| Soňa, jedna dcera, další miminko na cestě | •
 |
(20.3.2001 22:09:32)
Blahopřeji ke zdravému miminku a "dobře provedenému porodu".
Proti gustu žadnej dišputát. Mně by však vadila separace rodiny od čerstvě narozeného miminka. Mně se po porodu nechtělo vůbec spát, naopak jsem byla plná síly a euforie. Pro mě je porodnice U Apolináře - mínus deset bodů. Divím se, že fakultní porodnice nepracuje podle posledních vědeckých výzkumů. Již hodně dlouho se ví, že separace matky a dítěte po porodu je škodlivá. Že by to naše "elita" národa nevěděla, nechce se mi tomu věřit. O porodnici U Apolináře se ví, že odnášejí děti do inkubátoru, ne ze zdravotních důvodů, ale z čistě z provozních důvodů, a tak matky ochuzují o ty nejkrásnější chvíle ve svém životě a ty jsou většinou zadarmo. Jen tak mimochodem, potlačované emoce můžou odstartovat velké trauma.
Monika
|
| Hana | •
|
(21.3.2001 9:57:11)
Máte nějaký zmatek ve jménech paní Soňo - Moniko.
Hana
|
| Soňa Monika , jedna dcera, další miminko na cestě | •
|
(21.3.2001 10:08:35)
Ahoj Hano,
mám dvě jména, používám je obě, je to podle toho, jak mě kde znají, rodiče a příbuzní mi říkají Soňo a kamarádi Moniko. Hanko, máš nějaké poznámky k tomu, co jsem napsala?
Soňa
|
| Hana, dcera 10 týdnů | •
|
(21.3.2001 13:32:55)
Milá Soňo,
ano mám k tomu poznámku. Rodila jsem u Apolináře před 2,5měsíci a i když Vás asi pobouřím, souhlasím plně s paní Sárou. Je to stále dokola. Každému prostě vyhovuje něco jiného. Nebudu tu popisovat svůj porod, byla jsem prostě spokojená, jak s průběhem porodu, péči dětských i ženských sester a doktorů. A při druhém dítěti půjdu bez váhání znovu k Apolináři. Je na tom snad něco špatného, že mi (nám) jejich způsoby vyhovují?
S pozdravem Hana
|
| Eva, dcera 8měs | •
|
(21.3.2001 15:51:25)
Ahoj všichni,
mně způsob vedení porodu v porodnici U Apolináře v Praze také nevyhovoval, právě pro nemožnost vybrat si porodní polohu, automatický nástřih hráze a bezdůvodného odnesení miminka po porodu. Nelíbilo se mi, že mi diktovali, jak mám tlačit, zdálo se mi to až násilnické. Mé tělo mi signalizovalo něco jiného, než ode mě chtěl lékař. Metody U Apolináře jsou pro "poslušné ženy". Žena, která se chce spolehnout sama na sebe, tam tedy nemá co dělat, Hano? Má tedy rodit doma? To je diskriminace a porušování základních lidských práv. Každá porodnice má počítat s tím, že takové ženy existují. Zajímalo by mě, kolik porodních asistentek od Apolináře porodilo přirozeným způsobem. Domnívám se, že ani neví jak takový porod vypadá a to je důvod, proč Vám ho nebudou ani doporučovat. Ocitly by se, pro ně, na nejisté půdě. Proto většina žen skončí na zádech s nohama nahoře, přestože se už nejméně dvacet let ví, že je to pro porod nejméně vhodná poloha.
Přeji hezký den.Eva
|
| Petra,syn 6 týdnů | •
|
(30.3.2001 17:01:47)
Ráda bych se přidala k debatě. Rodila jsem u Apolináře nedávno. Musím říci, že jsem v době těhotenství byla všema deseti pro tzv. přirozený porod a chtěla jsem rodit v CAPu. Když ho zrušili, vybírala jsem nejmenší zlo. Dnes si vůbec netroufám tvrdit, co je správně. Z porodu u Apolináře mám velký a dobrý zážitek, i kyž si postupem času říkám, jestli nemohl probíhat méně medicínsky. Jenže jak to posoudit? Po osmi hodinách snesitelných bolestí jsem dorazila do porodnice,kontrakce po 5 minutách. Mysleli, že jsem druhorodička, byla jsem otevřená na sedm centimetrů. Pak se kontrakce staly méně pravidelnými a slabšími. Zapracovala moje psychika? Kdybych zůstala v domácím prostředí nebo byla ve známém prostředí, nestalo by se to? Nevím. Dostala jsem oxytocin, ještě chvíli byla na míči a potom jsem začala mít pocit, že nic jiného než ležet ani nezvládnu. Předtím jsem si o míč řekla a nikdo nedělal problémy, všichni byli moc milí, ale pak (asi 5 hodin celkem) jsem už nemyslela na nic, jen na to, jak zvládnout bolest. Tři hodiny jsem čekala, než budu moct tlačit, protože miminko se špatně stáčelo (abnormální rotace) a mně zbýval k otevření stále "kousíček". Nakonec přišel jiný lékař, snad docent, kamarádka lékařka říkala, že ve mně malého zřejmě pootočil a přetáhl čípek. Už jsem byla dost vyčerpaná a tlačení s držením pod koleny mi nešlo, těžko bych asi seděla např. na bobku... Byla jsem vděčná za klasickou polohu s nohama nahoře a tyče, kterých jsem se mohla při tlačení držet. Přitom tohle mi právě před porodem připadalo nejhorší a vybírala jsem si Apolináře i proto, že nemá klasická porodnická lůžka! Po porodu jsem musela dostat slabou narkózu kvůli šití a čištění uvnitř, ale i bez ní jsem byla ráda, že nemusím malého držet. Ukázali mi ho a to mi zatím stačilo, ale druhý den ráno už jsem se po něm moc a moc sháněla a byla ráda, že už ho přinesli. Je pravda, že jsem nespala dvě noci, protože jednu jsem strávila u Apolináře kvůli náhlému krvácení a tu další doma s bolestmi. Uvítala jsem proto možnost se třetí noc, po porodu, vyspat. Dostala jsem také směs proti bolesti s Dolsinem, možná to mi trochu vadilo, že jsem otupělá, ale... ptali se, zda jí chci a já řekla ano... Takže - nevím, jestli by můj "přirozený porod" netrval mnohem déle a já nakonec nějaké trauma neměla. Takhle to bylo ještě snesitelné, bolest jsem zapomněla, chození po místnosti, vanu a sprchu jsem využila ještě doma... Opravdu si netroufám tvrdit, co je lepší. Problém vidím v tom, že je u nás málo možností na výběr. Jinak - chování lékařů a sester na porodním sále naprosto skvělé, vše mi vysvětlovali, nikdy jsem neměla pocit, že pro ně nejsem důležitá, že jsem jen "kus". Sestry na šestinedělí víceméně také dobré, až na občasnou poznámku "to už se vám zase poblinkal" pronesenou nepříjemným tónem. Jedna směna sester byla očividně méně příjemná než ty druhé dvě. Takže závěr? Nechci nikomu radit, nevím, jestli jsem "poslušná" žena, u Apolináře jsem byla spokojená, i když mám tuhle jedinou zkušenost, takže nedokážu srovnávat.
|
| Petra, syn 6 týdnů | •
|
(31.3.2001 12:52:18)
Včera jsem na spoustu věcí zapomněla, protože jsem spěchala - malý se měl každou chvilku probudit - a mám pocit, že bych chtěla dodat ještě pár drobností.
