19.7.2005 9:55:21 Aja+4
Umění omluvit se
Než jsem se sem dneska dostala, Xantipa mě předběhla - chtěla jsem napsat totéž - omluva podle mě není ponižující - ani bych ji nenazvala trestem. Já se taky omluvím dítěti, když přestřelím, nebo vyjedu na něj v afektu a nijak mě to nedegraduje - nesráží moji autoritu.
A k tomu rádoby "moudru" o strachu - No sama jsi čekala Dano, že budou reakce. Já si myslím, že rodič prostě má dělat vše proto, aby dítě respekt mělo - svou výchovou. Strach není dobrý - taky bych se bála dospělého dítětě, které jednou vyroste a strach ztratí. Ovšem , myslím si že tu mluvíme o dlouhodobém stálém strachu. Jinak ty malé strachy prožíváme všichni /i v dětství jsme prožívali, i když jsme měli rodiče řekněme mírné/ - jsou to spíš obavy...Můj syn má taky obavy, když přijde s poznámkou. A ty obavy na škodu podle mě nejsou.
Odpovědět