3.2.2006 16:13:53 Honzik
Názor z praxe
Ahoj. Delší dobu to tu sleduju, napadlo mě sem trochu přispět.
Je mi 16 let. Rodiče mě vychovávali v dětství tak, že mě nechávali doma, ať se klidně koukám na televizi nebo hraju hry na počítači, ale je pravda, že sem to tak chtěl. Většinu jsem se naučil sám bez pomoci rodičů. Ani mě moc netrestali, protože jsem byl pohodovej a stále jsem. Ale to je teď jedno.
Je jasné, že musím znát hodně lidí mého věku (u vás to sou asi mládenci, i když někteří říkaj, že v 16 jsme už dospělí, aspoň tak jsem to od pár lidí odtud pochopil). Otázka výprasků? Někteří mí spolužáci byli určitě někdy v dětství aspoň jednou biti ale určitě to nebylo nijak časté, někteří zase prošli až sem třeba bez jediné facky. Obě skupiny se normálně baví, normálně se chovají (i když někdy to moc normální neni). Někteří se učí, někteří na to kašlou. Ale kdyby u všech doma bylo používáno tělesných trestů mnohem víc než minimálně až velmi málokrát, tak by to vypadalo daleko jinak. Myslím že takhle je to ideální. Nevipadáme, že bychom byli nějak psychicky špatný, což by podle někoho odtud mohlo nastat v případě většího užívání tělesných trestů. Ale je pravda, že nejsme všichni bezchybní, někteří příliš rodiče nerespektují a nic si z nich nedělají, což je vidět na tom, že se neučí a kašlou na školu. Nevim jak to přesně vysvětlit, ale prostě i když některý z mých spolužáků někdy dostal pár na zadek a třeba i nějakým předmětem třeba vařečkou a někdo zase vůbec nedostal, tak se chováme jakžtakž normálně (jasně že se nemůžeme chovat úplně stejně), ale s tím sebevědomím, někdo může mít malý sebevědomí i když nedostal v životě ani facku, na to zase pozor.
Asi sem to napsal trochu zmateně, teď víc k věci.
Z mého života vidím, že výchova není jenom to trestání, ale chování k dětem a jejich učení žít. Výchova musí začít už od narození, rodiče by si měli dávat pozor, kde dítě vyrůstá, jestli náhodou dítě někde v pokoji sourozenec neučí špátnému chování a sprostým slovům, dále pak pozor na to co před dětmi říkáme, děti to můžou napodobit. Jak půjde čas, děti se začnou odpoutávat od rodičů, v pubertě už budou samostatnější a začnou dělat, co uznají sami za vhodné a tehdy se projeví výchova na začátku a v průběhu dětství. Nemám zas takvoé skušenosti s výchovou jako rodiče, když mi je 16, ale trochu mi stačí moje vlastní praxe. Jak jsem říkal, mě zrovna rodiče moc neučili a nechávali mě doma, nikam mě nebrali, nic, stejně jsem se dostal z toho uzavření a ppznal jsem svůj smysl života.
Ještě k těm výpraskům, kdyby to bylo tak normální výchova a trestalo by se tak opravdu často, bylo by to opravdu jinačí než takhle když někdo dostane výprask jen málokrát, třeba v deseti letech dostane od mámy vařečkou, někdy ho zas táta honil s tou vařečkou po bytě a když "dítě"(pokud ještě vůbec o dítětí kterýmu je deset ještě mluvíte jako o dítěti) chytí, tak ho buď zmlátí nebo nechá, ale s tím, že mu dá po zbytek dne domácí vězení nebo musí udělat nějakou práci nebo prostě někdy dostane to dítě facku třeba za drzost. Tihle lidi aspoň ví, že když prostě ujedou trochu víc z pravidel, tak se nedá nic dělat a musí dostat. Kdyby to bylo daleko jiank, že by z toho byl zvyk a tělesný trest by se používal třeba jednou za měsíc i víckrát, určitě by jsme byli jiní a i v tý škole by byla trochu jiná atmosféra.
Snad jsem nenapsal samí bláboly. Kdyžtak se omlouvám. Snad jste to nějak pochopili, co jsem chtěl říct. Za náhodný překlepy se omlouvám. Taky co byste chtěli od 16tiletýho, pro někoho je to už věk, kdy jsem dospělej, já tenhle věk beru spíš jako přelom mezi dšststím a dospělostí.
Odpovědět