1) holení, klystýr, nástřih hráze
Připadá mi legrační, když se někdo rozčiluje kvůli holení. Skoro jsem si nebyla jistá, jestli jsem oholená, holí se skutečně jen nezbytné místo. Porodní asistentka nám na prohlídce říkala: "Když přijdete s rozbitou hlavou, také vám ji nejdřív oholí, aby mohli šít..." Někdo pochopitelně může namítnout, že se nemusí provádět nástřih hráze. Já dokonce slyšela na setkání Hnutí za aktivní mateřství názor, že přirozené natržení se hojí přirozeně lépe. Ano? Proč tedy nenechat krvácet a přirozeně se hojit i jizvu na hlavě? Jiná námitka je, že by se stříhat vůbec nemuselo. Když jsem tlačila, byla jsem ráda, že mě nastříhli. Cítila jsem, jak to jde lépe a hlavička byla za chvilku venku. Už druhý den jsem seděla na kraji židle a po týdnu jsem seděla normálně. Podotýkám, že jsem měla běžnou jizvu, tedy ani málo ani moc stehů. A klystýr? Toho jsem se snad bála nejvíc, protože jsem měla zkušenost s vydatným klystýrem (až třikrát dva litry) z jednoho vyšetření, takže o tom předporodním jsem skoro nevěděla. Ale chápu, že někomu, zvlášť když má právě kontrakci, to může vadit hodně. Já mám asi velké zábrany, protože vím, že při tlačení ještě trochu stolice vyšlo a přestože už jsem byla hodně "mimo", bylo mi to nepříjemné. Pro mě je to tedy "společenská" nutnost.
2) k oddělení šestinedělí: ležela na jsem na 2. šestinedělí (rodila jsem také na 2. porodním sále) a také mi trochu vadilo, že návštěvy musí být na chodbě, pokud člověk nemá nadstandartní pokoj. Navíc v té době se na chodbě malovalo, takže jsem tam nemohla být skoro vůbec - malý by se nadýchal toho smradu. V dotazníku pan primář uvádí, že návštěvy jsou kdykoliv. To by měl trochu poopravit. Sestra totiž člověk hned (mile, ale důrazně) upozorní, že by si měl návštěvy zvát až na odpoledne, protože ráno jsou vizity, koupání miminek atd. A k nadstandartu - to byla jedna věc, která mě vážně naštvala. Nebyl volný, což jsem pochopila, ale druhý den odcházelo dost žen, takže jsem se jedné sestry "odvážila" zeptat, jestli bych se na něj nemohla přestěhovat. Byla to právě sestra z té "nepříjemné" směny. Otráveně se podívala: "A stojí vám to za to na ty dva dny?" Pak mi začala vysvětlovat, že dříve to dělali, ale teď už ne, že už mám prostě přidělenou postel a že by musela převlékat... Cože?! Člověk si platí 300, 500 nebo 700 korun a on je problém převléknout jednu postel? To mě vážně vytočilo.
Myslím, že když člověk chce, všude najde nějaké mouchy. Já měla většinou se zdravotnictvím hrozné zkušenosti, takže mě přístup lékařů a sester - zvlášť na porodním sále - skoro šokoval - v dobrém. Zdálo se, že nic není problém, snažili se vyhovět mým přáním (zapomněla jsem napsat, že jsem také ke konci porodu seděla na stoličce, protože jsem měla chvilku pocit, že bych si chtěla spíše sednout), u porodu se u mě střídala přítelkyně a matka. Budu už končit, už jsem toho napsala dost, aby si v kombinaci s ostatními příspěvky každý udělal svůj názor.
|
|
|
| Sára od Aničky (nyní už 2,5 měsíce) | •
|
(20.4.2001 20:07:51)
Ráda bych ještě jednou zareagovala na nepříliš pozitivní ohlasy na porody u Apolináře. Nějak mám pocit, že pojem "přirozený porod" se začíná hojně používat, ale málokdo o tom něco skutečně ví. Stejně tak se kritizuje tradiční vedení porodu, tj. nástřihy, klystýry, epidurál apod., a přitom právě díky klasickému a tradičnímu porodnictví se podařilo zachránit spoustu miminek, která by "přirozeně" vůbec nedostala šanci přežít.
Nechtěla bych rodit "přirozeně" jako naše babičky a maminky, kdy porod jim dal nejen dost zabrat, ale hlavně po něm zůstávaly celoživotní následky. Třeba právě tolik kritizované nástřihy či povely kdy a jak tlačit pomohou minimalizovat zranění porodních cest i zranění miminka.
Kdo si vybírá Apolináře, vybírá si klasickou porodnici s klasickou, ale i špičkovou, péčí o novorozence. Samozřejmě jsou tu věci ke zlepšení, ale rozhodně se to netýká vedení porodu či péče o miminka. Kdo touží po alternativních způsobech porodu, má šanci - existují porodnice, které to umožňují. Ovšem pokud nastanou komplikace, maminky i děti z těchto porodnic končí často a většinou opět u osvědčeného Apolináře.
Zdraví a hlavně psychickou pohodu - to je pro miminko nejdůležitější
přeje
Sára
|
| Linda, Sara 3 měsíce | •
|
(20.4.2001 21:49:59)
Díky Sáro za tvoje příspěvky, plně se s nimi ztotožňuji, už jsem myslela, že jsem jediná, kdo na Aplináře nenadává.
