| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Oběti domácího násilí

 Celkem 93 názorů.
 Milena 
  • 

Oběti domácího násilí 

(8.2.2001 11:47:27)
Je dobře že se o tomhle problému mluví - jen mě zaujala jedna věc. Podle tohoto článku není domácím násilím jednání v afektu a stavy, kdy k v hádce dojde k fyzickému útoku. Je mi jasné že domácí násilí je opakované, že si oběť připisuje vlastní vinu za útok atd. Jen nechápu co tedy je za stav, kdy mě např. v hádce manžel uhodí. Není to v každé hádce - stane se to tak možná jednou za půlrok, ale stane se to. Mám pocit že za to můžu i já, jsem děsně tvrdohlavá a občas radši snesu ránu, než abych ustoupila...
Ale copak tohle je normální? Myslelo se že pokud se partneři bijí neopakovaně jen občas atd. je to v pořádku?
Vím, že když dojdou argumenty - rána nic nevyřeší, ale co když už vážně nevíte kudy kam?Partner Vás nenechá odejít z místnosti a nechat vše uklidnit. Místo toho vás drží, že se nemůžete hnout a i když ho prosíte nic nezmůžete? Prostě v tu chvíli kousnu, škrábnu nebo kopnu - a je to projev naprostého zoufalství. Nemám už v tu chvíli jak se jinak bránit.
To vlastně vyprovokuje on mě. Kdy se to povede mě? Většinou po dlouhé hádce, která samozřejmě nikam nevede. Křičíme na sebe, nadáváme si - a pak mu to asi ujede. Jednou jsem měla modřinu, jednou prokouslý ret. Ale rány nejsou nejhorší - nejhorší jsou útoky na psychiku. A ty se opakují mnohem častěji. V hádkách řeči typu že jsem stejně magor (byla jsem nemocná a hospitalizovaná na neurologii - ale s hlavou to nemělo nic společného), že když se rozvedeme (o to poslední dobou při hádkách prosím - ani nevím jestli to myslím vážně) tak nedostanu děti, že jsem ošklivá a neví o nikom kdo by se o mě mohl zajímat...
Děsně se stydím a nikomu bych to nepřiznala. A přesto to není domácí násilí? A co to tedy je?
Jinak vztah funguje v podstatě normálně, i když po tom co jsem tu napsala to vypadá divně. Vina je na obou stranách, přiznávám že ani já nejsem bez chyby, ale jak to bude pokračovat? Máme vůbec šanci žít zase jako normální lidi?

Díky že jsem se mohla vypovídat. Pořád to v sobě dusím.
 marian 
  • 

Re: Oběti domácího násilí 

(9.2.2001 13:41:58)
ahoj,podla toho co som si precital, tak to skutocne nema vyznam zit s takymto partnerom.Pre oboch by bolo najlepsie keby ste sa rozisli. Za takychto okolnosti sa uz nedokazete vratit k normalnemu vztahu
ahoj
m.
 Sharon 
  • 

Re: Oběti domácího násilí 

(9.2.2001 15:09:32)
Mileno, prožila jsem v manželství spoustu situací, dobrých, zlých i hodně nepříjemných. Jsou ale dvě věci, které bych nikdy neodpustila a nikdy netolerovala. Jedna z nich je nemanželské dítě. Druhá je fyzické napadnutí manželem. Jedno, jestli se jedná o obyčejnou facku. Chlap se nežení proto, aby si dokazoval, že je silnější, pokud ano, je to psychopat a je třeba od něho rychle prchat mílovými kroky. Ten tvůj vykazuje poměrně hodně symptomů psychického i fyzického teroru. To, že říkáš, že jej vždy vyprovokuješ, ho neomlouvá. Psychiatra možná potřebuje on sám, jenže agresor si to sotva přizná. Neměla bys s řešením situace dlouho otálet, protože on může přitvrzovat a smyčka se bude stále utahovat. Viděla jsi film "Noci s nepřítelem"? Doporučuji zhlédnout. Radila bych ti pro začátek najít si stránky Bílého kruhu bezpečí www.bkb.cz a napsat tam to, co jsi popsala tady. Myslím, že ti určitě nějaké primární řešení poradí, protože pomáhat týraným ženám patří k jedné z jejich činností. Držím ti palce a nenech si všechno líbit... :-)))
 Romana 
  • 

Re: Re: Oběti domácího násilí 

(9.2.2001 21:56:29)
Tak Bílý kruh bezpečí říkáte ?
To máte asi jiné zkušenosti než já. Obrátila jsem se na tuto organizaci s prosbou o pomoc / čerstvě zmlácená vlastním mužem , s hladovým půlročním dítětem /, chtěla jsem alespoň právní pomoc / na právníka jsem samozřejmě neměla peníze / a jediné , co mi paní z BKB byla schopná říci , bylo : Obraťte se na policii. Zopakovala mi to sice několikrát, já jsem jí několikrát objasnila moji situaci a tím jsme skončili.
Nevěřím na pomoc BKB.
 Sharon 
  • 

Re: Re: Re: Oběti domácího násilí 

(11.2.2001 10:18:22)
Tak tohle jsem fakt nevěděla, že BKB funguje nebo spíš nefunguje takovým způsobem. Možná by neškodilo tady na stránkách rodiny tento problém více rozebrat. Protože je asi hodně žen a dívek, které jsou v zoufalé situaci, psychicky nahlodané, a potřebovaly by vědět, kde se dovolají alespoň primární pomoci. Já sama tyto zkušenosti nemám, proto jsem si myslela, že radím dobře...
 Dana, dvojčata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Oběti domácího násilí 

(11.2.2001 19:03:24)
Ahoj Sharon, také mi to doslova "vyrazilo dech". Dost dobře si totiž nedovedu představit, proč tyto instituce vůbec existují, když mají slova o pomoci pouze v názvech!!!
 Romana, 09.02.2001 
  • 

Re: Re: Re: Oběti domácího násilí 

(11.2.2001 18:01:54)
Dobrý den, i já jsem obětí domácího agereosra. a to ned dvou. Vím, že nemá cenu se pobracet na policii ani na OPD, ani na jiná sdružení, zvláště velký pozor na FOD na pí vodičkovou - to je úroveň. vše jsem zažila, všěe jsem prožila. Výseldek - dnes má můj syn sedmé narozeniny, ale já za ním nesmím. Je mi hodně těžko, a by bylo ještě hůře, první den února mi řekli, že mám rakovinu. Co mám dělat? Ajak si mám pomoci, když jsem požádala tátu o pomoc, zmlátil mne na ulici, máma se dodnes neozvala, manžel řekl, že jsem hypochondr.

Zastupuji maminky v nouzi, mám na to vzdělání. Zavolejte prodím na telefon 0604 64 66 98 a dáme dohromady postup. Neváhejte prosím, čekám na Vaše zavolání. A prosím, dejte mé čílso i dalším ženám. děkuji.

s úctou

Kadlecová hana
 xxx 
  • 

Re: Re: Oběti domácího násilí 

(9.2.2001 22:54:37)
To jediné, co bkb poradí, je obrátit se na policii a na lékaře. Ale dokazujte něco, jedná-li se "jen" o psychické trápení. U nás doma podobně probíhá většina zátěžových situací - stěhování, naposledy to bylo mé neplánované těhotenství, podrobněji jsem se tu rozepisovala v říjnu. Všem, kdo na mé psaní reagovali, bych chtěla tímto moc poděkovat.
 sally, vdaná, bezdětná 
  • 

Re: Oběti domácího násilí 

(9.2.2001 19:38:35)
mojí kamarádce manžel taky pořád předhazoval že je ošklivá (a na druhou stranu jí denně vybíral oblečení, aby "nechodila po ulici jak děvka"), pak postoupil do stádia, kdy jí "za trest" zamykal v garáži - na několik hodin, ale třeba i na noc. Nakonec "dospěl" i k těm fackám a kopancům. V těch prvních stadiích měla ona pocit že si to zasloužila (ta drzot - třeba uvařila k věčeři francouzský brambory, když páníček by si dal řízeček) - a o rozvodu nechtěla ani slyšet, vždyť mají malé děti. Skončilo to toho dne, kdy jí před očima dětí skopnul do sklepa. Děti se začaly táty bát a teprve tenhle strach jí donutil k tomu, aby z manželství odešla.

Nenech to dojít tak daleko, násilník se nezlepší. Není podstatný, že ta facka je "jednou za čas" - to že na tebe vztáhne vůbec vztáhne ruku, to že tě týrá psychicky, že tě ponižuje, to je neodpustitelné a neomluvitelné. Na světě je spousta chlapů, kteří maj sebevědomí natolik v pořádku, aby si ho nemuseli posilovat bitím a deptáním slabšího....

Jo - a "nejsou ošklivé ženy, jsou jen ženy, které se neumějí udělat krásnými"... uštvaná vynervovaná chudinka krásná není, ale počkej až se ho zbavíš, budeš klidně spát, koupíš si něco pěkného na sebe a hlavně se budeš moct celej den usmívat
 Mirka, syn 9 
  • 

Re: Re: Oběti domácího násilí 

(13.2.2001 9:17:22)
Ahoj Sally,
je to pěkné, co jsi napsala, jenže bych řekla, že trošku nereálné. Víš, rozvod nebo rozchod s partnerem je jednoduchý, pokud jsou děti úplně malé nebo když tě někdo podrží. Já jsem v podobné situaci, jenže pokud jde o tvoje řešení, vypadá to u nás následovně: rodina mi v žádném případě nepomůže - do téhle situace jsem se dostala právě proto, že všichni okolo (včetně mých rodičů) byli zvyklí, že jim dělám služku - těžko někdo z nich pochopí, že jsou povinni taky sami dělat něco jiného, než si stále stěžovat. Tchyně je vcelku normální - sama mi řekla, že se stydí za to, co vychovala ze svého syna, jenže nikdy vlastní domácnost nevedla - alespoň ne takovou, ve které by mohlo žít menší dítě - veškerá péče o mého muže vypadala tak, že se jednou za týden navařila kupa jídla, které se pak jedlo a když měl muž problém, šel s ním k babičce. Jak já, tak syn máme zdravotní problémy - já po několika operacích kolene a syn má následky těžkého porodu - hyperaktivitu a emoční labilitu. Těžko bychom mohli zůstat úplně sami, a pak - vidím na mém muži následky toho, když dítě vyrůstá jen s matkou - nesamostatný, neschopný a vyděračský. Malému dítěti bych za takové chování dala na zadek, manželovi nemůžu. Pokud jde o přímé napadání, to bych asi nesnesla, ale tenhle nedospělý postoj se musí vyléčit u nás obou. Já si musím víc věřit, a můj muž si musí konečně uvědomit, že dospělost neznamená, že může chodit spát, kdy chce. Hrozí totiž reálné nebezpečí, že když se rozvedu, najdu si partnera buď úplně opačného, nebo s toutéž vadou - ono to ze začátku nevadilo. (S mužem jsme svoji 13 let.)A už vůbec bych nechtěla dopdnout jako moje známá, která se rozvedla tak, že se i s dítětem nastěhovala ke svým rodičům, kteří ji živí, šatí, starají se jí o syna...Je to strašně pohodlné, ale je děsné vidět, jak se z dospělé ženské stává rozmazlená puberťačka se vším všudy.
Myslím, že když dojde na fyzické napadání, tak už je opravdu čas na rozvod, ale že to trvá dlouhou dobu, po kterou se s tím dá něco dělat. Přece ty facky nepadají od začátku? A pokud ano, tak je to otázka vlastní volby a další partner bude asi taky takový.
 Hanka K. 
  • 

