Re: výprask vařečkou
ZuziP - jsem taky pro vysvětlování a nechci v dítěti "potlačovat osobnost" a souhlasím, že když rodič něco slíbí, tak je to svaté a musí to splnit a dítě je určitě partner k diskuzi. Ale všecho moc škodí, v případě, který tu byl popsán (rozbitý talíř a dítě odmítající ho byť jen uklidit a to i po domluvě a vysvětlení) - tak tomu bych taky naplácala, zvlášť v šesti letech. Mám kluka ještě maličkého, ale právě lezem do období vzdoru a když na něj přijde hysterie - hned to nejde poznat, tak se snažím vyhovět, vysvětlit,... když to ale přejde do vztekání bez příčiny - resp. příčinou je pomeranč nakrájený na velké kousky a rozvzteklí ho i to, že to opravíme a ukrojíme menší kousek a už to jede - tak ho taky nechám chvilku vztekat a nevšímám si ho a za chvíli odvedu pozornost jinam. Odvést pozornost jinam hned nelze neboť se nedá chytit. A tady mám pocit, že když se ten šesti letej klučina vztekal jako prcek, tak mu bylo vyhověno, tak to zkouší dál, jenže je starší a vzteklost nabírá větší grády. A nebo to je prostě v něm a musí vzdorovat. Pak ale je opravdu namístě trest. Můj otec s námi vždy strašně diskutoval a brácha teď má tendence neustále diskutovat o každé kravině místo, aby šel a udělal to a už je dospělej - na zabití. A já si pamatuju z dětství, že bych kolikrát fakt raději držela facku,než ty nekonečný rádoby rozhovory, v podstatě jsem odkývala cokoliv, myslela jsem si dál svoje a udělala si to opět po svým, než abych to poslouchala déle než bylo nezbytně nutné. A v momentě kdy jsem vzteklá, tak si nejsem jistá, že bych si dovedla sednout a racionálně rozebrat své chování a najít nějakou skrytou příčinu. Prostě někdy to jde a někdy fakt ne a pak by ten trest přijít měl, jinak ho naučíš, že si s tebou může dělat co chce.
Odpovědět