S pozdravem Linda
|
|
| Dr.Michal Koucký,lékař,1.porodní sál,gyn.por.kliniky VFN(Apolinář) | •
|
(28.4.2001 4:45:28)
Vážené maminky, jsem docela rád, že tu spolu takhle diskutujete, protože to pomůže nám,doktorům, v tom, abysme měli neustále co zlepšovat.Reaguji hlavně na příspěvek týkající se"odnášení" miminka z porodního sálu.Jednou maminkou,víte kterou byl tento postup kritizován. Chtěl bych se trochu zastat lékaře, nejspíš kolegy(nevím o koho jde),ono to totiž není s tou poporodní péčí tak jednoduché, jak to vypadá. Neustále se objevují nové a nové poznatky, někdy se dokonce stane, že jeden poznatek vyvrátí druhý,a pak se k němu třeba po 20 letech zas vrátíme. Jedno je ale jisté, miminko se musí teplotně adaptovat na zevní prostředí, a to netrvá krátce a nechceme-li dát šanci tomu, čeho se bojíme po porodu nejvíce-infekci,monitorujeme novorozence na odděleních první hodiny po porodu, tato doba, několika hodin je většinou dostatečná, a pak už je,( je-li "zdravé" !!!)po většinu doby s matkou. Každý novorozenec je na tom jinak, máme individuální přístup.I když je v našich podmínkách - péče je opravdu na superšpičkové světové úrovni - pravděpodobnost komplikací nízká -vyberte si: chcete riskovat, že bude vaše miminko jedno, dejme tomu z tisíce, které bude mít komplikaci vyplývající např. právě z podchlazení?
|
| Ludmila Samková, dvě holky, zdravotní sestra z Vrchlabí | •
|
(28.4.2001 13:25:49)
Vážený pane doktore,
v naší porodnici ve Vrchlabí se miminka matkám nechávají na porodním sále ( spíše porodní pokoj) již devět let. Já si myslím, že se to výborně osvědčilo. Jezdí k nám proto rodiče i ze vzdálenějších míst, například od Vás z Prahy. Miminka, která potřebují zvláštní péči (to jedno z tisíce, jak píšete) personál naší porodnice rozpozná a věnuje se mu tak, jak to jeho stav vyžaduje. Takto také vnímám tu "správnou" individuální péči.
Ludmila Samková, Vrchlabí
|
|
| Mgr. M. Kylbergerová, mateřská dovolená, jinak BÚ AVČR | •
|
(28.4.2001 18:12:31)
Vážený pane doktore,
myslím, že je velmi dobře, že se do zdejší debaty zapojil konstruktivním způsobem lékař.
Můj dotaz:
Myslíte, že pokud je zdravý novorozenec po porodu osušen a teple zabalen (oblečen) a chová se v náručí svojí matky, přičemž jsou oba přykrytí, hrozí mu nebezpečí podchlazení?
V čem je pro zdravého novorozence prospěšnější inkubátor (vyhřívaná postýlka), než bezprostřední kontakt s matkou?
A celkově, v čem vidíte prospěšnost separace matek a dětí po porodu? Mám na mysli ty matky, které si přejí se svými dětmi být a nemohou.
|
| Dr.Michal Koucký | •
|
(2.5.2001 13:50:17)
Vážená paní magistro,diskuse je určitě zajímavá,mrzí mě, že se do ní nezapojí víc kolegů, sám jsem profesí gynekolog a porodník-ne pediatr-neonatolog, který se stará o novorozence. Protože ale péče o novorozence navazjuje na péči "porodnickou",chtěl jsem aespoň trochu některé věci ujasnit.Tak především, trochu je určitě pravda, že to,že děti odnáší dětské setřičky ze sálů do inkubátoru, je určitě na vrub "organizace péče". Jsme klinické, a troufám si říci špičkové pracoviště.Každý porod je "jiný", tj.může být různým způsobem komplikovaný,proto i každé miminko je jinak adaptované.Dnes již máme poměrně slušné možnosti, jak řadu komplikací během porodu dostatečně s předstihem objevit a řešit,naší snahu je stále postupy vylepšovat. Stejným způsobem jako matky jsou pak takto v prvních hodinách po porodu sledováni i novorozenci-opet ve snaze včas zachytit případné "komplikace",zvláště jedná-li se o novorozence z rizikových a patologických porodů,a % takových porodů není malé.Doba těsně po porodu je pro norvoroznce KLÍČOVÁ z hlediska adaptace, problémů které mohou nastat je obrovské množství,i po spontánních, "bezproblémových porodech"Čili, tento postup je,pravda, paušalizován, platí pro všechny novorozence,ale věřte mi, byť je to možná pro maminky drastický postup, ale stojí za to,pochybuji, že by těch pár hodin mělo zásadní vliv na životní osudy dětí - alespoň nikdy žádný zásadní vliv nebyl prokázán-pokr.
|
| Soňa, jedna dcera, další miminko na cestě | •
|
(2.5.2001 15:59:35)
Vážený pane doktore,
odloučení zdravé matky od právě narozeného zdravého dítěte je kulturní barbarství. Mnoho lékařských studií potvrdilo naprostou nevhodnost těchto drastických metod. Domnívám se, že tím trápíte jak matku tak i dítě. Psychické zdraví je také zdraví. V civilizovaných zemích se již neodnášejí děti od matek. Dítě a matka patří po porodu k sobě, to je normální a ne alternativní. Měli byste více naslouchat ženám. Vy jako muž jste to nikdy nezažil!!!Já bych si již nikdy nenechala po porodu dítě vzít, to raději budu rodit doma.
Soňa
P.S. Dáváte tedy přednost kvantitě před kvalitou? To tu již bylo celých padesát let.
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(3.5.2001 7:45:20)
Ahoj Soňo,
rodila jsem před 9 lety,takže miminko mi po porodě ukázali,přiložili,ale pak mi ho vzali(nosili jenom na kojení).Chtěla bych ti jenom říct,že v tom nevidím nic špatného.Dokonce jestli budu rodit po druhé,byla bych ráda,kdybych miminko u sebe neměla.Miminko po narození musí projít vyšetřeními,zda je všechno v pořádku a žena je po porodu dost unavená.Měla jsem porod rychlý a dá se říct,že bez velkých komplikací,ale byla jsem unavená,chtěla jsem si odpočinout.Myslím si,že je dost náročné pro rodičku-zvášť prvorodičku-starat se hned od základu o miminko,ve dne v noci.My jsme se po porodu klidně vyspali a po týdnu jsem byla připravena jít domů a plně se o své miminko starat.Byla jsem odpočinuta a plna elánu.Ale maminky,které měli miminka u sebe se v noci nevyspali(když mimčo začalo plakat,ostatní se přidali),báli se koupání a přebalování,byli nervózné a teď představa,že přijdou domů,kde bude celá domácnost na nich + miminko,no po pravdě se toho dost obávali.Ano,vztah matky s novorozenětem je důležitý,ale myslím si,že důležitější je jak se k dítěti budu chovat celý život a né to,jestli ho mám 5 dní po narození v porodnici u sebe,či nikoliv.Svoje city,lásku a něhu,jsem svému dítěti dokazovala při kojení,povídala jsem si s nim,hladila jsem ho,takže nemyslím,že jsem ho zanedbala a o něco ošidila.A taky si nemyslím,že jsem proto krkavčí matka a doktorům děkuju,že jsem si po porodu mohla odpočinout.Ani si nemyslím,že jsou to předpotopní a zastaralé způsoby.