Re: Oběti domácího násilí 

(6.3.2006 14:58:37)
Ahoj mam asi podobný problém a nevím co mám dělat!Začla jsem chodi t do práce po mateřské a začaly první problémy ,že tam trávím víc času než doma a začali hádky!Chtěl aby jsem tam skončila!Myslím ,že pravý důvod bylo to ,že zjistil ,že o sebe dokážu postarat a nejsem ta husička ,která čeká na to a on přijde z práce a má uklizíno,uvaříno a hlavně má mě doma!Sobotu jsme šli se sousedy se pobavit a potom jsme šli k nám domu a tam to začalo!!
Šla jsem si sundat bundu a manžel se sousedkou nadejnou zmizeli do kuchyně a tak mi to nedalo a šla jsem se podívat co se tam děje
měla jsem už dávno podezření ,že mezi nimi něco je a taky ,že jsem šla potichu a taky jsem je načapala jak jsou v objetí a hezky si užívají a řekla jsem jim ,že jsem viděla to jsem potřebovala a odešla jsem a za chvíly jsem se vrátila a děla jsem jako ,že nic ,ale byla jsem tak zoufalá ,že jsem jim udělala jěště večeři a potom jsem prohláslila ,že to byla poslední věc co jsem tady udělala a ona stála vedle a vůbec jí to nebylo blbý!!Asi za půl hodiny jsem šla na záchod a vidím jak jí jde ukázat pokojíček kde bude spát a zatáhl jí za roh a tam nevim co dělo ,ale asi to samé co v té kuchyni a to už jsem toho měla dost a její manžel seděl u počítače a vůbec nic netušil co tu děje!!Šla jsem vedle do obýváku
a on přišel za mnou a zeptal co se mi děje a jak to ,že kouřim v bytě a já jsem mu na to odpověděla co mu je do toho a ,že jusem tu dneska naposled tak co ho to zajímá,když se vedle muchlá s ní!!A potom to začalo!!Začal mě škrtit a odhodil mě na zedˇ a dal mi jěště facku a to už ona řekla ,že jdou domu a nechali mě tam sním a jsem ho prosila atˇ mě nechá ,ale on nepřestal tak jsem mu řekla ,že se s ním rozvedu ,že už toho mám dost a skočil po mě dal mi takovou ránu ,že jsem citila jak se mi zachvěl mozek a prásknul dveřmi a odešel!A já husička ho šla jěště hledat a našla jsem ho u těch sousedů a tam se začal omlouvat a potom jsme šli domu!!Možná pro něj je to vyřešená záležitost ,ale pro mě ne ,protože to nebylo poprvé a tak nevím co mám dělat!!!Řekl když se semnou rozvedeš tak tě zabiju!!!Tak se bojím ,že by toho byl schopný!Tak mi prosím o radu!!!!Děkuji
 Janule 
  • 

Re: Re: Oběti domácího násilí 

(7.3.2006 11:03:35)
Hanko, zdá se, že jsou tu lidé zahledění jen do svých problémů. Zkus napsat do diskuse "Domácí násilí". Je o kousek níže než tato diskuse. Tam ti jistě poradí co a jak je nejlepší. Je mi líto co se u vás děje, ale poradit ti nedokážu. Já bych utekla. Jenže já dělám zbrklá rozhodnutí a pak lituji, že jsem víc nepřemýšlela...
 Markéta Divíšková 
  • 

Re: Oběti domácího násilí 

(21.3.2006 16:57:08)
Milá Lenko, domácí násilí má několik forem. Nejde jen o fyzické útoky, ale také psychický nátlak. Rozhodně si myslím, že není v pořádku, když ti manžel nadává a vyhrožuje. Přesně to je totiž psychické týrání, které dřív nebo později může přerůst až v násilí fyzické. Pozor na to! Měli byste si o tom s manželem v klidu popovídat nebo hledat pomoc například v nějaké rodinné poradně. Je lepší řešit to dřív než pozdě. To by mohlo mít daleko horší následky. Tak přeji hodně sil!
 Veronika 
  • 

komentar 

(8.2.2001 14:30:44)
Nejprve bych chtela podekovat za to, ze se o podobnych vecech pise verejne. Sama jsem prosla manzelstvim, kde me manzel znacne terorizoval. Zacalo to presne jako je popsane v danem clanku. To, aby mi sebral sebevedomi, mu nedalo moc prace, nebot jsem prilis zadne nemela. Samozrejme se choval tak, ze me daval pozdeji najevo, ze jsem vlstne ta hloupoucka a oskliva a on je ten ktery se obetuje se mnou zit. Doslo to tak daleko, ze jsem se psychicky zhroutila a po te co jsem nekolik tydnu nebyla schopna nic delat jenom jsem premyslela jak spachat sebevrazdu, doslo mi, ze je nejvyssi cas vyhledat ucinou pomoc, pokud nechci pokracovat v tomto stylu. A tak jsem navstivila psychiatra. Krome toho, ze jsem dostala prasky na uklidneni, dostala jse i radu z daneho manzelstvi odejit. Veta: "Ten odpadlik Ti za to nestoji" mi dodnes zni v usich. Pozdeji jsem navstevovala terapie, ktere mi moc pomohly, nebot mi doslo, ze ja prece az tak hloupa nejsem (Mam VS v oboru prirodnich ved, mluvim plynule 4 jazykama, pasivne ovladam dalsi 2). Co se tyka meho vzhledu? Mnoho muzu me vidi jako velice atraktivni.
Syndrom tyrane zeny se u me projevuje tim, ze jsem mnohem laskavejsi nez drive.
Situaci jsem nastesti a prave diky pomoci zvenku nenechala dojit tak daleko, ze bych s manzelem chtela zustat. Po dvou letech, kdy jsem se rozhodla rozvest (podotykam, ze jsem se prestehovala za manzelem do ciziny a vse se odehralo v cizine), se citim velice dobre, plna energie, znovu jsem zacala zit svuj socialni zivot, nasla jsem si i tady velice zajimavou praci, dokonce jsem se seznamila s mym nynejsim pritelem, ktereho muzu strucne popsat jako "muze mych snu", se kterym jsem opravdu stastna. V cizine jsem se rozhodla zustat, nebot tady se na tyrane a rozvedene zeny nedivaji jako na ty co si za to mohou sami.
Ano o techto problemech by se melo vice hovorit otevrene, aby pripadne obeti vcas poznaly, ze toto neni jejicj vina a ze se situace proste nezmeni, ze je to na nich aby odesli a ze je normalni netrpet takove chovani od partnera a uz vubec ho neomlouvat v clanku zminenymi vlivy.

Preji vsem zenam, ktere se do podobne situace dostanou, najit vcas silu odejit.
Vam, pani autorko moc dekuji za vystizny clanek.

Veronika
 Romana Cihlářová, 2 kluci (8,12 let) 
  • 

Neprokazatelné násilí 

(13.2.2001 14:42:45)
Rozhodla jsem se vám taky napsat. Jsem v rozvodovém řízení... a vypadá to na nekonečný příběh.
Konec našeho manželství začal vlastně už na samém počátku, jen jsem si to neuvědomovala, pořád jsem si říkala, že to přece nemůže být pravda, že se změní, že se stane snad nějaký zázrak, že...
A žádný zázrak se nestal.
Manžel mě týral psychicky, když zjistil, že po fyzickém napadení jsem šla k lékaři. Když jsem měla modřiny jen po těle, dalo se to skrýt, ale na obličeji už to skrýt nešlo. To jsem se poprvé odhodlala jít k lékaři a říct jak se vlastně věci mají. Nikdo neví, jak je ženě trapné bavit se o těchto věcech. Hrozně moc jsem se styděla za to, co si manžel ke mě dovololí... Dával si pak pozor, abych modřiny neměla.Začalo vyhrožování, vyhazování z bytu, udobřování a pořád to šlo dokola. Až jednou mi pohrozil sebevraždou - to byla ta poslední kapka k rozhodnutí odejít. Nechci se bát jeho a nechci se bát o něj. Sbalila jsem kluky a pár věcí a odešla jsem. Hned u prvního stání mi byly svěřeny děti do mé péče - ON s tím souhlasil. Těsně před vánocemi mi je však ukradl a zpracoval kluky tak, že mě nenávidí, odmítají se mnou komunikovat. Hrozně moc mě to bolí. Celých 13 let jsem se totiž o kluky a domácnost starala výhradně já. Manžel byl závislý na sportu a televizi. Neměl na nás čas, když jsem ho prosila o trošku pozornosti aspoň pro své syny, strašně zuřil. Nedejbože, že jsem si dovolila mu večer odmítnout sex. Bylo to strašné, dal mi třeba polštář přes obličej... Vím, že mě nechtěl zabít, jen vystrašit. Je psychicky nemocný, žádala jsem ho, aby se šel léčit. Nejsem jeho majetek, aby se mnou takhle jednal. Nemám zapotřebí bydlet někde, když se tam bojím vrátit z práce... co zas asi dnes bude...
Teď si požádal o svěření dětí do své péče s tím, že jsem se o ně přestala starat. Není to pravda, ON jen ví, že není na světě nic jiného než kluci, na kterých mi záleží a ti mě drží nad vodou a jedině tím, že mi je vezme mi ublíží. Jsem zvědavá jak dlouho mu však starost o kluky vydrží, když neumí vařit, prát... úkoly s nimi nikdy nedělal, na tréninky s nimi nechodil, viděl vždy jen sebe. Teď v příští týden máme zase další stání kvůli dětí, v březnu první rozvodové stání, které bude pravděpodobně odročeno, protože zatím děti nejsou vyřešeny. Trvá to hrozně dlouho, nechápu naše zákony. Jsem teď v jednom kolotoči - sociálka, policie, soud... Kdoví jak dlouho to bude trvat. Bez synů to hrozně bolí. Vůbec nemám možnost s nimi mluvit, říct jim jak mi oba chybí, že je mám ráda...
Romana
 Beata 
  • 

Re: Neprokazatelné násilí 

(13.2.2001 15:24:54)
Mila Romanko,
je mi moc lito, ze nekdo muze zazivat takovehle zverstva! Uprimne te lituji, ale myslim, ze ti to vubec nepomuze. Ty se litovat nesmis, zatni zuby a bojuj. najdi si dobreho pravnika a bojuj. Moc ti drzim palce!
Bea
 hela, syn 3 roky 
  • 

Re: Neprokazatelné násilí 

(14.2.2001 4:03:14)
romana, drzim ti velmi, velmi palce, nech to vsetko skonci dobre!!!
 Romana Cihlářová 
  • 

Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(19.2.2001 9:32:49)
Děkuji za povzbuzení! Příští týden má můj mladší syn narozeniny, jsem zvědavá, jestli ho aspoň uvidím...Chci tomu věřit.
Romana
 Jana - bezdětná 
  • 

Re: Neprokazatelné násilí 

(14.2.2001 7:58:57)
Romano,
myslím, že Vám asi nemůžu pomoci, ale chtěla bych Vás alespoň povzbudit. Vydržte!!! Tenhle zlý sen jednou 100% skončí a Vy se i se svými syny vrátí do poklidného domácího teplíčka. Bojujte o děti ze všech sil, i když s Vámi teď nejsou. Věřím, že děti časem poznají, kdo to s nimi myslí upřímně a kdo je má opravdu rád. Už nejsou tak malé. Moc a moc Vám držím palce, aby vše dopadlo dobře. Hodně sil, ale taky štěstí Vám přeje Jana.
 Romana Cihlářová 
  • 

Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(19.2.2001 9:24:07)
Díky za povzbuzení. Je to hezký pocit vědět, že někdo úplně cizí mi drží palce.
Romana
 Romana Cihlářová 
  • 

Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(19.2.2001 9:37:23)
Děkuji, že jste se mnou. Svůj článek jsem napsala jen tak, potřebovala jsem se z toho aspoň vypsat. Je to hrozné, že je tolik žen, které jsou na tom stejně ne-li hůř než já a u nás takový "systém", že vlastně vypadáme jakobychom si za to všechno mohly samy. Snad se to časem změní...
Díky
Romana
 Peter, 1 zena, 2 deti 
  • 

Re: Neprokazatelné násilí 

(20.2.2001 16:12:23)
Mile damy,
nie je to uplne tak ako to tu vsetky pisete. Ja osobne si myslim, ze zena, ak velmi vyskakuje a provokuje, tak by mala obcas dostat co jej patri, aby vedela, co si moze dovolit! Najlepsie na tom je to, ze vy zeny si myslite, ze za vsetko mozu muzi, oni su ti najhorsi a vy ste "anjeli" a nepriznate si, ze obcas si tu bitku aj poriadne zasluzite!!! Radsej sa nad sebou zamyslite a skuste zmenit svoje spravanie a nie len nadavat na muzov! Naco sa potom vydavate?! Ak muzi nosia domov peniaze, vtedy su vam dobri??


 andulka 
  • 

Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(20.2.2001 16:47:20)
takhle jsem se už dlouho nerozzuřila jako při čtení názoru váženého pana Petera..Opravdu si pane myslíte, že pokud se žena nechová tak jak vám připadá správné tak nastupuje Pan Muž který jí to "vysvětlí" jak se má chovat.?Dost se divím tomu že máte ženu a dvě děti a vůbec by mne nepřekvapilo kdyby vaše žena byla mezi těmi které se na těchto stránkách potřebují vypovídat z duševního a fyzického násilí a hledají zde pomoc a podporu.Žila jsem s člověkem který problémy řešil nějakou tou ranou a vím, že tito bývají největší slaboši a srabi a zakrývají tím nějaké své problémy a komplexy .K těmto lidem patříte pane i vy a nejsem si jistá jestli jste si své názory přišel rozšiřovat na správné místo - co takhle třeba raději do hospody mezi podobné "chlapáky".
 Dana, dvojčata 
  • 

Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(20.2.2001 19:07:59)
Sním, či bdím? Ty se mi snad chlape zdáš! A sen je to tedy opravdu velice odporný. To si vážně myslíš, že Tě Tvá žena bude milovat za to, že jí občas jen tak zlehka "pár vysázíš?" Kdo jsi, že si dovoluješ vychovávat dospělou ženskou? Kdo jsi, že můžeš posuzovat, jestli si někdo něco zaslouží či nikoliv? Jestli si děláš legraci, pak opravdu odpornou a jestli to myslíš vážně, potom je mi strašně líto Tvojí ženy, protože chlapi jako Ty by měli vyhynout!!! Okamžitě! Nemívám ve zvyku odsuzovat něčí názory, ale ten Tvůj mě vyloženě rozklepal, takže se vzteky třesu a buším do klávesnice jako vzteklá. Ty nemáš ženu, která vaří, uklízí, stará se o rodinu, nebo chodí do zaměstnání? Co špatného dělá, že si zasluhuje bití, nebo alespoň takového strašného chlapa? Fuj, je mi zle. Hodně.
 Šárka 
  • 

Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(27.2.2001 17:01:31)
Holky, jsem na vás pyšná. Nečetla jsem všechny odpovědi Svatému Peterovi, ale i tak mi to stačí. Noblesně a s klidem reagujete na toho "člověka", který nás všechny napadal. I když jsme "slabé pohlaví", jak je vidět, jsme silné až dost.
 Lenka 27 
  • 

Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(21.2.2001 8:44:01)
Pan Peter má pravdu, jaképak s tím štráchy. Přesolená polívka -pětadvacet na holou, vysoký účet za telefon - přivázat na chvíli k radiátoru, špinavé dítě - studená sprcha, špatně vyžehlená košile - vyhození za dveře až do odprošení!!! Přece si milé dámy nemyslíte, že si budem nějak vyskakovat, nebo dokonce si nemyslíte, že budeme samostatně myslet. Přece náš MUŽ s velkým M (pracovně bych ho nazvala Svatý PETER) ví, co je pro nás nejlepší.

Peter, nemám ve zvyku používat silných slov, ale Vaše názory jsou vskutku hovězí.
 Jitka (2 kluci) 
  • 

Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(21.2.2001 9:44:28)
Reaguji na příspěvek pana Petra, co má 1 ženu a 2 děti (kolik žen by asi pro své pojetí manželství potřeboval?). Obracet se na něj přímo rozhodně nehodlám, protože za své názory bych pravděpodobně hned několik schytala. Viditelně mu nevadí odporné jednání NĚKTERÝCH mužů (nikdo netvrdí, že všech), zato mu vadí, když se postižená žena ozve nebo ,nedej bože, brání. Z názorů tohoto pána je mi zle a je mi velmi líto jeho jedné ženy.

PS: Můj velmi umírněný projev je následkem půlhodinového uklidňování.
 Lenka 27 
  • 

Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(21.2.2001 10:10:10)
No, když si to po panu Peterovi znovu čtu, tak docházím k závěru, že to asi ani nemyslel vážně a že se teď dobře baví, jak tady pěníme.

Navrhuju vrátit se k nějakým rozumným debatám a ne do středověku.

Lenka
 Peter, 1 zena, 2 deti 
  • 

Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(21.2.2001 17:14:04)
Vazena pani a ostatne, ktore ste tak hystericky !!! reagovali na moj prispevok. Neviem preco by vam malo byt lito moji zeny. Naopak moja zena je stastna a na rozdiel od niektorych z vas vie co si moze dovolit. Jedna rada pre tie ktore si tu vylievaju srdce aky je ich muz despota: neprovokovat zbytocne! Najprv svojho muza vyprovokujete a potom placete! A este jedna vec: to ste pred svadbou nevedeli, ze vas nastavajuci javi znamky tyranstva?! Jednemu neverim, ze z normalneho muzskeho, ktoreho ste si brali za manzela sa razom po svadbe stane despota a tyran!!! Nemyslite si,
ze na vine bude asi predsa ta zena???!!
Muz cely den pracuje, aby uzivil rodinu a urcite by mu nerobilo radost prist domov a zbit zenu a ked sa to stane, tak to urcite nie je pre nic - za nic, ale si to asi zasluzila svojim chovanim!
Vobec neviem, preco sa tu s Vami bavim. Aj tak viem, ze zasa budu nasledovat len vylevy hysterickych zien, ktore nemaju asi nic poriadnejsieho na praci....


 Míša, syn 4 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(21.2.2001 19:11:25)
Těžko věřím vlastním očím. Tak muž celý den pracuje, aby uživil rodinu. A žena zatím dělá co? Když opomenu tu většinu žen, které jsou rovněž zaměstnané, zbývá toho doma na práci pořád ještě dost. Nebo snad u vás večeře dělá "Hrnečku vař" a čisté košile rostou sami ve skříni do štosu?
Přečetl jste si, Petře, vůbec ten původní článek, který debatu o týrání vyvolal? Píše se v něm, že základním omylem obětí domácího násilí je, že agresora samy provokují. Nebo vám snad přijde výprask za špatně oloupaná rajčata v salátu adekvátní (viz. tuším příspěvek Blaženy)? Tělesné "tresty" prostě do vztahu dvou dosplělých a rovnoprávných lidí nepatří.
Radší budu podle Vašich představ hysterická vedle muže, který by mě "ani květinou neuhodil", než klidná, tichá, vyrovnaná a se vším smířená vedle despoty, co nemá pro ránu daleko.
 Dana, dvojčata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(21.2.2001 21:37:32)
Vážený pane, možná má rekce byla hysterická, či neadekvátní, můj muž si to ale nemyslí (jeho názor je pro mne důležitý). Ví totiž, čím jsem prošla (zdaleka se nejednalo o násilí fyzické, někdy totiž psychické stačí). Jsou daleko horší případy. Nezměnila jsem se od prvního manželství ani o kousek. Proč mne tedy nebije, či neničí? Protože není zakomplexovaný chudák. Vy prostě nechápete, že tady vůbec nejde o žádné provokativní chování žen, které si podle Vás výprask zaslouží, ale o úplně normální ženské, které stejně jako ta Vaše (dle Vašeho názoru šťastná) vaří, pečou, uklízejí, perou, starají se o děti, manželovi jsou věrné a chodí do zaměstnání (leckdy také živí rodinu), přesto si jejich „MANŽEL“ myslí, že si zaslouží výprask. To považujete za vinu ženy??? Nevím, jakým chováním si žena vyslouží bití. Možná tím, že si dovolí s Vámi nesouhlasit?? A i kdyby jste měl pocit, že ji musíte uhodit, kdo Vám dává právo na výchovu dospělého člověka? Jestli nejste dost tolerantní a neumíte problémy řešit klidně, rozveďte se tedy, určitě tím necháte menší psychické následky (tím nemyslím Vás osobně, nýbrž muže, coby pohlaví). Nevím také, za jakých okolností a jak dokonale jste svou ženu znal, nicméně nejen, že se lidé umí báječně přetvařovat, někdy se také mění, bohužel, někdy k horšímu. A není to vina žen. Možná jich málo znáte. Přeji také mnoho štěstí Vaší paní, která ví, co si může dovolit.
A nakonec – bavit se se mnou nemusíte, nepovažuji Vás za člověka, jehož názor by pro mne byl nějaký podstatný, leda v případě, že byste neměl nic pořádnějšího na práci…
Takže si ten článek zkuste přečíst znovu a pořádně, třeba to pochopíte, v což vlastně ani nedoufám.
 XXXXXXXXXXXXXX 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(9.3.2004 12:20:32)
Můj názor je že s domácím nasilím by se mělo s ďomácím násilím něco dělat to je vše.
 XXXXXXXXXXXXXX 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(9.3.2004 12:23:54)
Můj názor je že s domácím nasilím by se mělo s ďomácím násilím něco dělat to je vše.
 XXXXXXXXXXXXXX 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(9.3.2004 12:24:46)
Můj názor je že s domácím nasilím by se mělo s ďomácím násilím něco dělat to je vše.
 XXXXXXXXXXXXXX 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(9.3.2004 12:25:18)
Můj názor je že s domácím nasilím by se mělo s ďomácím násilím něco dělat to je vše.
 XXXXXXXXXXXXXX 
  • 

Fuj fuj fuj 

(9.3.2004 12:25:56)
Můj názor je že s domácím nasilím by se mělo s ďomácím násilím něco dělat to je vše.
 Marcela 
  • 

Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(22.2.2001 8:54:21)
Peter, máte pravdu - taky nechápu proč se s náma tady bavíte (škoda že nám nejde rovnou jednu vrazit,že?).

A ještě víc nechápu, proč se tady vůbec bavíme my s vámi.
 Lenka 27 
  • 

Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(22.2.2001 8:59:47)
Pane Peter,
a co podle Vás má nastat, když zlobí muž (například přijde domů opilý)?

Předpokládám, že v rámci rovnoprávnosti by žena, která by aplikovala Vaší teorii o "spravedlnosti" tělesných trestů a dala mu co proto, by podle Vás byla asi jako hysterka zralá rovnou pro psychiatrii?

Vážený pane, pokud si myslíte, že tyran se dá poznat před svatbou, tak by se před svatbou měly dát poznat i ženy, které jak Vy píšete "neví, co si můžou dovolit", muž by si takovou nevzal, neměl by zač trestat... no a nebylo by domácího násilí.

