Re: Ke článku: Oběti domácího násilí
Marian, děkuji za reakci na můj příběh. Naše seznámení je vyprávění na delší dobu, takže to trochu zkrátím. Je to můj dlouholetý přítel-kamarád /platonický/ asi tak 4 roky. Velmi jsme si jako kámoši rozuměli, pak jsme se nepohodli /asi si myslel, že je bůh a může zasahovat do problému, který vznikl mezi mnou a tehdy nejlepší přítelkyní-samozřejmě kvůli chlapovi-jak jinak/, takže jsme se asi 2 roky neviděli. Našel si mě, oslovil, padly omluvy, první věty typu: Co děláš, jak žiješ.... Během asi tak 2-3 týdnů jsem v tom docela slušně lítala a on asi taky. Opustil kvůli mě holku, nechal jí všechno, vzal si jenom osobní věci a odešel ke mě. A tak jsme spolu...asi tak 16 měsíců.
No, a nějak časem se to začalo vyvíjet jak jsem už psala. Víte, hlavně mu vadí, že jsem nebyla panna, ty předtím co měl, byly prý všechny... V době našeho setkání mi bylo 25 let a prostě nejsem bez minulosti, to snad nemusím nikomu vysvětlovat!!
Tak jsem to vypsala, snad si z toho vezmou ty co potřebují, ponaučení.
P.S: Naše soužití není jenom o křičení a nadávání, či ponižování, ale i tom hezkém. Každopádně to se nedá vyrovnat, já vím. Díky!!
Odpovědět