Re: Ke článku: Oběti domácího násilí

Ahoj Moniko. Jsem ráda, že jsi vzala můj ostřejší mail. Na Rodinu už chodím delší dobu, ale většinou nepíšu, jen pročítám. Tvůj příběh mě ale hodně pobouřil. Sama jsem nic takového nezažila. Prý u lidí budím respekt a ani si nedovedu představit, že by se někdo z mého okolí dokázal takto chovat. Vím, máš to moc těžké. Asi moc bolí se podívat pravdě do očí. Určitě sis svůj život s ním představovala jinak a je těžké uvěřit, že z člověka pro tebe tak blízkého se nakonec vyklubal psychicky narušený jedinec. Kdyby aspoň si to přiznal, že má problémy, ale to on ve své ješitnosti a dokonalosti asi nikdy neudělá, že. O odborné pomoci ani nemluvě. Jak ho vidí vyši přátelé? Nemáš možnost se dozvědět, jak se choval ke své 1. ženě? To, že ti říká, že se tak hnusně chová jen k tobě, to se mi nezdá. Bohužel i fakt, jak jsi psala, že si tě našel, že jsi jeho životní láska atd. mi připadá, že se jedná o chorého člověka, který si tě vybral jako oběť. Na jeho povídačky o tom, že ty můžeš odejít a dítě mu zůstane, na to nevěř. Docela je dobře, že nejste manželé. Pokud do papírů napíšeš otec neznámý a dáš dítěti svoje jméno, jemu bude právní cestou dost dlouho trvat, než prokáže svoje otcovství. Sice ty bys nepobírala od něj alimenty, ale v tomto případě si myslím, že finance jsou vedlejší. Teď je to opravdu jen na tobě, abys dokázala posoudit, jestli má smysl ještě chvíli počkat a zkusit s ním najít společnou řeč nebo raději odejít do bezpečí. Přeju ti hodně štěstí.