| jankka | 
 |
(14.4.2005 18:34:44)
Dnes jsem četla v novinách,že matka jakési Aničky Pospíšilové nebyla potrestána za to,že bila své dítě trubkou a bičem a nedávala ji jíst!!!!!!!!Dítě bylo nejdřív v Klokánku,když to zjistila učitelka,a pak ji vrátili do té rodiny,to je děs.Jak je možné,že tu matku neodsoudili za týrání? A to hlavní: ta osoba pracuje jako vychovatelka!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
|
| Petra | •
|
(15.4.2005 14:34:18)
Janko,já tu maminku i celou rodinu náhodou znám už několik let a vím,že to je velmi zkreslené a v podstatě nepravdivé.Paní P.jak jí budu nazývat si Aničku adoptovala jako matka samoživitelka a doslova ji vytáhla z hrozného zanedbání.Před pár lety se vdala a její muž má Aničku rád jako vlastní.Anička má poruchu pozornosti,dys...,vadu zraku a navíc spíše podprůměrnou inteligenci,takže té práce nebylo málo.Jezdíme s nimi na hory,kde P.dělá instruktorku a NIKDY jsem nezažila,že by se chovala k nějakému dítěti včetně svého nepřiměřeně.Naopak.Děti ji mají moc rády a Anička se od maminky skoro nehnula.P.se s ní musí denně učit (bere ji na hory na 3-4 týdny v roce + v létě k moři-tudíž se musí učit i na horách,kde ostatní mají prázdniny.Ale ona prostě musí procvičovat denně,jinak nezvládá postup v normální škole)a Anička měla "vydřené"trojky na vysvědčení.Po odebrání do Klokánku si velmi pochvalovala,že se nemusí učit a může se dívat na televizi do noci.Ovšem hned v pololetí(odebrali ji asi v listopadu)propadla z několika předmětů.Na konci roku taktéž(stále v Klokánku a bez kontaktu s matkou) a musela opakovat ročník.Je fakt,že P.musí být důslednější,než je běžné,ale dítě s tolika obtížemi důslednost potřebuje.Jsem odpůrce bití dětí,ale Anička opravdu není běžné dítko,ale opravdu velmi těžko zvladatelné,takže si dokážu představit,že je občas nějakých pár na zadek potřeba.A nesmět se dívat na televizi,pokud nemám splněno do školy mi také připadá v pořádku.Klokánek znemožnil kontakt s rodiči(směl ji navštěvovat pouze dědeček z otcovy strany) na více než rok a když se rodiče odvolali k soudu kvůli umožnění styku s dítětem,zjistili,že ho soud vůbec NEZAKÁZAL?!? Zřejmě vlastní iniciativa Klokánka.Týrání se neprokázalo ani opakovanými výslechy Aničky a tak byla vrácena rodičům.Ani si nechci představit,jak se navazují vztahy po roce bez kontaktu...Nesuď a nebudeš souzena...Navíc byla P.donucena vzít si neplacenou dovolenou(roční!!) z práce (DDM) i když nebyla odsouzena a tudíž byla odkázána na příjmy manžela a občasné brigády.To není moc záviděníhodná pozice,co?Za jeden výprask to opravdu nestojí,ale nemůže se to stát i nám? Taky občas synovi naplácám a kdyby se toho někdo chytil...Nechci domýšlet...
|
| jankka |
|
(15.4.2005 15:47:47)
Jasně,že nemusí být vše jak píší v novinách,ale trubkou a bičem si přeci noviny nevymyslely? A co to jídlo?K svačině prý jen jablko a stále hladověla...
|
| July / Julie, dcerka a syn | •
|
(15.4.2005 18:43:47)
Zupi,
Ja sve deti placat nemusim a jak uz jsem napsala zastance biti rozhodne nejsem. Tak ze zas tak rozdilne nazory od tebe nemam. Nechapu matky, ktere placnuti pres ruku a nebo zadecek pouzivaji denne. Zaroven znam par matek, ktere to pouziji v krajnim pripade, rekneme 2x do mesice. To si myslim, ze je rozdil. Tak tady nekde je dle meho nazoru ta hranice...
|
| nadia@ | •
|
(15.4.2005 19:13:38)
Zuzi, ma stejne nazory. Ale ma i jednu otazku. Nepremyslela jsi nekdy, kde tvoje maminka vzala tak uzasny napad trestat te takhle? Musi to byt uz davno ...
Jinak k trestani deti v USA jen to, co vy v USA vite: kluk nam uz od skolky domu nosil letaky ainformace, ze fyzicke tresty jsou nezakonne. A taky je tam skolili, co delat, kdyz tohle rodice delaji. Kdyz tam znamy doma dal klukoiv vyprask, ten mu rekl, ze to nahlasi. No a tatinek, rekl, dobre, ale uz me nikdy zrejme neuvidis. Zili sami bez mamy. Kdyby mu ale nekdo sahl na kluka ve skole, ta by vrazdil!!!!
|
|
| ZuziP | •
|
(18.4.2005 8:53:46)
July, ale ako tuto hranicu uvidia ludia zvonka, ktori maju rozhodnut, ci ta matka dieta tyra alebo nie? To je velmi tazke. Kazdy rodic si stanovime svoju hranicu, ktoru uznavame za unosnu, ale ak ma byt bitie deti trestne (s cim suhlasim), musi byt jasne stanovene, kde ta trestnost zacina. Chapes?
|
|
|
| Petra | •
|
(15.4.2005 19:57:45)
Pokud ja jsem dobre cetla, tak prave toto jim nikdo neprokazal. Zkratka nebylo prokazano, ze by rodice Annu tyrali, proto byli zprosteni obzaloby. Je velmi zavadajici spolehat se na informace z novin, pokud nikdo z nas nezna vysetrovaci spis, tak nemuzeme objektivne posoudit, co bylo ve veci zjisteno a proc soud rozhodl tak, jak rozhodl. Pokud jsem to dobre zachytila (ted si tim nejsem jista) tak se statni zastupce vzdal prava odvolani, coz bych povazovala za urcitou zaruku, ze soud jinak rozhodnout nemohl.
Jeste k debate o Americe, kterou jsem iniciovala. Cetla jsem to v Tydnu a abych to jeste doplnila, ve velkych mestech se jiz udajne takto netresta, skutecne se jedna o mene vyspele staty USA. Co me jeste zaujalo, ze tuto pravomoc maji i treneri. Ja svoji 3,5 letou dceru obcas plesknu - asi tak 1x za 1-2 mesice, ale predstava, ze by nekdo cizi ( o jejim otci samozrejme nemluvim) trestal moje dite je absurdni. Chci vedet o vsem, co se deje a pak ja zvazim pripadny trest. Preci kdyz tresta nekdo cizi a casto ( ve skole) i treba vice lidi, pak to vubec neni koncepcni, kazdy tresta za neco jineho, jinou intenzitou, jinym zpusobem, pak dite nevi, co teda muze, co nemuze a pestuje si model, ze jinak se chova i babicky jinak ve skole jinak doma. To je smaozrejme prirozene / ted mam na mylsi nejake zakladni normy chovani, ktere muzou byt nastaveny v kazdem prostredi jinak. A to neplati jenom o ucitelich. probehla tu nedavno debata o trestani babickou. Podle me jsou rodice jedini lede, kteri maji dite trestat, protoze oni jsou schopni pripadny prohresek posoudit v kontextu jineho chovani ditete
Petra.
|
|
| MirkaEyrová | 
|
(15.4.2005 21:46:46)
Jankoo, samozřejmě že případ Aničky neznám - dokonce jsem o tom ani v těch novinách nečetla, takže moji poznámku ber jen tak pro zamyšlení - nechci se přiklánět ani na stranu, která maminku Aničky odsuzuje, ani na stranu jejích zastánců. V podstatě chci jen připoznamenat k tomu, že Anička dostávala ke svačině "pouze" jablíčko: nebyla Anička třeba taky tak trochu zmlsaná, jako můj syn? Mohl by si ke svačině do školy vzít např.: koláče, rohlík se šunkou a paprikou, rohlík se sýrem a rajče, chléb s pomazánkovým máslem, hroznové víno atd., koneckonců kdyby se dokázal dostatečně hygienicky obsloužit, tak klidně i jogurty, pribináčka a jiné mléčné výrobky. Nic z toho ke svačině ve škole nechce - jí nakonec zpravidla suchý!!!! rohlík a jablko, a v družině se pak někdy uvolí sníst tatranku. Kdyby nás někdo chtěl "bít", tak by se to určitě taky v novinách rozmázlo, jako že syna týráme - přitom je to jeho vlastní volba. (A to ty svačiny kolikrát ani nesní! Prý z toho důvodu, že nemá čas...) Pak dochází k paradoxům, jako že ještě v šatně mu vnutím banán, na nádraží štrůdl a ve vlaku třeba ještě miňonky... Vrcholem je pak reakce mojí matinky, která vždy velmi úzkostlivě dbala na "neplácání" jídel na sebe - po obědě jsem co malá musela hodinku počkat, než jsem si směla dát sladké pečivo - a mému synovi dává buchty ihned po obědě, anebo tuhle když ho vyzvedávala ze školy mu dala cestou na nádraží chléb se sádlem, a na nádraží ihned sladký jogurt. (Pak mi v jedenáct v noci volala, jestli mu nebylo špatně:-))))
Tož tak. Někdy jsou rodiče mnohem zoufalejší ze svých dětí, než jak se to komukoliv z okolí může zdát (a to nejen "obyčejným" sousedům, ale i učitelům ve škole nebo dokonce psychologům!).
M.
|
| jankka |
|
(15.4.2005 22:21:33)
Ahoj,Mirko.Já ten případ opravdu znám jen z novin,takže možná máš pravdu,možná to dítě fakt mělo hlad,ale to již nevyřešíme.Mě v těch novinách vážně vyděsilo to bití...
P.S.Co vaše nová škola,stále o.k.?Měj se hezky.
|
| MirkaEyrová |
|
(15.4.2005 22:52:02)
Ahoj Jankoo! Zatím to celkem jde. Už si syn prošel obdobím "zkoušení hranic" - zlobil ve škole, a i v družině poněkud jankovatěl. Naštěstí se jeho chování upravilo poté, co jsme s ním na toto téma doma pohovořili (Zuzi, fakt už má mnohem víc rozumu než dřív; takhle rychle by ještě před půl rokem neposlechl, obzvlášť když napoprvé myslím nedostal ŽÁDNÝ trest, jen jsme s ním hovořili...). Problém je trochu s jídlem viz níže - ale je to jeho svobodná vůle, a ačkoliv třeba moje matka má tendence mě nutit k tomu, abych ho do těch svačin víc nutila, tak TO teda dělat nebudu - nemám zapotřebí, aby se šprajcnul a svačiny přestal jíst úplně, a navíc je třeba někam vyhazoval apod. Pak tam nějaký chlapeček má snad občas snahy spolužáky "zneužívat" - pracují často ve skupinách po čtyřech, a milý zlatý má tendenci se vozit na práci ostatních, a trochu jako má snahy někoho i bít - ale - základ: syn není sám jako oběť proti celé třídě, alébrž ten agresor jakoby byl sám proti celé třídě. A pak taky má synáček snahu si ve škole zapomenout hlavu:-)))) Nějak si nedává moc pozor na pomůcky, a je fakt, že když sedí čtyři ve dvou lavicích sražených k sobě, tak mu to asi logicky musí dělat větší potíže, než když ve staré škole sedělo každé dítě v samostatné lavici. Ale syn sám je úplně v pohodě, vysmátej, nic neřeší, spokojenej... Takže jo, stále ještě spokojenost:-))))
M.
|
|
|
|
| KGX3 | •
|
(18.4.2005 20:46:32)
Děs je, že stále existují lidé, kteří mají bezvýhradnou víru v to, co je v novinách a televizi a že jich je patrně většina.
Geniální na tom "případu" bylo odsouzení před vyšetřováním i před soudem. Pánům novinářům i tuším reportérům v TV se neeklovalo zveřejnit celé nacionále, ačkoliv VĚDĚLI KULOVÉ.
Nejlepší byl v tomhle směru pražský novinářský lumen Hanuš Hanslík. To je případ, který pro neschopnost zjistit si jakékoliv informace a tragický nedostatek logického myšlení, vytváří sloupky, ve kterých se vyhrkne k tématu rozebranému v jiném článku. Dohromady s původním článkem to tvoří pak úderný kánon (úderný kánon dává čtenáři pocit, že se k věci vyjádřili dva nezávislí - ačkoliv lumen jen rozprznil to, co si k případu zjistil, nebo nezjistil jeho kolega).
Je vidět, že lidé jsou dnes stejní, jako před 50i lety. Stačí, když jim noviny napíšou soused je spiklenec a chtěl zničit tuto naši krásnou zemi (mlátil dítě trubkou...) a oni tomu nejen věří, ale mají nezvládnutelnou touhu k tomu zaujmout zásadové stanovisko a hřímat JAK JE MOŽNÉ, ŽE TA ZRŮDA NESEDÍ?
K tvému postižení (těžký nedostatek kritického myšlení) upřímnou soustrast rodinným příslušníkům. Přátelům poraď, aď od tebe zmizí co nejdál. Než takový "přítel v nouzi", to je lepší nic.
Ve světlé chvilce, si zkus zhodnotit novinové články, které se zabývají tématem, které profesionálně znáš.
|
|
| KGX3 | •
|
(18.4.2005 21:18:52)
Jasně, hladověla, ale že by měla podváhu nepíší. Jak to asi ta týrající zlobaba dělala? Bič a trubku vymyslela možná holčička, v klokánku se toho chytly, jak lejno košile.
Jako dobré profesionálky využily příležitost jak se zviditelnit. I v businessu neziskovek je velká konkurence a každý má pocit, že ten jeho projekt by měl získat peníze.
Aktivismus mládí se mění v doktrýnu, pro kterou není žádná oběť dost velká (ta cizí). :-(
Pokud děti v klokánku čumí na televizi, tak to IMHO o péči vypovídá víc, než dost. Efektivní způsob, jak na děti kašlat to určitě je. Pokud se z trojkaře po vzorné péči příkladných pracovnic stane pětkař, pak je to je taky slušný výkon. Na stránky si takové úspěchy ale asi psát nebudou.
Aktivistky z klokánku spolu se spřátelenými policisty to mají v paži. Sice x-krát porušily zákon, zasáhly do cizího soukromí dítěte i dospělého... Ale co. Jim o nic nejde a hlavně je nikdo soudit nebude. Matka určitě na to nebude mít čas, sílu ani prostředky. Kdyžtak ji udělají další návštěvu, výslech sousedů a spolupracovníků.
V nejhorším pomohou média. Fotka do novin v poutech, nebo reportáž na Nově, ve které nezávislý odborník uvede kolik dětí u nás ročně umírá na týrání...
|
|
| Kopretinka | 
|
(19.4.2005 13:30:32)
Janko, "ke svačině jen jablko a stále hladověla" , k tomu se musím vyjádřit. mám děti v náhradní rod. p. a nedávno jsem bojovala s učitelkou ohledně svačin naší dcerky. Tedy, ona není žádný jedlík, svačinu zpravidla nesnědla, chodí ještě do odpolední družiny, kde má také svačit, svačiny tedy měla dvě. Časem už jednu svačinu nosila domů každý den až si sama řekla, že odpolední svačinu nechce, že bude svačit až doma, kdy svačíme všichni. Já jím poslední jídlo dne kolem čtvrté a ostatní svačí. Ovšem p.vychovatelka měla pocit, že Madlenku zanedbávám, tedy mi napsala do ŽK, že jsem povinna svačinu každý den dítěti dát i do družiny. věc jsem se snažila vysvětlit, ale marně, psala o všelijakých předpisech, tak na to kašlu, svačinu chystám a pak házím psovi, už dělám jen chleba s máslem. Umím si představit, jak by taková ženská asi odpovídala na otázky péče o naší Madlenku.
|
|
| Kopretinka |
|
(19.4.2005 13:30:35)
Janko, "ke svačině jen jablko a stále hladověla" , k tomu se musím vyjádřit. mám děti v náhradní rod. p. a nedávno jsem bojovala s učitelkou ohledně svačin naší dcerky. Tedy, ona není žádný jedlík, svačinu zpravidla nesnědla, chodí ještě do odpolední družiny, kde má také svačit, svačiny tedy měla dvě. Časem už jednu svačinu nosila domů každý den až si sama řekla, že odpolední svačinu nechce, že bude svačit až doma, kdy svačíme všichni. Já jím poslední jídlo dne kolem čtvrté a ostatní svačí. Ovšem p.vychovatelka měla pocit, že Madlenku zanedbávám, tedy mi napsala do ŽK, že jsem povinna svačinu každý den dítěti dát i do družiny. věc jsem se snažila vysvětlit, ale marně, psala o všelijakých předpisech, tak na to kašlu, svačinu chystám a pak házím psovi, už dělám jen chleba s máslem. Umím si představit, jak by taková ženská asi odpovídala na otázky péče o naší Madlenku.
|
| jankka |
|
(19.4.2005 15:28:55)
Dobrá,s tím jídlem to bylo třeba přehnané,ale proč věřítě bezpodmínečně těm rodičům?
Nikdo si nepřipouští,že ta holčička byla opravdu bita jako žito za každý prohřešek a špatnou známku????
Já nevím,fakt je neznám,noviny přehánění,dobře,ale to si všechno Anička vymyslela? Proč? Pokud měla důvod,tak tam asi vše v pořádku není? O tom biči a trubce psali noviny už tenkrát,když to bylo čerstvé.
Já se nechci hádat ,ale představuji si dítě,které se bojí,které má /třeba/
hlad,které je bito.Nikdo nemá být týrán...
|
| ZuziP | •
|
(19.4.2005 16:00:58)
Tak tak, ja tiez rozmyslam, ze su uplne v pohode mozne 2 extremy:
1. Noviny si vymyslaju a uskodia tak ludom, ktori su nevinni
2. Noviny si nevymyslaju, dieta bolo skutocne tyrane a my mu neverime
A odkial mame vediet, kde je pravda? Na svete je velmi vela tyranych deti a zien, ktore su zo strachu ticho, alebo ktorym sa nedostalo pomoci. Mna to dost desi.
|
| Jana | •
|
(19.4.2005 16:57:48)
Děti někdy pěkně lžou,protože jsou před pubertou, v pubertě,ve stresu,po n emoci atd.
|
| ZuziP | •
|
(19.4.2005 17:02:00)
A mnohokrat potom povedia pravdu a my im neverime :-(
|
| MirkaEyrová |
|
(19.4.2005 18:24:21)
Řekla bych to asi tak: nám tady na internetu nezbývá než se dohadovat, co se asi tak stalo, odhadovat, která z těch dvou protikladných "pravd" je pravdivá, nadhazovat nějaké své zkušenosti - ale to je všechno. Podstatné je, aby se skutečné pravdy dobral příslušný institut - aby se Aničce dostalo té nejlepší péče, ať už to bude u maminky anebo v ústavu.
Jinak - já už v novinách u těch různých senzačních zpráv nevěřím skoro nikomu a ničemu. Všechny ty novinové zprávy mohou být tak zkreslené a nepravdivé! Takže si u každé (neověřené) zprávy (kdy viník ještě třeba nebyl odsouzen) nechávám VELKOU rezervu a říkám si: jo, jestli je to pravda, tak je to hrůza, jestli není, tak je hrozné, jak tomu člověku ubližují. A nemusí se to týkat jen Aničky, ale třeba šéfa Bambini, anebo i Grosse. Média jsou obrovský nástroj - a mohou líčit i pravdu, i lež, a nám, jejich klientům, nezbývá než se s tím smířit:-((((
Ano. Anička mohla říkat pravdu a mohla si vymýšlet. Je fakt, že jsem o tomhle četla jen tady - ale to o té trubce říkala Anička anebo to tvrdí někdo jiný?
M.
|
| jankka |
|
(19.4.2005 19:11:22)
O té trubce to sice říkala Anička,ale bylo to právě prakticky hned,co se o týrání někdo dozvěděl.Kdo konkrétně první,to už si nepamatuji.Je to už déle.Mirku zdravím a dojíždění zdar. J
|
|
|
|
|
|
| Kopretinka |
|
(20.4.2005 7:56:01)
Byla bych velmi opatrná v soudech tohoto druhu. Anička byla vyšetřena a já věřím, že pokud byli rodiče shledáni nevinnými, tak to bude pravda rozhodně s větší pravděpodobností. Vím, že se takovéhle podezření opravdu pečlivě zkoumá. Musela by to být opravdu zfušovaná práce od psychovyšetření dítěte i rodičů až po práci policie, že tomu prostě nevěřím. Tolik fušerů na jednom případě mi přijde méně pravděpodobné, než že to bylo jinak. Asi před rokem nebo dvěmi byl v televizi film podle skutečné události. bylo to z USA ze začátku osmdesátých let. jakási psychopatka obvinila dva manželské páry ze sexuálního zneužívání vlastních dětí a to velmi brutálního. Spustila se úplná hysterie, ty lidi odsoudili a skutečně šli sedět. Bylo vidět, jak to do sebe nezapadalo, kolik pochybností bylo, ale prostě se v té době po těch případech doslova bažilo, tak se viděly všude. Nic z toho nebyla pravda, děti moc nechápaly na co se jich pořád každý vyptává a hlavně chtěly být se svými rodiči. později tam říkají, že odpovídaly tak, jak očekávaly, že to je správně, protože si myslely, že pak už budou se svou maminkou ( když těm lidem řeknou co chtějí) Vypovídaly i u soudu. Film byl spíš o jednom z těch párů, měli dva chlapce, jednomu bylo asi pět a druhému tak osm. Po strašně dlouhé době se rodiče dovolali pravdy, děti už byly dospělé. Nepamatuji si číslo, ale těch případů bylo v té době v USA hodně, vím, že jsem tím číslem byla šokovaná. Takže skutečně je opatrnost na místě. A ještě se mi nelíbí, že se u nás vůbec neuznává presumpce neviny.
|
| ZuziP | •
|
(20.4.2005 8:40:57)
Mas pravdu Kopretinka... Toto cele je o velkych medzerach v legislative: Preco mozu noviny pisat lzi bez poriadnych nasledkov? Preco sa clovek nedovola spravodlivosti? Je to vsetko zlozite aj bez chaostu, ktory do tychto pripadov vnasaju novinari.
|
| KGX3 | •
|
(6.5.2005 23:09:57)
Ještě lepší je druhý článek téhož autora. Autor se přiměl k maximálnímu výkonu. Silou amatéra si vyrobil "logické zdůvodnění" proč matka tu dceru týrala.
Autor článek osolil názorem odborníce, která dívku neviděla ani z rychlíku, přesto se byla k problému ochotna fundovaně vyjádřit.
Další autorova profesionální libůstka: uvádí nacionále všech černých duší. Nacionále dobré sociální pracovnice pominul.
Celý článek je v archivu mfdnes, je třeba se registrovat. http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=613598
Opravdu nechápu, proč jsou tisíce dětí v péči ústavů, případně musejí "trpět v rukou zakomplexovaných tyranských vysokoškolaček", když je celá země přímo posetá lidmi, kteří jsou pro dobro dětí ochotni tolik, tolik obětovat.
|
|
|
|
| Lukyska | 
|
(20.4.2005 20:06:27)
V uvedene veci byl jiste porizen znalecky posudek, ne-li hned dva. Jeden na verohodnost ditete a jeden na jeji poraneni, pripadne na verohodnost rodicu a na jejich povahu a sklony. Soud v takovychto pripadech rozhoduje temer vzdy v souladu se znaleckym posudkem, protoze jinak proti sobe stoji dve strany, ktere si protireci. Samozrejme, ze se posuzuji i vypovedi svedku a i nasledny pobyt v Klokanku atd. Ale rozhodujici jsou znalecke posudky, ktere delaji osoby znale veci / lekari - psychologove / zapsani jako znalci u prislusneho Krajskeho soudu. Jsou to nezaujati odbornici a kterakoli strana ma moznost vyzadat, pripadne predlozit revizni znalecky posudek.
|
| ZuziP | •
|
(18.5.2005 13:28:26)
Lukyska, mnohokrat to nie su ani odbornici a ani nie su nezaujati.... nehovorim, ze v tomto pripade to bolo tak.
|
| Petr | •
|
(21.6.2005 7:28:48)
Posílám zveřejněný článek, který k tématu patří:
Děti z Ústí nad Labem, které byly ve škole v přírodě u Žihle na Plzeňsku, se opily tak, že jedna dívka musela být hospitalizována na ošetřovně a jeden žák dopraven do Fakultní nemocnice v Plzni. Majitelka obchodu, ve kterém si děti údajně koupily tvrdý alkohol, vše popírá.
10.5. 2005 09:58 - 11.5. 2005 12:01 - Aktualizováno
ŽIHLE - Vedení školy v přírodě Sklárna nedaleko Žihle na Plzeňsku se obrátilo na policisty s tím, že v jedné prodejně v Žihli prodali nezletilým osobám alkoholické nápoje - čtyři láhve vodky a jednu láhev fernetu.
"Žáci školy v přírodě z Ústí nad Labem zde byli na výletě. Podle dosavadního šetření se žáci opili tak, že jedna dívka byla do rána hospitalizována na ošetřovně školy v přírodě a jeden žák byl dopraven na ošetření do Fakultní nemocnice v Plzni. Případem se zabývají policisté z Kralovic," uvedl policejní mluvčí Jiří Soukup.
Ředitelka viní obchod, ten vše popírá
Podle ředitelky ústecké školy Bohumily Plzákové se děti opily během vycházky. "Šlo o skupinu patnácti dětí pod dozorem vychovatelů, kteří nepatří do našeho pedagogického sboru, ale jsou součástí servisu školy v přírodě. Většina dětí si, jak se říká, jen cucla. Dvě z nich konzumovaly víc a opily se. Naše učitelka na to přišla hned, jak děti dorazily zpět do školy v přírodě. Další lahve s alkoholem pak zabavila," uvedla Plzáková.