Měj se hezky.
|
| Jarka dvě děti | •
|
(3.5.2001 8:29:12)
Ahoj Zuzano, moje zkušenost je trochu jiná.V době, kdy se narodila moje starší dcera /1983/ právě začínali v porodnicích s tzv. rooming in, tedy že mohla mít maminka mimčo u sebe. Rodila jsem v Podolí, tenkrát dávali na výběr, jestli ho chceš mít u sebe nebo zvlášť. Byla jsem mladá /21/ a chtěla jsem mít mimčo u sebe a hned se o něj začít starat. Ale jak píšeš, byla jsem také hodně unavená, měla jsem sklony k omdlívání, bolely mně stehy atd. Přesto jsem byla ráda, že jsem jí měla ve své blízkosti i když na nějaké chování jsem nemela sílu, alespoň jsem jí hladila. Hned první den mi přišla sestřička 1x ukázat přebalování a 1x koupání a potom se už nikdo nestaral, jak to zvládám. Když jsem něco chtěla, obtěžovala jsem. Podle mne by ideální byl model, kdy by maminky měly miminka u sebe, ale zároveň neustálou pomoc setřiček. Také by možná bylo dobré na noc děťátka odnést a přinést na kojení. Aby se ta mamča alespoň trochu vyspala. Byly jsme na pokoji 2 a naše holčičky si to po celou noc předávaly. Když jedna ztichla, do pěti minut začala druhá.
Na druhou stranu - po návratu z porodnice jsem už svou holčičku znala, uměla jsem se o ní postarat a nebyla jsem nervózní z toho, že mám koupat. Druhou dceru jsem rodila v Krči, také jsem jí měla u sebe, byly jsme na pokoji tři a spala jsem denně tak 2 hodiny. Takže mě by vyhovovalo mít mimčo přes den u sebe, pokud se necítím dobře, tak aby setřičky třeba přebalily, vykoupaly, a v noci mít možnost se nerušeně vyspat alespoň pár hodin.
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(3.5.2001 9:11:35)
Ahoj Jarko,
ano ta zlatá střední cesta by byla nejlepší.Mně by se líbilo mít možnost volby,tak jak to psali v článku o porodech z Německa.Rozhodnu se jestli chci mít miminko u sebe,nebo ne,jak dlouho zůstanu v nemocnici,v případě,že jsem unavená ať ho sestra odnese,já se prospím a sestra mi přinese děťátko,v noci být bez děťátka abych se vyspala.Ale to je hudba budoucnosti.Když jsem rodila v porodnici byl 1 pokoj rouming in se 3 lůžky,ostatní pokoje byli asi po 6 lůžkách.Jelikož rouming in byl obsazen,byla jsem na normálním pokoji.Možná kdybych byla na roumingu a zažila bych to,tak by se mi to moc líbilo.Ale já znám jen tu "klasiku".Rouming v žádném případě nezavrhuji,jen myslím že ty maminky by potřebovali trochu víc pomoci a vstřícnosti ze strany sester.Žena je unavená,potřebuje si odpočinout a poradit,né jen jednou,třeba i 2x.Já jsem svého syna koupala už 2 večer doma,přebalování mi šlo líp než mámě,jelikož jsem nekojila bez reptání jsem v noci vstávala a dělala sunar(někdy jsem u toho taky usnula).Myslím si,že jsem ho o žádné city a lásku neošidila,dokonce si říkáme to hrozné "mám tě moc ráda/rád".
Prostě jen to nevidím tak tragicky,že jsem to miminko neměla u sebe.
|
| Sylvie | •
|
(3.5.2001 22:20:22)
Ahoj holky,
já mám ještě trošičku jinou zkušenost - když mě přivezli z porodního sálu, došla jsem se osprchovat a dceru si hned vyžádala k sobě. Necítila jsem se unavená natolik, abych se o ní nemohla starat. Naopak, bylo mi smutno, že teď nemůžu být s manželem a kdybych měla být odloučená i od dítěte, bylo by to ještě horší... Na pokoji jsme byly tři a cizí děti nerušily ani Verču ani mne, prostě nás nevzbudily. Tím nechci říct, že jsem celé čtyři dny sladce prospala, to rozhodně ne. Tiše jsem záviděla mamině, jejíž dítě vypilo padesátku a další čtyři hodiny prospalo. Verča ze mne vytáhla desítku, sladce usnula a za hodinu chtěla nášup... Přesto by pro mne bylo nepřijatelné dát jí k sestrám. Takže - co žena, to jiná zkušenost. Myslím, že to má vcelku jednoduché řešení. Ozvat se, vyjádřit své přání. Na argument "ale u nás se to dělá takhle" odpovědět "jistě, ale já si to přeji jinak". To nejhorší, co se může stát, je to, že vám nevyhoví. Neboli budete na tom stejně. V lepším případě vám vyhoví a v úplně nejlepším případě jim dojde, že se mohou sami aktivně zajímat, zda vám daný stav vyhovuje nebo jestli nepotřebujete s něčím pomoci. Což samozřejmě neplatí jenom pro porodnice, ale pro zdravotnictví celkově.
Zdraví Sylvie
|
|
| Darja, dcera sedm měsíců | •
|
(4.5.2001 13:29:58)
Mít u sebe po porodu ihned dítě bylo moje velké přání a tak nějak jsem s tím automaticky počítala. Protože jsem ale nakonec rodila císařem s narkózou, dítě jsem viděla až za šest hodin po porodu a protože jsem ležela dva dny na JIpce, vozili mi ji jenom na kojení a v noci vůbec. Pak mě přemístili na plný rooming. Bylo pro mě neuvěřitelně stresující a depresivní, že kromě toho, že manžel nakonec nebyl u porodu ani se mnou, když jsem se probrala, neviděla jsem ani dítě. Měla jsem docela velké deprese, hlavně ty první dva dny a nepřítomnost mého dítěte je velmi prohlubovala. Už nechci znovu rodit císařem, doufám, že když si počkám pár let a dobře se zahojím, že druhý porod bude přirozený. Já chci mít své dítě u sebe hned. Že jeho oddělení od matky má citové následky na oba bylo v mém případě naprosto zjevné. Já byla v depresích a cítila jsem (nedokážu popsat jak), že mé dítě trpělo mou nepřítomností také. Díky alespoň za to, že ji manžel hned po porodu chvíli držel v náručí a mluvil na ni. Prý se úžasně zklidnila a poslouchala jeho hlas. Mé vzpomínky na porod jsou tímto zážitkem velmi deprimující a někdy mám i špatné sny. Druhé dítě je pro mne zatím noční můra. Vím, že to přejde, ale nechápu, proč matky po císaři, které se celkově adaptují hůř a hůře se jim i spouští kojení jsou nesmyslně oddělené od svých dětí. Na mé kojení to mělo nedozírné následky. Vlastně se mi vůbec nepodařilo se plně rozkojit. Je absurdní na JIPku nevozit děti v noci, když právě tehdy se nejvíc produkuje prolaktin a tvoří se lépe mléko. Na roomingu už jsem dítě doslova nedala z ruky. Ani na noc, i když mě opakované vztávání bolelo na břicho, ale pro přítomnost svého dítěte jsem byla ochotna třeba tři noci nespat. Takže si myslím, že přetrhávat toto nejintenzivnější spojení je skutečně velmi špatné. Navíc nejlepší teplo je teplo lidského těla. Myslím, že kdyby dítě leželo přikryté na matčině těle anebo je alespoň mohla mít zabalené u sebe, oběma by se adaptovalo mnohem lépe.
