15.10.2003 11:49:58 Simča a beruška
Psycholog
Ahoj, dneska mám psací den, tak to zkusím i tady.
I když se mi do toho moc nechce. Své kolegyňky z Náhradní rodiny považuju svým způsobem za své kamarádky a teď to bude vypadat, že nestojím na jejich straně.Ale podotýkám, jenom to na první pohled může tak vypadat!
Ale nedá mi to a bych se nezastala některých názorů "psychologa".
Tak tedy v první řadě mi přijde, že jsme jaksi nepochopili podstatu věci, o kterou původně psychologovi šlo. Když to řeknu zjednodušeně, tak si myslím, že by mu stačilo říct, že jestliže adoptujeme děti, tak to děláme především kvůli sobě. Protože jestli to děláme jen a pouze kvůli dětem, které chceme zachránit, tak je to špatně. A s tím já souhlasím. To pak opravdu můžeme poslat ty peníze do Afriky. Vždyť dítě jako dítě. Tak si to holky přiznejme, jde nám o naše uspokojení.
Já to přiznala už dávno. A ty co mě znají vědí, že jsem zastáncem teorie, že naše adoptovaná holčička pomohla nám. Pomohla nám najít smysl našeho života, otevřela nám oči, naučila nás přemýšlet úplně jinak než do té doby. My jsme jí nechtěli zachraňovat. Vždyť jsme jí ani neznali. A já jí za to všechno jsem moc vděčná. No a teď tady sedím a brečím nad klávesnicí. Doufám, že někdo nepřijde do kanceláře.
Vím, je to hrozně citlivé téma, ale zkuste jít až do hloubi svého srdce.
Možná to psycholog neříká těma správnýma slovama, ale v mnoha věcech má podle mě pravdu. A když ne, tak je to přece diskusní server a není třeba nikoho odsuzovat za jeho názory.
Tak co, budete se mnou ještě kamarádit? Doufám, že jo.
Odpovědět