Tomu říkám tedy logika hodná pána tvorstva, bohužel si opravdu připadám jako o pár století mimo. Že bychom třeba zrušili ženám volební právo, co nám do toho budou kecat, že?
 Jája, dvě děti, 15 let vdaná 
  • 

Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(22.2.2001 9:05:25)
Milý Peter,
Vaše důvody jsou ubohé a uhodit ženu je ještě ubožejší.
Operovat tím, že muž živí rodinu a žena mu má být vděčná, je trapné, protože pokud manželé chtějí děti, zákonitě jeden z nich se jim musí více věnovat a je to hlavně matka, a to často na úkor své kariéry. A navíc, správný muž se nenechá vyprovokovat k násilí.
Vy jste zřejmě soustředěný jen na své ego a ani se nesnažíte chápat protiargumenty.
Samozřejmě, že hysterická a muže záměrně provokující a deptající manželka je nesnesitelná, ovšem fackovací řešení jistě není to pravé. A kolik je asi takových žen?
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(22.2.2001 9:30:23)
Pane Peter, dělá vám dobře hrát si na pána tvorstva? A kde berete jistotu, že vaše žena je šťastná? Co když se vás bojí a raději hraje tu šťastnou, aby byl klid? A co děti? Jaký model partnerských vztahů jim ukazujete? Oni totiž děti v dospělosti ve svém partnerském životě dost častu přebýrají model svých rodičů. Po přečtění vašich příspěvků se mi vybavila jedna "šťatná" rodinka, kterou jsem měla možnost před lety pozorovat na zimní dovolené. Dělalo se mi z nich fyzicky špatně, protože jsem si uvědomovala tu hrůzu, v které žijí a jejich děti budou žít. Ote-absolutní vládce a despota.Matka-ustrašená,vystresovaná osůbka. Dva synové-pokřivené dětské důše, které nevěděli, jak se tátovi zavděčit, aby je stále "nebuzeroval". Pro okolí:šťastná,vzorná rodinka dávající demonstrativně najevo jak se "správně"rodinně žije. I po letech, když si na ně vzpomenu, je to pro mě odstrašující příklad, že takto ne. A co vy, milý pane, jak myslíte, že vaši rodinku chápe okolí? A vás?
 Klara 
  • 

Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(27.2.2001 22:59:33)
Taky nevim proc se s nami bavis. Je mi z tebe nanic a urcite nejsem sama. Jdi se lecit a prestan tyrat svoji zenu!
 marian 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(28.2.2001 12:52:31)
Mas pravdu je to nejaky chory clovek.Az mi je z neho zle.Mam dceru a len dufam ze ked bude vo veku ze zacne behat za chalanmi nenatrafi na takuto stvoru.Je to proste jeden ubohy , ubohy clovek,dasa vobec nazvat clovekom?
 Klara 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(1.3.2001 22:10:44)
Mariane,
doufam, ze se tvoje dcera takove zkusenosti vyhne a kdyby precijen ne, ma stesti, ze ma takoveho rozumneho a fajn tatu, ktery ma zdrave nazory na svet. A taky, na rozdil od jinych, zije ve dvacatem prvnim stoleti. Bohuzel takovych jako je Peter, nebo jak se ten ubozak jmenuje, beha po svete stale jeste hodne. A dost casto jim padne za obet nektera z nas, jako v pripade Moniky. Je az neuveritelne, jak takovy psychopat dokaze zlomit normalni inteligentni holku. Snad se ti podari ji presvedcit, ze to s tim jejim nema budoucnost. Klara

 marian 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(2.3.2001 8:07:58)
Ahoj Klara, ale o tom sa musi Monika hlavne presvedcit sama.
Ja vidim najvacsi problem vo vybere partnera.Mnohe dievcata si vyberaju partnerov velmi mlade a mnohokrat podcenia negativne vlastnosti partnera.
ahoj
 Julie 
  • 

Pan Petr Blafuje!!! 

(14.3.2001 19:54:20)
Damy,

Presne takovou reakci jsem cetla na jine webove strance - myslim, ze to byla Dama.cz...
 Deedee (28 let) 
  • 

Adrenalin stoupá... 

(28.2.2001 15:02:26)
Nedá mi to, abych nereagovala na rozlícenost pana P., prostě si musím ulevit.
Jeho žena přece nemůže být šťastná, pokud má doma muže, jako je on. Zřejmě bude zakřiknutá, vystrašená cokoli říct, cokoli udělat, aby to náhodou nebyla "provokace" a aby "jednu nechytla".
A to je podle pana P. v pořádku?
Zažila jsem to s nevlastním otcem. Jako provokace mu posloužilo cokoli - zubní kartáček na umyvadle, ovladač na televizi ne na stolku, ale vedle televize... Každý den jsme se báli domů, co si zase najde... Nenapadal mámu ani své děti fyzicky, ale "jen" psychicky.
I tak to stačilo. Mamka ho po 25 letech tyranie konečně opustila. Gratuluju jí a všem podobným...
 marian 
  • 

Re: Adrenalin stoupá... 

(1.3.2001 9:06:47)
Mas pravdu je to blazon,nenormalny despota.
 Kateřina, dcera 3,5 roku 
  • 

Re: Re: Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(13.3.2001 10:35:49)
JSTE BURAN
 marian 
  • 

Re: Re: Neprokazatelné násilí 

(28.2.2001 12:47:01)
Peter, to myslis so svojim prispevkom vazne, alebo len ches byt zaujimavy. Ak aj zena ako vravis vyskakuje, kto ti dal pravo na nu siahat.Nieco take ako je ludska dostojnost ti asi nic nehovori. Neviem v akej spolocnosti sa pohybujes ale medzi slusnymi ludmi sa konflikty riesia uplne inak. Diskusiou. Ak nevies co toto slovo znamena odporucam ti Ottov slovnik.Partnersky vztah musi byt zalozeny na vzajomnej tolerancii a zaklade ze zijeme jeden pre druheho.A ty ked vyskakujes na svoju zenu tak ti tiez jednu plesti. Dufam ze ano a dufam ze to povazujes za normalne.
V zivote su rozne hodnoty,peniaze su dolezite na prezitie, ale ak zana vyskakuje koli peniazom, tak urcite vyskakovala aj pred svadbou, a je to len neschopnost chlapov to na zene spoznat.( Je to tym,ze mnohi pri hladani partnerky rozmyslaju niecim inym ako ja mozog)Tak,ze aj na takuto zenu natrafia nech si nestazuju.Ale nehc ma zena akekolvek naroky nikto nema pravo ju ponizovat a plati to aj naopak,ziadna zena nema pravo ponizovat manzela.A ak si partneri v tak zavaznych veciach nerozumeju ako je vzajomne spoluxitie , mali by sa v klude rozist.Na urovni.
 Beata 
  • 

Re: bez komentara.... 

(28.6.2002 23:01:05)

Peter, co si ty (velmi mierne vyjadrene) za primitivne stvorenie, nebudem radsej ani komentovat.....
 Věra, 1 syn 
  • 

Re: Neprokazatelné násilí 

(21.2.2001 8:40:32)
Romano, nevzdávej boj o své děti. Neboj se, Tvoji synové určitě poznají, kdo je má opravdu rád, že ses o ně dovedla postarat a věnovala se jim. Zajímej se u právníka a na odboru péče o dítě, u psychologa. Ty přece máš nárok na styk se svými syny, i když nejste rozvedení. Bohužel naše soudy nefungují tak, jak by měli. Přesto doufám a hrozně moc Ti přeji, aby vše dopadlo ve prospěch Tvých dětí a Tebe!!!
 Helenab 
  • 

Re: Neprokazatelné násilí 

(13.3.2004 22:36:26)
I já mám s domácím násilím dost zkušeností, dočtete se na těchto stránkách:
http://sweb.cz/nekdo.xx
 marian 
  • 

Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(27.2.2001 10:57:53)
Mile dievcence to co tu opisujete je priserne, v takomto pripade je urcite lepsie rozist sa s partnerom. Uz koli dietatu.Dieta,ktore vyrasta v takejto atmosfere nemoze byt stastne ani spokojne a neustaly stres a nervozita sa odrazia na jeho zdravi.
Monika, nebudem opakovat to co tu je niekolkokrad zduplovane, ale radsej zite sama , date svojmu dietatu daleko viac.Dieta potrebuje klud a toto by nemuselo dopadnut pre jeho zdravy vyvoj dobre.
Drzim Vam palce.

Este by ma zaujimalo ako ste k takymto partnerom prisli.Nie som zvedavy ale mohlo by to byt vcasne varovanie pre mlade citatelky, ktore si hladaju partnera.

 Monika, 26 let 
  • 

Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(27.2.2001 12:07:50)
Marian, děkuji za reakci na můj příběh. Naše seznámení je vyprávění na delší dobu, takže to trochu zkrátím. Je to můj dlouholetý přítel-kamarád /platonický/ asi tak 4 roky. Velmi jsme si jako kámoši rozuměli, pak jsme se nepohodli /asi si myslel, že je bůh a může zasahovat do problému, který vznikl mezi mnou a tehdy nejlepší přítelkyní-samozřejmě kvůli chlapovi-jak jinak/, takže jsme se asi 2 roky neviděli. Našel si mě, oslovil, padly omluvy, první věty typu: Co děláš, jak žiješ.... Během asi tak 2-3 týdnů jsem v tom docela slušně lítala a on asi taky. Opustil kvůli mě holku, nechal jí všechno, vzal si jenom osobní věci a odešel ke mě. A tak jsme spolu...asi tak 16 měsíců.
No, a nějak časem se to začalo vyvíjet jak jsem už psala. Víte, hlavně mu vadí, že jsem nebyla panna, ty předtím co měl, byly prý všechny... V době našeho setkání mi bylo 25 let a prostě nejsem bez minulosti, to snad nemusím nikomu vysvětlovat!!
Tak jsem to vypsala, snad si z toho vezmou ty co potřebují, ponaučení.
P.S: Naše soužití není jenom o křičení a nadávání, či ponižování, ale i tom hezkém. Každopádně to se nedá vyrovnat, já vím. Díky!!
 marian 
  • 

Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(27.2.2001 12:56:01)
Monika,ten vas priatel mi pripada velmi egoisticky.On mal pred vasim vztahom znamost, to je podla neho v poriadku ale ze ste vy mali nejaky vztah tak to uz nie.Ten chlap je chorobne ziarlivy na vasu minulost. Ked mu to vadilo tak sa mal, skor ako sa s vami vyspal, spytat ci ste panna a ked mu to vadilo tak mal ist prec.Vacsina dievcat ma vo vasom veku skusenosti, opakom su skor vynimky a chlapy robia vacsinou to iste.Ja vidim velky problem v tom ako si mladi ludia vyberaju partnerov. V niektorych inych rubrikach som uvadzal svoje nazory.
To,ze Vas partner vie byt aj slusny je podla mna uplne zanedbatelne oproti tomu aky vie byt neslusny.Predpokladam,ze cakate prve dieta.To budete potrebovat velmi velku oporu a nie opak.Preto by sa mali ludia ,ktori zacinaju podobne vztahy nad tymto zamysliet, neskorsie rozchody sa riesia ovela tazsie a zvlast ked sa ocakava dieta.A este jedna drobnost, ak si nevychutnate to co teraz mozete,tie nadherne pocity z ocakavania detata, a ak nebude ocakavane s radostou, stratite to co sa neda nicim nahradit.Kazdu den je jedinecny a skutocne nenahraditelny.Skuste sa nad tym zamysliet,pretoze uz sa to nikdy nezopakuje.Kazdy den je den novych prekvapeni, pri druhom dietati vacsinu pocitov uz poznate ale pri prvom.A mozem Vam povedat z vlastnej skusenosti ,ze je to uzasne sledovat ako dieta rastie ako sa vyvija a ked zije v prijemnej atmosfere.Doprajte mu to.
Drzim vam palce.
 Monika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(28.2.2001 11:02:32)
Marian, máte pravdu, že čekám své první dítě. Ovšem u mého partnera tomu tak není, je totiž rozvedený a má syna. Chová se k němu velice hezky, pravidelně na něj přispívá, kupuje mu oblečení, věci do školy /je mu 10 let/. Já opravdu nevím, kde se stala chyba??! On tvrdí, že takhle jak se chová ke mě, se k žádné ženě nikdy nechoval. Že jsem to z něj udělala já. Svoji hnusnou, pokřivenou povahou. Tady bych se asi měla pozastavit nad mojí osobou, pořád mluvíme jenom o něm. Moji rodiče jsou rozvedeni, přesto spolu vycházejí velice dobře. Matka se podruhé vdala, ale bratr je také z prvního manželství. Rodina je velmi semknutá, navzájem se velmi podporujeme, nikdy jsem nepocítila strádání, snad jen psychické, když jsem jako šestiletá zažívala rozvod rodičů, následně asi 3 roky života pouze s matkou a bratrem. Pak, jak jsem zmínila, se matka podruhé vdala, a svému nevlastnímu otci říkám tati. V dospělosti jsem vždy spoléhala sama na sebe a první vážný a dlouhodobý vztah zažívám až nyní. Předtím to bylo žití svobodné holky bez závázků, která si byla schopná našetřit víc peněz, než je v našich "sférách" normální, osamostatnit se, zařídit si garsonku a žít si pohodlně a spokojeně. S rodinou jsem zůstala v úzkém kontaktu a vše bylo fajn. Jsem možná trochu "svá", ale to je svým způsobem asi každý, mám introvertní povahu, takže vlastně tohle vše, co tady zmiňuji o svém partnerovi a o sobě, pramení po pravdě řečeno z toho, že Vás osobně neznám, ani žádné ostatní, co mi píšou super povzbuzující dopisy!! Doma jsem nikdy nemusela nic dělat, o vaření jsem se nějak zvlášť nezajímala, i poté, co jsem začala bydlet sama, jsem jezdila často k rodičům, protože tam se prostě matka o mě dobře postarala... Asi jsem trochu rozmazlená, říká mi to i on, dodnes si denně telefonuji se svojí matkou, možná bych to měla omezit, ale moje kamarádka mi vždy říká, že kdyby měla ona takovou rodinu, co by za to dala... Tak nevím... Jedno vím jistě, že se na rodiče mohu 100% spolehnout, a že mám kam jít, ale to už jsem psala ve svém prvním dopise.
Začala jsem jeho přístupem k dětem. Na dítě se těší, chce mi ubližovat slovně a v tom návalu mu asi nedochází, že hlavně ubližuje dítěti. Jsem moc ráda, že o tom mohu s někým mluvit, dává mi to hodně vnitřní síly a hlavně přesvědčení, že špatná nejsem jenom já. Píšu vždy hrozně sáhodlouze, omlouvám se, ale potřebuji to ze sebe dostat. Díky za přečtení!! M.
 Marian 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(28.2.2001 11:38:10)
Ahoj Monika, prepac ked ti budem tykat ale takto sa lepsie pise.Je to mozno neslusne ale je to tu bezne a myslim si ze aj celkom prijemne.
Je mi velmi zvlastne ,ze tvoj partner je rozvedeny, trochu sa mi z tvojich slov zda,ze si o sebe mysli aky je svetovy, skoda len ze narazil na "nesvetove " zeny.Ja si myslim,ze ja zakomplexovany a to ako sa k tebe chova je prejavom jeho nedostatocnej sebarealizacie.Ma tvoj partner nejake konicky? Nech sa choval k inym zenam ako hcel ale k tebe sa chova priserne. A k tvojmu dietatu.A okrem toho ako ti nadava, ved to pocuje aj tvoje buduce dieta, pohladil ti niekedy brusko,alebo isiel s tebou na ultrazvuk, aby videl ako si tam maly cloviecik vegeti? ale ked budes pod neustalim tlakom a stesom tak ten maly cloviecik si vegetit nebude.Dieta sa ocakava v pohode.Tesi sa nan. Skutocne? Viec ako vyzera, ked sa buduci otec tesi na dieta? Hlavne sa stara o svoju zenu, lebo ked je zena v pohode ak aj dieta.Ten tvoj chlap je nejaky divny alebo ma pomylene hodnoty. A to ze si telefonujes s rodicmi, ved to je normalne, ja som s rodicmi denno denne, a stretavam sa so surodencami a tiez si telefonujeme. A tiez som v stalom kontakte so svojimi priatelmi.Ved to je normalne a naviac nadherne.
Ahoj
M.
 Monika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(28.2.2001 15:16:13)
Marian, nevadi mi vůbec tykání. Můj partner se mi každý den po práci ptá co dělá miminko, pohladí někdy bříško, jindy si k němu dá ucho a povídá si s ním /ní/. Na ultrazvuk jdeme společně koncem března, bereme i videokazetu, aby nám to nahráli, takže se opravdu těší. Vždy mi říká, jak mě vždy chtěl, ještě když jsme byli kamarádi, že jsem jeho životní láska. Kvůli mě zanechal svého dřívějšího velmi atraktivního zaměstnání z důvodu častého cestování. Tak, aby na mě měl víc času. Mluví dvěma jazyky, je velmi sečtělý a inteligentni. Vyhraněné koníčky přímo nemá, rád čte.
Opravdu je to zvláštní, prostě je impulzivní, horkokrevné povahy.
Zdravím, M.
 marian 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(1.3.2001 8:59:39)
Ahoj Monika, je to velmi zvlastne ako sa chova.Velmi mi to pripomina chovanie cholerika. Oni su taki, na jednej strane su velmi mili a ochotni a na druhej strane su schopni spravit zo zivota pekle. Ak teda neuvazujes na okamzitom rozchode s tvojim partnerom, tak by si sa mala na chvilu nad tym to problemom zamysliet. Sprav si kavu a skus si zadefinovat aky je vo vasom vztahu problem. Ja viez , ze to velmi dobre vies ale predsa len.Mozno by bolo vhodne sa v klude porozpravat s tvojim partnerom ale ked bude mat vybornu naladu a skusit sa s nim dohodnut aby skusil nejaku poradnu alebo odbornu pomoc. Ale v kazdom pripade ak sa bude takto chovat ,tak tvoje dieta necaka nijako ruzova detstvo a casom sa stane k rodicom odmerane. A mozno len mala prilezitost a najde si miesto pre svoj zivot daleko a bude s vami len v minimalnom kontakte.S cholerikom sa da zit,pomerne normalne ale to dokaze len velmi malo zien a je to skutocne velmi tazke. Alebo casom tak otupeju ze im to zacne byt jedno.Mozno by to stalo zato este vyskusat nejaku odbornu pomoc.
Prajem ti pekny den.
 Monika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(1.3.2001 10:58:35)
Ahoj Marian!
Napíši Ti, co mi řekl, resp. napsal: Ví, že je hnusný, každopádně si mě stále velmi váží, ctí a miluje mě. Avšak jsem prý zvláštní výtvor přírody, se kterým má občas problém se srovnat. Jestli chci, ať odejdu, dítě si nechá on... Budu v klidu, nebudu muset nic dělat /myslel tím starost o domácnost/ a nikdo mě nebude urážet.
Co si z toho vzít?? Nevím, jestli by mu odborná pomoc prospěla, protože vždy v problémových situacích říká, že já jsem ta, co způsobuje naše hádky, resp. jeho... a je o tom přesvědčený. Jsem plná rozporů, možná kdyby se choval jenom špatně, nebylo by to rozhodování tak "těžké". Protože jinak je schopný v noci sednout do auta a dojet mi koupit něco na co mám chuť. Říkat, či psát krásné věci o mě a dítěti...
Spousta čtenářů naší diskuze si už o mě určitě říkají, že nevím co chci, a když v tom chci nadále setrvávat-můj problém... Začalo to trošku o něčem jiném, přešlo to do roviny: "co kdyby..." Jsem za to ale ráda, protože přesně TOHLE jsem potřebovala. Je mi totiž líp, i když jeho chování to nezmění, přesto mám pocit, že se něco děje! Díky a hezký den, M.
 marian 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(1.3.2001 11:12:59)
Tazko povedat ci by mu nejaka odborna pomoc alebo nejake liecenie pomohlo. Podla mna je to typicky cholerik,na ktorom sa asi nic nezmeni. Dieta ti vziat nemoze, o tom si rozhodnes sama,zvlast ked este nie ste svoji, meno otca si mozes uviest ake chces alebo ziadne a on si ani nepipne. Uvaz hlavne co je najlepsie pre tvoje buduce dieta.Aky zivot mu chces pripravit.To si hlavne rozmysli a podla toho sa zariad.Ak nechces aby tvoje dieta bolo tyrane tak predsa len chod prec a ochran ho pred takym clovekom.Este skor ako sa narodi,potom to budes mat horsie s balenim.
Ahoj
m.
 Marie, dcera 5,5 měsíce 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(1.3.2001 21:17:26)
Dovoluji si ještě jednou reagovat. Jinak už tady bylo řečeno asi vše, co i mne napadalo (Marian je naprosto precizní a hlavně chápavý). Jen bych doplnila, že pokud se, Moniko, rozhodneš odejít, udělej to ještě než se dítě narodí, protože Tvůj přítel by mohl zbytečně působit komplikace -pokud, jak jsem pochopila, má nějaké známé na vyšších místech- mohl by brnkat na tuhle strunu. Asi by ses měla obrnit proti narážkám typu "stejně Ti to dítě vezmu". V žádném případě nedej na sobě znát, že se takových výhrůžek bojíš, dělej, že na to máš neotřesitelný názor. Jemu by zřejmě jen udělalo radost, že Tě může znejistět a potrápit. Já být na Tvém místě bych asi zašla prokonzultovat s právníkem, jestli hrozí nějaké nebezpečí, že by Ti mohl dítě vzít. Já jsem si jistá, že se to (přes všechny nedostatky soudní mašinérie) stát nemůže. Ale byla bys klidnější. To je samozřejmě jen můj názor, který nikomu nevnucuji.
Držím Ti palce do dalších "bojů".
Marie
 Jana 2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(29.3.2001 1:22:22)
Milá Moniko,
co je s tebou nového, nenašla jsem od začátku března žádnou novou zprávičku ani od tebe ani od mariana. Takje snad vše o.k.
Připojuji se k názoru všech ODEJDI, anebo jak zde už někdo chytrý psal, vyhledej konzultace psychologa.
Jen dodám z vlastní zkušenosti, že mně jednou na lince bezpečí poradili, že kdyby došlo k napadení, měla bych si nechat napsat neschopenku na min. 7 dní, pak je totiž napadení trestným a stíhatelným činem. (máme zvláštní zákony, že?)
Taky doufám, že nemáš počítač doma, aby tvůj drahý z tebe jednou v návalu žárlivosti nevymlátil heslo k poště, následně pak počítačem mozek z hlavy.
Soud o tvé dítě musí proběhnout tak jako tak, když nejste manželé (ledaže bys ho vůbec neuvedla, což je škoda kvůli penězům). Bude-li popírat otcovství (což bude, utečeš-li mu) A JÁ DOUFÁM ŽE ANO
soud nařídí krevní zkoušku na jeho náklady.
Ničeho se neboj, na všechno zlé jednou zapomeneš a dě´tátko potřebuje pohodu- jak už zde bylo 1000x řečeno! Kdyby bylo nejhůř a potřebovalas odvézt (a jseš -li z Prahy, samozřejmě) napiš si někam můj mobil ( 0603 509 780)a klidně kdykoli zavolej.
mluvím tady z vlastní zkušenosti.
(můj drahoušek mě chtěl v |Podolí po genetické zkoušce házet do Vltavy a skopat ze schodů)
Bydlím si sama a mám skvělou zdravou dceru. Držím ti moc palce.
Jana 2
 Stáňa(40)+Ondra(7) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(2.3.2001 9:15:13)
Ahoj Mariane,
nedá mi, abych nezareagovala na jednu nepřesnost, která je objevila ve Tvém příspěvku. Za otce dítěte není možné označit kohokoliv (tedy ne s tím důsledkem, že takto označený muž bude jako otec zapsán v rodném listě dítěte). Do rodného listu dítěte může být otec zapsán na základě následujících důvodů
- zákonná domněnka (ta svědčí manželovi matky dítěte),
- souhlasné prohlášení rodičů dítěte (musí být učiněno před matričním úřadem nebo před soudem)
- rozhodnutí soudu o určení otcovství.
Pak je pochopitelně také možné otce neuvést, ale je třeba mít na zřeteli (jak už tu někdo také uváděl), že o určení otcovství soudem může požádat nejen matka, ale i muž, který se domnívá, že je otcem dítěte (§ 54 odst.1 zákona o rodině). Což by zřejmě v Moničině případě (alespoň podle toho, jak svůj vztah popisuje) nebylo zcela vyloučeno.
Jinak o určování otcovství se psalo před pár dny i v rubrice „Jak uživit rodinu …“ (nejpodrobněji to tam popisuje asi Míša).
A ještě pro Moniku. I v případě, že by si se rozhodla otce dítěte neuvést a soud na návrh Tvého přítele nakonec rozhodl, že otcem je, neznamená to, že bys o dítě přišla. Aby soud rozhodl v případě novorozence o svěření do péče otce, musel by pro to mít sakra závažné důvody (a ty v Tvém případě určitě neexistují). Znamenalo by to zřejmě „jen“ dohady o umožnění kontaktu s dítětem (tedy zřejmě další soudy, protože dohoda s Tvým přítelem by zřejmě nebyla jednoduchá). Na druhé straně bys vůči svému příteli měla nárok na výživné a to nejen pro dítě, ale i pro sebe (§ 95 odst. 1 zákona o rodině: „Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím.“).
 marian 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(4.3.2001 19:33:54)
Ahoj,vidim, ze sa vyznas ale az tak doslova som to nemyslel.Chcel som len Monike naznacit,ze keby nechcela by si jej partner naaarokoval na ich dita tak jednoducho napise otec neznamy a ma pokoj.Asi by to tak mala urobit a zit radsej kludnejsi zivot.
ahoj
 Zuzana a Ales 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(1.3.2001 22:53:33)
Mila Moniko,
vim, ze odpovedi a puvzbuzeni uz je tu opravdu dost, ale preci bych chtela neco pripojit, o cem jsme spolu s mym muzem mluvili, resp. tedy jeho nazor: zcela s tebou souhlasim, ze je to tezke, jak pises v poslednim prispevku a ze ti urcite spousta lidi bude rikat, to uz jsi mela odejit davno a "jak je mozne, ze s nim jeste jsi" ale zaroven i ty vis, ze u tvoji kamaradky to take trvalo roky....zkratka si myslime, ze by bylo dobre vyhledat profesionalni pomoc, pravidelna sezeni u psychologa, napriklad, a argumentu pro to je hned nekolik:
- takove situace se opravdu vetsinou tahnou velmi dlouho, lide jsou citove i sexualne na sebe pripoutani, casem i materialne, diskuse na rodine muze mezitim ustat a take byt vsechno nejakou dobu zase jen krasne a tak dale. Soustavna konzultace s profesionalem by ti myslim pomohla udrzet bdelost a resit to dlouhodobe, coz myslim, ze bude potreba, ze dne na den se to asi nepretne
- pises, ze se hned tak nekomu nesverujes, navic o podobnych vecech nemluvi nikdo rad a i nejduvernejsi pratele mohou byt casem otraveni a nastvani: "coze, zase sis to nechala libit, co jsem ti uz davno rikala" a podobne, zatimco psycholog jednak vi, ze to nebude na hned, navic je za to placeny, slyst stejne story znova a znova a za dalsi je to cizi neutralni osoba a je tedy skutecne v dusledku jednodussi mu vylit srdce, vsak uz tam nemusis priste prijit, pokud ti to bude neprijemne, a uz ho nikdy v zivote neuvidis, kdyz se tak rozhodnes
- dalsi argument myslim je, ze profesional s odstupem vnese do situace, ve ktere ty jses osobne a citove angazovana, dobre svetlo a pomuze ti vyjasnit zmatky typu "on rika, ze za to muzu jen ja, mozna na tom neco bude" a take ti chladne cistym rozumem a lekarskymi terminy pojmenuje to, cemu se rika napriklad laska. Vyrazy jako "on me miluje" nebo "on je takovy temperamentni" by napriklad zamenil za "on je na vas citove a telesne zavisly, chce vas tedy vlastnit a bezmezne kontrolaovat" a jeho temperament by mohl oznacit za psychopaticky