|
| lékař | •
|
(4.5.2001 14:05:58)
Vážená paní,dovolte mi jen, abych okomentoval některé,bohužel hluboce zažité,omyly. Císařský řez má své jasné důvody-je to v dané situaci jediné řešení. Nevím,zda byl prováděn v celkové anestezii,ale i kdyby byl v anestezii svodné-epidurálním,či spinální,necháváme miminka u matek jen chvíli,protože je to přeci jen operační výkon-který s sebou nese "manévry".Takže přeci jen není možné-vě většině vyspělých států-nechávat novorozence u matky-zvláště, jedná-li o císařský řez,kdy je hůře adaptován na zevní prostředí-v jeho plicích setrvává "více plodové vody",ta není,jako při vaginálním"přirozeném"prostředí vytlačena z plic, aproto musíme novorozence více sledovat. Co se týče JIPky,tam platí zvláštní pravidla, co to jen jde,jsou-li maminky fit, jsou jim novorozenci přinášení co nejdříve. Poporodní deprese-v lehčí formě tzv.poporodní blues, nebo jen "pokles nálady"je záležitostí drtivé většiny porodů. Věřte mi,že odloučení od novorozence určitě mohlo prohloubit vaši aktuální náladu, obráceně nikdy nebyl prokázán žádný negativní vliv-jednoduše prostě pár hodin po porodu se rozhodně nepodepíše na životní osudy dítěte-to zatím nebylo a není dokázáno :-))).
|
| Marie Vnoučková | •
|
(12.5.2001 0:38:48)
Tvrzení, že rané odloučení dítěte od matky nemá na jejich další život vliv, je nepravdivé.
Právě vyšla v českém překladu kniha Michela Odenta ¨LÁSKA JAKO VĚDA, která se celá zaobírá vazbou mezi matkou a dítětem. Autor uvádí, že první okamžiky po porodu jsou neopakovatelné a když je promarníme tím, že matka zírá do stropu a dítě do stěny inkubátoru, necháváme mezi prsty proklouznout něco , co pak v dalším životě může chybět. Všem, kteří chtějí něco vědět o tom co se děje v mozku matky a dítěte během porodu a hlavně po něm, knihu vřele doporučuji (vyšla v redakci časopisu Rodiče).
Pokud nahlédnete do příručky Bezpečné matěřství, vydané WHO v Ženevě v roce 1996, dočtete se ,že: "Časný tělesný kontakt mezi matkou a dítětem a podpora zahájení kojení v první hodině po porodu" patří mezi praktiky, které jsou jednoznačně prospěšné a které by měly být podporovány. Již v roce 1985 WHO mezi všeobecná doporučení o vhodných porodnických postupech, zařadila toto: "Zdravý novorozenec musí zůstat u matky pokud to podmínky umožňují. Vyšetření zdravého novorozence není důvodem k separaci od matky".
Pokud se někde stále děti odnášejí od matek, aby se "zahřály" nebo "adaptovaly na nové prostředí", nesvědčí to o nejlepší možné špičkové světové úrovni, ale o obyčejné hlouposti. Pokud se matka nemůže a nebo nechce o své právě narozené děťátko starat, náleží jí i jemu ta nejohleduplnější možná péče. Děťátko může chovat tatínek nebo jiná osoba. Rozhodně by nemělo někde ležet.
|
| lékařka | •
|
(23.5.2001 13:01:02)
Tak to bych vám nepřála vidět náhlá úmrtí dětí na porodních sálech-u takzvaných zdravých, fyziologických novorozenců,ale maminka má patrně zdravotnické vzdělání a perfektně ovládá fyziologické a patofyziologické mechanismy adaptace novorozence na zevní prostředí
|
| Jarka, 2 děti | •
|
(23.5.2001 14:35:20)
Vážená paní doktorko,
proč nás pořád strašíte ?
Možná jste se dívala - včera ve
20.00 na 2. programu běžel film o těhotenství (2 díl seriálu o lidském těle), zapomněla jsem název, omlouvám se.
Na konci byl obyčejný porod. Doma!!!!
(A to přesto, že šlo o prvorodičku
přes 30!)
Opravdu nám chcete namluvit, že to zkušená asistentka nezvládne pohlídat a že BBC ukazuje jako normální něco, co je životu nebezpečné.
A pak Vám máme věřit...
Jarka
|
|
| Karel (ten tupec) | •
|
(23.5.2001 15:26:15)
Vážená paní lékařko,
přestaňte konečně strašit rodiče patologií. Udělejte konečně také něco pro zdravé matky a zdravé novorozence. A mimochodem, dítěti předčasně narozenému je také nejlépe u maminky (klokaní metoda).
Karel
|
| lékař | •
|
(30.7.2001 3:28:29)
Karle, jste vážně tupec (i mezi klokany).
dr.Mára
|
| Sylvie | 
|
(3.2.2002 0:36:15)
Vážený doktore Máro,
je to už delší dobu, co jste se tu vysmíval panu Karlovi, že zmínil "klokaní metodu" v sovislosti s nedonošenými dětmi. Protože lékaři z Vaší porodnice jsou jedni z mála, kteří mají odvahu se zde na serveru objevovat, předpokládám, že i po tak delší době se můj příspěvek dostane k Vám. Protože na porodnici u Apolináře jsou časté stížnosti, že odnášíte i zdravé děti do inkubátorů, zacitovala bych úryvek z knihy "Vývojová psychologie" autorů Prof. PhDr. Josefa Langmeiera, CSc. a PhDr. Dany Krejčířové (Grada Publishing 1998), která se mi nedávno dostala do rukou:
"Často zaváděnou praxí, dnes i v našich nemocnicích, která bezesporu pomáhá rodičům vyrovnat se s obtížnou situací a pravděpodobně má i pozitvní vliv na celkový stav dítěte, je tzv. "klokánkování". Tento způsob péče byl původně převzat z tradice jihoamerických Indiánů, kde umožňoval přežití mnoha dětí s velmi nízkou porodní váhou (CHarpak et al., 1997). Malý novorozenec je tu nahý položen mezi prsy matky a je upevněn částí oděvu či pruhem látky tak, aby se s ním matka mohla zcela volně pohybovat. Tělo matky tedy tvoří přirozený "inkubátor" a dítě zůstává v této poloze do té doby, než je dostatečně zralé a schopné samostatně udržovat tělesnou teplotu. Ukazuje se, že při této péči děti lépe spí (s větším počtem klidného spánku oproti REM fázi), mají méně apnoických přestávek v dechu; mnohdy se i u velmi malých dětí podaří udržet sací reflex (ktrý při obvyklém způsobu péče většinou velmi rychle vymizí). V moderních společnostech "klokánkování" samozřejmě nenahrazuje vyspělou lékařskou péči a matky také nenosí své dítě na těle trvale, ale rodiče (matky i otcové) jsou povzbuzováni, aby dítě podle své chuti co nejčastěji tímto způsobem chovali (a to i tehdy, když je zdravotní stav dítěte sice stabilizovaný, ale dítě je ještě částečně závislé na přístrojích). Rodiče pak sdělují, že už při prvním pochování dítěte zažili skutečný pocit rodičovské kompetence, protože v tomto případě jsou to právě oni, kteří mohou pro své dítě něco důležitého udělat."
