20.10.2003 14:12:59 Psycholog
Reakce na utok pani Jany
Myslel jsem, ze diskuse je v podstate ukoncena, ale tento vypad skutecne nenecham jenom tak. 23.9.2003 ve 12:15:22 jste zde publikovala, cituji:
Protože muž si není příliš jist? Bohužel. Muž si je chvíli naprosto jist že ano (pak je ochoten čekat v čekárně až si nějaká sociální pracovnice dopije kafe a začne s námi komunikovat, aniž by měl připomínky, nebo se vyjádří, že by bylo prima mít těch dětí třeba sedm) a pak si vzpomene, že vlastně v autě jsou jen tři místa pro děti nebo něco podobnýho a že si asi zkomplikujem život. Jinak mam pocit, že to asi častěji jsou ženy, kdo přijde s nápadem adoptovat dítě – že by mateřský pudy?
Pokud nesouhlasite s mym vykladem, ze 23.9.2003 tvrdite, ze si muz "prilis jist neni" a ze vas to mrzi ("bohuzel"), potom jsem vasi miru nesebekriticnosti podcenil.
Jina vec by byla, kdybyste argumentovala vasi spatnou formulaci. Ze si vas muz jist je a 23.9. jste mela formulacni "ulet".
Obavam se, ze pokud z tohoto chcete vybruslit na obou frontach, tedy, ze vase dokonalost se odrazi i v tom, ze mate s manzelem jednotny a pevny postoj k adopci i v tom, ze vy nikdy chyby nedelate a vina je vzdy na strane prijemce, potom se shazujete uplne a vase sebehodnoceni ma nejen rysy nedospelosti, ale primo patologie. Zacina ve mne rust pocit, ze u vas nejde o cas k dozrani, ale primo o povahovy rys.
Porad mate moznost nam tento rozpor vysvetlit, jako pedagozka a inteligentni clovek byste s tim nemela mit problemy. Ale tipuji, ze vysvetlovat se nebude a zustane u stareho znameho postoje "tady si o mne nekdo troufl zapochybovat?!".
Vim, ze lidi s pro vas neprijemnymi otazkami ignorujete, ci odepisujete. Ovsem po tady tom poslednim, co jste predvedla, se obavam, jde o vasi duveryhodnost u velmi velkeho procenta mistnich diskuteru.
Odpovědět