Jak dále řekla, nešlo o problémové děti. "Nemají výrazné potíže s chováním," dodala. Dětem podle ředitelky školy v přírodě Aleny Soprové alkohol prodali v místní večerce. "Proto jsme na prodejce podali stížnost policii. Ten na tom nese největší podíl viny. Bohužel, mě to mrzí, naše škola je v provozu od roku 1981 a takový případ se nám stal poprvé," prohlásila Soprová.
Majitelka Večerky Gabriela Šimková popírá, že by v její prodejně děti alkohol koupily. "Manžel, který tam ten den prodával, o tom nic neví. Určitě by si toho všiml. Snad má dostatek rozumu na to, aby čtrnáctiletým dětem neprodával alkohol. To nám za to nestojí," prohlásila Šimková.
|
| Jitka | •
|
(1.7.2005 9:30:00)
Ahoj.
Je mi 15 let. Do včerejška jsem si myslela, že jsem "nedotknutelná", ale pak jsem přinesla vysvědčení s dvojkou s chování. Myslela jsem si , že si toho třeba nikdo nevšimne. Ale to sem se spletla. Máma navíc potkala naší třídní a neštěstí bylo na světě. Po dvaceti minutách kázání řekla , že dostanu na zadek a že si mám přinést vařečku. Přinesla jsem takovou tu nejmenší. Bohužel to neprošlo, máma si sama došlo pro skoro půlmetrovou vařečku, kterou dosud dostával jen brácha. Nemělo cenu se bránit, přehla jsem se přes křeslo a nechala jsem se seřezat, jak ňáká malá holka.
Byl to hroznej zážitek. Malou útěchou je, že moje kamarádka dopadla podobne...
Už bych znovu dostat nechtěla. A že když se to bude opakovat, tak prý zase dostanu. Myslíte, že máma postupovala správně? Já teda NE.
|
| Alice | •
|
(1.7.2005 11:35:02)
To tedy v pořádku není.V tvém věku je plácání vařečkou trapné!
|
|
| Jana | •
|
(1.7.2005 11:40:37)
Milá Jitko,
nějak mi v tom tvém stěžování chybí údaje o tom, za co že ta dvojka z chování byla. To potom způsob trestu lze težko soudit.
Nezlob se na mě, ale za dvojku z CHOVÁNÍ si nějak potrestat zasloužíš!!! Myslet si, že se to přehlédne, je v 15 letech poměrně naivní. Nevím, zda se jednalo o nějaký dlouhodobější problém, řešený neúspěšně domluvou, nebo o jednorázový průšvih většího kalibru.
U prvé možnosti bych se spíš klonila ke způsobu trestu, který použila tvoje máma. Ono se to totiž s tou liberální výchovou nemá až tak přehánět. Výsledkem právě může být ta zmíněná dvojka z chování.
Pokud by šlo o jednorázový průšvih, asi bych ho řešila spíš domluvou a rozebráním celé situace.
Zajímalo by mě, jaký způsob trestu by sis pro sebe určila ty sama?
|
| Jitka | •
|
(1.7.2005 12:51:15)
Pro Janu: Je pravda, že to bylo dlouhodobější a že ta dvojka je asi zasloužená, ale řešit to výpraskem... Já bych si dala třeba týden zaracha, nebo zákaz televize.
Mě se trestání dětí výpraskem nelíbí. Nebo ty si už někdy vařečku použila, že by si to řešila stejně?
|
| Mecháček | •
|
(1.7.2005 14:25:38)
Milá Jitko,
pokud se Ti, jak píšeš, trestání výpraskem nelíbí, nejspíš se napříště pokusíš zařídit si svoje povinnosti tak, abys to nemusela podstoupit. Nemám pravdu ? V tom případě to bylo na místě. Nezlob se, ale jestli se nebudeš dívat např. týden na TV, to Tě asi dlouhodoběji neovlivní, na rozdíl od tělesného trestu, byť jsi na něj připadáš už veliká. Myslím, že kdyby ses jako veliká i chovala, nikdy by k tomu nemuselo dojít. Je teď jednoduché to odsoudit a prohlásit, že takový trest je nevhodný a nic neřeší. Možná řeší a možná ne, to víš jen Ty a je na Tobě, aby už k tomu nikdy nemuselo dojít. Maminka možná trochu ujela, když ti nařezala vařečkou, ale na druhou stranu se jí nedivím. Je Ti 15 a měla by sis začít vytvářet budoucnost na celý další život a tohle zrovna není dobrá výchozí pozice, to musíš sama uznat. Já bych nejspíš udělal totéž, pokud bych tedy měl nějakou naději, že to do budoucna Tvoje chování pozitivně ovlivní. Radím Ti, přestaň dělat ukřivděnou, omluv se mamince za to výzo, proberte to spolu v klidu a už bez emocí a dej jí slib, že si na své chování dáš napříště větší pozor. Myslí to s Tebou dobře, to mi věř, kdyby to tak nebylo, vůbec by jí Tvoje vysvědčení nezajímalo.
Ahoj
Mecháček (kluci 15, 17, 18)
|
|
| ZuziP | •
|
(1.7.2005 14:59:43)
Jitka, mama to urcite myslela dobre a vychovne.
Narozdiel od mamiciek, ktore tu prispeli, si vsak ja nemyslim, ze nasekanie vareskou nieco riesi. Podla mna sa deti nemaju bit v ziadnom veku a s liberalnou vychovou to nema nic spolocne. Vychovavat sa da aj inak. Ja svoje deti nebijem.
Tvoja reakcia je krasnym prikladom, ako je to nanic.
Co vsak teraz robit v tvojom pripade? Sadni si s mamou a porozpravajte sa. O tom, co a preco sa stalo, co si myslis o tom, ako ta potrestala a co ste ochotne urobit obidve, aby sa to nabuduce uz nemuselo stat.
Drzim ti palce.
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(4.7.2005 15:57:05)
Ahoj Jitko
Já osobně bití dětí nesnášim.Mého stršího bratra otec bil a nic tím nevyřešil.Naopka,byly s ním problémy větší a větší.Nakonec utekl z domova a já mám po bratrovi.
Oproti tomu já na zadek nedostala snad ani jednou.Jen asi v 16letech mi máma vrazila facku.Takovou,že jsem opravdu vzala "druhou o futro"
Ale vím,že jsem si jí zasloužila.Dělala jsem strašný hovadiny a ta facka mě trochu probrala.
Myslím si,že seřezat vařečkou člověka ve tvém věku,je divné.Nevíme co jsi rpovedla,že to vyústilo ve dvojku z chování ani jak to s tebou doma řešili průběžně.Samozřejmě je důležité mluvit,mluvit,mluvit.Někdy už to ovšem s "puberťákem" opravdu nejde a možná facka ho probere.Viz mě.Já osobně bych se snažila vyřešit vše bez násilí.Jen ty víš jak dlouho a proč se k výprasku schylovalo.Myslím,že většina maminek(pokud to nejsou opravdu zvrácené matky)dělá pro děti to nejlepší.Zkus zapřemýšlet co vše k tomu tvojí maminku vedlo.Uznat svou chybu a popovídat si s ní o tom.Byla by škoda,kdyby tím utrpěl váš vztah.Upřímně se na pubertu mých dětí vůbec netěším:-)
|
|
|
| Jana | •
|
(1.7.2005 16:02:39)
Víš, Jitko, já zaracha nedávám, omezení pobytu venku jako trest neuznávám. Několikadenní zákaz TV nebo PC u nás je za mírnější přestupky v chování. Třeba když donesl kluk poznámku, že sprostě nadával spolužákům. Tak jsem s ním sedla, vysvětlila jsem mu, že takhle tedy ne! Pro lepší zapamatování byl pár dní bez TV a PC. U nás doma se sprostě nemluví, v dětském kolektivu si iluze o mluvě nedělám. Když už se ale nechá načapat, tak je potřeba k tomu zaujmout postoj.
Dvojku z chování jsem naštěstí řešit nemusela a doufám, že nebudu muset. Když je nějaký problém, řešíme ho okamžitě a zatím jsme vždy beze zbytku.
Co se týče tělesných trestů... své děti nebiji, tedy že bych vzala něco a tím je zbila. (Nebyl k tomu nikdy žádný důvod.) Tím ovšem nemyslím občasné plácnutí přes zadeček malého neposluchy nebo dobře mířená "přes pusu" u puberťáka držkajícího přes míru.
Jistě se najsou zastánci výchovy i bez těchto občasných plácnutí, taky se snažím co nejvíc diskutovat a vysvětlovat. Někdy ale facka v pravý čas udělá větší službu, než dvě hodiny promlouvání do duše.
Tak jak píše Mecháček, mamince se omluv. A pro příště se chovej tak, aby nemusela k těmto výchovným metodám přistupovat.
Stejně by mě ale zajímalo, co že jsi to vyváděla. Když má člověk OBECNÉ informace, těžko k nim zaujmout KONKRÉTNÍ postoj.
Držím ti palce, ať nalezneš odvahu to s mámou rozumně a bez emocí probrat.
|
|
|
|
| Aja+4 | 
|
(4.7.2005 18:06:52)
Jitko - píšeš, že sis myslela, že jsi doposud "nedotknutelná" - takže mi z toho vyplývá, že jsi ještě bita před tím nebyla. Nějak mi to nehraje, protože si myslím, že jsou nějaké třídní schůzky, dopisy rodičům, dvojce z chování předchází např. nějaká ta třídní důtka, či ředitelská... A to přece Tvoje mamka musela vědět, že se k něčemu takovému schyluje. Nebyla jsi nikdy bita, nikdy toto nepoužila a najednou Tě v 15 seřeže? Nevím - přijde mi to trochu divné.
Musím v jednom oponovat Mecháčkovi - dvojka z chování nemusí být důsledkem liberální výchovy...dost záleží na povaze dítětě - někteří mají takovou povahu, že si prostě nemůžou pomoci a pořád něco vyvádějí - at je doma bijou, nebo né. A věř, že některým dětem je fakt milejší výprask, než jiné tresty. Já děti zásadně nebiju, ale moje tresty /zda- li to jde vůbec nazvat tresty/ jsou někdy hodně výchovné a děti si to pamatují dodnes. Syn něco provede a už to jede - hezky na místo činu - omluvit se, napravit, co provedl...atd.
Jinak ještě k Jitce - mamka přece musela vědět, že něco není v pořádku - škola dříve před napsáním vysvědčení neinformovala? To byla tak překvapená? A Ty jsi Jitko ještě navíc byla naivní a myslela jsi, že si toho nevšimne. To je první, co u dětí na vysvědčení skouknu :-)))) Ba, ne - ted vážně - nepřijde mi to adekvátní trest pro 15 letou dívku - nota bene, když to nikdy použito nebylo. Koukej se probrat - jdeš asi na střední školu, tak se koukej dobře uvést. Já bych Tě nebila, ani Tvého bratra...
Mám kluky /16, 13, 6/ - takže zkušenost tu nějaká taky je - vařečku bych nepoužila nikdy - přijde mi to brutální a ponižující.
Ale chápu Tvoji mamku - někdy to s vámi puberťáky lehké není - tak koukej sekat latinu. A pokud sis myslela ,že by to vyřešil zarach, či týdenní zákaz televize /to pardon - to jsou tresty opravdu pro děti/. Nevím cos provedla,ale napravovat se musí bezprostředně po činu - ted už žádné tresty, zákazy, příkazy nic nevyřeší...Je Ti 15 - tak se musíš probrat hlavně Ty.
|
| Iveta, 2kluci | •
|
(13.7.2005 14:17:32)
Já bych zase ty tělesné tresty tolik neodsuzovala. Mám dva syny 10 a 14. Většinou řešíme průšvihy domluvou. Jenže jenom domluva na ně vždy neplatí, a tak občas přijde ke slovu výprask. Ten trochu bolet musí ,aby si to hoši pamatovali. Vemu z kuchyně vařečku nařežu jim, chvíli jsme na sebe naštvaní, ale pak je vše zase v pořádku. Určitě z toho kluci nemají nějaké psychické újmy. Před týdnem mi kluk řekl, ať už nekážu a radši mu nasekám vařečkou...
|
| Mecháček | •
|
(13.7.2005 15:56:06)
Milá Iveto,
měli jsme doma podobnou zkušenost. Je to již sice nějaký ten pátek tomu dozadu, ale stalo se nám také, a ne jednou, že si syn z nabídnutých alternativ trestů sám zvolil raději trest tělesný, než jakýkoliv jiný. Volbu jsme respektovali, nikdo z toho žádnou újmu neměl a bylo to vyřešeno. Ono to samozřejmě nelze aplikovat za všech okolností, ve většině případů je nutno se rozhodnout, ale když byla taková příležitost, tak jsme někdy tu volbu průšviháři poskytli. A nemyslím si, že takto "zvolený" trest měl nějak menší výchovný dopad, spíš bych řekl že naopak, pokud totiž potrestaný s trestem (se způsobem potrestání) v principu nesouhlasí, pak mívá trest spíš účinek kontraproduktivní. S tím se určitě čas od času setká při výchově každý. Takže u nás doma občasný (a opodstatněný) výprask také bez problémů, spíš, když tak na to dnes koukáme, tak zjm. u našeho nejstaršího se nám zdá (a čím dál tím víc), že přísnější výchova by bývala byla určitě na místě. Jenže pozdě bycha honit. Dnes už jen sklízíme, co jsme zaseli...
Mecháček
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(13.7.2005 18:46:38)
Já myslím,že bití dětí je neúčelné a v dětech stopy zanechá.Vám se to možná nezdá..to mému tatínkovi taky ne a přesto,že mě se v životě nedotknul,kdykoli si vzpomenu na to,jak občas dostal výprask můj starší bratr,je mi z toho do dnes zle.Nebylo to k ničemu.Je spousta jiných trestů a metod než seřezat dítě vařečkou či jiným předmětem.Oni si na to celkem rychle děti zvyknou a nemají náladu na nějaký kázání a rozebírání proč a co a jak dál.to si radši odbydou trest rachle.Ono tpo přebolí.Ale na duši to bolest nechá.
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(13.7.2005 18:48:34)
a opravdu si myslíte,že 10 a 14 letý dítě-kluk ke všemu vám bude vyprávět o tom,jaký šrámy z toho má???Věřte že ne.My to taky nikomu nepovídali.Až dnes,když jsem dospělá a já si to můžu dovolit.
|
| Lukyska |
|
(13.7.2005 23:48:30)
Ono je nutno rozlisovat neumerne biti a to co popisuje Mechacek a nelze to s dopadem na dite srovnavat v zadnem ohledu. To, co se delo vasemu bratrovi, zrejme bylo podstatne jineho charekteru nez jak je uvadeno v predchazejicich prispevcich a srovnani je zavadejici. Souhlasim s tim, ze primereny a duvodny vyprask je obcas vhodny, minimalne neni skodlivy.
|
| 10.5Libik12 | 
|
(14.7.2005 0:00:37)
Nechci se nikoho dotknout, ale postup, kdy táta s chladnou hlavou rozebere vinu, načež nabije provinilci, následuje usmíření, to mi připadá, odpuste mi to, úchylné. Nemůžu přece při plném vědomí trestat dítě (a nikoho) bolestí, případně ponížením. Dokážu si představit ale situaci, kdy mě poklad vytočí tak, že mu vrazím facku jako dům, to je samozřejmě také blbě:).
|
|
|
|
| Aja+4 |
|
(14.7.2005 1:28:01)
Ještě pár slov k Mecháčkovi.
Jasně, že si Tvůj syn vybral výprask - je to rychlé...a příliš jednoduché - pro dítě /i rodiče/. Ani mi nepřijde příliš výchovné dávat dítěti vybrat trest. Co už se tím řeší? Ale když např. po nějakém prohřešku má jít napravovat - sámi za sebe odčinit co provedli - to je něco...Mnohdy i vidí, že lidi jejich omluvu nepřijmou - to je škola života potom. Co si víc zapamatují - facky, nebo to, jak je těžké přesvědčit okolí o tom, že nejsou tak špatní? Obojí si zapamatují, ale to druhé jim dá do života opravdu víc. Jak potom v dospělosti? I dospělí provádějí nepřístojnosti,nad nimi už nikdo nestojí a neohne je přes koleno...A kde se naučí napravovat chyby, když si tenkrát mohli vybrat trest - vyprask, nebo...co vlastně? Jakou měli ještě volbu?
Jinak ber to jako můj pohled na věc. Já jsem prostě proti násilí - nevidím v něm žádný smysl. Výprask akorát člověka utlumí...podle mě ničemu neprospěje. Ale fakt taky je, že z výchovou se musí začít už opravdu od malinka. Naše mamka říkala, že nás s brachou vychovávala tak do sedmi, osmi let...a potom už nemusela - jen pozorovala a usměrňovala. Něco na tom asi je. Vzala jsem si její model i do svého rodičovství - spolu s manželem jsme se na něm shodli.
Taky zamozřejmě nevíme, co sklidíme /vypůjčím si Tvoje slova/...ale to neví nikdo. Jen doufáme...A lecos už se trochu dá poznat. Např. nám dávají někdy najevo, že jsou rádi, že nám můžou bez strachu leccos říct.
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(14.7.2005 8:04:59)
Můj bratr nebyl týrané dítě.jen občas někdy dostal na zadek.A ani nedostával vařečkou.Ale ve mě i v něm a dokonce i v mladším bratrovi to stopy nechalo.prostě se nám to nelíbilo.Cítila jsem to ponížení bráchy y bylo mi z toho strašně smutno.A nepomhlo to vůbec ničemu.Naopak.Narušilo to vztahy mezi bratrama a tátou..ovšem v 10letech se to opravdu neprojevilo.Co myslíte že udělá puberťák v 16letech.Možná se ani nevrátí domů.proč.už je dost velkej na to aby se ubytoval u bezva kamaráda.Přece si nenechá dát zase vařečkou
|
|
| Víla Amálka | 
|
(14.7.2005 8:23:33)
Ájo, naprosto s Tebou souhlasím. Bohužel (nebo bohudík, že vůbec) jsem na to všechno přišla až teď ve zralém věku a snažím se napravit, co se dá. Od mamky jsem znala manipulaci, vyčítání, stavění se do oběti... připadalo mi to normální a protože jsem neznala jiný způsob chování, pokračovala jsem v tom dál. I když se mi to kolikrát příčilo, nevěděla jsme ale jak jinak, přepadala mě beznaděj, topila jsem se ve své vině, nechala jsem si ji na sebe hodit, další jsem si ještě přidala sama. Teď jsem prošla pár semináři, pracuju sama na sobě a najednou vidím, že se situace dají řešit i jinak. Moc se mi ulevilo, vidím cestu kudy dál, zlepšila se komunikace i s dcerami. Starší dcera už byla na seminářích se mnou, s mojí mamkou jsou teď trochu na nože, protože mladá už manipulaci pozná, ale ještě to neumí vyjádřit bez odporu, i puberta dělá své. Já jsem s mamkou schopna komunikovat, ale do viny se už nacpat nenechám. Pokud se to přesto stane, jsem už schopna si to uvědomit a zbavit se toho. Vina je na nic, s tou s nedá nic dělat. Jedinou šancí je převzít zodpovědnost za svůj život, což platí jak pro mne, tak pro dceru i mamku. Převzít svoji zodpovědnost a druhým nechat zase tu jejich. Protože teprve, když mám zodpovědnost, mám i svobodu a důvěru....
|
| Terka | •
|
(14.7.2005 16:20:29)
Já sem jednou dostala výprask a dodnes sem za to ráda. Jako malá sem často chodila k tetě si hrát s jejími třemi syny. Teta je docela přísná a když zlobení přesáhlo určitou mez, neváhala vzít na bratránky vařečku. I když sem byla taky lump a vyváděli jsme samé lotroviny, nikdy sem od ní nedostala, i když mamka jí říkala, že když budu zlobit, tak na mě může klidně nařezat na zadek.
Když už jsme byli starší, tak jsme s Pavlem potají zkoušeli kouřit, přestože jsme věděli ,že by za to mohl být průšvih... A taky byl. Teta nás viděla a okamžitě jsme museli jít domů. Pavla poslala do pokoje, že si to s ním vyřídí, až odejdu. Řekla, že buď mě potrestá ona ,nebo to řekne mamce. Prosila jsem, ať to mamce neříká. Začala přednášku o škodlivosti kouření, pak řekla, že dostanu na zadek ,abych si to zapamatovala. Vzala pořádnou vařečku a seřezala mi zadek tak, že sem si pár dní nemohla sednout. Můj milý bratranec dopadl stejně. Ale co je hlavní - od té doby jsme se cigaret ani nedotkli. Když mi to později kamarádi nabízeli, jen jsem si vzpoměla na tetinu vařečku...
Takže v tomhle případě bylo lepší vytrpět krátkodobou bolest, než si kazit zdraví celý život. Děti ještě nemám,ale kdyby došlo k podobné situaci a byla bych přesvědčená ,že to pomůže, tak bych jim taky nařezala.
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(14.7.2005 18:53:37)
Milá Terko
Připadá mi celkem příšerný,že aniž by jsi měla děti tak už víš,že je budeš mlátit.Inu dobrá,že je klidně seřežeš vařečkou.Já nikdy výprask nedostala a kouřit nezačala ač jsem samozřejmě v puse nějakou cigaretu měla.Za to máme plnou substituci lidí,kteří výprasky dostávali.A teď jsou na opiátech a na ulici.Možná měli dostávat víc ne?
Ale přesně jak říká Aja je to můj názor.Já nesnáším násilí.Jakékoli.A na dětech mi připadá nejhorší.konec konců,v dospělosti pak budou řešit konflikty taky ranama? Jak jim pak vysvětlíš,že někdy se bít smí a jindy ne?
|
| IvcaS | 
|
(15.7.2005 10:15:53)
Z toho, co tu Jitka napsala, vyplývá: Jitka měla nějaké kázeňské (docházka?) problémy ve škole a hrozila ji dvojka z chování, kterou nakonec dostala. Vzhledem k tomu, že doufala, že ji na vysvědčení rodiče přehlédnout, je jasné, že problémy ve škole před mamkou tutlala (pochybuju, že škola nedala rodině žádný signál). Normální rodiče se obyčejně nevyptávají potomků: Hele, nebude letos náhodou nějaká dvojka z chování? Vzhledem k tomu, že byl problém dlouhodobý, určitě by nebylo od věci se předem mamce svěřit. Myslím, že kdyby na takovou nadílku byla předem připravená, tak to určitě neřeší takhle. Ale vzhledem k tomu, že se Jitka zachovala jako dítě v mateřské škole, nepřekvapuje mě, že přišel adekvátní trest. Myslím, že by se Jitka měla v první řadě omluvit mamce. Dojít za ní, vysvětlit, proč k té dvojce došlo a že už se to nebude opakovat a pokud jo (můžou to být třeba neomluvené hodiny za občasné zaspání), budou to nějak řešit předem (minimálně na to bude mamka připravená a nebude to takový šok). Myslím, že po takovém "dospěláckém" přístupu mamka taky udělá nějaký vstřícný krok.
Osobně si myslím, že výsprask je opravdu nedůstojný, ale právě v tom je ta výchovná hodnota. Myslím, že plácnutí přes zadek - ruku - pusu funguje výchovně jen u menších dětí. U puberťáků už je to právě o tom, že jim je trapný, že jim máma dala na zadek a příště se do takové situace nebudou chít dostat, že Jitko.
|
| Aja+4 |
|
(15.7.2005 14:22:53)
Já si jen nedovedu představit - působit svým dětem záměrně bolest, když jinak se člověk snaží ochránit je od každé bolístky - proto je pro mě tělesný trest prostě nepřijatelný. Trest by měl být takový, aby dítě sice vědělo, že provedlo něco co nemělo, ale aby se vztah rodič dítě nezměnil a neutrpěl. Po výprasku prostě se ten vztah mění /plíživě/ - to mi prostě nikdo nevymluví.
A bít puberťáky? Nepředstavitelné, protože si s nimi normálně povídáme jako rovný s rovnýma, vše i nehezký věci s nimi řešíme...a nechci být ta mocnější, silnější. Respektují nás jako rodiče, autoritu máme, respekt - nejsou ani drzí. A jak se chovají ve svém okolí? Vím - celkem i toto sleduji. Právě děti, které jsou doma nepřiměřeně trestané, v okolí si to pěkně "užívají"... prostě co si nedovolí doma, vybijí se v okolí... Ne všechny - to je jen příklad.
Mecháčku - na Tebe ani nereaguju - nemá to smysl. Jsme každý někde jinde a vidíme to hodně odlišně. Já si své výchovné metody obhájím ...a myslím si že bít děti prodtě nic neřeší. Nikdo tady o nevýchově opravdu nemluvil. Nejhorší je lhostejnost a rezignace a nezájem... podle mě. Výprask se mi trochu jako rezignace jeví...
|
| Mecháček | •
|
(15.7.2005 15:58:12)
Pro Aju:
To mne mrzí, že se mnou nechceš polemizovat, ale respektuju to. Na rozdíl od Tebe si ovšem nemyslím, že by naše názory na výchovu byly tak daleko od sebe, že nemá ani smysl je porovnávat. Věř mi, že tomu tak není. Je to vše otázka okolností, které Tě prostě k něčemu někdy donutí. Zřejmě si nikdy nepotkala dítě, se kterým se prostě nedomluvíš, ať děláš, co děláš. Je to asi nesdělitelné, to se musí zažít. No a já jednoho takového doma mám. Mám celkem 3, ale takhle povahově vybavený je jeden, s ostatníma se domluvíš celkem snadno (nebo si to alespoň myslíš...). To je jeden příklad. Druhý by mohl být ten, že našeho najstaršího jsme vychovávali právě a jen těmi mírnými (tedy všeobecně tolerovanými) prostředky a dnes se nám to vrací jak bumerang. Náhoda, nešťastná shoda okolností ? Možná, já se ale spíš kloním k verzi nedůsledné výchovy, prostě jsme to v jeho případě hrubě podcenili a už se s tím nedá nic dělat. Je mi to dnes už k ničemu, ale mám za to, že kdyby býval chlapec občas něco "slíznul", výrazně by mu to do budoucna prospělo. Ale to je samozřejmě jen spekulace, pravdu už se nikdy nikdo nedozví, žádný reparát ve výchově dělat nelze. Bohužel.