Podotýkám, že toto se týká nedonošených dětí, u zdravých novorozenců se nepřerušovaná přítomnost splu s matkou od prvních okamžiků považuje za samozřejmost, s poukázáním na klady, které to přináší pro psychický vývoj dítěte a zdárné rozvíjení "mateřských citů" a chování matky k dítěti.
S.
|
| Miška, 3 děti | 
|
(3.2.2002 8:02:47)
Sylvi, tohle je moc zajímavá věc. Zajímavá proto, protože je to úplně logické a pochopitelné, že tento způsob je ideální pro miminko a pro maminku. Je to přirozený proces a mě např. po přečtení připadá, že takhle by to přece mělo být... Tedy u těch dětí, které jsou v inkubátoru "preventivně", nemyslím opravdu ty o moc dříve narozené. Dokonce mě napadá otázka - tohle na porodnicích neprovozují a proč ne? Teď, když znám případy, o kterých mě ani dřív nenapadlo uvažovat - matky, které k tomu, aby k dítěti našly vztah a cestu potřebují kontakt s dítětem a tento pocit, že pro něho něco dělají může být právě ten, který jim chybí, když je dítě v inkubátoru. Ono je to asi těžké. Protože doktoři u porodu jsou tam spíš pro to, aby léčily matku. Pro dítě jsou novorozenecké oddělení. A někde tato místa v porodnicích snad ani nejsou dohromady spojena. Kdyby se doktorům podařilo dát tohle všechno dohromady a kdyby ženští lékaři dokázali myslet i na dítě, tak by se to někdy snad mohlo i změnit. Je to můj pocit, možná, že to takhle není a já jsem mimo mísu:-)
|
| Sylvie |
|
(3.2.2002 19:17:55)
Miško, víš co? Většina dokrotů by ti řekla, že to jsou jenom "psychologický cancy" a že psycholog vlastně ani není doktor :-) U nás na oddělení jedna sestra nechala sesterské práce a začala pracovat jako "herní terapeut". Připravuje děti na výkony po psychické stránce, má na to i hračky, které vypadají jako operaci (mají obvazy, kanyly atd.), zabavuje děti, aby se nenudily, jedná s "obtížnějšími" rodiči (což neznamená, že je přesvědčuje, že pravdu máme my - snaží se s nimi najít rozumný kompromis akceptovatelný pro obě strany). A víš jaká byl první reakce většiny doktorů? Nemohli pochopit, že se takhle mohla zahodit... A "argumenty" proti jejímu působení byly opravdu působivé - nejzávažnější obvinění bylo, že nenosí uniformu, takže není poznat, že je to sestra!!! (měla čisté civilní oblečení s vizitkou) Ale naštěsí se to časem srovnalo a lékaři si zvykli s ní jednak a někteří ji s oblibou využívají pro jednání s rodiči :-))
A k té knize - asi nebude emzi prodníky příliš oblíbená, protože vyčítá praxi v českých porodnicích, kde "klasický" způsob vedení porodu má neblahý vliv na novorozence i matku a jejich vzájemné sžívání ( i když samozřejmě, výzkumy zatím nejsou tak daleko, aby bylo možné říct, jaký vliv - jestli vůbec nějaký - to bude na novorozence mít v dospělosti - proboha, to je šílená věta, doufám, že mě chápeš :-)). Mimo jiné tam byla zmínka, že u novorozenců, jejichž matky měly vládu nad svým porodem (zmiňované zejména ženy, které rodily doma) docházelo k rychlejší adaptaci.
Čauky S.
|
| Sylvie |
|
(4.2.2002 0:58:45)
Ahoj Miško,
ještě se vracím k tvému příspěvku, tentokrát v klidu bez Verunky v ruce :-). Naprosto s ním souhlasím, napsala bych, co mě k tomu vede. Jo, a předem podotýkám, že úmyslně zevšeobecňuju, aby byla úvaha jednodušší.
Problém vidím v tom, že věda je víceméně v rukou mužů, kteří sice můžou získat informace o tomto “jiném stavu”, ale těžko si ho sami kdy prožijí. A upřímně - ty bys dokázala zcela jasně a srozumitelně vysvětlit, co a proč jsi v té době cítila? Mně to celkem dělá problémy, prostě jsou věci, které mi připadají zcela jasný, ale dost dobře je nedokážu manželovi vysvětlit, v každém přirovnání nacházím nějakou trhlinu, navíc mnohé z nich jsou nepochopitelné i pro mne. A první věcí, kterou jsem se v těhotenství naučila, byla “Kašli na to, co se má, dělej to, co cítíš a zbytečně nad tím nepřemýšlej.” A teď si vem tvrzení psychologů, že (z pohledu dítěte) žena a kojenec do cca 4 měsíce žijí v jakési symbióze. Prostě pro miminko je na jedné straně “matka-a-dítě” a na druhé straně “ostatní-okolí”. Teprve později sse naučí, že existuje “matka” a “dítě” a “ostatní-okolí" . Já nosila odmalička Verunku v šátku a přinášelo mi to pocit uspokojení, připadalo mi to naprosto normální, prostě jsme patřily k sobě. Takže v mém případě (a určitě se ke mne přidá i dost dalších žen) jsem si tu symbiózu uvědomovala i já, i když samozřejmě jsem logicky věděla, že já a Verunka jsme dvě různé na sobě nezávislé osoby. Jenže to je to - já jsem to věděla logicky, ale pocitově jsem to vnímala jinak.