Muj nazor je, ze ne kazda vlastnost kazdeho cloveka se vzdy projevuje, na jeho vyroku "ty me k tomu provokujes" je neco pravdiveho a neco zavadejiciho: totiz jeho projevy mohou vyvstat skutecne jen ve vztahu k tobe, ale neznamena to pro to, ze je to tvoje vina. Nekdo je zkratka agresivni jen ke slabsimu a k silnejsimu si to nedovoli, napriklad, to je jen zjednodusene. Lide se mohou chovat ruzne k ruznym lidem a kdyz zazivaji silne citove a telesne pouto, silnejsi, nez kdy pred tim, mohou zacit byt zarlivi a agresivni jako nikdy pred tim, to se ale neda vylozit tak, ze je to partnerova chyba!
Myslim si, ze je to vsechno treba krok po kroku analyzovat a diskutovat a rovnez overit vsechna pravni fakta - pokud nejste oddani mela bys mit na dite vyhradni narok, pokud jsi ohrozovana, byt jen slovne, muze byt narizen zakonny odstup a podobne.
Drzim ti moc palce a fakt verim, ze to zvladnes!
Srdecne Zuzana
 Monika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(2.3.2001 8:33:19)
Ahojte,
děkuji znova a znova za Vaše názory a články.
Můj názor je stejný, že pokud nejsme manželé, měl by asi problém dítě získat. Pokud se ovšem bavíme o té oficiální cestě, tzn. právně "s papírama". Je tady ale ještě jedna cesta, jistě víte jaká. Teď se nabízí možnost, kterou zmínila, myslím Marie ve svém prvním příspěvku-požádat soud a zákaz. Nechtěla bych, aby to došlo tak daleko... Chtěla bych, aby vše probíhalo v klidu.
Film "Noci s nepřítelem" jsem viděla, dokonce ho mám i nahraný, a přiznám se, že mnoho scén mi bylo "blízkých"...
Dnes ráno jsem už byla rozhodnutá, že požádám rodiče o pomoc, protože se situace zase "trochu" vyhrotila, samozřejmě kvůli mně. Nemyslím si, že bych byla hloupá, ale v tomhle asi jsem úplně, protože jsem to zase neudělala. Vím, že už bylo asi řečeno opravdu vše, já teď spíše píšu, abych se vždy momentálně vymluvila.
Ještě jednou všem moc děkuji!!! Zdravím M.
 Xenie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(2.3.2001 9:11:23)
Milá Moniko,
Promiň, ale větší krávu, než jsi ty jsem za svůj život, a ne zrovna krátký, neviděla.
Všichni Ti tady říkají, co máš udělat a je to jako když hrách na stěnu hází.
Není Ti pomoci a za svůj zkaženej život si můžeš sama. Jsi tak nezodpovědná, že se ani o to dítě, co čekáš, neumíš postarat a zajistit mu spokojený život.
Je mi Tě hluboce líto.
 Monika 
  • 

Ke článku: Oběti domácího násilí 

(2.3.2001 11:42:57)
Milá Xenie,
děkuji za upozornění stran mého charakteru! Jistě si za svůj, jak píšeš ne zrovna krátký život, posbírala nějaké ty životní zkušenosti, takže určitě víš a znáš o "čem je život". Mimo jiné je o tom, co se tady momentálně probírá a popisuje.
Nemáš pravdu, že je to jako když hrách na stěnu hází!! Dopisy, které tu čtu mi hodně otevírají oči a i ten Tvůj.
Líto Ti mě být nemusí, nepíšu a nesvěřuji tady své problémy pro to, aby mě někdo litoval!
M.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(2.3.2001 13:12:04)
Ahoj Moniko. Gratuluju! Myslím, že začínáš být na dobré cestě. Usuzuji tak z tvých odpovědí nám, co se zajímáme o tvůj příběh. Hlavně se nenech zdeptat a snaž být nad věcí a vidět to objektivně. I ta rada o tom, zajít si promluvit s někým odborným, není špatná. Já jsem se před pár lety díky neutěšené rodinné situaci dostala k psychologovi a hodně mi tenkrát pomohl. Myslím, že věci, které mi říkal, bych od jiného člověka nevzala. Hlavně mě ukázal úplně jiný pohled na problém, než jaký jsem doposud měla. Přeci jen, je nestranný a takových případů, jako byl můj a jistě je i tvůj, řeší dost. Jen jak bys ti zařídila, aby se o tom tvůj přítel nedozvěděl? Předpokládám, že by to pro něj byl další důvod, jak tě ponižovat.
 Jana, 32 let 
  • 

Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(2.3.2001 15:00:30)
Milá Moniko, prosím, seber veškerou psychickou sílu, která Ti ještě zbyla a rychle od toho "člověka" odejdi. Je moc dobře, že máš rodiče, kteří Ti pomohou.Zajímalo by mně, jestli o tom, co se u vás doma děje, vědí. Asi ne, že? Pokud si s rodiči jsi tak blízká, řekni jim o tom. Pomohou Ti (a řekla bych, že první, co bude, že Tě odvezou od přítele pryč, aby Ti už nemohl ubližovat).
Moniko, Tvůj partner se OPRAVDU nezmění, a když, tak k horšímu. OPRAVDU se jeho nátlak na Tebe, psychický i fyzický, bude stupňovat. Pokud od něho neodejdeš, OPRAVDU to jednou odnese velice ošklivě Tvoje dítě.
Přeji do budoucna moc, moc štěstí a hodně radosti s miminkem.
Jana
 marian 
  • 

Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(5.3.2001 14:54:08)
Ahoj Xenia,tak to si poriadne prehnala. Povazujes za normalne niekoho oznacit za kravu len preto,ze sa neriadi cudzimi nazormi? Asi by si sa mala zamysliet nad tym zamysliet a monike sa ospravedlnit.Alebo si myslis ,za ked je tato diskusia anonymna tak mozes urazat koho chces a ako chces? Diskutujeme tu preto aby sme si vymenilli nazory a nie preto aby sme sa urazali.Monika nikoho neohrozuje, oja je ohrozena ak by to bolo opacne,no prosim.
M.
 Dada,syn 2mes. 
  • 

Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(12.3.2001 20:15:34)
Ak sa clovek zacina pytat:" Je to nasilie ?" , tak vie ,ze nieco nie je v poriadku. Pripada mi cudne , ze zeny si beru nasilnikov a alkoholikov ( mnohe o tom vedia , ale myslia si ,ze ich zmenia ). Najviac na to doplacaju deti . Mily pan Marian ( nechcela som reagovat na vase primitivne nazory , ktore vela hovoria o vasom charaktere - to je moj nazor ) , ale rada by som vedela, ked ste vy "zly" a " zasluzite si " , ci aj vas niekto bije. Mali by ste tiez dostat poriadnu nakladacku ( bitku) a az potom sa zapojit do diskusie.
 Marcela 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(2.3.2001 11:03:35)
Moniko!
Píšeš že se situace zase vyhrotila. Měla by jsi přestat psát, aby jsi se vymluvila, ale naopak to v sobě pěkně nechat a zabalit a zmizet. Pokud to v sobě necháš, budeš mít i větší důvod to udělat. Vymluvit se můžeš potom u vašich, případně nám i pak napsat. A pokud nemají vaši inet, tak existují kavárny.