Pro Jířu 30K ...:
Nebudu se opakovat, vše podstatné už jsem sdělil (a tolik dalších myšlenek při pátku už opravdu nemám). Pouze snad jedno bych chtěl poznamenat. Myslím, že pokud fungují v rodině vztahy mezi rodiči a dětmi tak, jak by měly, nemůže je nějaký ten případný tělesný trest nijak poškodit. Tak nač utíkat z domu ? Dovedu si představit celou řadu důvodů, kdy bych asi jako dítě váhal nad útěkem z domova, ale výprask tedy mezi nimi zcela určitě není.
Ahoj Mecháček
|
|
|
| Aja+4 |
|
(15.7.2005 14:31:46)
IvčoS - já vím, že na ZŠ o hrozící dvojce z chování informují předem /je to jejich povinnost - informovat rodiče, zvát si je a posílat dopisy/ - minimálně na na schůzkách rodičů / nebo individuálně - dle potřeby/ ... i ředitelská důtka chodí poštou. Proto se mi zdá trochu scifi, že by mamka při zájmu o dceru toto netušila. Nevím - je to příliš jednoduché počkat si na vysvědčení a potom dceru seřezat.
|
|
|
|
| Aneta | •
|
(16.7.2005 17:05:00)
Zdá se mi ,že tady z toho děláte zbytečnou vědu. Když sem byla malá, tak sem kolikrát dostala od mamky vařečkou. Určitě z toho nemám žádné psychické problémy, mám mamku ráda a máme velice dobré vztahy. Jenom pro zajímavost: Nedávno jsem slyšela v rádiu, že 85 procent dětí v ČR bylo bito - ať už třeba vařečkou nebo řemenem.
Mé děti vychovávám podobně, jako jsem byla vychovávána já. Co se týče tělesných trestů: občas jim tou vařečkou taky nařežu,ale většinou stačí pohrozit a vyndat vařečku na stůl. Řemen nebo jiné nástroje nepoužívám. Do této diskuze jsem nahlédla , protože zrovna včera to bylo po dlouhé době, co přetekl kalich mé trpělivost a vařečku jsem použila.
Závěrem bych chtěla říct, že souhlasím tady s Terkou ohledně toho kouření. Když ten výprask pomohl k tomu aby nekouřila, tak nemám námitek.
|
| kami | •
|
(16.7.2005 23:49:54)
Trestání dětí je hezké teoretické téma. Na začátku však byla otázka trestaného dítěte, jestli ji maminka snad nepřetrestala (za dvojku z chování). A tady se v dlouhých příspěvcích rozebírá vliv pohlavku na dětskou osobnost. No já nevím, pokud není signál patologického chování, což tady není, přijde mi nehorázné, že si mladá slečna dovolí rozebírat, jestli se maminka zachovala správně a navíc má,koukám, většinovou podporu, jelikož přece byla ponížena. No přerostou-li nám přes hlavu, neprospěje to jim ani nám, takže se trošinku divím.
|
| Aja+4 |
|
(17.7.2005 0:05:15)
Dítě, které je bito nemůže přerůst přes hlavu? Myslím, že lehce - a možná i snadněji, než dítě vychovávané důsledně, leč bez facek. Však to tu taky padlo - některé děti dají přednost výprasku než kázání, či napravování průšvihu...
|
| Líza | 
|
(17.7.2005 8:51:40)
Ajo + 4, no ono to taky mohlo být jinak..když si vzpomenu na svá mladá léta, a jak to tak spolužáci dělávali...chodilo se za školu, omluvenky se falšovaly, když měla přijít třídní důtka, tak se do školy nešlo, ale zůstalo se doma a dopis se přebral od pošťáka a ztopil...vyrozumění o třídních schůzkách se házely do popelnice...
Myslím, že ve věku dotyčné slečny už rodiče netelfonují do školy ob týden, aby se dozvěděli, co je nového, takže pokud zatloukala tak dlouho, až přinesla dvojku z chování, tak to taky znamená, že mámě dost dlouho lhala (viz ty ztopené důtky), takže taky fakt nechápu, proč tady všichni rozebíráme, jaký má chudáček holčička bebínko (podotýkám, že způsob řeščení bych nejspíš taky zvolila jiný), ale to, že zřejmě dlouho lhala a podváděla, jinka by se nemohlo stát, že to pro matku bude překvapením, a za co vlastně tu sníženou známku z chování má, to tu jaksi pomíjíme, že. Ublížená je ta chudinka malá.
|
| Aja+4 |
|
(17.7.2005 12:22:06)
Ja samozřejmě nevím, co prováděla, nebo neprováděla...Ale o čem tu píšeš se samozřejmě dělo a děje - ztopení dopisů, falšování apod. Ona se nám tu ani slečna nevyjádřila, co konkrétně prováděla.
Mám syny na druhém stupni základky - zvaní na třídní schůzky mají v žákajdách, jednou týdně ji musí mít podepsanou, důležité dopisy chodí doporučeně. Když jde o něco závažnějšího - i telefonická sdělení. Tak se mi jen prostě nezdálo, že by rodič nezaznamenal signál, že se něco děje. A tady - podle věku - 15 let o základku ještě šlo. Na střední jsou možnosti utajení a kliček samozřejmě větší - to mi je jasné.
Já jen napsala svůj názor - prostě já si nedovedu představit bít vařečkou takhle velký dítě. Asi bych hledala jako rodič /v tomto případě/ i chybu v sobě, jestli mi právě nějaký signál neunikl a něco jsem nezanedbala já. Samozřejmě nevím o každém kroku svých dospívajících synů, ale dvojka z chování na ZŠ není zrovna malý průšvih a varovné signály tam nějaké být měli.
Nikdy jsem tady nepsala, že dívka je chudák a matka je ta zlá - to opravdu ne. Ani si to nemyslím. Mám puberťáky doma, tak vím, jak to bylo všechno daleko jednodušší, když byli malí. Já bych je jen prostě nebila, protože v tom nevidím smysl. Připadá mi to moc jednoduché a definitivní. A zde konkrétně - trochu i demotivující pro potrestanou - sama svou reakcí tady dala najevo, že to vlastně nechápe a není ji moc jasné, proč dostala. Ani nenapsala, co provedla. Jestli jsi četla vše, co jsem o tom tady napsala - nikdy jsem ji nehájila - trest by zasloužila, ale jiný a včasný. Jen můj názor.
|
| Slečna Marplová | 
|
(17.7.2005 14:10:23)
Uz dlouho vas ctu a neprispivala jsem. Nemam deti a tak se mozna bude zdat muj nazor, ze sem nepatri. Ale chtela bych napsat neco k mlade slecne Jitce.
Ona sama pise, ze si trest "asi" zaslouzila a sama navrhuje, ze mela byt potrestana zarachem, ci zakazem TV. No, me prijde, ze se slecna Jitka jako mlada dama nechova. Zejmena protoze se ji nechce nest zodpovednost za sve ciny. Jeji slova ... asi zaslouzila ... mi prijdou jako dukaz. Take jeji navrh potrestani je ponekud detinsky. Predstavovala si asi, ze ji zakazou moucnik po obede a tim vse bude smazano. Dokonce se na matku zlobi za trest a povazuje jej za neprimereny. Jako mala jsem 2x vareckou dostala a sama dobre vim, jak to asi vypada, kdyz dostanu desne narezano pul metrovou vareckou. Z vlastni zkusenosti vim, ze to skoro neboli a jde spis o pocit ponizeni a ten si myslim dela sve. Alespon u me. Jitka se uchylila k chatovani na serveru a naleza zde skutecne spoustu podpory. Matka zde vychazi jako clovek, ktery udelal neco spatne. Ja si myslim, ze pokud dela patnactileta holka skopiciny a zlobi jako mala, tak si trest jako mala zaslouzila. Nedostala narezano v afektu, protoze pred tim i dlouho s matkou hovorila. Sama pise, ze bita pred tim nebyla a citila se nedotknutelna a ted dokonce se na matku zlobi. Jeji autorita je naprosto podkopana.
Neschavaluji biti deti remenem a bicem, hladoveni a podobne. Ale naplacat vareckou i pubertakovi mi neprijde jako tyrani ci neprimerene trestani. Domluva a vysvetleni, vedeni ditete k naprave skod atd. je velmi dobry zpusob vychovy, ale jsou extremni deti, kterym to k pochopeni nestaci a jsou i extremni situace. Myslim, ze je to tento moment. Zadrzovat dopisy a zatloukat spoustu tydnu, nez se to provali a dokonce cihat, ze si toho matka nevsimne je drzost a dost me zarazi drzost te divky. Pritom sama pise, ze nikdy bita nebyla, byla nedotknutelna. Mozna mela dostat vareckou jako mladsi a nedovolila by si v 15 takove chovani k rodicum. Vzdyt ona dela z matky blbce a jeste se zde docte, ze to nebyl dobry zpusob trestu.
|
| Alicee | 
|
(17.7.2005 18:53:02)
Skoro všechno už tu bylo řečeno, ale jedna věc mě docela pobavila.
Když tady někteří přizpívající obhajují tělesné tresty, často používají argument, že si to zasloužili, že jsou za to dnes rádi...a nebo v opačném případě, argument zní : "Kdyby mě bývali řezali víc, mohl jsem mít lepší život"..nebo něco v podobném duchu.
Tohle je ale logicky naprostý nesmysl. Nemůžeme porovnávat současnou realitu s něčím co se nestalo a nestane. Nemůžeme posoudit jaký druh člověka by z nás vyrostl, kdybychom byli vychováni jinak. Třeba by z nás byli lepší lidé, třeba horší...pravdu ale stejně nikdy nezjistíme.
Jak je ale vidět, tak tenhle nesmyslný argument se používá s oblibou...:)))
Jo a k slečně Jitce...
Nikdo nevíme za co vlastně tu dvojku z chování dostala. Třeba u nás na gymplu se běžně rozdávaly ředitelské dutky a dvojky z chování za opakované nenosení přezůvek do jídelny. Také jsem jednu tenkrát slízla...
Jen tím chci říct, že dvojka z chování není konec světa, že Jitka pravděpodobně neskončí v kriminále.
O tom jak tento trest asi výchovně "působil" mám svoje pochyby...ale to tu už bylo všechno řečeno.
|
| Slečna Marplová |
|
(17.7.2005 19:32:05)
to, ze mela dostat narezano driv, bylo mysleno s nadsazkou. Nechtela jsem napsat, ze holka mela byt tlucena a tohle by si nedovolila.
Chtela jsem se zeptat, jak bys tedy postupovala v pripade, ze bys mela celkem klidne a poslusne dite, ktere obvykle bez odmlouvani plnilo prikazy a narizeni rodicu (pry jsem takova byvala :-) a cca 2x za zivot se zacalo chovat jako zpovykany spratek, mlatilo kolem sebe a bylo nezvladnutelne? Ja si totiz na oba pripady pamatuji. Moje zkusenost z rodiny je takovato a asi pochopitelne prejimam tento model. Osobne bych nevydrzela necinne prihlizet takovemu chovani sveho potomka. Zajima me, jak to resi rodice, kteri nikdy na sve dite nevztahnou ruku? Diky.
|
| 10.5Libik12 |
|
(17.7.2005 20:45:24)
jak tu někdo psal, divný je, že se mladá dáma cítí dotčená.Já přinést v devítce dvojku z chování, tak bych čekala, že mě tatínek zabije, ačkoliv mě nikdy nebil a pokud by mě ztrestal jakkoliv, pokládala bych to za legitimní.Mám známý, matka a dospělý syn, hezkej vztah,tradiční rodina a velmi důsledná výchova. Jednou se chlapeček nevybíravě ušklíbnul nad jídlem (byl pátek) a jeho máti ledově řekla:"do neděle nejíš", klukovi bylo 13. Oba vydrželi, malej tajně kradl kompoty ve sklepě, máma brečela v ložnici, ale jednou to řekla, tak to platilo. Je to strašně drsný, ale v té rodině se ctila autorita a dodnes jsou si oporou.Chtěla jsem tím říct, že rodič je tvor chybující a pokud dítě miluje, tak ono to ví a neprobírá jestli vařečka nebo
zákaz TV.
|
| Xantipa | •
|
(17.7.2005 22:06:16)
ještě jsem chtěla dodat. Píšeš, že "mladá dáma se cítí být dotčena". Slečnu Jitku zde nazýváš mladou dámou a klidně schvaluješ výprask. Mladé dámy se snad neřežou, nemyslíš? Ona se učí být dospělou a má právo na chyby. Jistě, rodiče se také učí být rodiči, ale jak by se jim líbilo, kdyby je někdo hodnotil a v případě chyby jim nařezal - v jejich vlastním zájmu. To by bylo hezké, že ano. To by bylo řečí o lidských právech, a oprávněně. A děti snad žádná práva nemají? Příště, než vezmete do ruky vařečku, vzpomeňte si, jak by Vám bylo, kdyby k Vám jako rodičům chodil nějaký odborník a chtěl Vás také za Vaše chyby seřezat. A nebo že by jste snad už chyby nedělali?
No a já být slečnou Jitkou, nechám své rodiče přečíst tuto diskuzi.
|
| 10.5Libik12 |
|
(17.7.2005 22:50:53)
Já nevím jestli schvaluji výprask, já jsem chtěla říct, že pro dítě je dobré mít to pevné vodítko v tom, že máma je jen jedna a má pravdu, takže ji nebudu pokud možno zlobit. Zjednodušeně řečeno. Já bych se tedy v žádným věku nechtěla babrat v tom, jestli je můj rodič dostatečně pedagogicky osvícený, přišla bych tím o část jistot. Jetliže zpochybním matčino chování při trestání, zpochybím i další její chování a nepočítám, že její postoje mi pomohou řešit složitosti života, v patnácti je na to příliš brzy. Takže já bych slečně Jitce před nadcházejícím obdobím postpuberty moc přála,aby se o svou matku mohla opřít a proto si myslím, že by ji měla akceptovat.
Otázka jestli řezat nebo neřezat je pro mě v tomto případě druhořadá.
|
| 10.5Libik12 |
|
(17.7.2005 22:54:57)
A pro ty, co ještě nemají puberťáky bych trochu vzdychla nad tím, že dvojka z chování hodně devalvovala( za nás to byl naprostej propad:), dneska je to hodně běžný. Nemyslím si proto, že by matka něco zanedbala nebo že by dítko bylo na šikmé ploše. Prostě přinesla dvojku, dostala na prdel(ku) a vlastně se nic nestalo, viz. můj předešlý názor.
|
| Xantipa | •
|
(17.7.2005 23:23:28)
jak to, že se nic nestalo /dostala na prdel/. Jasně že stalo, byla ponížená. To nic není? Nevím, jak máš staré děti. Ale dneska v některých školách se dostávají dvojky z chování za úplné kraviny - třeba zapomínání. Nebo poznámky - dcera běžně dostávala poznámky - diskutuje, je drzá. Vím, že má pusu prořízlou a nenechá si nic líbit, ale taky vím, že se dost ovládá - myslím v tom, aby drzá nebyla. Xkrát se to řešilo u ředitele, kdy jsem s dcerou šla za ředitelem, aby mi bylo zopakováno, jak vlastně dcera byla drzá. Vždy se při této konfrontaci učitele vs. dcera dospělo k tomu, že ona vlastně drzá nebyla, jen neodbytná - prostě chtěla diskutovat o něčem, co jí nepřišlo správné. A učitelka přece nebude diskutovat s takovým frackem - jak se vyjádřila. Mé dceři je 16 let a opravdu se kolikrát musím hodně ovládat. Chci, aby se o nás mohla opřít. Ale je naivní si myslet, že můžu být pro dceru ta maminka, která má vždy pravdu a nikdy nechybuje. To je blbost. Já nejsem dokonalá matka. Vím to. A ani dokonalou matku ze sebe nebudu dělat. Vychováváme děti tak, aby doma byl ten ostrov, kde jim nic nehrozí a mohou tam být v bezpečí, ale musí taky dodržovat řád, bez toho to nejde. Že ať se stane cokoli, mohou nám to říct a bude se to řešit - ne výpraskem a ni ne mávnutím rukou. Naše dcera ví, že za všechno se platí. Nejde jen brát a nic nedat. Cokoli udělá, okamžitě se jí to vrátí a musí se k tomu postavit čelem. Nejde, aby si ve svém věku něco uvařila a já to za ni "vylízala až do dna". Takhle to nechodí. Ale tohle je věc výchovy od mala, nejde to chtít ze dne na den. Řekla bych, že nejhorší u výchovy dětí je to, že i když všechno děláte co možná nejlépe, jak umíte, důsledky se objeví až za pár let a pak už může být na nápravu výchovných chyb pozdě.
Určitě se shodneme v tom, že způsoby výchovy jsou různé a děti ještě rozmanitější. Kdyby to bylo jednoduché, tak odborníci /např. psychologové/ by měli mít nejlepší vztahy - jakékoli. Ale nemají. I oni řeší problémy s dětmi. Je to prostě složité.
Přesto si ale myslím, že řezat 15ti letou slečnu je úlet.
|
| 10.5Libik12 |
|
(18.7.2005 0:04:28)
No já nevím jestli jsi to psala mě, když já jsem nevolala po mateřské dokonalosti, naopak jsem se snažila vysvětlit, že rodič může být chybující, třeba tak že nevhodně ztrestá.Pokud chybující a milující rodič nařeže vařečkou, tak je to ponižování? Mé dceři bude 17 v listopadu, koukám že se blíží půlnoc a ona tu ještě není, vypadá to, že si dneska zaponižuji, fracek jeden línej:)
Kromě krasavice mám ještě synka(20 let) a miminko (-2 měsíce). Velké děti spíše nedostávaly, ale aby existovala černá rovnice facka = ponížení, to tedy ne.
A k tomu, že se dává dvojka za kravinu. Já sama jsem psala, že dvojka z chování už není, to co bývala. Ale z druhé strany, opravdu by mě moje génijka otrávila, kdyby projevila takový nedostatek diplomacie a nějakou přivlekla.
|
| Xantipa | •
|
(18.7.2005 0:21:02)
díky, teď už vím, jak máš staré děti. To je myslím pro tuhle diskuzi docela podstatné. I já mám takhle starou dceru. Dneska nic neřeším, odjela na tábor jako instruktorka, ale stejně. Asi jsem více liberální. Dcera chodí někdy domů o prázdninách dlouho po půlnoci. Ale hlavně mi to musí říct dopředu, musí být stále dostupná na mobilu, musím vědět, kde je /a počítat s tím, že si ji možná zkontroluji, i když jsem to zatím neudělala/ a nikdy nesmí jít domů sama - raději pro ni dojedu autem či se vezme taxi. Zatím dohodu neporušila a až poruší, nevím, ale "ponižování" by nic nevyřešilo. A jak jsem psala v předchozím příspěvku, z dvojky z chování bych neskákala radostí, ale rozhodně by to se mnou nešvihlo - dneska se dvojky dávají za kdejaké pitomosti a např. kluk - šikanovatel - dvojku z chování nedostal, protože by se nedostal kvůli tomu na gympl. Ale jiné děti dostali dvojku z chování za zapomínání. Bylo to ve stejném období. To je paradox a pro ty pubertání děti opravdu příklad hodný následování. Šikanovat můžeš jen tehdy, pokud bude žák s dobrými studijními výsledky, ale hlavně - nesmíš zapomínat. To se neodpouští.
|
|
| Slečna Marplová |
|
(18.7.2005 0:25:40)
Jeste bych chtela pripsat, pro me desny, pribeh ze zivota.
Nasi dobri znami maji dve dospele dcery a dve dcery v pubertalnim veku. Jejich dve mladsi dcery si osvojili. Jsou to deti sestry, ktera je temer slaboducha a skoro neschopna se postarat sama o sebe, natoz o sve deti. Dve starsi holky jsou skvele, prijemne mlade damy, nikdy nedelaly problemy vychovneho druhu a rodice na nich praktikovali telesne tresty typu placnuti po zadku, do urciteho veku. Mladsi dcery jsou asocialni, lzou, kradou, jsou sproste. To neni jen muj nazor, je potvrzeny vsemi, kdo s s detmi kdy prisli do styku (ucitele, babicky, psychologove). Vzdy mely vychovne problemy. Snad nemusim dodavat, ze dutky a propadnuti se deji skoro kazdy rok. Jejich matka s obema byla dlouho na materske (vychvne problemy se ocekavaly) a pravidelne se s nimi ucila. Nikdy je telesne netrestali a trvali na tom, ze toto je jiny druh deti a je potreba vysvetlovat a vychovavat jinak. Jedne je dnes 13 a starsi je 16. Obe kouri (potvrzeno uciteli), starsi je po interupci, jsou mimoradne drze. Znam ty lidi cely zivot, jejich maminka je nejlepsi kamaradka moji maminky. Zacala jsem se tem lidem vyhybat, je pro me neprijemne byt s tema holkama v jedne mistnosti. Nejsem zvedava na jejich chovani, drzosti a sprostarny. Jednu ruku mam pravou a dam ji do ohne za to, ze nikdy nebyly bity. Obe k rodicum prisly ihned po prichodu z porodnice.
Vim, genetika napacha svoje, psala jsem, ze matka je geneticky nekvalitni material a dle toho si vybrala i otce, ale uprimne rikam, ze nasekat jim zadek by mozna dnes usnadnilo hodne moc zivot dvema dobrym lidem a jim samotnym, zivot. Budou z nich nejdriv kurvy a pak pujdou do kriminalu. O tom neni pochyb. Bohuzel mi davaji za pravdu i jejich rodice, kteri je, navzdory vsemu, miluji.
|
| Xantipa | •
|
(18.7.2005 0:34:04)
slečno Marplová, jsi si naprosto jistá, že kdyby dostávaly na zadek, že by ty dvě mladší byly bezproblémové. Co když by to bylo právě naopak. Možná tam jsou jiné problémy - nevím, nejsem psycholog. Ale co když ty holčiny se chovají tak z nějakého vzdoru vůči svým biologickým rodičům, například. Proč to ta rodina neřešila už dávno návštěvou u dětského psychologa. To se přece běžně dělá a nečekám na to, až se situace vyhrotí. I v jiných rodinách se běžně stává, že s jedním dítětem problémy nejsou a druhým ano. Ale rozhodně tady neplatí přímá úměra - kdyby bylo problémové dítě více řezáno, tak by rozhodně nikdy nebylo problémové.
|
| Slečna Marplová |
|
(18.7.2005 0:45:50)
Psala jsem, ze deti jsou asocialni i dle psychologu. Ony jsou v peci psychologu skoro cele detstvi. Chovaji se asocialne. Starsi dokonce od techto lidi odesla ke sve biologicke matce (tam take otehotnela). A to vse (jeji odchod) bylo posveceno psychology.
Ano, jsem presvedcena, ze temto detem ublizilo, ze nedostaly sem tam na zadek. Ono je neco jineho vytycovat mantinely "normalnimu" diteti a neco jineho "problemovemu".
Poznamka typu, zda mi naseka na prdel sef, kdyz neco zkonim, mi prijde uplne stejna jakobych chtela vedet, zda se mi bude akceptovat hlasity plac, protoze nemuzu mit Barbinu.
|
| 10.5Libik12 |
|
(18.7.2005 0:59:04)
Chtěla bych říci, že v šestnácti není nikdo ztracenej, proboha, ani ten vrah nevím odkud, natož šestnáctiletej paňár, kterej kouří a lže, případně praktikuje sex a chodí potom na UPT.
Pokud jde o mou ponižovanou dcerušku, byla to nadsázka.
|
| Xantipa | •
|
(18.7.2005 1:15:09)
Libiku, klíííííd, to s tou nadsázkou jsme pochopily.
A co se týká toho ztraceného života. Někde jsem četla, že rodiče mohou působit na děti do 12ti let. Takže např. v šestnácti, pokud dítě dělá vyloženě blbosti, nemusí nutně znamenat, že už je všechno ztracený. Pak jde o to, co jsme do dětí navkládali od narození. Ale i to je málo. Dítě se musí "nakopnout", aby začalo myslet a domýšlet. Ale bitím to rozhodně nepůjde. Jenže v takových případech je každá rada drahá. Někdy si tím vším prostě musí projít samo, dostat od života pár facek. Jenže ty rány od rodičů stejně facky od života nenahradí, ty životní facky jsou výchovnější.
|
|
|
| Xantipa | •
|
(18.7.2005 1:08:35)
Přesto si nemyslím, že by těm holčinám pomohlo pár na zadek, vzhledem k jejím povahám by to mělo zřejmě naprosto opačný efekt.
A s tím nařezáním od šéfa jsi to pochopila špatně. Šlo mi o to, že děti přejímají ve spoustě věcí chování rodičů. Jsem přesvědčena, že obzvlášť pubertální děti facku od rodiče berou jako selhání rodičů. My jako rodiče máme své děti chránit, učit je pohybovat se ve společnosti. Jak je ochráním a co je naučím, když je zmydlím. Proč rodiče mají právo své děti bít, když v jiných případech to je trestné /např. bití mezi manželi, šéf a podřízený, sousedé, prostě ve všech ostatním případech/. Co z toho může dítěti vyplynout? Že je něco míň, že nemá žádná práva, že dospělí si s ním může dělat co chce, že se nemůže brát, že prostě musí počkat do svého osamostatnění a pak už konečně nabyde stejných práv, jako mají rodiče.