Druhý problém vychází z toho prvního - v České republice se "matka" a "dítě" berou jako dvě různé osoby, což opět je důsledek, že porody jsou v rukou mužů - lékařů - porodníků a pediatrů. I když mezi lékaři jsou samozřejmě i ženy, tak jednak jich není zas tak moc a jednak vědomosti získávají převážně od mužů. Oč jednodušší je situace v případě, kdy žena rodí doma nebo v porodním domě, takže se o ni a její dítě stará jedna porodní asistentka , která navíc zná ženu i z období těhotenství a na porod se připravovaly společně, a v jejímž zájmu je dobře se postarat nejenom o psychickou pohodu ženy (u nás zájem asistenky) nebo nejenom o porod (zájem porodníka) nebo nejenom o dítě (zájem pediatra), ale o porod jako takový, to jest o ženu i dítě současně.
Jenomže jak už jsem psala v prvním příspěvku, mám obavy, že psychologie není to, co by většinu českých lékařů prvotně zajímalo. Prostě oni mají svůj obor, který je ten nejdůležitější v celé medicíně (nebo ty znáš nějakého lékaře, který by netvrdil, že zrovna ten jeho obor je ten nej... :-))? ), a co jim má do toho kdo co kecat. Na druhou stranu vývoj jde samozřejmě dopředu, i když my ženy naříkáme, že hrozně pomalu, mezitímco porodníci si určitě myslí, že těch nesmyslů nám povolili už dost, tak co ještě chceme :-)
S.
|
|
| sajdka | •
|
(6.5.2012 21:54:10)
No, psycholog ani doktor není, studoval na FF...
|
|
|
|
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(23.5.2001 18:20:06)
Paní doktorko,
existuje syndrom náhlého úmrtí novorozenců (a kojenců), a přesto zatím nikdo nepřišel s nápadem všechna miminka povinně monitorovat do 1 roku v nemocnici. Každý chápe, že pro valnou většinu by to bylo neúměrným trestem. Chtělo by to statistiky. Kolik fyziologických porodů je bez předchozích varovných příznaků kritických tak, že by nebylo možno rodičku převézt do nemocnice a porodní asistentka by si neporadila? Kolik porodních komplikací se vyhrotí tím, že rodičku v nemocnici personál ignoruje a označuje za hysterku?
|
|
| Kacka | •
|
(26.5.2001 19:49:35)
Vazne nechapu, ze lidstvo uz davno nevymrelo.
|
| Kacka | •
|
(26.5.2001 19:57:10)
Dodatek: to byla reakce na onu pani doktorku. Kez by takoveto sebeocenovani lekaru vzdy odpovidalo realite.
|
|
|
| Lenka, těhotná | •
|
(25.8.2003 15:28:39)
Vážená paní doktorko, pročítám si příspěvky diskuze a co reakce od lékaře, to reakce negativní, odmítající jakékoli subjektivní pocity rodiček, zcela nepřipouštějící jiný názor než Váš "lékařský". Generelně mi tato arogantní povýšennost mnoha lékařů vadí. Z vlastní zkušenosti vím, že z většiny mých návštěv lékaře jsem měla předem obavy a cítila jsem se, že někoho obtěžuji. Jsem úpřímně zvědavá, jaké budou mé zážitky s porodem. Ne kvůli mně, ale hlavně kvůli svému dítěti bych si přála, aby byly ty nejlepší. Koneckonců na zdravotní pojištění odevzdávám víc než dost a tak by trocha lidskosti ze strany vzdělaných lékařských pracovníků neuškodila.
Lenka
|
|
|
|
| Marie Vnoučková | •
|
(12.5.2001 0:39:12)
Tvrzení, že rané odloučení dítěte od matky nemá na jejich další život vliv, je nepravdivé.
Právě vyšla v českém překladu kniha Michela Odenta ¨LÁSKA JAKO VĚDA, která se celá zaobírá vazbou mezi matkou a dítětem. Autor uvádí, že první okamžiky po porodu jsou neopakovatelné a když je promarníme tím, že matka zírá do stropu a dítě do stěny inkubátoru, necháváme mezi prsty proklouznout něco , co pak v dalším životě může chybět. Všem, kteří chtějí něco vědět o tom co se děje v mozku matky a dítěte během porodu a hlavně po něm, knihu vřele doporučuji (vyšla v redakci časopisu Rodiče).
Pokud nahlédnete do příručky Bezpečné matěřství, vydané WHO v Ženevě v roce 1996, dočtete se ,že: "Časný tělesný kontakt mezi matkou a dítětem a podpora zahájení kojení v první hodině po porodu" patří mezi praktiky, které jsou jednoznačně prospěšné a které by měly být podporovány. Již v roce 1985 WHO mezi všeobecná doporučení o vhodných porodnických postupech, zařadila toto: "Zdravý novorozenec musí zůstat u matky pokud to podmínky umožňují. Vyšetření zdravého novorozence není důvodem k separaci od matky".
Pokud se někde stále děti odnášejí od matek, aby se "zahřály" nebo "adaptovaly na nové prostředí", nesvědčí to o nejlepší možné špičkové světové úrovni, ale o obyčejné hlouposti. Pokud se matka nemůže a nebo nechce o své právě narozené děťátko starat, náleží jí i jemu ta nejohleduplnější možná péče. Děťátko může chovat tatínek nebo jiná osoba. Rozhodně by nemělo někde ležet.
|
|
|
| Dana, dvojčata | •
|
(4.5.2001 19:09:01)
Zřejmě máme každá tendenci posuzovat podobnou situaci jinak, nebo smůlu (či štěstí) na jiné lékaře ve stejné porodnici. Já jsem po porodu císařským řezem o půlnoci prostě nemohla spát. Takže jsem ráno poprosila paní doktorku (bylo to v půl sedmé), zda by mi nemohla kluky ukázat. Odvětila, že nemůže ukázat Ondráška, který je na řízeném dýchání, ale jestli chci vidět Lukáška, přiveze MI HO !!! protože bych neměla ještě vstávat (oba kluci leželi na novorozenecké JIP) a ta paní doktorka byla tak hodná a skvělá, že mi miminko dovezla, nechala pochovat a zase odvezla.... Jen tak mimochodem - odpoledne - to bylo v 16.00 jsem vstala a za klukama jsem si došla sama úplně v pohodě. Prostě - každá snášíme i cítíme některé věci jinak, navíc, každý lékař se prostě jinak chová (zřejmě má i důvody).