Držím palce

PS: Xenie asi netuší jak je tenhle krok pro Moniku těžký, ale přeju jí aby to netušila i nadále
 Dana, dvojčata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(2.3.2001 22:54:04)
Ahoj Moniko, když tak čtu tvoje příspěvky, napadá mne, že jsem se vlastně rozvedla kvůli úplným prkotinám. Můj bývalý manžel na mne totiž sprostě řval a devastoval nábytek jen v opilosti, jinak měl pověst a choval se jako velice hodný člověk. Přesto mi to jako důvod stačilo. Nevíš-li totiž dne ani hodiny, kdy přijdeš domů - nebo tvůj partner a on zrovna nebude mít dobrou náladu a potřebu si na někom vylít vztek.... časem to nutně povede k Tvému zhroucení. Alespoň já jsem měla nervy na pochodu skoro 5 let. Tak dlouho jsem to vydržel. Budeš-li tady komunikovat s jakoukoliv manželkou alkoholika, žárlivce, či cholerika, potvrdí ti, že se periodicky střídají období, kdy je naprosto "k sežrání" - skvělý otec a manžel a období, kdy Ti bude strašně ubližovat (časem nejen Tobě). Přesto vím, jak strašně těžké je se rozhodnout, že ten vztah ukončíš a jak je těžké to dotáhnout do konce. Svým způsobem chápu tuhle "houpačku", ale stejně to povede jen k rozpadu Vašeho vztahu, protože to prostě nevydržíš. Odejdi. Bude to bolet, ale čas to všechno zahojí a uvidíš, že dojdeš k závěru, že to bylo pro Tebe jen dobře. Budu ti držet palce.
 zlatka2008 


Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(2.1.2009 6:23:49)
Ahoj, Monika! Tak som ťa konečne našla! Nebudem hovoriť o tom, že som mala pravdu, veľmi ma to mrzí. Ten človek si vobec nezaslúžil, aby si kvoli nemu zahodila 5 rokov svojho života. Ale nikdy nie je neskoro a ja som ti v živote vždy priala len to najlepšie. Prečo si myslíš, že k nám nemáš cestu? Vždy ju budeš mať, si naša jediná dcéra a babulky by sme s Duško nedali za nič na svete. Dúfam, že mi veríš a konečne sa osmelíš urobiť prvý krok k nám, pretože odo mňa to už nemožeš očakávať, to iste uznáš. Ten hulvát nech sa má v živote dobre, však niekto ho raz naučí, o čom je život!
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(1.3.2001 9:06:52)
Milá Moniko. Jistě znáš moudrou větičku: každý svého štěstí strůjcem. Z tvých mailů usuzuji, že jsi inteligentní holka, jen díky tvému "vyšinutému" partnerovi pěkně rozhozená a že sama v sobě tápeš. Nevěř nikomu jinému než sama sobě a svým inkstintům. On tě chce zlomit a udělat z tebe psychickou trosku, která na něm bude závislá a která si o sobě bude myslet, že je špatná a tím více k němu upnutá. Vzpamatuj se, dokuď je čas. Ono je těžké se na věci dívat objektivně, když v tom žiješ a jseš jednou z aktérek této ošklivé hry. V posledním příspěvku píšeš, že se těšíte na společnou návštěvu ultrazvuku. Z toho usuzuju, že ani náhodou neuvažuješ o odchodu od toho člověka, který tě psychicky deptá. O vlivu na tvé nenarozené dítě ani nemluvě. Pokud s ním tedy zůstaneš a necháš si líbit takovéto ponižování, tvoje věc. Ale co uděláš, až to ovlivní vývoj tvého dítěte (což už se děje)? Vezmeš si to na svědomí? Jistě chceš pro dítě jen to nejlepší. Nebo budeš strkat hlavu do písku a říkat si, že on je přeci taky někdy hodný a další nesmysly? Necháváš se jím teď ponižovat. Tvoje věc. Ale co když bude ponižovat i tvé dítě, už jen tím, že je tvoje a ty jsi špatná? Píšeš, že se pěkně chová k svému synovi a že se nikdy takto špětně k žádné jiné ženě nechoval, jen teď k tobě. Proč by se tedy v budoucnu nemohl chovat špatně k svému druhému dítěti? Ten člověk je nepředvidatelný. O to hůř, že je inteligentní. Ti svůj narušený psychycký stav dokáží pro okolí lépe maskovat. Omlouvám se, jestli můj mail je poněkud ostřejší, ale při představě, že mi někdo dělá takové věci, jaké zažíváš ty, dostávám ohromný vztek, ale i na tebe, že si to necháváš líbit. Žijeme jenom jednou, tak proč se nechat ničit.
 Monika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(1.3.2001 10:36:21)
Ahoj Jano!
Děkuji za reakci na můj "příběh". Chci říct, že není tak úplně pravda, že v žádném případě nepomyšlím na odchod od něj. Na ultrazvuk se těším já, že uvidím své dítě, on se těší ze stejného důvodu. Je mi ze mě nanic, taky mám na sebe vztek, protože jak už jsem psala ve svém prvním příspěvku, když jsem o něčem podobném četla či slyšela dřív, tak jsem zásadně říkala JÁ NIKDY!! Podobný problém měla moje kamarádka, které trvalo asi 3-4 roky, než prohlédla definitivně. Marian napsal, že to je pravděpodobně cholerik, myslím, že to je pravda. Říká mi, že to tak nemyslí, že je hnusný, že to ví. Jsem přesvědčená o tom, že se mu nepodaří mě psychicky zlomit. Ano, jsem zmatená a tápu, každopádně opravdu přemýšlím o odchodu, akorát s ním už o tom nemluvím /vzhledem k tomu, že nejnovější reakce je, že dítě si nechá on a já ať se vrátím k rodičům-bylo to řečeno velmi klidně a vyrovnaně!/.
Díky za účast. M.
 Jana 
  • 

Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(1.3.2001 14:01:16)
Ahoj Moniko. Jsem ráda, že jsi vzala můj ostřejší mail. Na Rodinu už chodím delší dobu, ale většinou nepíšu, jen pročítám. Tvůj příběh mě ale hodně pobouřil. Sama jsem nic takového nezažila. Prý u lidí budím respekt a ani si nedovedu představit, že by se někdo z mého okolí dokázal takto chovat. Vím, máš to moc těžké. Asi moc bolí se podívat pravdě do očí. Určitě sis svůj život s ním představovala jinak a je těžké uvěřit, že z člověka pro tebe tak blízkého se nakonec vyklubal psychicky narušený jedinec. Kdyby aspoň si to přiznal, že má problémy, ale to on ve své ješitnosti a dokonalosti asi nikdy neudělá, že. O odborné pomoci ani nemluvě. Jak ho vidí vyši přátelé? Nemáš možnost se dozvědět, jak se choval ke své 1. ženě? To, že ti říká, že se tak hnusně chová jen k tobě, to se mi nezdá. Bohužel i fakt, jak jsi psala, že si tě našel, že jsi jeho životní láska atd. mi připadá, že se jedná o chorého člověka, který si tě vybral jako oběť. Na jeho povídačky o tom, že ty můžeš odejít a dítě mu zůstane, na to nevěř. Docela je dobře, že nejste manželé. Pokud do papírů napíšeš otec neznámý a dáš dítěti svoje jméno, jemu bude právní cestou dost dlouho trvat, než prokáže svoje otcovství. Sice ty bys nepobírala od něj alimenty, ale v tomto případě si myslím, že finance jsou vedlejší. Teď je to opravdu jen na tobě, abys dokázala posoudit, jestli má smysl ještě chvíli počkat a zkusit s ním najít společnou řeč nebo raději odejít do bezpečí. Přeju ti hodně štěstí.
 Lucie 2 děti, 28 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(8.3.2001 23:00:26)
Mila Moniko,
Vasim dopisem jste rozpoutala neuveritelnou diskusi. Asi budu stale jen opakovat to, co psali ostatni lide, kterym na Vas zalezi. Utecte od nej, jak nejrychleji to jde. Mate stale jeste ruzove bryle pred ocima, omouvate sveho partnera, nadrzujete mu, ale on je hulvat,sprosty zarlivec, ktery Vas tyra. Casem se to bude jen zhorsovat. Jeho zarlivost se da poznat temer z kazde jeho reakce. On podle me neprestal pracovat - cestovat kvuli tomu, aby mohl byt s Vami, ale proto, aby si Vas "ohlidal". At uz se v normalnich situacich chova sebelip (cemuz nemohu uverit), ty jeho horke chvilky by asi nechtel nikdo z nas zazit a natozpak tehotna zena!!! Jak si to vubec muze dovolit? Jak to,ze Vy mu to dovolite? Mela jsem celkem hezke detstvi, az na to, ze muj otec byl cholerik a zarlivec, co jsem si o sve matce musela vysclechnout, si nedokazete predstavit. Nenavidela jsem ho za to a nenavidim dodnes.Ani mu nejsem schopna odpustit. Tohle Vy chystate svemu diteti - detem. prosim, nedopustte to. je to pro Vas urcite nyni velmi tezke rozhodovani, ale verte, ze me zazitky z detstvi se nedaji smazat.
Omlouvam se za ten ton, a rozkazovaci zpusob, ale to, co Vam udelal Vas partner je TYRANI!!!
Utikejte pryc a nikdy se k nemu radeji nevracejte. Je velmi nebezpecny!!!
 Radka, 34 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(12.3.2001 21:26:02)
Milá Moniko,
muže, který má opravdu rád svojí partnerku nebude zajímat, kolik partnerů vystřídala před ním. Rovněž ho nebude zajímat, zda-li dotyčná byla panna, či nikoli. Muž který partnerku miluje, jí úmyslně nepůsobí bolest (jak fyzickou, tak psychickou). Muž, pokud opravdu miluje, přehlíží partnerčiny nedostatky (pokud vůbec se dá mluvit o nedostatcích)nebo se snaží s nimi žít, neboť i on si musí být vědom toho, že nikdo není dokonalý (ani on sám). Pokud muž s milovanou ženou čeká dítě, tím spíš by jí měl chránit, bránit a ne se chovat jako idiot a hulvát. Promiňte, ale nic nezmění fakt, že je inteligentní, sečtělý, zná jazyky, zastával skvělé místo atd., atd. To, co tady popisujete je mužské hovado, od kterého být Vámi utíkám, co jen to jde. Jak budete jednou vysvětlovat malému dítěti, proč Vás jeho tatínek mlátí a hubuje? Že jste špatná? A co když bude mlátit i jeho? Kde berete tu jistotu, že tomu tak nebude?
 Zuzana, slobodna, 22r. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(28.2.2001 22:01:53)
Ahoj Marian!
Velmi sa mi pacia Tvoje nazory,mam ich rovnake, ako Ty, ale vies ich perfektne prezentovat. Dakujem Ti, ze sa snazis pomoct Monike.Si naozaj citlivy a rozumny muz, uz som ani neverila, ze taky v dnesnej dobe existuje !
Ahoj,
Zuzana
 Lenka 27 
  • 

Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(27.2.2001 13:28:51)
Moniko,
necítím se nějak kovaná v tom Ti radit, sama nevím, jak bych se zachovala, kdyby se ke mě přítel začal chovat tak jako k Tobě. Já jsem si jistá, že se to nikdy nestane (za 5 let žádná vážnější krize, natož sprosté nadávky), ale takhle "jistá" si je asi každá z nás a Ty sis asi byla taky jistá, když ses rozhodla mít s ním dítě.