To Ti připadá normální? Co když takové bité dítě přijde na to, kde je slabina rodičů a začně si vynucovat naprosto nevybíravým způsobem to své přesně podle logiky - když mohou oni, proč ne já. Co oni zmůžou, nic.
Takhle se totiž někteří rodiče při trestání svých dětí chovají - já můžu, ty ne.
|
| Slečna Marplová |
|
(18.7.2005 11:56:26)
Xantipo, ale dite nema stejna prava jako rodic. V tom to prave je.
Cekala jsem treba konstruktivni pristup, navrh reseni a ne nesmyslne dohady, co to hypoteticky napacha na jejich dusich. Psycholog byl navstiven, s detmi se vzdy hovorilo a vysvetlovalo a ukazovalo se jim v obrazcich a je to k nicemu. Jsou zkazene a pro me skoro chodicim dukazem toho, kam vede metoda, kdyz malyho neposluchu neseknu pres ruku, kdyz ji uz po 27 strka kam nema a ja mu pred tim 26x vysvetlila, proc tam tu ruku davat nema.
|
| ZuziP | •
|
(18.7.2005 12:30:22)
Slecna Marplova... pises:
"Jsou zkazene a pro me skoro chodicim dukazem toho, kam vede metoda, kdyz malyho neposluchu neseknu pres ruku, kdyz ji uz po 27 strka kam nema a ja mu pred tim 26x vysvetlila, proc tam tu ruku davat nema."
Myslis, ze to, co v ich vychove zlyhalo, je vyhradne to, ze ich nesekali cez ruku? Nie je to prilis jednoduche videnie vychovy?
Ja si myslim, ze to vidis az prilis jednoducho a asi tazko predpokladat, kde by tie deti boli, keby dostali cez ruku nasekane. Ty si myslis, ze by skazene neboli, ja o tom vsak pochybujem. Myslim, ze chyba nastala inde.
Bohuzial, je velmi bezne, ze tak ako to pises ty, vela ludi povazuje za podstatu toho, na com zlyhava vychova, to, ze deti neboli bite.... ja si ale myslim, ze je to inac.
|
|
| ZuziP | •
|
(18.7.2005 12:34:06)
Ano, deti nemaju rovnake prava ako dospely... a ze to plati na to, ze dospeleho nikto udriet nesmie a dieta moze, ty asi povazujes za logicke a mne sa nad tym pozastavuje rozum. Je to postavene na hlavu. Proste rozmyslame inac a ja suhlasim s Xantipou...
|
| Slečna Marplová |
|
(18.7.2005 13:37:50)
Mam moznost srovnani. Dvojice dcer vyrustajici v rodine s normalni vychovou (pokud se to nekomu nelibi, navrhnete jiny termin). Tzn., do urciteho veku byly primerene trestany fyzickymi tresty, ktere v zadnem pripade nebyly toho druhu jako zelezna trubka, bic, nebo oprate. Obe jsou dospele a bez vychovnych problemu. Druha dvojice dcer, ve stejnem prostredi, u stejnych rodicu, v peci psychologu a ruznych tymu poradcu, bez uzivani fyzickych trestu. Matka se jim plne venovala venuje dodnes. A je tu dvojice mladych dam, ktere asi nebudou mit v zivote potize a dvojice nezvladnutelnych sprostych harantu, ktere se velice brzo zaradi tam kam patri, do nevestince, ci vezeni.
Zuzi, psala jsi zde, jak vychova selhala a souhlasis, ale zadny argument, ani naznak, jak to tedy resit? U techto uz je asi pozde, ale u jinych? V cem selhala vychova? Prijde vam pravdepodobne, ze by rodice vychovali dve normalni divky a dve nenormalni, protoze selhala nekde vychova?
Ja se proste domnivam, ze nektere dite na domluvu "nekapiruje", ze to potrebuje "zduraznit".
|
| ZuziP | •
|
(18.7.2005 16:04:01)
Slecno Marplova:
Myslim, ze na vyvodenie zaveru porovnanie dvoch dvojic deti nestaci.
Ozaj, navrhujem tebou definovanu "normalnu vychovu" premenovat na vychovu s fyzickymi trestami.... slovo "normalna" je zavadzajuce, ja si pod tym predstavujem nieco ine.
Ako riesi zlyhanu vychovu? Tak to si netrufam posudit... posudit to, v com zlyhala vychova, z par riadkov v internetovej diskusii, to sa neda. Na to si netrufam ani v pripadoch, kde poznam rodinu a deti... A pride mi uplne normalne, ze aj v rodine s uplne nevhodnou vychovou vyrastu normalne deti... ake by boli, keby boli vychovavane inac, to sa asi nedozvieme. A tiez sa asi nedozvieme, ake by boli tie "problematicke" dievcata, keby ich vychova bola "ina"....
Ano, je vela deti, ktore na "domluvu" nereaguju.... ono vsetko so vsetkym suvisi... zavisi od toho, aka je ta "domluva", aka bola predchadzajuca vychova, ako to dieta vnima svojho rodica, ci ma chut ho respektovat alebo nie (dam priklad: pamatate si zo skoly, ze boli ucitelia, ktorych sme posluchali preto, ze sme sa ich bali, boli taki, ktorym sme mohli vyliezt aj na chrbat a potom boli taki, ktorych sme respektovali, hoci sme sa ich nemuseli bat a ktori nas respektovali? Mali autoritu, nasu doveru a nasu chut spolupracovat bez toho, ze by sa nam vyhrazali alebo ze by nas trestali.... tieto typy ucitelov respektovali dokonca aj najvacsi grazli v triede. Aj ked ich bolo dost malo. Je to podobne aj u rodicov. Byt tym tretim typom je idealne, ale je to najtazsie dosiahnutelne...)... proste je to zlozite a mas pravdu, ze niektore deti potrebuju "zdoraznit". Len ja si pod tym zdoraznenim nepredstavujem facku... Konkretne riesenia na internetovej diskusii tazko cakat, deti nemaju navod a aj keby ich mali, musel by byt ku kazdemu dietatu iny... Kazde dieta je specificke, ale podla mna facky su ponizujuce a nepatria do vychovy. Je vela dalsich moznosti, mnohokrat sa tazsie hladaju, mnohokrat ich ucinok potrebuje cas. Ale podla mna stoji za to. Hlavne s nimi deti nelameme a nesposobujeme im bolest.
|
| Slečna Marplová |
|
(18.7.2005 16:29:15)
Ano, je tezke posuzovat selhani vychovy na zaklade par faktu na netu. Souhlasim.
a k poznamce: Je vela dalsich moznosti, mnohokrat sa tazsie hladaju, mnohokrat ich ucinok potrebuje cas. Ale podla mna stoji za to
... ja stale cekam, ze zde nekdo uvede vhodnou alternativu za tech povestnych par facek, nasekani na zadek a porad nic. Jen zamlzene a nejasne predstavy. Odstrcena ruka lze aplikovat ve trech letech, ale tezko v puberte.
Ale diky za vase nazory. Ahoj
|
| ZuziP | •
|
(18.7.2005 16:35:00)
Tak par prikladov mozes najst napriklad tu:
http://www.babetko.sk/user/view_page.php?page_id=131176
|
|
| ZuziP | •
|
(18.7.2005 16:36:21)
Este cosi: reakcie pubertaka mozu zavisiet aj na tom, ci si mu v troch rokoch ruku odstrcila, alebo si ho nevsimala, ci pripadne mu narezala...
Ako na pubertaka? To sa podla mna treba najprv pytat: ako na batola... Tam to vsetko zacina.
|
|
| Aja+4 |
|
(18.7.2005 17:33:50)
Slečno Marplová,
Já to tu ale všechno psala.
Ta výchova začíná od malička. Nebyli na mě drzí jako malí - když něco chtěli, hezky si o to museli říct + to nějaké slušné slovíčko /vlastně to dělají uměrně věku dodnes/. No a s tím vyrostli - nějak to s nimi jde dál. Jasně, že nejsou slušňáci se spisovnou mluvou...ale k jsou vedený k tomu, aby rozlišovali s kým a jak mluví. Ale to není jen o mluvení...ale i chování. Ale platí podobný postup. Prostě včasná výchova.
A pokud jde o nějaké průšvihy ve škole /nedávno jsme řešili/, tak mě zajímá vše kolem - co ,jak, proč to udělal, jestli si uvědomil, co udělal...Dostal takový kapky, že myslím předčily výprask aspon 3krát. Musel do školy, napravit co udělal, omluvit se všem komu tím způsobil nějaké problémy. Občas padne kapesné na nějaké škody...atd. Prostě si trochu vyžrat následky. Ale to už jsem tu myslím psala.
Když vidím některý pubertáky jak mluví s rodiči - fakt si taky řeknu, že je to na facky... Jasně že si to zkusili i moji /ta puberta, hormony...dělá divy/ - ale prostě z toho vůbec nic neměli - vůbec se jim to nevyplatilo. Navíc si včas vzpomněli /ten základ tam musí v těch hlavičkách bejt/. Nebo jsem jim připomněla, že takhle teda ne, takhle jim "pšenka nepokvete"
No tak asi tak...Ona se to tady v diskuzi trochu větví, tak nevím, na co reagovat dřív. Mě například ve výchově pubertáků pomáhá nadhled - nedat najevo, že mě vytočili - /toto umí dobře manžel - prot závažnější věci řeší on/
Obecně vzato děti v pubertě prostě provokují - a rády. Když jsou malí zkouší, co si můžou dovolit... Když jsou v pubertě, tak rádi provokují. Je na nás, jak s jejich provokacemi naložíme. Hlavně před tím nesmíme zavírat oči a rezignovat a neřešit to.
|
| Aja+4 |
|
(18.7.2005 17:37:44)
Jasně že si to zkusili i moji - tím jsem myslela samozřejmě tu drzou mluvu... - jen na vysvětlenou.
|
|
| Slečna Marplová |
|
(18.7.2005 19:09:20)
Ajo, v tomto se shodneme a musim rici, ze mi tvoje vychova pripomina vychovne metody me matinky :-). Asi nikdy nezapomenu na den, kdyz jsem si sama obarvila vlasy (na cerno cerno, mam modre oci a velmi svetlou plet, vypadala jsem ve svych 16ti letech jako "zdrava tricitka" a mimoradne mi to nesluselo) a moje matka ani nehla brvou. Jen suse poznamenala, ze ji dost udivuje muj vkus ... :-). Ale stale si myslim, ze se tu bavime o detech bezproblemovych, nevzpurnych. Detech, co reaguji na domluvu a respektuji prikazy. Asi je v tom ten zaklad a s tim souhlasim, ale ja takova byla od utleho detstvi a jsou deti, kterym naturel rika reagovat jinak.
Vratim se jeste jednou k Jitce. Je mozne (co mozne, jiste!), ze zpusobu k trestu za tento prohresek je spousta, ale proste se jeji mame nedivim. Ona si jednoduse dovolila moc. Drzost je hrozna a je to "plivanec do tvare" (uz pisu skoro jako basnik) matce a chapu, ze se matka uchylila k tomuto trestu. Ponizuje kazdy trest. Je ponizujici, kdyz clovek jde do vezeni, na nucene prace, je ponizujici se jit omluvit. A ona ponizila matku. To si nesmi dovolit a ja souhlasim s vypraskem varechou v tomto pripade.
Tak jo, jsem celkem spokojena, ze az se jednou budu "prohresovat" na vlastnim, tak to snad nebude tyranska vychova silene matky.
|
| Aja+4 |
|
(18.7.2005 23:26:34)
Slečno Marplová,
Reakce Tvojí mamky - na Tvoje obarvené vlasy se mi líbí... A byla bys raději, kdyby Tě seřvala a poslala to smejt? /teda ono by to asi ani smejt nešlo,že?/...Takové reakce hodně učí samostatnosti a vlastní zodpovědnosti a stačí jedna věta :-)) A pamatuješ si to,ale asi z toho žádné trauma nemáš. Ne?
No abych pravdu řekla - taky někdy užívám v reakcích na děti /na ty větší/ ironii a moment překvapení. Např. - Udivuje mě, že jsi schopnej takhle reagovat. A mnoho dalších...
|
|
| Xantipa | •
|
(19.7.2005 9:35:45)
Slečno Marplová, píšeš, že jakýkoli trest je ponižující a že za ponižující považuješ i omluvení se. To já s Tebou nesouhlasím. Omluvit se za něco rozhodně není ponižující ani pro mě, jako matku, ani pro mé děti. Není pro mě ponižující se např. omluvit mému dítěti, pokud jsem udělala chybu. Nemyslím si, že by mě to nějak degradovalo, spíš naopak. A proč by měla pro dítě být ponižující omluva. Tím, že se mi dítě omluví, dává najevo, že chápe své pochybení a na tom pak můžeme stavět. Slečna Jitka podvedla svou matku a její matka ji seřezala - nezvládla tento problém. Tady by měla být omluva oboustranná. Slečna Jitka by se měla matce omluvit za svou lež a vysvětlit důvody a její matka se měla Jitce omluvit za ten ponižující trest a po tom všem si o tom měly promluvit - společně.
|
| Aja+4 |
|
(19.7.2005 9:55:21)
Než jsem se sem dneska dostala, Xantipa mě předběhla - chtěla jsem napsat totéž - omluva podle mě není ponižující - ani bych ji nenazvala trestem. Já se taky omluvím dítěti, když přestřelím, nebo vyjedu na něj v afektu a nijak mě to nedegraduje - nesráží moji autoritu.
A k tomu rádoby "moudru" o strachu - No sama jsi čekala Dano, že budou reakce. Já si myslím, že rodič prostě má dělat vše proto, aby dítě respekt mělo - svou výchovou. Strach není dobrý - taky bych se bála dospělého dítětě, které jednou vyroste a strach ztratí. Ovšem , myslím si že tu mluvíme o dlouhodobém stálém strachu. Jinak ty malé strachy prožíváme všichni /i v dětství jsme prožívali, i když jsme měli rodiče řekněme mírné/ - jsou to spíš obavy...Můj syn má taky obavy, když přijde s poznámkou. A ty obavy na škodu podle mě nejsou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lenka, syn 17 | •
|
(18.7.2005 0:27:00)
Libik - to mě syn 17 let, když se zdrží, nebo chce se někde zdržet píše SMS, takže já si naštěstí nemusím zaponižovat... dohodnem se.
Mluvíme tu i o fackách? Tak ta občas přilítla i v jeho 15 letech, ale tady se spíš řešilo dostat na zadek vařečkou - a to už v tomto věku ponižující je.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Alicee |
|
(17.7.2005 22:38:10)
Slečno Marplová, můžu jenom teoretizovat, protože dítě mám zatím prťavé...ale myslím si, že v když lidi (včetně dospívajích dětiček) začnou z ničeho nic reagovat nějak extrémně, nikdy to není bez příčiny.
Proto bych se jako rodič zkusila zjistit co za tím vězí...a pak řešit příčinu, raději než důsledek. A snažila bych se zhluboka nadechnout a trochu se vžít do myšlení dospívajího, s kterým mlátí všechny myslitelné hormony...a být nad věcí. Protože to, co se dospělým může zdát jako snadno vyřešitelná prkotina, může pro dítě být neuvěřitelně komplikovaná záležitost.
Kdo ví...možná až mě něco takového potká, budu mluvit jinak...:))) Ale předsevzetí si můžu idealizovat.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Aja+4 |
|
(17.7.2005 0:20:03)
...v případě mladé slečny mi spíš bylo divné to, že mamka nevěděla o jejím nevhodném chování dřív, než to přinesla dcera domů na vysvědčení. Kdyby nebylo vysvědčení, tak se ani nedozví, že se něco děje.
|
|
| Xantipa | •
|
(17.7.2005 21:56:24)
nechápu, proč se divíte, že slečna Jitka ventiluje svůj problém na netu - nářez vařečkou. Čemu se proboha divíte? Vždyť je jí 15 let. Čekáte snad, že minimálně do osmnácti let bude "držet hubu a krok"? Vy snad se svými dětmi /v případě slečny Marplové s rodiči/ nemluvíte, nediskutujete a jen rozkazujete? Ano, nevíme vlastně, proč dostala tu dvojku z chování. Ale přesto. Když to rodiče překvapilo, tak zřejmě žádné problémy s Jitkou neměli. Takže teď všechny problémy vyřešili vejřezem? No, tomu teda říkám řešení. Nikdo tady přece nepsal, že je potřeba ji pochválit, či odměnit. Jistě-že si zaslouží trest. Ale takový? Kami sama napsala, že vejřez vařečkou není ani velká bolest, jako spíš ponížení. Myslíte si, že bolest není stejná jako ponížení? Takovým způsobem ponížit své dítě mi připadá hrozné. Jako rodič bych se pak styděla a hanbou propadla.
Já se snažím vychovávat své děti bez bití a ponižování. Jak psala tuším Ájá s 4mi dětmi - nebít neznamená nechat děti růst jak dříví v lese. Musejí mít vytyčené mantinely. Vím, že u menších dětí je to jednodušší a takové patnáctileté děti už zkoušejí tyto mantinely překračovat - schválně, jestli to projde a kam až mohou zajít. V jejich věku to dělal kdekdo. Ale i takové překročení těch nepsaných hranic nevyřeší výprask. Někdo tady psal, že nebité dítě může svůj problém chtít řešit s tátovou zbraní. Seřezat dítě mi přijde stejné, ale v mírnějším provedení. Někomu to přijde ujeté a přehnané, ale je to tak. V obou případech se místo argumentů používá síla - jenže v případě rodičů se tváříme, že to je oprávněné a pro dobro trestaného dítěte. Copak dítě, které vůči ostatním řeší vše násilím si také nemůže myslet, že to je správné a pro jeho dobro - řeší přece problém tímto způsobem, protože jiný způsob neumí najít.
Říkáme, že jsme dospělí. Dospělí mají být na vyšší rozumové úrovni než patnáctileté děti. Tak se tak chovejme. Vždyť slečna Jitka se doma také nevyskytla ze dne na den, tak by rodiče měli být alespoň částečně připraveni na problémy, které s jejím věkem přijdou. Občas si stačí vzpomenou na sebe ve věku svých dětí.
|
| Slečna Marplová |
|
(18.7.2005 0:01:56)
Xantipo,
ja se nedivim, ze patnactileta holka chodi na internet a diskutuje. A je jen dobre, ze diskutuje o ozehavem a pro ni dulezitem tematu. Skoro jakoby ten narez nechal ten dopad, ktery mel, ze? Donutilo ji to premyslet a ptat se Jen jsem vyjadrila svuj nesouhlas s tim, ze tu nektere matky podkopaly autoritu jeji matky.
Uprimne si myslim, ze plesknout pres zadek nebo ruku mrnave decko neni mnohokrat na skodu veci. Ja si obe situace kdy jsem na prdel dostala sama dodnes pamatuji a kdyz se zamyslim, co mela maminka tehdy udelat jineho, tak me nic nenapada. Domluva anebo zakazana TV mi dnes prijde smesne malo. A na nejake dohody tehdy nebyl prostor. K diskuzi je treba dvou. S maminkou dodneska mluvim a diskutuji. Jen si neumim predstavit, ze bych v sobe kdy nasla tolik drzosti, ze bych zatloukla dutku a jeste premyslela o neprimerenosti trestu. Vzdy, kdyz jsem mela pocit, ze se na me pacha bezpravi, tak jsem to rodicum rekla a pak se to resilo. Take jsem mela ucitelku, ktere jsem nebyla sympaticka a z toho pramenilo hodne sramu na me detske dusi. Nikdy jsem se nebala rici, ze si myslim, ze poznamka (dutku jsem nikdy nemela) nebyla spravna a s rodici jsme to resili rozhodne jinak, nez bitim, ale verim tomu ze kdybych si dovolila toto, tak by nasledoval trest. A velky. Tezko dnes hadat, jaky by byl pred patnacti lety.
Kdyz kolikrat vidim na ulici matku s ditetem, co zakopne a spadne a jeste dostane od maminky na zadek, tak bych mamince na zadek dala sama, ale kdyz ma druhe strane vidim ty rodice s "liberalni" vychovou, kdy decko jeci na cely supermarket, kope nozkama a tluce kolem sebe, oni s ditetem hovori a vysvetluji, tak bych si jejich nevychovance vypujcila a vysvetlila mu to po svem.
|
| Xantipa | •
|
(18.7.2005 0:11:51)
No, já právě nevím, jestli to mělo ten správný efekt. Určitě o tom přemýšlí, jenže nevíme, k jakému závěru dojde. Je pravda, že k diskuzi je potřeba více než jednoho. Jitka možná chtěla diskutovat, ale jaksi neměla s kým. U dcery na škole jsou třeba dvojky z chování za x omluvených hodin. Do těch se počítá i tělocvik, protože pokud nemůže cvičit, hodina je zapsána jako omluvená. Kdyby z těchto hodin na poslední chvíli nevyloučili ten tělocvik, tak dvojku z chování má dcera taky. Co myslíš, že bych udělala. Mám se z toho snad posadit na zadek? Já si pamatuji, že u nás na SŠ byla dvojka z chování za objevený tahák. Takovéto blbosti. K čemu tam vlastně ta známka z chování je? Když se nad tím zamyslím, postrádám smysl této známky.
|
| Slečna Marplová |
|
(18.7.2005 0:28:28)
za drzost nepovazuji to, ze mela 2 z chovani. Vsude je to jine a nevime za co, ale to, jak se psalo, ze lhala a zatloukala takhle dulezitou vec (zejmena pred nastupem na SS) a nakonec se to provalilo, protoze (do prd.le prace, koho by to napadlo) mama potkala tridni ...
|
| Xantipa | •
|
(18.7.2005 0:38:26)
ale i lež se řeší jinak. Ruku na srdce - kdo v dospělosti nikdy nezalhal, ať už z jakéhokoli důvodu. Měla bych si snad za to nechat nařezat? Už vidím, jak zalžeš např. šéfovi, on na to přijde, nařeže TI a Ty mu ještě poděkuješ.
A nebo podobně aplikovat do manželství. V tu ráno bychom tady měli týrání.
|
|
|
|
|
|
|
| Aja+4 |
|
(17.7.2005 0:31:34)
Myslím si, že když se něco děje z 85% /v tomto případě je to procento dětí, které jsou doma biti/, neznamená to ještě, že je to v pořádku.
Ba - naopak - je to alarmující. A sami můžeme tedy vidět, že bití moc velký efekt nemá. Jsou prý dneska ty děti nevychované a přesto bití je u nás často používaný trest. Takže mi to moc nesedí - nějak mi to nedává smysl. Pokud by tresty tělesné měli takový efekt, musely by ty naše děti být skoro vzorné - když 85% dětí je takto vychováváno... Lotroviny provádějí děti jak bité, tak nebité...a provádět budou.
Jen mé názory, pohledy na problematiku - nikomu nic nevnucuji - jen diskutuji.
|
|
| Lucka | •
|
(4.1.2006 10:36:49)
Jmenuji se Lucka a je mi 10 let Mam novou maminku ta mě někdy tresta vařečkou třeba minule sem zapřela pětku a poznámku a to hodně nesmim tak vytahla vařejku ohla mě přes koleno stahla mě kalhoty pak punčochače a dostala tou vařejkou uplně na holou pěkně to bolelo a štipalo pak sem měla na zatku jelita.Já vim že sem si to zasloužila a maminku mam dost rada ale dost to bolí.
Lucka
|
| Rolland | •
|
(4.1.2006 13:56:59)
Ahoj Lucka,
myslím, že by si sa za to nemala trápiť. Sama si napísala, ze si si to zaslúžila. Len sa snaž, aby si už nič podobného nevyviedla. Ak sa máte s tvojou maminkou radi, tak je všetko v poriadku.
A vidíš, že maminke nie si ľahostajná, len nevie ako ťa ináč priviesť k lepšiemu. Vieš koľko takých nakladačiek som v tvojom veku musel dostať ja :-)
|
|
| Bohumil | •
|
(4.1.2006 14:44:08)
No když uděláš takhle špatnou věc, jako jsi zatajila pětku a poznámku nebo cokoliv jinýho špatnýho, co se prostě nesmí, tak si za to holt musíš vytrpět následky, jako je třeba ten výprask vařečkou. Je dobře, že víš, že sis to zasloužila, proto se příště snaž, aby se to neopakovalo. Tvá matka tě jistě má ráda a záleží jí na tobě.
|
|
| ZuziP | 
|
(4.1.2006 15:03:17)
Lucko, vlastne neviem, co od nas cakas. Nas nazor na to, co ti nova maminka robi? Ak ano, mudrejsia z toho nebudes, pretoze niektori s tym budu suhlasit (Bohumil, Roland), ini nie (napriklad ja). Neviem ale, co si z takejto informacie odnesies.
Ja si myslim, ze deti sa da VZDY vychovavat inac ako vypraskom, len dospeli casto nevedia (a casto ani nechcu) hladat ine riesenia. Mnohokrat rodicia biju deti, hoci ich maju radi, alebo prave preto, myslia si totiz, ze takto ich lepsie vychovaju. Ako vidis, niekto to obhajuje. A ja to zatracujem a neuznavam.
|
| Bohumil | •
|
(4.1.2006 16:08:37)
No tak každý na to má jiný názor. Někteří takové tělesné tresty neuznávají, některým se přímo hnusí, někdo si zas myslí, že někdy v nějakých situacích prostě pouhá rozmluva nepomůže a musí se přistoupit k takové bolestné věci, jako je výprask (jako třeba já) a někdo prostě si zase myslí, že je výprask tak přirozená věc, že prostě jiné řešení neni.
Podle mého výprask může někdy na děti mít dobrý vliv, aspoň si příště rozmyslí, jestli to udělat nebo ne. Ovšem je jasné, že takový výprask by měl být za nějaké opravdu špatné věci, za něco špatného, co dítě provedlo (jako to zatajování špatných známek a poznámek, o čem tu mluvila Lucka) a hlavně by tak rodič neměl trestat dítě jenom proto, že je jenom naštvaný a chce si to na někom vylít.
