Re: kľačanie v kúte
Ahoj Boďko,
nerad Ti odoruji, nerad odporuji komukoliv, ale myslím že se až tak moc nepletu - myslím, že se v tomto případě plete každý, kdo se domnívá, že lze jakékoliv dítě vychovat (tím míním dostatečně výchovně zvládnout) pomocí dobře míněných rad a pokynů z odborných publikací. Tak tomu opravdu není a nikdy nebude. Ale pokud máš (nebo znáš) pouze děti přizpůsobivé, podajné a tvárné, pak můžeš ten dojem oprávněně mít a já Ti to nemám za zlé. Spíše Ti to mohu závidět. Těžko Tě přesvědčím, že to není vždy s dětmi tak snadné a ani Tě snad přesvědčovat nechci. Tvoje názory a postoje chápu a rozumím jim, je to pravda, ale ne celá, jsou prostě i jiné děti, které vyžadují jiné výchovné postupy. A pozor - nikdo tady a priory přeci nevyvyšuje nějaké tělesné tresty nad jiné tresty, já se jen domnívám, že rodič, který se dostane se svým nezvladatelným potomkem až na okraj, musí zákonitě vyčerpat všechny možnosti, které se nabízí, aby ho usměrnil a zvládnul. Rodič, který se tam nikdy nedostane, to jen těžko může pochopit a neměl by to asi ani hodnotit, tím mám na mysli odsuzovat. Je to stejné, jako bych já, který je téměř 20 let šťastně a spokojeně ženatý, trval na tom, že když se dva dají jednou dohromady, tak se prostě musí milovat a vydržet to spolu, děj se co děj a rozvod je pitomost a naprosté selhání. Což je kravina, já to moc dobře vím a také nic takového netvrdím - to byl jen takový příklad. Prostě jsme každý jiný a i ty děti jsou jiné, jen cíl je shodný. Toť vše.
Hodně výchovných úspěchů přeje
Mecháček
P.S.
A ta replika, teď si nevzpomenu, kdo je autorem, že když někdo má už velké děti, tak si myslí, že má patent na výchovu, tak ta mne dost nadzvedla. Rád bych, aby mne autor kontaktoval na mou adresu abychom si mohli třeba navzájem vyměnit výchovné zkušenosti a poznatky. Nemám totiž patent vůbec na nic (jak rád bych měl) a pokud to tak kdy vyznělo, je to pouze další důkaz mé velké nedokonalosti.
Odpovědět