Re: hlavně Sosanovi
Sosane, tak to vypadá, že se přeci jen s někym domluvim. Ta formulace, že na barvě pleti nezáleží, nebyla správná. Samozřejmě jsme zvažovali jednak to, že některá cikáňata se v pubertě vrací "ke svým" a že to je pro adoptivní rodinu dost těžký. I tady na rodině byl článek o tom, jak se děti jiné barvy pleti necítí v adoptivní rodině mezi svými a jestli by jim nebylo líp v tom ústavu. Taky jsem loni četla na jednom serveru (ale už to tam neni) historii, ale hlavně příběhy romů, ve kterých byly popsány i některé motivy proč se tak děje. Taky jsem se spojila s Bárou, která mi v reakcích na minulej článek nabídla, že se podělí o zkušenosti a adopcí jejich indiánsko-romský holčičky. Manžel neni momentálně doma, ale když jsme spolu o záležitostech kolem etnika mluvili, tak zkrátka nechtěl "diskriminovat dítě kvůli barvě". Teď se ovšem změnila situace s těmi prarodiči. Bohužel si nemyslim, že se bojí o nás, že by nás to dítě mohlo opustit. Mamka včera řikala, že "ty děti to (neřekla co) maj v genech" a pak už měla knedlík v krku, takže nebylo možný dál pokračovat. Je mi to samozřejmě moc líto. Myslim si, že ten pravej důvod je, že rodiče se bojí něčeho neznámýho. Já samozřejmě nechci způsobit, aby se někdo k adopťátku choval odmítavě - proto se snažim situaci řešit. Čekala jsem nějakou radu - jestli mam čekat jak se to bude vyvíjet, nebo rovnou měnit požadavky v dotazníku, nebo informovat sociální pracovnici, že dítě určitě chceme a žádost sice platí a chceme, aby běžela její platnost, ale je možný, že požadavky na etnikum se kvůli vztahům s prarodiči ještě změní. Je dost těžký rozhodovat se o tom, jestli se nepovažuju za rasistu a budu doufat, že přesvědčim i ostatní a nebo to tmavší dítě bude dál čekat v ústavu a rodiče budou dál xenofobií, aniž by nějakou osobu jiný barvy vůbec blíž poznali. Nejsme určitě jediní, kdo tohle řeší, tak jsem doufala, že se někdo podělí o svou zkušenost. Ale tady se místo toho řeší, jestli vraždíme afričančata, jestli jsem vyzrálá a někdo by dokonce chtěl napsat ten jedinej a správném důvod, proč žádáme o adopci – a k tomu můžu jen říct, že Maceška moc dobře věděla, proč nazvala jeden ze svých článků „Protože jsme měli volné místo u stolu“.
Odpovědět