A hlavně, pokud to to dítě bere a má rodiče rádo a ví, že si to zasloužilo, tak to tedy není špatný způsob trestu. Jsou sice i jiné tresty a výprask je jedním ze způsobu trestání a někdy prostě je výprask dobrým trestem.
Ale každé dítě je jiné a na každé platí něco jiného, ale jak už jsem říkal, výprask někdy není špatný způsob trestání.
|
| ZuziP |
|
(4.1.2006 16:30:35)
Toto su tazke debaty, lebo kazdy normalny rodic vychovava s laskou a ten svoj sposob vychovy tym padom vzdy obhajuje proti kritike. Je velmi tazke argumentovat, clovek si moze pripady z okolia kludne aj vymysliet.
Lucka z toho moze mat dobry gulas, ale podla mna vyprask NIKDY nie je vhodny a VZDY je nespravny. Patrim k tym, ktori neuznavaju tresty ako take a tym padom ziadny telesny trest. Som extremista z druhej strany a som na tychto strankach so svojim nazorom znama a casto aj kvoli nemu (a hlavne mojemu hlasnemu presadzovaniu ho) kritizovana :-)). A tu je nazor jedneho z uznavanych slovenskych psychologov Dr. Stura na tresty, z ktorym ja do bodky suhlasim:
"preco su trestane, bite a kritizovane deti horsie, ako tie demokraticky vedene? tresty znizuju ich ludske sebavedomie, kazia ich nazor na seba, vsugeruvavaju im, ze su zle a ony sa tejto predstave prisposobuju. mozno povedat, ze vychova je schopnost presvedcit dieta, ze je dobre. casto si ani neuvedomujeme, ako nespravodlivo trestame, nechapajuc pravu podstatu detskeho spravania. dieta nas hneva, ked sa nudi, ked napodobnuje (nase) nevhodne spravanie, ale aj ked chce ziskat pozornost, mnohe deti akoby vraveli, radsej ma bite a nadavajte mi, len si ma vsimnite!
a je vobec mozne vychovavat bez trestov? nie je to obcasne suchnutie po detskom zadocku alebo zakaz sladkeho ci oblubenej cinnosti potrebny? za nevhodnym spravanim dietata stoji najcastejsie zlyhanie dospeleho, ktory nevedel naplnit zakladne potreby ludskeho mladata: pozornost, porozumenie, ocenenie.
...zbytocne kricime v afektivnom rozruseni, dieta vyciti, ze nan nemame a zacne s nami manipulovat. nemame moznost ho k nicomu donutit, iba ziskat jeho spolupracu. ako? laskou a prikladom.
deti mame pre radost zo zivota, problemy su s nami dospelymi "
|
| ZuziP |
|
(4.1.2006 16:36:23)
A aby som sa vratila k Lucke. Dat dietatu varechou na holy zadok, pretoze zatajilo znamky? Ja osobne by som v prvom rade hladala dovod, preco tak urobila a spolu by sme hladali sposob, ako by to bolo lepsie urobit nabuduce. Ten dovod, preco znamky zatajila, tam urcite je. Mozno len nevedela najst iny sposob riesenia.
|
| Lucka | •
|
(2.3.2006 9:47:42)
Paní,
ráda by sem si s Vámi o tom popovídala protože se mi zdáte nejhodnější.Na Váš e-mail mi nejde napsát tak se mi ozvěte Vy.
Lucka
|
| MAMA V NORSKU | •
|
(13.3.2006 21:08:59)
Podivej se na internett na www.fod.cz
Biti opaskem nebo jakymkoliv jinym predmetem , pesti, odepirani stravy apod. je tyrani sverene osoby. A jsou za to tresty.Na techto strankach najdes co potrebujes. Ja jsem Ceska a bydlim v Norsku. Tady je deti zakazano deti bit zakonem a pevne verim, ze uz i v Cesku se tento stredovek zakaze.
|
| Xantipa. | 
|
(14.3.2006 17:38:52)
sama píšeš, jaké to pro Tebe bylo - myslím bití vařečkou či páskem.
Promiň, ale uvažuješ špatně. Ptáš se, jak budeš trestat svou dvouletou dceru. Pochopila jsem, že myslíš fyzicky trestat.
Zkus si spíš říct - bylo to odporné, kruté a ponižující,sama jsem to zažila, a proto své dceři nikdy nepřipravím takovýto zážitek. Jsou i jiné formy výchovy, než fyzické tresty.
|
| Renata | •
|
(14.3.2006 19:58:31)
Já pochopitelně nevím, co bude za 5 nebo 10 let. Je ovšem pravda, že v současné době, když bych měla potrestat starší dítě, tak bych asi sáhla po té vařečce. Pod trestem si prostě automaticky představím výprask, protože tak to u nás vždycky bylo. Ale určitě bych netrestala nějak moc přísně a moc často a nikdy bych nepoužila řemen.
|
| Xantipa. |
|
(14.3.2006 21:27:09)
To je to, čeho se Tvoji rodiče na Tobě provinili nejvíc. Teď, kdy sama máš děti. Uvědomuješ si, jaké to bylo. Jenže výprask vařečkou považuješ za naprosto normální. Tenkrát to pro Tebe bylo přijatelné, rozhodně přijatelnější, než výprask páskem.
Ale zamysli se a pochop. Výprask jakýkoli je týrání. A bít dítě vařečkou /třeba podle Tebe jen málo/, je absolutně nepřijatelné. Možná bys to měla začít řešit. Aby Tvá dcera za pár let nepsala - nejvíc mě bila moje máma vařečkou, bylo to hrozné a ponižující. Chceš tohle potom číst?!!!!!!
|
| Renata | •
|
(18.3.2006 22:15:54)
Je pravda, ža výprask rukou nebo vařečkou považuji za vcelku přijatelný trest, alespoň z mého současného pohledu rodiče. Já jsem také nepsala, že bych někdy rodičům vyčítala, že mě takto trestali. Sama nejlépe vím, jaká jsem byla a že jsem si každé potrestání zasloužila. Jediné, co bych jim vyčetla, že někdy byl trest nepřiměřeně tvrdý. Třeba moje kamarádka dostala za stejné provinění pár pohlavků a mě čekalo velké bití vařečkou, tak to mě tenkrát hodně štvalo.
|
| Petr | •
|
(27.3.2006 13:21:28)
Dostat na holou je ponižující v jakémkoliv věku, zvlášť, když jsou u toho další děti, které přihlížejí. Vím o čem mluvím. Doma jsem dostával vařečkou od rodičů, ale jednou jsem dostal u sousedů před celou jejich rodinou na holou vařečkou. Dodnes se z toho nemůžu vzpamatovat.
|
|
|
|
| MAMA V NORSKU | •
|
(14.3.2006 23:53:14)
Prosim vas, muze mi nekdo vysvetlit, proc kdyz bije muz svoji zenu, tak je to spatne a trestne, protoze ona je slabsi a nikdo nema pravo nekoho bit. Ale kdyz nekdo bije bezbranne dite, ktere je jeste o hodne slabejsi nez ta zena, tak je to ok pod zasterkou "vychovy" ? Ja nechapu, ze nekdo muze rict, ale nektere deti si to zaslouzi nebo na ne nic jineho neplati, ja jsem take byl bit a neudelalo to na me zadne skody apod. Vzdyt prave to uz je ten problem, ze ten kdo byl bit ani neuzna, ze to bylo spatne a dal v tom pokracuje. Takze ta skoda tu je. Ve Skandinavii je deti zakazano fyzicky trestat, co by jste delala Vy, Renato? Po cem by jste sahla? Chteji rodice aby byla disciplina a aby se deti rodicu bali? Nebo vladne respekt. Ja bych se mym detem nemohla podivat do oci, kdybych je uhodila. Stydela bych se navzdy a odsoudili by me i ostatni. Byla bych zesmesnena.Navic je to trestne. Kdyz se biti zakaze uplne, nedochazi pak k takovym definicnim otazkam, co je primereny vyprask a co ne. To si totiz kazdy rodic muze rozhodnout sam. Takove trochu vareckou, nebo jen tak trochu paskem, to se neda zmerit, kolik je malo a kdy uz se to prehnalo. Prosim vas, muze mi nekdo napsat, jak se na fyzicke trestani divaji dnesni cesti rodice? Vam by se nelibilo, aby ceske deti take mely stejnou ochranu jako skandinavske? Upozornuji, ze to, ze se deti nebiji, neznamena, ze se nevychovavaji. Take resime jak dlouho televize, pocitac, ukoly, domaci prace apod. Uplne stejne veci, jako v Cesku, ale nesmime pouzit fyzicke nasili.
|
| Xantipa. |
|
(15.3.2006 0:16:03)
Mamo z Norska, ptáš se na věci, které víš - když jsi na této diskuzi. Pokud rodič bije dítě, nikdo se nepozastaví - zlobilo, tak si to přece zaslouží. A pokud mají rodiče s dítětem problémy, kolikrát dostanou "dobrou" radu, že dítě zřejmě málo bili, protože je přece známé přísloví - škoda rány, která padne vedle.
Nemohu mluvit za všechny české rodiče, mluvím jen za sebe. Když jsem řekla, že moje děti se neplácají, neboť ani já je neplácám, z okolí jsem si pouze vysloužila posměšek, že fyz. postrestat dítě vlastně není nic špatného, že to je jen v jeho prospěch. Špatně se zachová jen ten, kdo dítě fyzicky nepotrestá. Dítě je podle nich tak vykutálené, že poslechne jen pod hrozbou výprasku.
Musím říci, že bohužel i já jsem patřila mezi ty rodiče, kteří dítě plácnou - říkala jsem si, že je to symbolické, jen tak rukou, nikdy bych nepoužila vařečku či pásek. Jenže pak mě kdosi přesvědčil, že je jedno, jakou silou se plácne, jestli hodně nebo málo - je to bití. Myslela jsem si tenkrát, že to třeba nezvládnu a občas mi ujede ruka, ale musím říci, že je to čistě otázka přesvědčení. Pokud jsem přesvědčena, že plácání je špatné, není možné dítě plácnout, prostě to nejde, protože já vím, že to je špatné.
Taky už vím, že fyz. trest není výchova.
Třeba někdo časem dokáže do parlamentu prosadit zákon o tom, že je vlastně jedno, koho kdo bije. U nás v Česku je asi ten problém, že dítěti se nevěří, už dopředu se jaksi předpokládá, že lže a vymýšlí si. A pokud by veřejně dítě vystoupilo, ukázalo modřiny a řeklo - to mě zbil můj táta či máma, tak se ho nikdo nezastane, někdo odvrátí hlavu a někdo ho dokonce za toto oznámení odsoudí, protože tohle se svým drahým rodičům přece nedělá, ani to určitě udělali jen proto, že dítě zlobilo.
Změna přijde, ale obávám se, že to ještě nějakou dobu bude trvat.
|
| aneka | •
|
(19.3.2006 19:01:41)
Xantipo-jsem také jedna z těch nemožných matek, co své dítě bije. Ano, považuji přiměřený fyzický trest za dobrou metodu.Není to moje záliba, ani se tím nekukájím za zhrené dětství, Mé dětství bylo fantastiské, ale také jsem, bylo-li to nezbytné, jednu lapla.Zkrátka dá se stokrát opakovat, vysvětlovat, hledat kličky, ale někdy jedna přes zadek nečekaně je daleko učinnější, tedy u nás. Dceru miluji a i proto to dělám. Pokud nepomůže stokrát říci, že přes cestu bez ruky mamince se nechodí, pokud nejsem sto najít metodu, tak pro její vlastní bezpečí jí jednu dám. Myslím, že i rychlý a nečekaný pohlavek ve škole byl kdysi daleko efektnější, než věčné dnešní diskuse. Zkrátka u nás je trestné násilí i proti dětem, je to týrání jako každé jiné, ale doufám, že nikdy nedojde k tomu, že budem jako na západě se bát, plácnout dítě, aby mne soused neudal. Vím o čem mluvím, znám to moc dobře. A pak ta děťátka s podivnou výchovou, to je také dílo. Myslím, že volnost a diskuse je fajn, snažím se dceři také dávat prostor k vyjádření jejího názoru a k rozpuku osobnosti, ale ani zvířata nenechají svá mláďata si kálet na hlavu a to nemají ani zdaleka takovou inteligenci jako my, tak proč bych měla nechat své dítě, ať roste jako prut. Myslím, že je dobře, že u nás podobný zákon není a jen doufám, že nebude. Každý má právo volby a pokud chci být liberál, prosím, pokud jsem zastáncem jiného, tak proč ne. Na týrání, jak jsem psala, zákon máme, to není problém, problém je nevšímavost okolí a zato, že nikdo není schopen racionálně uvážit situaci,já nemohu. V Německu udají i za facku a nechtěla bych, aby to bylo tady také, zase na druhou stranu se pomíjí opravdové týrání. Mně už docela vytáčí fakt, že na linku bezbečí volají děti jen kvůli pohlavku. Prostě se vše moc přehání.....
|
| Boďka | 
|
(19.3.2006 20:57:46)
Aneko, ak môžem reagovať na tvoj príspevok, hoci si ho smerovala Xantipe.
Nemožnou matkou ťa tu nikto nenazval, to si povedala iba ty.
Nie sú "nemožní" rodičia a tí "správni" rodičia. Sú iba rodičia, ktorí používajú určité výchovné metódy a tí, ktorí používajú iné. Niekto si myslí, že je správne dať občas nejakú "výchovnú" na zadok či niekde inde, niekto si myslí, že sa dá zaobísť bez toho. Každý z nich je presvedčený o správnosti tých svojich metód a občas sa zo svojimi názormi podelí s ostatnými.
Je na zvážení každého, či o argumentoch toho druhého porozmýšla a poprípade zmení svoj pôvodný názor, alebo sa bude držať toho svojho. To, že niekto má iný názor, neznamená automaticky, že iným rodičom pohŕda, či myslí si o ňom niečo zlé.
|
| aneka | •
|
(19.3.2006 21:07:23)
Boďka- tou nemožnou matkou jsem se nazvala úmyslně, neboť jsem tím chtěla jakoby se ztotožnit s podobnými, jinak nic v tom není.Jen slovní obrat.
V tom zbytku samozřejmě souhlasím:-)
|
|
|
|
|
| ZuziP |
|
(15.3.2006 8:13:44)
Mamo v Norsku,
ak budes vediet odpoved, daj vediet aj mne.
Xantipa to napisala za mna. Presla som rovnakym procesom ako ona, stretavam sa s rovnakymi reakciami ako ona. Aj tu, na rodine, som si uz o sebe kvoli nazoru na tresty precitala svoje.
Preco ludia nevidia, ze udriet manzelku a udriet dieta je to iste? Su v tom roky prezite v prostredi, kde im takuto pokrutenu pravdu kazdy vtlkal (niekedy doslova) do hlavy.. A mnohi ani NECHCU vidiet, ze to je zle a nespravne.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Bohumil | •
|
(4.1.2006 16:46:40)
Tak máš pravdu, rodiče by měli děti vychovávat s láskou, to ano. Ale s tím trestáním, nechat dítě úplně volné a ať dlěá, co chce, to taky neni zrovna ideální, i když některé děti nepotřebuji tresty a chovají se dobře, některé prostě udělají něco opravdu špatného a musí si za to odnést následky.
|
|
| Bohumil | •
|
(4.1.2006 20:24:07)
Tresty mají vliv na sebevědomí dětí jo? Zvláštní, ale když to říká pan doktor, tak na tom asi něco bude. Výchova bez trestů? No pokud je dítě hodné, nelže, nezlobí a nedělá žádné špatné věci, tak tresty opravdu nejsou potřebné, ale když něco provede a pak nenásleduje trest, tak si mohou zase myslet, že můžou všechno, tomu zase já říkám rozmazlování, že mají děti prostě to, co chtějí a dělají si co chtějí. Děti by měly vědět, že v životě jsou různá pravidal a ta se musí dodržovat a když je nedodrží, následuje trest. Kdyby nenásledoval, to co? No dítě si pak bude myslet, že to příště může udělat a nějaké domlouvání nemá někdy skoro žádný vliv, pokud to není dítě takové, které samo pochopí, že to prostě nemá dělat.
ALe jak už se několikrát řeklo, každé dítě je jiné a na každé platí něco jiného. Stejěn tak je jiný každý rodič.
|
| ZuziP |
|
(5.1.2006 8:57:09)
Bohumil, vychova bez trestov neznamena nechat dieta robit to, co sa mu zachce. Hranice sa daju urcovat a dieta usmernovat aj inym sposobom.
Bohumil, ak dieta nie je dobre a poslusne, treba hladat pricinu. A o tom presne ten pan psycholog pise, co si myslim aj ja. Pricinu najst a odstranit. Na 99 percent je ta pricina v dospelych, ktore dieta obklopuju, najcastejsie v rodicoch. Opakujem, toto ale neznamena, ze dieta si robi co chce. Nerobi a nejde o rozmazlovanie. Ak dieta nieco vyvedie, zlizne si nasledky.. ak rozbije tanier, uprace to po sebe, ak si nedbalostou zaspini alebo roztrha saty, pomoze pri prani alebo zasivani. Vychova, ktoru ten pan presadzuje, je vychova na zaklade spoluprace, nie trestov. Dieta ma byt zapajane do chodu domacnosti, ma prispievat, aby nemalo pocit, ze dostava veci zadarmo. Deti radi spolupracuju (ked ich k tomu nenutime – pozri male deti, ktore pomahat chcu, prejde ich to len pre nas zly pristup) a radi opakuju to, co robia dospeli. Dolezite su spravne vzory, vela komunikacie s detmi. Dieta musi mat pocit, ze my ho chapeme a potom bude chapat aj ono nas. Rodina ako celok ma fungovat na zaklade spoluprace vsetkych, aj deti, vsetci maju byt zapojeni do chodu rodiny a domacnosti.
Co sa tyka netrestania a pritom respektu, mozno si poznal ucitelov, ktori netrestali a nekricali a pritom ich deti zrali. A neskakali im po hlavach. U nas taka ucitelka bola. Na gympli. Malicka a jemna. Davala malo zlych znamok a nekricala po nas. Pritom sme ju vsetci respektovali. Lebo ona respektovala nas a spravala sa k nam s uctou, nie na zaklade svojej moci. A my sme jej to vracali.
Ano, na kazde dieta plati nieco ine, ale ku kazdemu sa da spravat s respektom a vychovavat bez trestov. Je to samozrejmne tazke, hlavne ak je dieta na urcovanie hranic trestami zvyknute. Vtedy sa na “beztrestovu” vychovu nabieha tazko. Mozno prave preto si to tazko predstavujes, lebo dieta, ktore nie je trestane, ani nepoznas. A ak ano, su to deti, ktore nie su trestane, ale nie su ani vychovavane. Tak taketo deti ja nemyslim.
Mechacku, Jardo, aj ja mam pocit, ze Lucka tu je len pre provokaciu.
|
| markéta, Tereza 7/03 | •
|
(5.1.2006 9:15:55)
Mohla bys mi vysvětlit, jak bys postupovala v konkrétním případě např. s tím rozbitým talířem? Situace: dítě (věk kolem 6 let) chce na matce, aby si s ním hrála. Matka mu sdělí, že nemůže, protože musí umýt nádobí. Ale až ho umeje, budou si spolu hrát. Dítě začne kňourat, že si chce hrát hned. Matka odpověď třikrát zopakuje. Na potřetí již zvýšeným, důrazným hlasem. Dítě dostane vztek, vezme talíř a flákne s ním na zem. Matka mu sdělí, že tohle dělat nemůže, že když bude muset koupit nový talíř, nebudou penízky na (třeba) čokoládu. A že to musí uklidit, jinak by se mohlo pořezat o střepy. Dítě řekne, že to neuklidí. Matka znovu zopakuje vysvětlení. Dítě opět vzdorovitě odmítne se na úklidu podílet. Jak budeš postupovat dál?
|
| ZuziP |
|
(5.1.2006 10:56:47)
Marketo, preco by sa to dieta takto malo spravat? Urcite preto, ze ma dovod. Nejaky hnev napriklad. Na nieco, co sa kedysi stalo. A mozno ten hnev nesuvisi s tym, co sa prave deje. Je dobre hladat pricinu, ked dieta len tak hodi tanier na zem. Spolu s nim, kludnym rozhovorom. Po najdeni a odstraneni priciny sa nalada dietata a tym aj celkova situacia vzdy ukludni. A dieta urcite bude ochotne spolupracovat pri upratovani rozbiteho taniera.
Trestom pricinu nenajdes a ani neodstranis. Ta pretrva a ak nou bol hnev, este sa prehlbi. Ak dieta potrestas a potom chces od neho, aby tanier upratalo, vtedy tradicne nastupia 2 reakcie: 1. slabsie povahy zo strachu ten tanier upracu, ale vnutri su na vas nahnevane a o ochote sa hovorit neda 2. silnejsie povahy sa zatnu a mozes trestat este raz - hnev bude este vacsi a nabuduce mozno poleti tanierov este viac.
Aj u nas sa stava, ze deti sa chcu hrat, ked mam pracu. Ale obvykle sa v pohode dohodneme: chces sa rychlo hrat? Chapem to, ale pozri, kolko tu je riadu. Vies co? Pomoz mi poutierat riad a pojde nam to rychlo. A potom sa skoro mozeme hrat. Tomu sa hovori vymena: on mi pomoze a ja sa s nim potom hram. Ta spolupraca a ochota je na obidvoch stranach.
Nie vzdy sa detom ten riad utierat chce a niekedy ukecavame, ale len dieta s problemami hodi po takejto reakcii tanier na zem - pricina jeho vzdoru vsak je obvykle inde ako v nom.
|
| markéta, Tereza 7/03 | •
|
(5.1.2006 13:03:54)
Ale já jsem ti popsala konkrétní situaci - dítě je prostě vzteklé, že mu není hned vyhověno, není v tom nic z minulosti. Na moje dítě naštěstí zabírá to, cos psala a co jsem psala i já, tzn. domluva, vysvětlení. Ale jsou děti, na které tohle nezabírá. Znám dva takové případy, kdy dítěti něco řekneš a ono udělá schválně pravý opak. Proto jsem popsala ten konkrétní případ s talířem, kdy domluva, vysvětlení a slib hraní později nepomáhá. co nastoupí potom? Dítě prostě odmítne uklidit a sedne si na zem. Přestaneš si ho všímat a budeš mít nádobí dál a budeš čekat, až ty střepy uklidí? ale ono je neuklidí, buď zůstane trucovat v kuchyni nebo si odejde hrát jinam. Co tedy uděláš?
|
| Mecháček | •
|
(5.1.2006 13:13:07)
Sundám mu kalhoty a naplácám mu zadek. A je to.
Mecháček
|
|
| ZuziP |
|
(5.1.2006 13:50:01)
Marketo, mas pravdu, kazde dieta je ine. Mas 2 moznosti:
1. budes sa snazit dieta krotit a lamat a das mu na zadok, ako pise Mechacek. Dopadnut to moze dvojako: dieta sa skroti a zo strachu prestane vyvadzat alebo sa dockas este vacsieho vzdoru. V kazdom pripade si pri tomto postupe budes budovat mozno viac autority, ale asi tazko viac uznania a lasky. A nabuduce ta dieta posluchne nie kvoli tomu, ze ta uznava a ze vie, ze to myslis dobre, ale skor zo strachu. Alebo zas neposluchne, lebo vzdoruje. Je to prirodzena reakcia, chceme, ci nechceme, vzdorovat proti niekomu, kto dosahuje svoje silou.
2. budes hladat pricinu preco tak robi. Ako som pisala, najcastejsie je to bud prilis benevolentnou vychovou (neexistujuce hranice - mnohokrat su pritom tieto deti trestane.. nejde o tresty, ale o jasne a rozumne pravidla), alebo to je reakcia na nejaku krivdu, ktore dieta od rodica citi. Vychovu si musi dat rodic do poriadku sam. A krivdu? Ak ju najdes, vyriesis s dietatom, jeho nalada sa zmeni, zlost vyprcha a je vsetko ok.
V tom pripade, ze dieta citi krivdu, nevie ju dat najavo inac ako zlostou, hodenim sa o zem, hodenim taniera, je podla mna dost nestastnym riesenim trest, hlavne ten fyzicky. Dieta by skor potrebovalo, aby sme ho pochopili a ukazali mu, ako to moze nabuduce vyriesit inteligentnejsie.
Pamatam si, ked moj syn trucoval pol dna. Bola som nestastna a uplne nastvana. Zacala som nanho kricat. Bol este nastvanejsi, hoci zo strachu posluchal. Potom som sa nastvala sama na seba, sadla si s nim a porozpravali sme sa, co sa deje. Zistila som, ze som zabudla na slub, co som mu dala v ten den. On mi to nepripomenul, len sa na mna nastval. Akonahle sme problem objavili a vyriesili, on ochotne a bez problemov urobil vsetko, co som v ten den od neho chcela a co mi dovtedy trucovito odmietal.
|
|
|
|
|
| Bohumil | •
|
(11.1.2006 15:40:54)
(Jsem tu dlouho nebyl a vidim, že tu byl poslední dobou klid.)
No neříkej, že taky (a asi určitě) zastáváš názor, že jsou děti taky lidi (což beru i já) a že se mohou mlátit i dospělí za to, když něco udělaj. Ovšem nemůžeš srovnávat děti s dospělíma. Děti mají poslouchat rodiče, rodiče se o děti starají, takže když něco provedou špatného, co je proti pravidlům, tak by měl následovat nějaký trest. Nejdřív je sice dobrý to vyřešit slovně, to taky beru, ale když se to stane podruhé nebo víckrát, tak je třeba přikročit k potrestání.
Dobře to vystihnul můj táta, když mi říkal, že mě živí, stará se o mě, tudíž mám poslouchat a dělat, co chce a že mu je úplně jedno, že já to chci jinak.
