozhodnou se další adoptovat. Výchova a zabezpečení dětí je velká zodpovědnost a kdekdo tohle nezvládne ani s vlastními dětmi. Hlavně si to dokáží uvědomit rodiče, kteří mají dítě v pubertě. Já sama jsem přemýšlela o adopci, když jsem byla s druhým dítětem na mateřské a doktoři řekli, že další mít nemůžu. Můj muž tehdy taky souhlasil se vším. Ale jsem ráda, že jsme to neudělali. A nakonec strašně ráda, že doktoři se mýlili :-)
Odpovědět