Neprokazatelné násilí
Rozhodla jsem se vám taky napsat. Jsem v rozvodovém řízení... a vypadá to na nekonečný příběh.
Konec našeho manželství začal vlastně už na samém počátku, jen jsem si to neuvědomovala, pořád jsem si říkala, že to přece nemůže být pravda, že se změní, že se stane snad nějaký zázrak, že...
A žádný zázrak se nestal.
Manžel mě týral psychicky, když zjistil, že po fyzickém napadení jsem šla k lékaři. Když jsem měla modřiny jen po těle, dalo se to skrýt, ale na obličeji už to skrýt nešlo. To jsem se poprvé odhodlala jít k lékaři a říct jak se vlastně věci mají. Nikdo neví, jak je ženě trapné bavit se o těchto věcech. Hrozně moc jsem se styděla za to, co si manžel ke mě dovololí... Dával si pak pozor, abych modřiny neměla.Začalo vyhrožování, vyhazování z bytu, udobřování a pořád to šlo dokola. Až jednou mi pohrozil sebevraždou - to byla ta poslední kapka k rozhodnutí odejít. Nechci se bát jeho a nechci se bát o něj. Sbalila jsem kluky a pár věcí a odešla jsem. Hned u prvního stání mi byly svěřeny děti do mé péče - ON s tím souhlasil. Těsně před vánocemi mi je však ukradl a zpracoval kluky tak, že mě nenávidí, odmítají se mnou komunikovat. Hrozně moc mě to bolí. Celých 13 let jsem se totiž o kluky a domácnost starala výhradně já. Manžel byl závislý na sportu a televizi. Neměl na nás čas, když jsem ho prosila o trošku pozornosti aspoň pro své syny, strašně zuřil. Nedejbože, že jsem si dovolila mu večer odmítnout sex. Bylo to strašné, dal mi třeba polštář přes obličej... Vím, že mě nechtěl zabít, jen vystrašit. Je psychicky nemocný, žádala jsem ho, aby se šel léčit. Nejsem jeho majetek, aby se mnou takhle jednal. Nemám zapotřebí bydlet někde, když se tam bojím vrátit z práce... co zas asi dnes bude...
Teď si požádal o svěření dětí do své péče s tím, že jsem se o ně přestala starat. Není to pravda, ON jen ví, že není na světě nic jiného než kluci, na kterých mi záleží a ti mě drží nad vodou a jedině tím, že mi je vezme mi ublíží. Jsem zvědavá jak dlouho mu však starost o kluky vydrží, když neumí vařit, prát... úkoly s nimi nikdy nedělal, na tréninky s nimi nechodil, viděl vždy jen sebe. Teď v příští týden máme zase další stání kvůli dětí, v březnu první rozvodové stání, které bude pravděpodobně odročeno, protože zatím děti nejsou vyřešeny. Trvá to hrozně dlouho, nechápu naše zákony. Jsem teď v jednom kolotoči - sociálka, policie, soud... Kdoví jak dlouho to bude trvat. Bez synů to hrozně bolí. Vůbec nemám možnost s nimi mluvit, říct jim jak mi oba chybí, že je mám ráda...
Romana
Odpovědět