Sice mě rodiče nikdy moc netrestali a už vůbec ne mlátili, i tak si myslím, že někdy je výprask vhodný a jen pouhé mluvení toho moc nevyřeší a je víc traumatuzijící slovní kázání než zmlácení.
Jo a co byste třeba dělali, kdyby jste načapali své dítě, jak telefonuje třeba na záchranku a nahlásí falešné zranění nebio něco takového. V tomhle případě by se asi výprask hodil. Já třeba čet, že matka načapala svoje dva syny, jak nahlašují falešný požár. Vzala vařečku, postupně si přehla oba kluky přes koleno a nařezala jim na holou (byli asi ve věku 10 let). Takhle bych to nějak udělal i já asi.
|
| ZuziP |
|
(11.1.2006 16:07:23)
Bohumil, je to zaujimave, ked ludia obhajuju vhodnost pouzitia trestu tym, ze uvedu priklad, ze dieta nieco vyviedlo.
Pozeram na to uplne z inej strany. Ty pises: “Deti maju posluchat rodicov.” A ja si myslim: rodic je zodpovedny za spravanie sa dietata a za jeho vychovu. To, ako sa dieta sprava a co vyvadza, na tom vsetkom ma rodic svoj podiel viny a to podstatny. Vytrieskat decko za to, ze som niekde vo vychove urobil chybu proste nepovazujem za spravne.
Nechcem svoje deti vychovavat k poslusnosti, chcem svoje deti vychovavat k tomu, aby boli zodpovedne, empaticke a aby rozmyslali o svojom konani. Deti treba v co najvacsej moznej miere zapojit do chodu domacnosti, nechat im povinnosti, ktore su schopne vykonavat a nechat im pravo rozhodovat o veciach, o ktorych su schopne rozhodovat. Vychova je najlepsia prikladom: ak chcem, aby dieta respektovalo inych, musim aj ja respektovat dieta. Ak chcem, aby sa ku mne spravalo slusne, musim sa aj ja spravat slusne.
Opakujem: tresty funguju, len pokial sa ich bojime.
Vychovu trestami neuznavam a ano, porovnavam dieta a dospeleho. Aj dieta je clovek, ma len male telo a menej skusenosti. Za to ho nechcem trestat a ani jednat s nim z pozicie sily. Radsej sa ponamaham a najdem sposob, ako bude so mnou spolupracovat.
Takze: ak by moje dieta telefonovalo na zachranku, v prvom rade by som zistovala priciny, preco tak urobilo. Komunikaciou (nie buzerovanim a monologom) s dietatom. Niekde sa stala chyba a je mozne, ze aj vo vychove. A potom by som pomohla dietatu riesit nasledky, ak nejake boli. Je treba zaplatit pokutu? Dohodli by sme sa, ze si ju “odpracuje”. Alebo nieco podobne…
Ale verim, ze nasekat na zadok je jednoduchsie a na prvy pohlad vyzera aj efektivne. Ak ti staci efekt “uz viac volat nebudem, lebo zas dostanem”. Lebo mne tento efekt nestaci.
|
| Bohumil | •
|
(11.1.2006 16:45:51)
Dobře dobře. Nejvíc se mi však nelíbí, jak říkáš, že je třeba hledat příčiny. Na co hledat příčiny? Prostě už to tak to dítě neudělá a basta. Nějakej důvod mi může bejt ukradenej.
|
| ZuziP |
|
(11.1.2006 17:03:19)
Preco hladat priciny? No lebo ma moje dieta zaujima. Lebo chcem odstranit problem a to je najlepsie odstranenim priciny. Chcem ist dietatu prikladom. Chcem, aby bolo empaticke a aby ho zaujimali ini ludia. Tym, ze sa nebudem zaujimat, ci ma alebo nema nejake starosti, s ktorymi si nevie dat rady (casto je zle spravanie deti len zufalym volanim o pomoc) a namiesto pomoci ho jednoducho vytrieskam, z neho takehoto cloveka asi tazko vychovam. Chcem mu pomoct riesit veci inac ako robenim schvalnosti a neposluchanim.
Vychova je mnohymi ludmi podla mna uplne mylne povazovana za napravanie neziaducich vlastnosti a prejavov. Pre mna je vychova niecim inym. Je podporovanim toho dobreho, co v dietati je a ukazovanim mu spravneho smeru. Vlastnym prikladom.
Hladanie pricin mi pripada dolezite a mne sa paci, ak tie priciny najdem. Nepotrebujem potom ziadnu varechu ani palicu.
|
| Pawlí | 
|
(11.1.2006 17:54:29)
ZuziP.
nenech se vyprovokovat on sem občas zavítá a pokouší se razit teorie které byli platné někdy v 18 století. Vymluvit si to nedá a argumenty slyšet nechce.
|
| Hatšepsut | 
|
(12.1.2006 5:21:38)
ZuziP - jsem taky pro vysvětlování a nechci v dítěti "potlačovat osobnost" a souhlasím, že když rodič něco slíbí, tak je to svaté a musí to splnit a dítě je určitě partner k diskuzi. Ale všecho moc škodí, v případě, který tu byl popsán (rozbitý talíř a dítě odmítající ho byť jen uklidit a to i po domluvě a vysvětlení) - tak tomu bych taky naplácala, zvlášť v šesti letech. Mám kluka ještě maličkého, ale právě lezem do období vzdoru a když na něj přijde hysterie - hned to nejde poznat, tak se snažím vyhovět, vysvětlit,... když to ale přejde do vztekání bez příčiny - resp. příčinou je pomeranč nakrájený na velké kousky a rozvzteklí ho i to, že to opravíme a ukrojíme menší kousek a už to jede - tak ho taky nechám chvilku vztekat a nevšímám si ho a za chvíli odvedu pozornost jinam. Odvést pozornost jinam hned nelze neboť se nedá chytit. A tady mám pocit, že když se ten šesti letej klučina vztekal jako prcek, tak mu bylo vyhověno, tak to zkouší dál, jenže je starší a vzteklost nabírá větší grády. A nebo to je prostě v něm a musí vzdorovat. Pak ale je opravdu namístě trest. Můj otec s námi vždy strašně diskutoval a brácha teď má tendence neustále diskutovat o každé kravině místo, aby šel a udělal to a už je dospělej - na zabití. A já si pamatuju z dětství, že bych kolikrát fakt raději držela facku,než ty nekonečný rádoby rozhovory, v podstatě jsem odkývala cokoliv, myslela jsem si dál svoje a udělala si to opět po svým, než abych to poslouchala déle než bylo nezbytně nutné. A v momentě kdy jsem vzteklá, tak si nejsem jistá, že bych si dovedla sednout a racionálně rozebrat své chování a najít nějakou skrytou příčinu. Prostě někdy to jde a někdy fakt ne a pak by ten trest přijít měl, jinak ho naučíš, že si s tebou může dělat co chce.
|
| ZuziP |
|
(12.1.2006 7:54:31)
Hani, ale ja nehovorim o diskutovani. Hlavne nie o monologu, o akom pises ty, na ktory dieta odkyvkava. Ee, nieee, komunikacia je o niecom uplne inom.
Ale ak si myslis, ze mas na vyber len monolog alebo facku, tak chapem, ze si vyberies facku, resp. trest.
|
|
|
|
|
| Mecháček | •
|
(12.1.2006 19:05:00)
Ahoj Bohumile,
sleduju už nějakou chvíli, jak se tady statečně pereš s přesilou... Dovol mi pár otázek - Ty jsi nějaké děti už vychoval, nebo snad ještě vychováváš ? Pokud ano - dokázal jsi to, o čem tady píšeš, přivést do praxe ? S jakým úspěchem ? Nemyslím to nijak ve zlém, prostě by mne to zajímalo. Mám totiž takový soukromý a dlouhodobý dojem, že sem přispívají zhusta rodiče dětí velmi malých, u kterých se o nějakém skutečném vážném provinění - natožpak trestu - nedá vůbec ani uvažovat, nebo pak lidé třeba úplně bezdětní ... Nechci ani jednu skupinu nějak shazovat a upírat jim snad právo na názor, chraň příroda, ale mám za to, že bez vlastních praktických poznatků a zkušeností, lze na tyto choulostivé záležitosti nahlížet jen velmi teoreticky, ona praxe bývá o poznání jiná. Kdysi jsem četl zajímavou úvahu, jejíž hlavní podstatou bylo zjištění, že každý je velký odborník na výchovu dětí pouze do okamžiku, než se mu narodí jeho vlastní. To potvrzuji, platí to na 100% !!!
Je trochu škoda, že sem málo, skoro vůbec, nepřispívají naopak rodiče těch zlobilů, aby se podělili o své zážitky a výchovné (ne)úspěchy. Konkrétní situaci a konkrétní řešení - to je téma na diskusi. Asi je ale tak trochu chápu, někteří přispěvatelé této diskuse se mnohdy nevyznačují právě vrcholnou tolerancí a ochotou naslouchat. O to větší hold vzdávám každému, kdo jde tady s kůží na trh.
Mecháček (kluci 15,5 - 18 - 18,5)
|
| Janka | •
|
(13.1.2006 9:37:19)
můžu se přidat? Mám syny(17,26).
Teď už o výprasku nemůže být řeč, ale u nás vždycky platilo povídání. Rozebrali se příčiny a vyvedli jsme závěry. Občas zákazy. Vařečka u nás nebyla. Dneska si říkám, že možná na škodu, protože mladší je v pubertě a tedy pěkně si to užíváme. Od malička byl dost nemocný, je alergik a astmatik. Po narození měl nedovinutý jícen a tak skoro pořád zvracel a hodně kašlal. Takže prakticky nebyl vychovávanej. Aby nebrečel, tak se mu nějakým způsobem vyšlo vstříc. Byl opečovávanej a hlídanej. Dneska je šílenej pesimista, všechno, co se netočí kolem něho, jeho špatně.
Já zůstala před rokem sama a tak válčíme spolu. Chodím k psychologům a radím se, jak se mám chovat a jak mám věci řešit. Je to na dlouhé míle a tak ze svých zkušeností vím, že co uděláme v ranném dětství, to se nám po letech vrátí. Ať v dobrém nebo ve špatném. Syn je hodně zranitelný, špatně snáší kritiku (a kdo jo?) a hlavně nic ho nezajímá. Takže jenom tak přihlížím, občas ho zkusím na něho nalákat, jinak čekám, jestli to odezní a bude líp.
Chci pouze, aby si splnil své povinnosti a na tom trvám, ať se mu to líbí nebo ne. Snažím se navázat kontakt, ale když odmítá, nebo dělá, že jsem blbá, tak odejdu a dělám si svoje věci a nevšímám si ho. Vyčkávám.
Máte někdo taky takové zkušenosti a myslíte, že se dá dělat ještě něco víc???
Janka
|
| Mecháček | •
|
(13.1.2006 16:36:20)
Janko,
přidej se určitě, ale možná bych Tě spíš odkázal na jinou diskusi http://www.rodina.cz/diskuse3.htm - tzv. "puberťáky", kde se probírají výchovné problémy s náctiletými potomky. To už vážně do rubriky Trestání dětí moc nepatří, sama asi tušíš, že aktuální výchovné možnosti jsou velmi omezené, jsou-li vůbec ještě nějaké, a pokud jsi synátora nepřehnula přes koleno když mu bylo 10 let, tak už s tím beztak nic nenaděláš. Ale možná v něčem je Tvůj příspěvek v této diskusi přeci jen přínosem - alespoň připouštíš, hypoteticky, možnost, že trochu přísnější a důslednější výchova Tvého mladšího syna v dětství by pravděpodobně pozitivně ovlivnila jeho nynější chování. Pro Tvou informaci, my jsme doma dospěli k témuž závěru. A jsme dnes už stejně bezmocní, jako všichni ostatní v té situaci. A pokud máš dojem, že je Tvůj syn nějak abnormálně "pubertálně vyšinutý" a není s ním k vydržení, tak se do tém zmíněné diskuse určitě alespoň podívej a trochu tam zalistuj. Možná se budeš divit a třeba nakonec ještě zjistíš, že máš v podstatě doma poklad. Tomu totiž potřebujeme věřit všichni a s přibývajícím věkem potomků je ta potřeba stále naléhavější.
Tak hodně štěstí a ahoj na puberťákách
Mecháček
|
| Ron | •
|
(18.1.2006 16:41:03)
Ahojte, zaujimalo by ma, aký máte postoj k trestom typu státie, alebo kľačanie v kúte. Pravdaže nemám na mysli týranie, keď niekto pravidelne núti dieťa kľačať aj niekoľko hodín na hrachu. Myslím len napr. na 5-10 minút ako to bývalo zaužívané napr. v škôlkach.
Aký máte k takýmto trestom postoj ak trestá rodič a aký, ak takto trestajú učitelia v škôlkach alebo školách?
|
| Javorka | •
|
(18.1.2006 17:15:31)
Mně se tento druh trestu nelíbí a pevně doufám, že u nás ve škole a ve školce se nepraktikuje. K čemu vlastně je? Aby tam dítě přemýšlelo, co udělalo? A proč v kleče?
Ale, jak tady neustále píše Mecháček, mám malé děti a tak jsem zatím žádné velké prohřešky nemusela řešit. Nicmémě doufám, že se bez velkých výprasků a stání v koutě obejdem. :-)
|
|
| Boďka |
|
(18.1.2006 19:29:28)
Milý Ron, ja osobne nevidím žiadny pozitívny dopad takéhoto trestu na dieťa.
Ak hovoríme o menších deťoch, tak do 3-4 rokov, takýto trest podľa mňa nechápu a nevedia prečo by mali v tom kúte kľačať a čo tam majú robiť. A navyše neviem si napríklad predstaviť ako by som bez násilia prinútila svoju vyše 2-ročnú dcérku, aby si kľakla do kúta (jedine že by to brala ako žart alebo hru).
A pre staršie deti, ktoré už trochu viac rozmýšľajú, je takýto trest dosť ponižujúci. Vlastne stavia dieťa do roly bábky, s ktorou rodič fyzicky manipuluje a núti ho zaujať určitú polohu.
To už by som radšej zvolila postavenie do kúta (aby dieťa porozmýšľalo nad tým, čo spravilo) alebo poslanie dieťaťa do inej miestnosti, hlavne keď sa neviem ovládnuť a mohla by som mu ublížiť.
Mecháček, len tak na okraj, myslím že si pletieš do kopy rozličné pojmy: prísnosť,ôsledná výchova a trestanie. To že niekto svoje dieťa netrestá, resp. netrestá bitím, ešte neznamená že nie je prísny. Ja osobne ak poznám nejaké dieťa, ktoré sa evidentne nezmestí do kože a nepozná hranice vo svojom správaní, tak si nepomyslím, že "to dieťa by zaslúžilo zopár na zadok" ale "to dieťa potrebuje prísnu a dôslednú výchovu".
A to, že už niekto vychoval staršie deti, neznamená, že má patent na výchovu.
|
| Ron | •
|
(18.1.2006 21:43:56)
Stretol som sa s názormi, ktoré hovoria, že keď dieťa stojí v kúte, tak musí pochopiť, že je za určitý priestupok na určitú dobu vyčlenené zo spoločnosti a môže o tom premýšľať. Zároveň státie robí trest aj fyzickým. Kľačanie to len zdôraznňuje. Otázka je ako a či ho používať.
|
| Boďka |
|
(18.1.2006 22:03:19)
Ron, možno som sa vyjadrila trochu zavádzajúco. Ja totižto veľmi nepoužívam ani to státie v kúte, myslela som to skôr tak, že je to vždy lepšie a menej ponižujúce ako kľačanie, chápem, že aj státie v kúte môže za určitých okolností dosť ponižujúcim trestom. Navyše slovo "kút" nemusí byť brané doslova, môže to byť akékoľvek tichšie miesto v byte ale napríklad v parku nejaký osamelý strom, kde sa môže dieťa postaviť (mladšie aj posadiť) a porozmýšľať nad sebou.
A čo sa týka škôlky a školy, tam tento typ trestu absolútne neschvaľujem, už len z toho dôvodu, že takémuto trestu dieťaťa sa často prizerá celá trieda a je to pre dané dieťa veľmi ponižujúce a hrozí riziko, že bude potom musieť čeliť posmeškom ostatných detí.
|
|
| Ron | •
|
(18.1.2006 22:15:49)
Ja tiež nie som zastancom podobneych trestov, ale spomedzi všetkých častejšie používaných sa mi státie zdá zdá najmiernejšie. Možno v niektorých prípadoch sa rozšantené deti pri státí aj ukľudnia.
Čo sa týka posmeškov, ja si spomínam, že v škôlke to bola pre chlapcov skôr "frajerina", keď sa mohli z kúta občas vyškeriť alebo zakývať. Nikto sa nikomu nevysmieval. Ale to závisí asi viac od kolektívu.
Napokon sa mi zdá, že to je mirnejšie ako telocvičné tresty, ktoré sa tiež môžu objaviť, kedy dieťa musí za trest robiť pre ostatnými drepy, alebo iné cviky. To je dosť ponižujúce.
|
| Boďka |
|
(19.1.2006 9:00:27)
Máš pravdu Ron, závisí od konkrétnej situácie, ako ju vidí dieťa a ako ju vidia ostatní, či je daný trest ponižujúci alebo nie. Poktorí tu volajú po konkrétnych návodoch na použitie na výchovu detí ;-). To je však ťažko možné. Vždy keď niekto tu na diskusii poskytne konkrétnu radu, ozve sa zopár ľudí, že u nás toto nezaberá ("my máme výnimočne zlostiace dieťa" ;-)). Ja sa však riadim skôr citom a snažím sa správne reagovať na situáciu, ktorá vznikne. Myslím, že ak rodič či vychovávateľ má k dieťaťu úctu, správa sa k nemu slušne a s láskou, nemôže nič pokaziť.
Môžeme sa na dieťa pozrieť ako na protivníka, ako na zlomyseľného a bezcitného tvora, ktorý len rozmýšľa, čo zlého vyvedie. A potom už nastáva boj kto z koho. Spočiatku "vyhráva" dospelý, lebo je väčší a silnejší. Kam však ten boj vedie. Ja myslím že k odporu a odcudzeniu zo strany dieťaťa. Deti však vyrastú a raz budú väčšie a snáď aj múdrejšie ako my. A naše "údery" či už skutočné alebo pomyselné nám vrátia.
Môžeme sa však na dieťa pozrieť, ako na rovnocenného partnera, ktorý len nemá dostatok skúseností a ešte sa nenaučil byť empatickým a nevie zvládať svoje emócie (to ostatne nevedia ani niektorí dospelý). Deti chcú byť "dobré" a rady sa to naučia (z lásky k nám), treba im to len umožniť.
|
| ZuziP |
|
(19.1.2006 9:09:51)
No Bodka, vystiznejsie si to ani napisat nemohla!!
Ako obvykle, s tymto nazorom suhlasim.
|
|
| Ron | •
|
(19.1.2006 9:25:25)
Je určite pravdou, že láskou a úctou k dieťaťu s nedá nič pokaziť. Je pravda aj to že na každé dieťa i každý vek platí iné meradlo. Medzi deťmi ktoré sú úplne poslušné a poddajné a medzi tými, ktoré až chorobne nezvládnuteľné a potrebujú špeciálnu výchovu v liečebných ústavoch. Je ešte veľká skupina svojských detí, ktoré občas potrebujú niektoré veci zdôrazniť aj prostredníctvom trestov. Je dôležité aby tieto tresty neboli motivované hnevom, ale túžbou ukázať dieťaťu určitou metódou, kde robí chybu a možnosť jej nápravy. Všetky tresty však musia byť humánne a nezájsť za hranice, kde sa môžu stať pre dieťa nebezpečnými a vzbudzujúcimi hnev a pocit pomsty.
Najdôležitejšia je asi atmosféra s ktorou rodič dieťa trestá. Je rozdiel, či súrodencom, ktorý sa bijú povieme: "Tak keď máte tek veľa energie urobte si 10 drepov a bežte na 5 minút do kúta kým sa neupokojíte!", alebo či na deti zvrieskneme: "Practe sa kľačať do kúta, lebo vám uši vytrhám!".
Nie je však vždy ľahké zachovať si chladnú hlavu ani zvoliť vhodný trest.
Práve preto ma zaujímajú postoje ľudí k trestom ako státie alebo kľačanie v kúte, či k telocvičným trestom, lebo bitie o ktorom sa tu tak veľa hovorieva úplne odsudzujem, nech už je to dieťa akékoľvek, a k takýmto trestom neviem zatiaľ zaujeť jednoznačné stanovisko.
|
|
|
|
| Iveta | •
|
(26.1.2006 20:22:16)
Rozhodně si nemyslím,že vůbec trestat děti je správné.Myslím si a vlastně mám i své zkušenosti,že povídáním si s dítětem a rozebíráním problému se dostaneme dále.Tělesné tresty jsou rozhodně velmi pokořující pro děti a zanechává to časem nesmazatelný otisk na duši.Psychickým nátlak je přímo vydeptávající a proto bychom si my,rodiče měli vždy představit jak by bylo nám v roli trestaného a vystraš.dítěte a jistě to většinu z nás zastaví.
|
|
|
| Mecháček | •
|
(19.1.2006 8:50:11)
Ahoj Boďko,
nerad Ti odoruji, nerad odporuji komukoliv, ale myslím že se až tak moc nepletu - myslím, že se v tomto případě plete každý, kdo se domnívá, že lze jakékoliv dítě vychovat (tím míním dostatečně výchovně zvládnout) pomocí dobře míněných rad a pokynů z odborných publikací. Tak tomu opravdu není a nikdy nebude. Ale pokud máš (nebo znáš) pouze děti přizpůsobivé, podajné a tvárné, pak můžeš ten dojem oprávněně mít a já Ti to nemám za zlé. Spíše Ti to mohu závidět. Těžko Tě přesvědčím, že to není vždy s dětmi tak snadné a ani Tě snad přesvědčovat nechci. Tvoje názory a postoje chápu a rozumím jim, je to pravda, ale ne celá, jsou prostě i jiné děti, které vyžadují jiné výchovné postupy. A pozor - nikdo tady a priory přeci nevyvyšuje nějaké tělesné tresty nad jiné tresty, já se jen domnívám, že rodič, který se dostane se svým nezvladatelným potomkem až na okraj, musí zákonitě vyčerpat všechny možnosti, které se nabízí, aby ho usměrnil a zvládnul. Rodič, který se tam nikdy nedostane, to jen těžko může pochopit a neměl by to asi ani hodnotit, tím mám na mysli odsuzovat. Je to stejné, jako bych já, který je téměř 20 let šťastně a spokojeně ženatý, trval na tom, že když se dva dají jednou dohromady, tak se prostě musí milovat a vydržet to spolu, děj se co děj a rozvod je pitomost a naprosté selhání. Což je kravina, já to moc dobře vím a také nic takového netvrdím - to byl jen takový příklad. Prostě jsme každý jiný a i ty děti jsou jiné, jen cíl je shodný. Toť vše.
Hodně výchovných úspěchů přeje
Mecháček
P.S.
A ta replika, teď si nevzpomenu, kdo je autorem, že když někdo má už velké děti, tak si myslí, že má patent na výchovu, tak ta mne dost nadzvedla. Rád bych, aby mne autor kontaktoval na mou adresu abychom si mohli třeba navzájem vyměnit výchovné zkušenosti a poznatky. Nemám totiž patent vůbec na nic (jak rád bych měl) a pokud to tak kdy vyznělo, je to pouze další důkaz mé velké nedokonalosti.
|
| Boďka |
|
(19.1.2006 17:10:23)
Mecháčku, odpíšem ti neskôr. Teraz nemôžem.B.
|
| Boďka |
|
(19.1.2006 20:38:03)
Mecháček, tu je sľúbená odpoveď.
Za prvé, autorom spomínaného výroku o patente na výchovu som ja, ako si si možno už stihol všimnúť. Za tento výrok sa ti ospravedlňujem. Mala som z tvojich predchádzajúcich príspevkov pocit, že si trochu ironický a že na rodičov menších detí sa pozeráš s dešpektom. Preto som ti tiež odpovedala ironicky. Uznávam, že to mohol byť iba môj pocit. Tiež nemám rada, keď niekto v mojom príspevku hľadá nejaký iný význam, ktorý som tam nedávala a prisudzuje mi názory, ktoré nemám. Občas však urobím podobnú chybu. Ale ak si to chceš vydiskutovať, kľudne môžeš na môj mail, klikni na moju ikonku.
K ostatným veciam len toľko, do výchovy sa rozumejú všetci ľudia, podobne ako do futbalu:-). Poväčšinou je to však len subjektívny názor (tým myslím aj seba). Takže zbytočne by sme sa tu ohadzovali argumentami kto z nás má ťažšie vychovateľné deti. Ja si nemyslím, že moje deti sú až tak poddajné, opakujem je to však vec názoru. Mám v blízkej rodine tú česť stretávať sa aj s puberťákmi a dobre sa pamätám aj na svoju pubertu. Väčšina ľudí aj tak svoje skúsenosti v hlave selektuje tak, aby čo najviac vyhovovali jeho pôvodným názorom.
Keby si napríklad mal možnosť vidieť moje deti v situácii, keď sú poslušné a kľudné (aj to sa občas stáva;-)), mohol by si povedať, že sa mi ľahko hovorí o netrestaní, keď mám také poslušné deti.
A keby si videl moje deti práve vtedy, keď zlostia, nepočúvajú, robia napriek (to sa stáva dosť často;-)), mohol by si povedať, že to je dôsledok mojej málo prísnej výchovy.
Takže či by moje deti boli ako anjelici alebo ako čerty, tvoje názory by to vôbec nemuselo ovplyvniť.
