Re: Re: výprask vařečkou

Ahoj Alčo, to bych tedy neřekla -
to se ale asi těžko dá srovnávat - lepší, horší máma... Psala jsi to tak, jako by to bylo dané - že děti do 5 let jsou miliusové...a pak to teprv začne :-))Tak jsem měla potřebu na to reagovat, protože toto si nemyslím. I když to může být individuální. Teď jsi to osvětlila víc. Jasně může v tom být i určitá žárlivost a srovnávání se s novou situací - Tvoje dcerka byla poměrně dost dlouho - šest let života sama a najednou má sestřičku. To je přirozené... Tak to není věkem, ale spíš následky nové situace. Děláš určitě správně, když nějaké ty projevy sebestřednosti netoleruješ - to je v pořádku.
Možná je to taky tím, že mám samé kluky a dva z nich velké... Kluci jsou jiní - spoustu věcí tolik neřešej - aspon u nás se nijak žárlivost neprojevovala...Snad jen tím, že kluci záviděli malýmu, že se vozí v kočárku a nemusí dělat ukoly :-) lenoši-chlapi :-)
JASNÉ, ŽE JE POTŘEBA POŘÁD VYCHOVÁVAT - I POZDĚJI - JÁ BYCH TO NAZVALA DOHLEDEM A UJASŇOVÁNÍ SI PRAVIDEL. Protože jestli je dodržovali jako malí, i později třeba kolem desátého roku věku, tak si vzpomenou - mají tam prostě ten základ. I v pubertě ten základ se projeví, i když ujasňování si pravidel a připomínka dobrého vychování je na denním pořádku :-)
Takže sama vidíš, že se asi zas tak nelišíme v názorech na výchovu. Určitě by sis od dcerky nedala rozkazovat. Je to kolikrát od ní asi jen reakce na to že už není sama jediná středem pozornosti. Přirozená reakce, ale usměrňování a heslo "tudy cesta nevede" se jim musí připomínat dál - samozřejmě. Kdyby naše výchova skončila první třídou ZŠ - asi by to dobře nedopadlo. Já si jen myslím, že ta raná výchova je základ pro všechny další období, která na děti čekají..i na to zatěžkávací období - období puberty.
Moji velcí synové /16,13/ kolikrát v paměti loví a hodně si pamatují - ale stejně, když jim řeknu že se jako malí chovali podobně jako jejich nejmladší bratr /6/ tak mi to nevěří - že zaručeně byly hodnější.
Nejvíc se ale zasměju poznámkám okolí - no jo vy jste to měla snadné - narodili se vám hodné děti. Což si teda nemyslím, protože s nimi bylo spousta práce... Jeden s LMD, druhý hyperaktivní s velkým neunavným temperamentem, třetí - velice tvrdohlavý a svérázný... Ale na druhou stranu mě těší, že se ostatním jeví jako hodní - lépe řečeno slušní hoši :-) Ale jednoduché to nebylo a není - ale vysvětluj jim to,že? Pak Tě ještě nařknou z chlubení...apod. To už dávno nedělám. Jen snad tady v diskuzích občas napíšu svůj názor a zkušenost...Ale zas je jasné, že je to individuální - každý má svůj způsob výchovy a většinou všichni máme jeden cíl - chceme aby z našich dětí byli jednou spokojení a šťastní lidé. Zní to jako klišé, fráze...ale je to tak - aspon pro mě je to to, co si jako matka přeju.