Jenomže se stalo. Já si myslím, že člověk může žít s partnerem různých charakterových vlastností s různými vrtochy, ale základem každého vztahu je podle mě vzájemná úcta. Tu v chování přítele k Tobě postrádám.

Všichni Ti tady radili, abys od něj odešla. Tys na to napsala, že nechceš odejít, protože se ho bojíš. Jestli je strach z něj opravdu jediná emoce, kterou pociťuješ v souvislost s odchodem, tak opravdu vem nohy na ramena. Jseš příliš cenná osoba na to, aby Tě někdo takhle terorizoval. A už nejde jen o Tebe, i ten mrňous vnímá, čím musíš procházet. A až se narodí, tak už ho proti okolnímu světu (a tátovi především) nebude chránit nic.

Přeju hodně síly,
Lenka
 marian 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(27.2.2001 14:28:39)
Napisala si to velmi pekne. Velky problem je v tom,ze dieta vnima uz pred narodenim. A ked je stresovane neprospieva mu to. Je to skutocne velmi vazny problem a takyto stav moze na nom zanechat nasledky. Kazde dieta tuzi byt milovane a tazko bude povazovat za lasku nadavky a pod.
 Martina, 25 
  • 

Re: Re: Re: Ke článku: Oběti domácího násilí 

(20.3.2001 16:17:03)
Ahoj Moniko,
i kdyz uz je tento prispevek starsi musim se taky vyjadrit. Ja jsem sveho manzela poznala v 23 letecha taky jsem nebyla bez minulosti. Neumim si predstavit, ze by mi kvuli necemu takovemu mel nadavt nebo byt i jen sluvkem neco vycitat. Pokud to nedokaze prekousnout tak si mel najit pannu. Asi me to dost vytocilo a tak reaguji podrazdene. Nenech se tyrat ani psychicky. Vzdy jsem rikal, ze jak by me chlap poprve uhodil uz nikdy by me nevidel. Udela-li to jednou uz nikdy mu nebude za tezko udelat to znova. Muj manzel byl taran svym otcem alkoholikem (i jeho matka i v tehotenstvi)a nikdy na to nezapomene. Nastesti jeho otec zemrel kdyz byl relativne maly (asi 10 let), ale dodnes o nem nerad mluvi a vlastne pro nej neexistuje. Chces aby tve dite neco takoveho poznalo? Je to strasne a hrozne slabosske. Pokud si nevazi tebe tak te nikdy nemuze udelat stastnou. I u nas obcas probehne nejaka hadka to je vsude, ale nikdy bych nepristoupila na to aby me ponizoval. To radsi budu sama. Co ztratis jen jednoho cloveka o ktereho se musis starat. Budes-li sama budes moct dat svuj cas, lasku a peci clovickovi ktery to bude opravdu potrebovat a tam kde to ma vyznam a to je tve dite.
Preji ti hodne stesti a vse zvaz.
 Michelle,32 let, 8 lety syn 
  • 

Proc? 

(13.3.2001 15:03:19)
Muj prispevek se tyka mladych divek, ktere vahaji, zda zustat s pritelem, jenz se k nim chova jako dobytek.
Koneckoncu, kdyby slo jen o ne - co si navari, to budou mit, jsou to jejich modriny a jejich strach, kdyz zachrasti klic v zamku - "co se zase dneska stane". ALe povazuji za tragickou a surovou nezodpovednost poridit si s takovym chlapem dite. Je totiz vase povinnost zajistit diteti hezke detstvi a jak to budete s modrinama na oku delat?
Domnivam se, ze zeny v dnesni dobe neziji s muzi proto, aby je mel kdo bit. Normalni zena si dnes vystaci sama - penize si vydela, na opravu pracky pozve opravare, hrebik do zdi si zatluce sama. Kdyz uz s muzem ziju, tak proto, aby mi melo s kym byt hezky a ne aby me (a moje dite) mel kdo stvat a trapit.
 Julie 
  • 

Mam Podobnou Zkusenost 

(14.3.2001 19:21:39)
Mila Moniko,

Prozila jsem podobny vztah se starsim muzem. Mne bylo pouhych 17, kdyz jsme se poznali a jemu 34 let. On byl vzdelany a vsemi obletovany, uspesny. Ja prave dokoncovala maturitu. Byl to muj prvni milenec a ja jsem se do neho uplne zblaznila. Neustale mi daval na jevo, jak jsem hloupa a ze jsem vlastne nic v zivote nedokazala. Nyni se tomu musim smat, v 17-cti jsem jeste nic nedokazala... Nejenom ze mi neustale rikal, jak jsem tlusta a oskliva, pri 178 cm jsem vazila a stale vazim 62 kg. Proste vsechno na mne bylo spatne. Hrozne jsem se tim tenkrat trapila a z celeho vztahu jsem se dostala tim, ze jsem odjela na pul roku do Australie a tam se mi vsechno rozlezelo v hlave.

Vubec si neumim predstavit, ze bych s nim treba v te dobe otehotnela. Nyni jsem jiz 4 roky stastne vdana a mam uzasneho manzela. Pravda je, ze pokud s nim zustanes, tak NIKDY NEBUDES STASTNA!!! VZDYT ON TE TYRA!!! Moniko, promin, ale asi jses slaboch, ze svou situaci nedokazes videt realne... chudak tve dite!!!
 Helena Dohnalová,35 let, 3 dospiv. děti 
  • 

Názor 

(25.5.2001 22:35:06)
Vážená autorko, díky za článek. Sama bohužel zatím žiju v takovém svazku. Vývoj byl přesně takový, jak uvádíte. Naštěstí jsem se před pár lety z letargie probrala, pracuji na svém vysvobození. Bohužel nemám zázemí z venku, tak je to kruté. Pomoci od institucí se mi také příliš nedostalo, neboť se jedná o prakticky neprokazatelné týrání psychické. Jako odborník asi víte, že když je tomu člověk vystaven delší dobu (v mém případě 15 let) je na tom stejné mizerně, jako kdyby ho bili. Jsem rozhodnuta za každou cenu odejít. Vše vázne na bytě, což je v Praze skoro nepřekonatelný problém. Jsem ráda, že se o této problematice dnes píše. Asi by bylo dobré v médiích psát i o tom, jak rozpoznat, že budoucí partner má sklony k týrání, aby se mladé dívky mohly vyvarovat našich chyb. Cena, kterou platíme za nezkušenost je příliš vysoká. S úozdravem Helena
 Andrea -"manina",jeden 6r.syn 
  • 

týraní ze strany tchýně a manžela 

(6.1.2003 16:08:31)
Mám problémy doma, je to hrozné. Manželova matka sa mi vyhráža, že ma nechá vyhostiť a že mi zoberú dieta. Je to moje slniečko, bez ktorého moj život nema cenu. Ja som prišla zo Slovenska za manželom.Chcela som byť s ním, ale od prvého dňa, to nebolo dobré, stále nás vyhadzoval z bytu. Ja som plakala ale nevzdala som to.Ale je to čím dalej horšie. Stále ma vyhadzuje a chce aby som "vypadla" z bytu alebo si našla prenájom a že mi zruší trvalý pobyt. Mám tu dobrú prácu, ktorá mna a mojho syna živí. Už dávno by som to vzdala, ale malý má manžela rád, a bála som sa, že by mu chýbal. Ale za každú cenu, to už nechcem, a myslím, že ani malému to neprospieva takýto život. A k tomu ešte prišla manželova matka, ktorá mi nadáva celú noc a vyhráža. Je to hrozné. Nechcem nikoho otravova´t, tak trpím.Nechce sa mi ís´t do bytu, ke´d viem,že tam bude. Trasú sa mi ruky a bolí ma hlava. Ako ďalej Andrea
 Carewna 


Re: týraní ze strany tchýně a manžela 

(6.1.2003 19:02:43)
Andreo, já naštěstí takovéto problémy nemám, ale četla jsem, že dobře poradí v Bílém kruhu bezpečí, kontakt je ve Zlatých stránkách, nebo zkus jejich internetové stránky - www.bkb.cz. Držím palce, ať všechno dobře dopadne!
 Jana Z. 


Re: týraní ze strany tchýně a manžela 

(6.1.2003 20:22:11)
Andreo,

nepises, zda a jak dlouho jste manzele..je to vcelku dulezita informace ohledne trvaleho pobytu - ani tchyne ani manzel Te nemuzou "jen tak nechat vyhostit"!!!

Bud si zajdi na mistni cizineckou policii, kde Ti daji informaci zda ztracis svuj trvaly pobyt pokud se rozvedes..nebo se mrkni na stranky www.mvcr.cz - sekce cizinci - zakony apod. a vse si precti..
Jina forma ziskani pobytu v CR je pres Tveho zamestnavatele, ktery Ti zaridi pracovni povoleni - nevim jaka je soucasna situace pro obcany Slovenska(jestli uz je stejna jako pro ostatni cizince), ale drive stacilo pouhe "ohlaseni" na pracovnim urade k ziskani pracovniho povoleni a nasledne si ziskala povoleni k pobytu( i kdyz je vzdy jen na 1 rok)- nejedna se o trvaly pobyt..

Takze nezoufej, nedej se, nenech si vyhrozovat! Nikdo Ti nemuze jen tak vzit dite a jen tak Te nechat vyhostit..zjisti si informace...
 Jája 
  • 

Re: týraní ze strany tchýně a manžela 

(7.1.2003 19:50:54)
Andreo,
nenech se zastrašit - až tak snadné,jak tě děsí tchýně,to jednoduché není!
Kromě BKB,jak ti tu už někdo radil,můžeš najít pomoc i ve Fondu ohrožených dětí= www.fod.cz
nebo nějakém azylovém domě pro matky s dětmi - jestli jsi z Prahy,tak jich je tam hodně.
Možná by ti pomohla i nějaká rada psychologa nebo sociálních pracovnic z krizových linek.
Držím pěsti a nedej se!!!!!
Jája
 Petra 
  • 

Re: týraní ze strany tchýně a manžela 

(18.1.2003 18:44:44)
Andreo, jednoduše: to si nemůžeš nechat líbit. Když pominu jiné důvody, tak přinejmenším je závažný fakt, že tvé dítě, které tak miluješ, nemůže nevnímat, že TY nejsi v pohodě. Nenech si vyhrožovat- čím déle bude tento stav trvat, tím hůře se z toho budeš dostávat. Věř mi, je nutné s tím něco dělat. Nabízím ti kontakt na sdružení, které se tímto problémem zabývá (pracuji tam): ACORUS, nonstop telefon 283892772.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.