Poznám detí, ktorí boli poslušné a milé, kým boli malé, a v puberte boli ako odtrnuté z reťaze. A tiež deti (napr.moja neter), ktorá bola hrozné ale naozaj hrozné dieťa (do 3 rokov revala, vrieskala, bola veľmi panovačná), postupne však z toho vyrástla, teraz je z nej absolútne pohodová puberťáčka (až na to gúľanie očami, keď má niečo urobiť:-)). Mužova neter zase v puberte dosť vystrájala, dostala sa do partie, nechodila domov, fajčila... Teraz má 18, zmúdrela, chystá sa študovať v zahraničí. Čo dieťa, to iný vývoj, iný osud. Na každého vplýva toľko vecí, ktoré ani nedokážeme postrehnúť, výchova sa nedá vrátiť v čase a vyskúšať niečo iné a tak porovnať, či by sa niečo zmenilo, ak by sme použili iný výchovný prostriedok. Deti nie sú pokusné morčatá, ťažko teda niekomu povedať, že keby ste ho v detstve trochu prehli cez koleno, mohol byť teraz lepšie vychovaný. Možno áno a možno nie.
Ja len viem, že k deťom sa treba správať slušne, byť na nich prísny a klásť na ne nároky, na ktoré stačia. Či moje deti budú v puberte milé, či v dospelosti budeme mať pekný vzťah, alebo či sa dajú na drogy a budeme im na smiech, to ti neviem povedať. Všetko sa ovplyvniť nedá. Puberťákom musíme dovoliť robiť aj ich vlastné chyby, či sa z nich poučia, je už na nich.
|
|
|
|
|
|
| Hana | •
|
(2.2.2006 1:20:45)
Já si myslím,že někdy není na škodu nějaký trest použít.Samozřejmě jsem pro diskusi a domluvy,popřípadě přijde na řadu nějaký ten zákaz,pokud se ale něco neustále opakuje nebo si z ničeho nic nedělá?Pak si vážně myslím,že je výprask na místě.Dcera má 16,pro někoho už je to na tresty hodně,ale řekla bych,že zrovna nyní má z řemene největší respekt.Rozhodně tím nemyslím žádné časté bití.
|
| Xantipa. |
|
(2.2.2006 18:39:18)
Hano, chceš říct, že svou 16ti letou dceru klidně biješ řemenem? I kdyby to bylo jednou za xdlouhou dobu, to je hrozné.
A to nemluvím o tom, že bít jakékkoli staré dítě řemenem je týrání. Fuj.
Co bys řekla manželovi, kdyby Ti jako trest občas udělil výprask řemenem?
To už by bylo domácí násilí, že? A není to snad u dcery stejné?
|
| Hana | •
|
(3.2.2006 0:02:55)
Tyto dvě věci bych neporovnávala,považuji je za úplně rozdílné.
Ano občas na to musí dojít.Výprask je sice věcí manžela,ale vždy přiměřený.Jak řešit třeba opakované pozdní návraty domů?
A domluva nezabírá?
|
| Ron | •
|
(3.2.2006 1:40:23)
A vyprask zabera? Ako? Ked si uz naozaj myslis, ze vsetky moznosti dohovorit sa si uz vycerpala, tak by bol mozno prijatelnejsi iny trest. Bitka dospeleho cloveka sa mi zda dost trapna a protipravna.
|
| Dana | •
|
(21.2.2006 15:11:27)
Pracuji jako kurátorka pro mládež s problémovými dětmi a především puberťáky a jak čtu názor Hany, mám potřebu se k němu vyjádřit.
V 16 letech považuji výprask vařečkou nebo páskem za naprosto nepřiměřený trest a především natolik ponižující pro takto velké dítě, že se nebudu divit, když vám to dcera v budoucnu ve zlém vrátí. Uvědomte si, že dcera je ve věku, kdy všechny problémy musíte řešit s maximální obezřetností. Především tady platí , že co si zasázíte, to sklidíte. Dcera s vámi nebude řešit své problémy, když vy v ní vidíte pouze malé dítě, kterému je třeba dát na zadek. Zkuste si představit samu sebe v jejím věku, třeba to pomůže. Pakliže se domníváte, že si s dcerou nevíte rady, obraťte se na odbornou pomoc. Nevěřila byste co dokáže několik návštěv v poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Bitím nedosáhnete vůbec ničeho. A uvědomte si, že pouze vy budete mít problémy, pokud se dcera obrátí v této souvislosti na linku bezpečí, či jinou organizaci. Věřte, že v dnešní době jsou již děti mnohem lépe poučené o tom, co mají dělat a patřičně toho využívají.
|
|
|
| ZuziP |
|
(3.2.2006 8:53:15)
“Opakovane pozdni navraty?” Ten vyprask akosi nezabera, ked sa opakuju, nezda sa ti?
A aj keby zaberal – koledujete si o to, ze dcera pri prvej prilezitosti zdrhne z domu. Ostava vam dost malo casu, ochvilu bude dospela. Fakt si neuvedomujes, ako ju hrozne ponizujete? Tie dve veci, ako spomina Xantipa, su uplne rovnake. Predstav si, ze by aj tebe dal manzel vyprask, ked sa niekde zdrzis. Laska k nemu by v tebe asi nenarastala, co? Preco si myslis, ze u dcery je to inak?
|
| Xantipa. |
|
(3.2.2006 9:49:40)
Hano, já kdybych byla Tvá dcera, tak nepřijdu domů pozdě, ale rovnou nepřijdu vůbec. Ono to totiž vyjde nastejno. Vážně si myslíš, že kdybys dostala páskem výprask od manžela, tak je to jiné, než když ho dáváte dceři?
Nic Ti neříká - týrání svěřené osoby?
|
| Xantipa. |
|
(3.2.2006 10:38:32)
Hanko, ještě by mě zajímalo, co to je přiměřený výprask páskem. Ty totiž píšeš, že výprask je přiměřený. Pro mě je jakýkoli výprask nepřiměřený. Takže by mě zajímalo, co je u Tebe přiměřené a co už nepřiměřené.
A má dcera stejný názor na přiměřenost výprasku páskem?
|
| Honzik | •
|
(3.2.2006 16:13:53)
Ahoj. Delší dobu to tu sleduju, napadlo mě sem trochu přispět.
Je mi 16 let. Rodiče mě vychovávali v dětství tak, že mě nechávali doma, ať se klidně koukám na televizi nebo hraju hry na počítači, ale je pravda, že sem to tak chtěl. Většinu jsem se naučil sám bez pomoci rodičů. Ani mě moc netrestali, protože jsem byl pohodovej a stále jsem. Ale to je teď jedno.
Je jasné, že musím znát hodně lidí mého věku (u vás to sou asi mládenci, i když někteří říkaj, že v 16 jsme už dospělí, aspoň tak jsem to od pár lidí odtud pochopil). Otázka výprasků? Někteří mí spolužáci byli určitě někdy v dětství aspoň jednou biti ale určitě to nebylo nijak časté, někteří zase prošli až sem třeba bez jediné facky. Obě skupiny se normálně baví, normálně se chovají (i když někdy to moc normální neni). Někteří se učí, někteří na to kašlou. Ale kdyby u všech doma bylo používáno tělesných trestů mnohem víc než minimálně až velmi málokrát, tak by to vypadalo daleko jinak. Myslím že takhle je to ideální. Nevipadáme, že bychom byli nějak psychicky špatný, což by podle někoho odtud mohlo nastat v případě většího užívání tělesných trestů. Ale je pravda, že nejsme všichni bezchybní, někteří příliš rodiče nerespektují a nic si z nich nedělají, což je vidět na tom, že se neučí a kašlou na školu. Nevim jak to přesně vysvětlit, ale prostě i když některý z mých spolužáků někdy dostal pár na zadek a třeba i nějakým předmětem třeba vařečkou a někdo zase vůbec nedostal, tak se chováme jakžtakž normálně (jasně že se nemůžeme chovat úplně stejně), ale s tím sebevědomím, někdo může mít malý sebevědomí i když nedostal v životě ani facku, na to zase pozor.
Asi sem to napsal trochu zmateně, teď víc k věci.
Z mého života vidím, že výchova není jenom to trestání, ale chování k dětem a jejich učení žít. Výchova musí začít už od narození, rodiče by si měli dávat pozor, kde dítě vyrůstá, jestli náhodou dítě někde v pokoji sourozenec neučí špátnému chování a sprostým slovům, dále pak pozor na to co před dětmi říkáme, děti to můžou napodobit. Jak půjde čas, děti se začnou odpoutávat od rodičů, v pubertě už budou samostatnější a začnou dělat, co uznají sami za vhodné a tehdy se projeví výchova na začátku a v průběhu dětství. Nemám zas takvoé skušenosti s výchovou jako rodiče, když mi je 16, ale trochu mi stačí moje vlastní praxe. Jak jsem říkal, mě zrovna rodiče moc neučili a nechávali mě doma, nikam mě nebrali, nic, stejně jsem se dostal z toho uzavření a ppznal jsem svůj smysl života.
Ještě k těm výpraskům, kdyby to bylo tak normální výchova a trestalo by se tak opravdu často, bylo by to opravdu jinačí než takhle když někdo dostane výprask jen málokrát, třeba v deseti letech dostane od mámy vařečkou, někdy ho zas táta honil s tou vařečkou po bytě a když "dítě"(pokud ještě vůbec o dítětí kterýmu je deset ještě mluvíte jako o dítěti) chytí, tak ho buď zmlátí nebo nechá, ale s tím, že mu dá po zbytek dne domácí vězení nebo musí udělat nějakou práci nebo prostě někdy dostane to dítě facku třeba za drzost. Tihle lidi aspoň ví, že když prostě ujedou trochu víc z pravidel, tak se nedá nic dělat a musí dostat. Kdyby to bylo daleko jiank, že by z toho byl zvyk a tělesný trest by se používal třeba jednou za měsíc i víckrát, určitě by jsme byli jiní a i v tý škole by byla trochu jiná atmosféra.
Snad jsem nenapsal samí bláboly. Kdyžtak se omlouvám. Snad jste to nějak pochopili, co jsem chtěl říct. Za náhodný překlepy se omlouvám. Taky co byste chtěli od 16tiletýho, pro někoho je to už věk, kdy jsem dospělej, já tenhle věk beru spíš jako přelom mezi dšststím a dospělostí.
|
|
|
|
|
|
|
| Eva | •
|
(21.2.2006 16:01:11)
Tebe a manžela by měli zavřít za týrání svěřené osoby, styď se ty zrůdo, bít holku v 16 řemenem, fuj.
|
| Renata | •
|
(9.3.2006 23:17:47)
Bití řemenem by se mělo zákonem zakázat!
Já jsem měla velmi přísné rodiče a výprasků jsem dostala mnoho, ale většinou jen od matky vařečkou, to se ještě dalo vydržet. Čtyřikrát jsem ovšem byla bita od otce koženým řemenem a pokaždé to tedy byla hrůza hrůz. Jednak jsem byla už skoro dospělá a hrozně jsem se styděla, pak to šíleně bolelo a několik dní jsem měla místo zadku dvě velká jelita. Ještě dnes, když vidím pánský kalhotový pásek, tak mi přeběhne mráz po zádech.
Nevím, zda a jak budu trestat svojí dceru (má dva roky), ale řemenem to určitě nebude!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ZuziP |
|
(5.1.2006 9:04:08)
Bohumil, co sa tyka nefunkcnosti trestov.
Tresty funguju len dovtedy, kym sa ich clovek boji. Ked nieco pokazim, dostanem. Takze radsej nic nekazim, lebo by som dostal... Ale casom sa trestu bat prestanem (som velky a rodicia ma uz netrestaju), tak si to kludne vynahradim a nieco s radostou pokazim.
Ja som radsej, ak dieta funguje na zaklade logickych dosledkov: Nic nepokazim, lebo by to bola skoda. Je to vec, ktoru niekto potrebuje, preco by som ju mal kazit? Ak ju pokazim, budem ju musiet nahradit, lebo tak to je spravne.
Pozri sa na ludi, ktori sa neboja zakona. Co robia? Porusuju ho jedna radost, hoci mozno roky predtym sa ho bali a neporusovali. Ale teraz sa uz neboja, trest prestal fungovat.
Takto to vidim ja.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Aja+4 |
|
(14.7.2005 0:44:50)
No Iveto - to je právě ono - sám syn řekne - at už nekážeš a raději ho seřežeš...A o tom právě píšu, Mnohé děti si na to zvyknou - raději schytají pár na zadek a je pokoj. Nic se nemusí řešit, o nic se starat. Je to jednoduché - příliš jednoduché. Navíc je to učí - násilí je lepší než tisíc řečí kolem.
Právě nejvíc své syny "potrestám" tím, že od nich chci nápravu toho co provedli - jdou se omluvit - takzvaně "vyžrat" se vší parádou - jdou to napravit - uklidit, zaplatit z kapesnýho případné škody. Prostě prohřešky se musí řešit. Rány, facky je od dalšího provádění blbin prostě nezastaví - zvykli si.
A jak můžeš vědět, že nemají psychické ujmy? Já bych tak klidná na Tvém místě teda nebyla. Ty ujmy se mohou projevit později /nebo se neprojeví nějak přímo, znatelně/- projeví se možná i tím, že i oni jednou budou své děti bít, jako Ty.../a nebo právě naopak - řeknou si - takhle ne!/
Jinak věřím, že moji synové by taky někdy raději jednu chytli a měli pokoj, ale to by měli hošánci moc jednoduché. Hezky odčinit, vyžehlit si průšvihy, napravit - na místo činu jít - omluvit se, vysvětlit své chování. Takhle to děláme u nás..a řekla bych - dost dlouho si pamatují, co - kde - jak se může dělat a co ne. Nedokázala bych je bít - přijde mi to vážně děsně ponižující - a zbytečný.
Ber to jen jako můj názor, můj pohled. Já prostě vím, že to bez facek jde - ale je to trochu náročnější, než je seřezat.
|
|
|
|
| Helena, syn 10, dcera 8 let | •
|
(14.7.2005 17:18:13)
Milá Jitko,
jste dospělá (nebo skoro dospělá) slečna. Proto bylo to, co udělala Vaše matka, opravdu hloupé a trapné.
Přesto bych ráda věděla, za co konkrétně jste dostala tu dvoujku z chování. Za pozdní příchody? Za zápisy ve třídní knize? (Samozřejmně jestliže Vám nevadí mi to sdělit.)
Poradím Vám jedinou věc: Pakliže je to jen trochu možné, nenechte si zkazit prázdniny a odpuťte své matce, jestliže uzná, že udělala chybu.
Nedejte se, Jitko. Moc Vám držím palce.
Helena
|
|
| Helena, syn 10, dcera 8 let | •
|
(14.7.2005 17:30:37)
Milá Jitko,
jste dospělá (nebo skoro dospělá) slečna. Proto bylo to, co udělala Vaše matka hloupé a trapné. Omlouvám se, že Vaši matku urážím, ale myslíte si, že ta bolest a hlavně to ponížení, která jste absolvovala, vyvážilo tu dvojku z chování? Každý přece uděláme občas něco špatně. Zářným příkladem je Vaše matka.
Přesto by mne zajímalo, Za co jste konkrétně dostala tu dvojku? Za pozdní příchody? Měla jste nějaký průšvih?
Doufám, že pokud to bude jen trochu možné si nenecháte tímto incidentem zkazit prázdniny a své matce, jestliže uzná svou chybu, odpustíte.
Držím Vám palce, aby to dopadlo, jak si přejete.
Helena
|
| Helena, syn 10, dcera 8 let | •
|
(14.7.2005 17:32:43)
Omlouvám se, že jsem napsala skoro totéž dvakrát. Poprvé jsem myslela, že se nějak nepodařilo odeslat, tak jsem se snažila napsat něco podobného znova...omlouvám se za ten zmatek v tom...
|
|
|
| manina | •
|
(14.7.2005 17:43:04)
Jituš, mamina postupovala velice správně, škoda že s tím nezačala dřív.
|
| Pavel,38 | •
|
(4.8.2005 20:30:07)
To je klasika, vysvědčení a výprask prostě patří odpradávna k sobě.
Slečnu Jitku zřejmě výprask nepříjemně překvapil, ale co jiného asi tak mohla čekat?? Něčím se provinila a byla potrestána, to je přece úplně normální. Bití vařečkou na zadek je bolestivé a v 15ti letech i velmi ponižující, ale od toho je to výprask!
Navíc se mi zdá, že potrestání Jitky nebylo nijak moc přísné, ještě může být ráda, protože třeba naše starší holka by za takové vysvědčení dostala pětadvacet řemenem a na holou a ani by nemukla.
|
| Federika | 
|
(4.8.2005 20:32:01)
to má bejt vtip?
|
| Pawlí |
|
(4.8.2005 20:54:10)
Pavle,
a tím se jako chlubíš? Jsi si jist že jsi ve zpárvné rubrice?! Tady Tě za to nikdo nepochválí!
|
| NVK | •
|
(8.8.2005 15:54:56)
a to je právě ta chyba (NVK není Pavel, Chrenek ani nikdo jiný)
|
|
|
| Federika |
|
(4.8.2005 21:03:17)
Pavle, kup si časopis perverz, tam svý nechutný choutky líp uplatníš...
|
| ZuziP |
|
(5.8.2005 8:48:36)
Pavel, Chrenek a NVK moze byt v pohode jedna a ta ista osoba. Ma problemy a caka, ze si to tu vyventiluje... Ved len drazdi, kaslite na neho. ;-))
|
| Pavel | •
|
(7.8.2005 11:00:13)
Nevím, co jsem napsal tak hrozného?
Vyjádřil jsem názor, že snížená známka z chování je jednoznačně důvod k výprasku dítěte (konečně, kamarádka Jitky ho dostala také), na tom si trvám, v sedmi stejně jako v sedmnácti letech. A výprask holt bolí a ponižuje, kvůli tomu se také provádí. V některých rodinách se trestá větší či menší vařečkou nebo rákoskou, u nás se zase osvědčil řemen (přesněji jen obyčejný kalhotový pásek), to snad také není nic vyjímečného. Jediné, co jsem přehnal, je ten počet ran, pětadvacet dostane naše holka možná dohromady za celý rok, nikoli při jednom výprasku.
|
| shirin | 
|
(7.8.2005 12:16:59)
Pavle:lituju tvoje deti,jsi blazen-jeden z mnoha!mozna si na to casem vzpomenes..az ti to tvoje deti "vrati".Biti remenem svedci o vztahu jaky k detem mas...brrrrrrrrrrrr.
Spis bych doporucila knihu PROC JSOU STASTNE DETI STASTNE..(Bidulph)kde se o techto praktikach taky pise,jake problemy muzou detem do budoucna zpusobit a jak dlouho se s tim budou v budoucnosti vyrovnavat..ale takovi jako ty,tyhle knihy nectou:((bohuzel:(
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(9.8.2005 13:35:41)
Shirin
a kniha Jak vychovat šťastné dítě :-) to jsou ty správné knihy na čtení
|
|
|
| Federika |
|
(7.8.2005 13:53:50)
Pavle, výprask nemá ponižovat, co je to za blbost...Taky někdy svý dítě plácnu, někdy, když mě fakt rozzuří, i víc, jen toho vždycky spíš lituju, selhávám v tom případě já, tedy spíš moje nervy..Ale to je fuk, spíš jde o to, že teda setsakra velkej rozdíl, jestli dostane na zadek sedmiletý dítě nebo sedmnáctiletá holka...V tu dobu by už měly fungovat jiný výchovný prostředky, se mnou by teda takováhle metoda v sedmnácti nehla, maximálně bych utekla a zatvrdila bych se...Nechtěla bych bejt tvoje dítě a nejspíš se ti to někdy vrátí..
|
| Janka | •
|
(9.8.2005 22:50:18)
Zajímalo by mě, kde je matka toho ubohého dítěte, když pan Pavel trestá (přesněji týrá) jejich dceru řemenem. Normální matka by takový výprask neměla dovolit!
|
| NVK | •
|
(10.8.2005 8:26:45)
Předpokládám, že ji při tom drží...
|
|
|
|
| babuška, Adélka, Kačenka | 
|
(10.8.2005 17:44:27)
Pavle, někoho mi připomínáš - otce mé kamarádky - neváhal jí jednu natáhnout téměř do plnoletosti - NENÁVIDÍ HO! Jo, dobrou cestu jsi si vybral.
Mě otec mlátil jen do 10 let, pak se naštěstí naši rozvedli - NESTÝKÁM SE S NÍM - jo jen tak dál. Umřeš sám, starej a nemocnej a neštěkne po tobě ani pes.
On je totiž řádnej rozdíl jestli potrestáš dítě co má 7 nebo ženu co má 17 a na to bacha. Kluci možná jsou ještě v 17 výrostci - pokud vycházíš ze sebe, ale žena je zhruba od 15 a pokud ji jako takovou udeříš, nechtěj vědět co k tobě bude cítit. Výchova pokud má mít efekt, už nemá nijak valnej smysl se začátkem puberty (myšleno tresty), jestli máš vychovaný dítě nebo nemáš během puberty kolikrát není poznat, ale je to poznat až odezní. Tudíž své dceři pouze a jenom ubližuješ a narušuješ sebevědomí a to mi věř
|
| Pawlí |
|
(11.8.2005 14:03:46)
Každé dítě které je mlácené časem vyroste a s rodiči se přestane stýkat a oni jsou pak překvapeni čím to je. A nikomu to nedojde....
|
| Slečna Marplová |
|
(12.8.2005 19:44:26)
Pawli, nejsem presvedcena, ze decko placnout je tak spatne, ale tlouct je hlava nehlava remenem, nebo uzivat jine metody, s tim nesouhlasim.
Ale pises, ze KAZDE dite, ktere je tluceno, pak s rodici nemluvi. Mame v rodine ten pripad a deti s rodici mluvi. Jsou dospeli, skoro tricetileti. Dnes nesouhlasi s tim, jak byly trestany, ale normalne se s rodici bavi. Rikaji, ze rodice jednoduse nevedeli jak dite potrestat jinak.
|
| Pawlí |
|
(13.8.2005 10:22:48)
Slečno Marplová,
já jsem psala že "každé dítě které je mlácené", plácnutí na zadek nepovažuji za mlácení. I když se mu taky snažím vyhýbat poslední dobou se to moc nevede :-). Mlácením rozumím používání různých "pomůcek na bití. Znám dost "dětí" které si tím v dětství prošli a neznám žádné které by mluvili s těmi kdo je takhle trestali.
|
| Slečna Marplová |
|
(13.8.2005 10:52:22)
Pawli,
psala jsem o mlacenych detech, nikoliv placanych sem tam pres zadek.
Kluk dostaval casto remenem, cim byla bita holka nevim. Je pravda, ze deti to byly problemove. A hodne. Sama nevim, co bych delala, kdyby mi vyvadeli takove veci, jako ti dva.
Jen jsem chtela rici, ze i dost tlucene deti se svymi rodici mluvi.
Jejich rodice znam, jsou to lide, kteri maji velice radi deti, kdyz mi to jejich deti rekly, tak jsem byla dost sokovana. Prestoze jako male deti tlucene nebyly, tak zacaly v puberte hrozne vyvadet. Jejich rodice nejsou alkoholici ani asocialove a nikdy je nemlatili ve vzteku. Proste veci dosly tak daleko a oni nevedeli uz kudy kam. Nevedela jsemm jak hrozne veci ty deti vyvadely. To jsem zjistila, az kdyz to prasklo a na vesnici se to rozneslo. Rodice se snazili, aby se nevedelo, co jejich deti delaji.
|
| Pawlí |
|
(13.8.2005 11:36:49)
Slečno Marplová,
pochopila jsem jak to myslíš. Ale ze svého okolí takový případ neznám (tím nechci říct že neexistují).
Myslím si že děti by se mlátit neměli a v pubertě už to podle mě vůbec nemá cenu. Jedna moudrost říká že děti se úspěšně vychovávají do 5 let, pak už se jen více či méně úspěšně převychovávají :-).
|
| Alča ( 2 holčičky 7 a 1 rok) | •
|
(23.8.2005 8:36:18)
Ano, z vlastní zkušenosti a ze zkušeností mých známých můžu potvrdit, že do cca 4 - 5 let je děťátko úžasné, učí se věci, má rodost, když udělá mamince radost,.....
V podstatě není důvod je trestat, jenom když dělá moc velké vylomeniny, při kterých hrozí nebezpečí úrazu. Ale většínou stačí po dítku houknout a ono se zase začne chovat, jak má.
Pak ale najednou nastane zlom a už je to rok od roku horší. A co potom s tím? Když se taková sedmiletá slečna rozhodne, že ji rodičové a vůbec celé okolí bude poslouchat a že se všechno bude točit tak, jak ona chce, tak pro to udělá cokoliv. Od hraní si na sladkou holčičku přes citové vydírání po hysterické záchvaty.
|
| NVk | •
|
(23.8.2005 10:36:08)
A pak se vařečka hodí
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 10:42:56)
NVK, ak chces dieta lamat, vareska je naozaj jeden z najspolahlivejsich elementov.
Len si nie som ista, ci Alci ide o toto.
|
| Alča ( 2 holčičky 7 a 1 rok) | •
|
(25.8.2005 11:16:03)
ano, máš pravdu. Nechci děti bít. Pravda, někdy mi prostě rupnou nervy a plácnu je přes zadek, ale takové ty výprasky řemenem, vařečkou, to nepoužívám a používat nebudu.
|
|
|
|
| Aja+4 |
|
(23.8.2005 12:43:35)
Alčo,
já mám tedy docela jiné postřehy a zkušenosti. Já si nemyslím, že děti do 4 - 5 let jsou tak bezproblémové, klidné a hodné stvoření a zlobení nastává později. Já vím, že jsi to asi tak přesně nemyslela, ale vyznělo to tak. Já si právě myslím, že ta první leta života dítěte jsou ta nejdůležitější, co se výchovy týče. Usměrňování, vymezení hranic..atd. Trestat děti - nevím - nenazvala bych to tak - já je netrestala, ale docela důrazně usměrňovala - dle pravidla - co nechceš aby jiní dělali tobě, nedělej jim. Docela brzy jsou děti schopné toto pravidlo pochopit. Nazvala bych to spíš důsledností, než nějakou tvrdostí... Ovšem nechat jim prostor aby se sami vyjádřily, rozhodly, to určitě - ale vždycky tak aby tím neublížily druhým -prostě aby se respektovaly vzájemně - jak s dospělými, tak i s vrstevníky. Jasně, ale i tak aby si nenechaly kálet na hlavu a všechno líbit - o všem jsme si povídali...a pomáhala jsem jim problémy řešit - tehdy. Dnes už tolik nemusím - řeší většinou sami...
"Syn rozbil na táboře okno - šel za správcem, řekl mu to, s kamarádem spoluviníkem okno zaplatili z kapesnýho. Já se to dozvěděla až když mi syn řekl, že bude muset ted v měsíci trochu šetřit, protože se mu kapesný ztenčilo...".
Nestalo se mi, že by nám děti rozkazovaly, byly panovačné - v sedmi letech prostě věděly, že s tím by prostě neobstály a krutě narazily. Nebila bych je, jen bych jim prostě v jejich panovačnosti prostě nevyhověla...a důrazně. PROSTĚ TUDY CESTA NEVEDE - TAKHLE BYCHOM SPOLU NEVYCHÁZELI DOBŘE. Nevím - moji kluci jsou povahově hodně různí, ale toto platilo na všechny bez rozdílu. Já prostě této rané výchově věřím - je to podle mě základ.
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 13:00:29)
Ajo, musim suhlasit.
Pravidlo "nerob druhym to, co nechces, aby robili tebe" je spolu s pravidlom "rob druhym len to, co chces, aby robili tebe" moje oblubene.
|
|
| Alča ( 2 holčičky 7 a 1 rok) | •
|
(25.8.2005 11:43:19)
Ahoj Ajo,
asi jsi lepší matka než já. Já jsem opravdu do pěti let mé starší dcery neměla problémy s výchovou. Holčička přesně věděla, kde jsou mantinely, za které se nejde, co může, co nemůže, nemusela jsem ji bít, stačilo jenom projevit, že to, co udělala, není dobré, maximálně na ni houknout a bylo všechno v pohodě. V jejích šesti letech jsme si pořídili další mimčo a ¨to byla jedna z příčin změny chování starší dívenky. Je pořáe skvělá, mantinely zná, ale občas ji chytne "rapl" a pak holt nastávají ty hysteráčky, psychické vydírání a jiné pokusy o prosazení si jejího já. Do té doby byla princezna - jedináček, teď se musí o mámu dělit s miminem, které potřebuje víc péče..
Ale já, ačkoliv se snažím, věnovat jí veškerý možný čas, dělat věci společně, občas to prostě nevyjde...
A myslím, že takové to znovunastolení pravidel je nutné.
nejsem zastáncem mlácení dětí hlava - nehlsva, ale občasné plácnutí přes zadek ¨bývá velice účinné.
|
| Aja+4 |
|
(25.8.2005 13:54:04)
Ahoj Alčo, to bych tedy neřekla -
to se ale asi těžko dá srovnávat - lepší, horší máma... Psala jsi to tak, jako by to bylo dané - že děti do 5 let jsou miliusové...a pak to teprv začne :-))Tak jsem měla potřebu na to reagovat, protože toto si nemyslím. I když to může být individuální. Teď jsi to osvětlila víc. Jasně může v tom být i určitá žárlivost a srovnávání se s novou situací - Tvoje dcerka byla poměrně dost dlouho - šest let života sama a najednou má sestřičku. To je přirozené... Tak to není věkem, ale spíš následky nové situace. Děláš určitě správně, když nějaké ty projevy sebestřednosti netoleruješ - to je v pořádku.
Možná je to taky tím, že mám samé kluky a dva z nich velké... Kluci jsou jiní - spoustu věcí tolik neřešej - aspon u nás se nijak žárlivost neprojevovala...Snad jen tím, že kluci záviděli malýmu, že se vozí v kočárku a nemusí dělat ukoly :-) lenoši-chlapi :-)
JASNÉ, ŽE JE POTŘEBA POŘÁD VYCHOVÁVAT - I POZDĚJI - JÁ BYCH TO NAZVALA DOHLEDEM A UJASŇOVÁNÍ SI PRAVIDEL. Protože jestli je dodržovali jako malí, i později třeba kolem desátého roku věku, tak si vzpomenou - mají tam prostě ten základ. I v pubertě ten základ se projeví, i když ujasňování si pravidel a připomínka dobrého vychování je na denním pořádku :-)
Takže sama vidíš, že se asi zas tak nelišíme v názorech na výchovu. Určitě by sis od dcerky nedala rozkazovat. Je to kolikrát od ní asi jen reakce na to že už není sama jediná středem pozornosti. Přirozená reakce, ale usměrňování a heslo "tudy cesta nevede" se jim musí připomínat dál - samozřejmě. Kdyby naše výchova skončila první třídou ZŠ - asi by to dobře nedopadlo. Já si jen myslím, že ta raná výchova je základ pro všechny další období, která na děti čekají..i na to zatěžkávací období - období puberty.
Moji velcí synové /16,13/ kolikrát v paměti loví a hodně si pamatují - ale stejně, když jim řeknu že se jako malí chovali podobně jako jejich nejmladší bratr /6/ tak mi to nevěří - že zaručeně byly hodnější.
Nejvíc se ale zasměju poznámkám okolí - no jo vy jste to měla snadné - narodili se vám hodné děti. Což si teda nemyslím, protože s nimi bylo spousta práce... Jeden s LMD, druhý hyperaktivní s velkým neunavným temperamentem, třetí - velice tvrdohlavý a svérázný... Ale na druhou stranu mě těší, že se ostatním jeví jako hodní - lépe řečeno slušní hoši :-) Ale jednoduché to nebylo a není - ale vysvětluj jim to,že? Pak Tě ještě nařknou z chlubení...apod. To už dávno nedělám. Jen snad tady v diskuzích občas napíšu svůj názor a zkušenost...Ale zas je jasné, že je to individuální - každý má svůj způsob výchovy a většinou všichni máme jeden cíl - chceme aby z našich dětí byli jednou spokojení a šťastní lidé. Zní to jako klišé, fráze...ale je to tak - aspon pro mě je to to, co si jako matka přeju.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Simona | •
|
(17.8.2005 13:59:07)
Sama mám 10letého syna a 2letou dceru,musím říct,že opravdu míra trpělivosti přeteče a uchýlím se k tomu plácnutí,ale nic víc.Žádný velký výprask se nekonná.Dostatečný důvod mám hned vedle sebe,mého manžela.V dětství ho otec řezal za každou maličkost řemenem,pro manžela to bylo úplně normální a nepřipadne si,že mu ubližoval.Sám mi řekne,že si to zasloužil.Ovšem co tím jeho despotický otec způsobil???Můj manžel kterému je 29 má z otce panický strach,když s ním mluví je nervózní,nedokáže mu říct svůj názor a radši odkývne kde jaký blábol.Otec mu nařídí,aby v přesnou hodinu byl tam a tam a manžel ne,že řekne až budu mít čas tak tak přijdu nebo to udělám,ale opravdu mu kývne ano já dojdu a jde tam.O vánočních svátcích při telefonu mu jeho otec naštvaně položil telefon.A co udělal manžel?Začal se strachovat,že tohle ještě nikdy neudělal a honem honem tam jel.Prostě díky tyranovi je z něho hromádka nervozního kluka,který má k opravdovému chlapovi hodně daleko.Sám děti nebije,protože hned ze začátku poznal,že já jsem proti tomu.Chci své děti vychovávat k tomu,aby v nás měli přátelé a kamarády a nikdy se před vlstními rodiči nehroutili jako manžel před otcem.Z toho důvodu se s tchánem nestýkám a v životě mu neodpustím,že takovým způsobem trestal otce mých dětí.A manželovi nezapomenu,že si neuvědomuje jak moc mu jeho vlastní otec ubližoval.Plácnutí přes zadek beru,ale rukou ničím jiným ne.A jenom v takové míře,aby nezůstali modřiny či jelita.
|
| Boďka |
|
(17.8.2005 20:16:46)
Simona, je mi celkom jasné, prečo sa tvoj manžel tvári, že mu tie bitky od otca nevadia a že si ich vlastne zaslúžil. Najčastejšou obranou dieťaťa pred väčším fyzickým trestou je tvárenie sa, že mu to nevadí. Všetci dospelí, ktorí tvrdia, že im mlátenie z detstva nevadí -tým to hlboko v srdci najviac vadilo a vadí. Lenže čo má urobiť dieťa, ktoré je bezbranné a nevie sa brániť útoku. Úder nemôže a nedokáže vrátiť. Takto sa snaží zachovať si vlastnú tvár a dôstojnosť. Aj malé deti v detských domovoch, na ktoré ich rodičia kašľú hľadajú pre svojich rodičov výhovorky, prečo zasa neprišli, obraňujú ich. Inak by si v srdci museli priznať, že ich rodičia nemajú radi. A od tejto myšlienky je len krôčik k ďalšej, že nie sú hodné lásky. To samozrejme nie je pravda, ale deti sú od rodičov závislé a myšlienka, že sa na nich nemôžu v živote spoľahnúť, je pre ne veľmi krutá.
|
| Kubula K. |
|
(21.8.2005 20:12:58)
Milí všichni,
v červnu jsme s Jenou a JaninouH odchodily kurz Respektovat a být respektován (v Praze). Teď jsem se dověděla, že bude nový turnus v září, tak kopíruju letáček. Kurz vřele doporučuji, Jena a Janina určitě taky. Když se podíváte do harmonogramu, tresty tam nenajdete, v červnu je (společně s pochvalami) dělali jako nadstavbu (takže těch seminářů bylo nakonec pět) a je asi slušná pravděpodobnost, že to udělají i tentokrát.
Zdravím
Hanka
SPOLEČNOST PRO MOZKOVĚ KOMPATIBILNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
Vinohradská 109, 130 00 Praha 3, tel. a fax: 222 72 59 72
jana.novackova@volny.cz; d.nevol@volny.cz; koprivovi.spirala@volny.cz
pořádá
21. září , 3. a 17. října 2005
první tři lekce kurzu
RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN:
VÝCHOVNÉ A KOMUNIKAČNÍ POSTUPY V KAŽDODENNÍCH SITUACÍCH
V každé ze tří částí kurzu rozebíráme „tradiční“ komunikační postupy a společně s účastníky přicházíme na to, proč někdy nezabírají. Poté nabízíme komunikační a výchovné postupy, které mají větší šanci omezit množství konfliktů, podporují odpovědné chování dětí a jejich sebeúctu a přispívají k větší pohodě ve vztazích.
Cílem je především zlepšení komunikace a soužití s dětmi, ale získané dovednosti mohou pomoci i ve vztazích s dospělými (s partnerem, spolupracovníky, přáteli).
Semináře jsou určeny rodičům, prarodičům, učitelům i vychovatelům, vedoucím v mimoškolní činnosti dětí a dalším zájemcům.
Témata:
• 1. seminář (21. září 2005 - středa): Jak jednat s dětmi nebo s dospělými, kteří dávají najevo negativní pocity a chovají se nerozumně.
• 2. a 3. seminář (3. a 17. října 2005 - pondělky): Situace, v nichž po dětech chceme, aby něco udělaly nebo naopak něco nedělaly. Postupy, které druhé (děti i dospělé) vedou k větší ochotě vyhovět.
Účastníci obdrží písemné shrnující materiály.
Další lekce (témata: co namísto trestů, rizika odměn a pochval, podpora samostatnosti dětí)
se budou konat v případě zájmu účastníků 31. října a 7. listopadu 2005.
Místo konání: Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Viktora Huga 4, Praha 5, 1. patro. Tram č. 9, 12, zastávka Arbesovo nám. Prosíme o přezouvání.
Termín konání: 21. září, 3. a 17. října 2005, vždy od 17.30 do 20.30 hod.
Cena: 600,- Kč včetně materiálů, platba před 1. lekcí. Semináře jsou akreditovány MŠMT.
Přihlášky: PhDr. Jana Nováčková, CSc., Společnost MKV, Vinohradská 109, 130 00 Praha 3,
tel. a fax: 222 72 59 72 (záznamník), e-mail: jana.novackova@volny.cz
nebo
PhDr. Dobromila Nevolová, Zborovská 6, 150 00 Praha 5, tel. 257 320 107,
e-mail: d.nevol@volny.cz
|
|
| Magda, syn 7 let | •
|
(23.8.2005 16:46:22)
Dobrý den, zdravím.
Máme velký problém s naším synem.
On nechce chodit spát. Dělá to už dlouho, ale asi od zimy minulého roku, to bývá hrozné. Často se vzteká, brečí, kvičí a křičí. Je to hrozný rámus (máme štěstí, že nebydlíme v paneláku) Teď o prázdnínách jsme mu tolerovali, aby chodil spát později (někdy až v devět), ale přes školní rok přece musí chodit spát aspoň v půl osmé, ne? V září půjde do 2.třídy, nevím, jak to zvládnem.
Před časem jsem se ptala známé, co by mi poradila. Řekla, že nedávno řešili s 8mi letým dítkem podobný problém a prý stačilo párkrát páskem na zadek.
To mě vyděsilo.
To bych neudělala. Prosím, poraďte mi, nějaké normální řešení, prosím.
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 17:00:10)
Magda, si mama a mas asi najlepsi odhad toho, kolko spanku potrebuje tvoj syn.
Vies, podla mna sa neda generalizovat, ze dieta musi ist spat o pol osmej. Deti su rozne a ich potreby spanku tiez. Su deti, co potrebuju 12 hodin spanku a aj deti, ktorym staci 8... tie spat viac nedonutis, vypraskom uz vobec nie.
Mam 2 deti, 7 a 4 rocneho. Ich potreba spanku je rovnaka, hoci nie su rovnako stari!! Ked to pocitam, je to asi 9-10 hodin, takze ak si premyslim, ze vstavame bezne cez skolsky rok asi o 6:30, skor ako o 20:30 obvykle nema zmysel ich ukladat.
Ak to nie je o tom, ze je pre syna skoro na spanok, ale o tom, ze krici a nechce ist spat, aj ked je unaveny, je to o inom. To mame aj my, s mladsim :-)))) Cim unavenejsi, tym viac kriku. U nas zabera, ak ho pred spanim ukludnim, posedim pri jeho posteli, pohladkam chrbatik... Niektore deti potrebuju pevny rezim pred spanim, napr. umyt sa, rozpravka a spat... aby ten moment spanku bol vzdy ocakavany...
Teraz vlastne neviem, ci mas problem v tom, ze nechce si ist lahnut, alebo krici z postele a nevie zaspat....
|
|
| Aja+4 |
|
(23.8.2005 17:13:02)
Možná je to trochu tvrdé, ale já bych ho v tomto věku nechala křičet, kvičet, vztekat se /u sedmiletého dítěte vztekání a jekot je o něčem uplně jiném, než u batolat/ - a počkala bych až s ním bude řeč a pak začala něco řešit.
Řekla bych mu - je pozdě, zítra jdeš do školy - přece nechceš usnout na lavici...nebo něco podobného - pověděla pohádku, nebo probrala den, co jsme prožili...Takhle to děláme u nás vlastně od malička - nejmladší má 6 let a i když se mu taky někdy nechce, má tenhle rituál rád.
No páskem přes zadek - není štastné řešení - jít spát takto rozrušený/což by byl určitě každý/ - noční můry, blbý sny - ničemu by to nepomohlo -
Potrestané dítě chodí sice spát - rodič je spokojen, že dítě zlomil, ale že jde spát kvůli strachu před výpraskem? To není myslím vůbec dobré.
Pro mě nepřijatelné - Chci aby dítě pochopilo, že má jít spát kvůli odpočinku a nabrání sil do nového dne a ne kvůli tomu, že kdyby nešlo, bylo by bito...To si myslím sedmileté dítě už je schopno pochopit /i daleko mladší/ Nebo jít zlatou střední cestou. Kompromis - bylo by dobré jít spát v půl osmé - dítě by chtělo až v devět /jednoduché - už umí hodiny/ - kompromis - půjde se spát chvilku po osmé. Já si myslím, že ta osmá je taková rozumná - ovšem nevím, kdy se vstává, jak to má daleko do školy...a tak. A navíc je to individuální. Některé děti nemají tolik potřebu spánku - tak bych aspon udělala už takový večerní klid - pohrát si, něco si přečíst, před spánkem se uklidnit...apod. To je hodně individuální. Co platí na moje dítě zřejmě nemusí platit na jiné, jinak vychovávané. Jen píšu svojí zkušenost.
Jen tak mimochodem - nějak si nedovedu představit vztekající se, křičící a kvílející sedmileté dítě...
|
|
|
| Aja+4 |
|
(23.8.2005 17:43:48)
Pettino - sis vlastně sama odpověděla - je to možná výsledek vaší liberální výchovy. Respektovat názor dítěte je jedna věc, ale myslím si že určité hranice jsou potřeba... Ale to vlastně víš.
Výprask? Nevěřím v nějaký pozitivní přínos - byl by to pro ní opravdu zmatek - do ted mohla a ted kvůli stejné věci, kterou jindy mohla, bude bita.
|
| Aja+4 |
|
(23.8.2005 19:04:02)
Pettino,
je mi to jasný - to bys to tu nepsala a rovnou ji seřezala, kdyby jsi to myslela vážně. Děti jsou prostě naše radosti a starosti...Taky nám ted bylo tak krásně - o těch prázdninách - volnost - žádný honění do úkolů a učení. Žádné vstávání.
No - jestli má dcerka dobrou učitelku, která by byla schopna tuto hru hrát - tak to není zas tak špatnej nápad.
|
|
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(23.8.2005 19:06:21)
Pettino,
nebylo by možné, aby si dcera dělala úkoly v družině? Já vím, že někde to dost neradi vidí, ale bylo by to možné řešení...
|
| Pawlí |
|
(23.8.2005 21:28:31)
Každé dítě potřebuje spát jinou dobu. Náš 4 letý syn ještě stále spí odpoledne a sestřin přestal spát ve 2 letech.Pokud dítě nepadá únavou nevidím důvod proč ho lámat do postele.
|
| Naja | 
|
(24.8.2005 9:56:17)
Pettino,
možná se mýlím, ale není to na tvoji dcerku večer moc velký nápor? Přes den ve škole, pak předpokládám družina, gymnastika. Doletíte domů v sedm, to už je na úkoly pro tak malé dítě taky dost pozdě. (Vycházím tedy ze zkušenosti se synem. Po šesté bych s ním nenapsala ani řádku. A když jo, tak bych u toho zešedivěla :-D Takže když měl trénink 3 x týdně, úkoly jsme dělali vždy před ním.)
Pak asi večeře, umýt a spát. Víš, na jednu stranu se jí nedivím, že chce být s tebou i při nezáživné činnosti v kuchyni. Když vás celý den nevidí, tak si vás chce prostě užít. No a ta gymnastika do večera - třeba jí to taky nesedí. Možná je "rozjetá" a plná energie a to se pak těžko usíná.
Zkuste přehodnotit denní režim, i třeba za cenu změny zaměstnání nebo kroužků. A večer trávit pěkně v klidu povídáním nebo s knížkou, aby se jí organismus zklidnil. Hrneček meduňkového čaje taky napomůže zklidnění.
Jiná věc je, jestli ponocuje i o prázdninách, kdy na ni máte víc času a jste i přes den spolu. To už by pak byl spíš projev mírné "spratkovitosti." :oD
U nás jsou to sice taky občas boje, ale spíš v tom smyslu "ještě si dočtu stránku." Syn ale zalehne, když na něj trochu zvýším hlas - naštěstí.
Zkus vyhrožovat zákazem něčeho, co má ráda, pokud okamžitě nezaleze do postele. U nás funguje zákaz TV a PC. Ne teda na spaní, tam až takový problém není. Spíš úklid pokoje je krize. Takže používám podmíněný zákaz. Dokud neuděláš, tak žádná... Chce to ale důsledně případné represe dodržet a pohlídat ;-)
Pravda a řešení budou asi někde mezi, takže ti přeji hodně štěstí, ať na to brzo kápneš a je to u vás bez nervů.
|
| ZuziP |
|
(24.8.2005 12:51:22)
Pettino, ako dieta som robila gymnastiku. V poslednom roku, mala som 8-9 rokov, sme mali treningy kazdy den. Zvladala som to pohodovo a dodnes mam na to super spomienky, treningy som mala rada.
Pokial ma tvoja dcera rada cvicenie, nerob si kvoli tomu vycitky... Je vzdy lepsie, ked dieta travi vecery sportom a bavi ho to, akoby sa malo flakat... Co by som ja za to dala, keby syn chcel sportovat.
Problem so spanim urcite vyriesis. A mozno je to len prechodna zalezitost. Drzim ti palce.
|
|
|
|
|
|
| Lída,3 kluci a holka |
|
(24.8.2005 10:01:44)
Pettino,
tak to je podobně jako u nás. :-( "Nechce se nám rozlišovat, kdo si ty úkoly dělat v družině může a kdo ne, tak to radši zakážeme všem." Tenhle školní rok jsem už Luděčkovi dala instrukci, že si tam ty úkoly napíše, a kdyby družinářka měla řeči, ať ji odkáže na mě. A ona už se mnou má jisté zkušenosti...
|
| Lída,3 kluci a holka |
|
(24.8.2005 10:04:49)
Ještě něco: my taky máme dvakrát týdně cvičení do šesti, teď to bude do půl sedmé.
|
|
|
|
| Kuba | •
|
(19.9.2005 18:39:41)
POslyšte. Jde o mojí neteř, který je teď 6 let a začala chodit do školy.
Docela by mě zajímal váš názor. Moje neteř se strašná. Skoro vůbec neposlouchá rodiče. KLidně dělá to, co nemá. Když jí někdo řekne, že to nemá dělat, tak to udělá. Když je někdo v obýváku a kouká se na televizi, tak si tam klidně hraje a křičí a ani neposlechne, když jí řkeneme, že má být tiše a nebo že má jít do pokoje. ALe podle mě je to tím, že an sebe chce upozornit nebo že chce pozornost. Prostě všichni se musí točit kolem ní. Dokonce prý plivala z okna i nomrálně uvnitř bytu na koberec! Teď když bude chodit do školy, tak to snad bude lepší. Co byste neteřiním rodičům vzkázali? Co s ní mají dělat? Možná by nějakej menší výprask vařečkou neuškodil, ale možná by to měli vyřešit trochu klidně. CO myslíte?
|
| ZuziP |
|
(20.9.2005 8:14:14)
Kubo, neterinym rodicom by som odkazala, aby sa zamysleli nad sebou, kde spravili chybu. Pozitivnym ucinkom varesky neverim. Skor pozitivnym ucinkom zmesi lasky, respektu (dietata k rodicom a rodicov k dietatu) a doslednosti.
Myslim vsak, ze ty to nevyriesis. Musia to byt oni, co si uvedomia problem a musia to byt oni, co ho budu chciet riesit.
|
|
| Pawlí |
|
(20.9.2005 8:38:17)
Kubo,
Zuzka má pravdu. Děti se mají vychovávat hlavně příkladem a rozhodně dřív než v 6 letech když rodič najednou zjistí že ho dítě neposlouchá. To přece viděli už dřiv. Neříkej mi že jeden den měli vzornou dceru a druhý se jim probudil "malý terorista".
|
| Kuba | •
|
(20.9.2005 14:29:09)
Ne tak. CHová se hrozně dlouho. Asi to má po tátovi. A mě do toho taky nic neni. JEnom mě fasciují. ALe dá se to vyřešit vcelku klidně.
|
|
|
| Šáry | •
|
(20.9.2005 9:09:15)
Kubo,
rodičům bohužel asi nic, i když by se mi na jazyk dralo leccos. Výchova dětí je především jejich věc a nevítané rady v téhle oblasti většina z nás nese velmi těžce. Ale vůči SOBĚ a na SVÉM území bych si od ní takové chování nenechala líbit.
|
|
| Oggová | 
|
(25.9.2005 20:01:47)
Ahoj, tak já nevim, já bych se možná pídila po tom, co se děje ve škole, protože vstup do školy je pro dítě opravdu velký stres. Jestli se tak opravdu začala chovat až teď mhlo by to mít něco společného. pa
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| no comment | •
|
(15.9.2005 12:51:26)
Já si teda myslím, že postupovala správně a když si myslíš že ne, tak bys měla dostat ještě víc.
|
| ZuziP |
|
(15.9.2005 16:41:59)
Samozrejme, takyto nazor vyslovi len anonym.
|
| Pawlí |
|
(16.9.2005 10:04:41)
Zuzi,
takhle reagují lidi které doma mlátili a oni chudinky nic jiného neznají.
|
| ZuziP |
|
(16.9.2005 10:12:25)
Pawli...
alebo provokateri....
|
| Pawlí |
|
(16.9.2005 15:54:51)
Nebo tak, ale když je to baví a nemají jiný smysl života ať si to užijí ne?
|
| ZuziP |
|
(16.9.2005 15:57:29)
Kym im staci len provokovat a nikoho nemlatia, tak nech....
|
|
|
|
|
|
|
| Neznámý | •
|
(20.9.2005 15:00:39)
Mrkněte se sem: http://www.bdsm.cz/Articles/povidky/clanek-700.aspx
|
| ZuziP |
|
(20.9.2005 15:06:17)
Neznamy, pomylil si si stranku...
|
|
| Pawlí |
|
(20.9.2005 18:10:13)
Přestože jsem článek jen přelétla je mi jich líto obou. Jak té která si myslí že má právo někoho jiného mlátit různými pomůckami, tak té která si myslí že takhle se projevuje láska.. . . . . .A Tebe taky Neznamí.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)