|
|
| Viky, 1 klouček | 
|
(19.5.2003 14:12:00)
Milá Dario,
je mi líto, že Tvůj porod proběhl tak jak proběhl, je mi z toho hodně smutno. Tvůj příspěvek mi připomněl mou první noc v porodnici, kterou jsem z poloviny proplakala a z poloviny pročekala až bude ráno a konečně budu smět být po 12 hodinách se svým dítětem a poprvé se ho budu moci dotknout, vůbec jsem nemohla spát. Můj synáček byl na JIP, protože se narodil o měsíc dříve. Byla jsem z toho rozhozená proto, že jsem s tím nepočítala - pan doktor mi řekl, že pokud bude dítě zdravé a bude mít přes 2.500 gramů, budu ho mít u sebe. Porodní váha sice byla 2.750 g, Apgar skóre 9-10-10, žádné problémy, přesto tam byl umístěn a nikdo mi to nevysvětlil, nejprve jsem měla za to, že bude v inkubátoru jen dvě hodiny. Teprve, když jsem se sama vyptávala, pan doktor řekl že je na JIP pro jistotu, aby dětské lékařky něco nenamítaly a neoficiálně mi porodní asistentka řekla, že děti se z JIP na pokoje většinou nedávají, ani když pomine důvod, pro který tam byly umístěny, což se potvrdilo. Po týdnu v porodnici jsem se s tím celkem vyrovnala a říkala si - dobře, tak byla větší jistota, že nedostane infekci, nemá žádné komplikace, měl veškerou možnou péči, třeba to tak bylo lepší, pořád jsem ale nepochopila, proč jsem přes veškerou snahu nesměla ani na chvilku já za ním... Když jsem se ale od dětské sestřičky dozvěděla, že tu první noc proplakal taky můj synáček a nebyl k utišení, bylo mi hrozně úzko a je dodnes, když si na to vzpomenu. Mám pocit, že jsem jako matka selhala, když jsem nebyla se svým dítětem v prvních hodinách jeho života a nevzala je do náruče, když plakalo. Problémy s kojením byly taky, díky tomu pláči dostal můj maličký dřív dudlík než prs a nějak pak nevěděl co s ním. Až díky neuvěřitelné trpělivosti a zkušenosti dětských sestřiček se kojení podařilo rozběhnout, sama bych to určitě nezvládla.
Je to pro mne poučení - pro příště hledat taky porodnici, kde se používá klokánkování, pro případ, že bych zase měla rodit o malinko dřív, mám pro to trochu předpoklady - ale snad to nebude potřeba :o)). Přeju Ti hodně štěstí při druhém těhotenství a krásný spontánní porod, už víš co chceš a na co se připravit, tak to určitě dopadne dobře!
|
|
|
| Milada, dcera 6m., syn 5 let | •
|
(4.5.2001 22:13:31)
Ahoj Zuzko,
proč myslíš, že je hrozné si s dítětem říkat "mám Tě moc rád/ráda"? - kvůli tomu, že to do Čech zanesly americké filmy?
My si to doma také říkame, a hrozné mi to nepřijde... Naopak, moje maminka je moc šťastná, když jí náš syn řekne: "Babičko, mám Tě moc rád."
Milada
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(9.5.2001 10:26:33)
Ahoj Milado,
já si právě vůbec nemyslím,že říkat si "mám tě moc rád" je hrozné.Napsala jsem to proto,že to tady psali v jiném přízpěvku.Podle mně je to krásné a jsem moc ráda,když mi můj 8 letý syn řekne "mami,mám tě moc rád".Jen se bojím,že to už nebude dlouho trvat a přestane mi to říkat.Punerta se blíží.
|
| Milada, syn 5 let, dcera 6m. | •
|
(10.5.2001 9:54:44)
Jé, Zuzko, to jsem to tedy špatně pochopila. Omlouvám se. No, myslím, podle toho co o synovi píšeš, to zas nebude s tou pubertou tak hrozné!
Milada
|
|
|
| Gabka Bartůšková, syn 11,5 roku | •
|
(9.5.2001 10:44:19)
Ahoj vsem, co se neboji rici "mam te rad/rada"!
Je mi 30 let a jsem mamkou skoro 12 ti leteho syna.Jsme spolu ted uz mene casu,ale je krasne, ze i v tomto pubertalnim veku za mnou prijde, ze se chce pomazlit a pritom mi rika, ze jsem jeho milovana maminka a ze mne ma moc rad.Totez slychavam o narozeninach a tak ruzne.Mela bych se tedy zamyslet, jestli mam vubec normalni dite?! Myslim, ze je to prirozene, tak jak bychom to radi slychavali od svych manzelu.Deti reaguji naprosto spontanne a prirozene, takze v otm nic spatneho nevidim.A americke mi to nepripada.Naopak jen vice takovych rodin, kde se neboji vyjadrovat sve city a pocity!!Jsem nesmirne stastna, ze u nas to tak funguje. Preji to vsem! Hodne slunicka a lasky. Gabka
|
|
|
|
|
|
|
|
| Dr.Michal Koucký | •
|
(2.5.2001 14:04:11)
Především pdíky tomuto pečlivému "hlídání "dětí jsme nyní čerstvě na 1.místě na světě v tzv. perinatolotické péči!!! Máme nyní - celá Česká republika - 4,8 promile perinatální úmrtnost - tj. součet mrtvě rozených dětí + dětí zemřelých do 7.dne po porodu na Toto číslo nám závidí celý svět.Takže toto jsem hlavně chtěl říct-vím, že číselnými argumenty nikoho "neubiju",ale aspoň vidíte,že to není "zvůle" pediatrů,ale cílená záležitost. Vím, že některé nemocnice nabízí "alternativní" možnosti,ale zde to opravdu možné není, znamenalo by to prakticky l sestřičku na l novorozence,ta by se mu neustále musela věnovat,a to uznáte při tak vysokém počtu novorozenců možné není.(poznámka v naší porodnici bylo vloni 3407 porodů).Rozhodně máte ale ve všem pravdu, kdyby to bylo možné, šlo by to provádět jak řada píšících maminek navrhuje.
|
| Simona | •
|
(2.5.2001 19:31:48)
Vazeny pane doktore,
jsem moc rada, ze se zde objevil lekar, ktery je ochotny diskutovat o nekterych otazkach porodnicke pece.
Cetla jsem si Vase argumenty pro odnaseni deti po narozeni, chapu, ze jste vedeni dobrym umyslem, ale prece mi tu neco nesedi.
Z ucasti na sledovani ditete po porodu nemuseji byt preci a priori vylouceni rodice / pokud si to samozrejme preji /. Venuje se snad pri soucasne organizaci pece jenomu miminku v inkubatoru jedna sestra? Predpokladam, ze ne. Proc by tedy omezene mnozstvi sester, ktere mate k dispozici, nemohlo kontrolovat miminka misto ve sklenene krabici v naruci matky ?
A proc to v jinych porodnicich jde ? / Pokud jsem pozorne procitala prispevky zde, myslim, ze je to mozne treba v Brne Bohunicich, coz je take fakultni nemocnice. /
A proc si na strankach FIGO / Mezinarodni federace gynekologu a porodniku / mohu v etickych doporucenich prcist, ze zadne zdrave dite by nemelo byt odlouceno od matky bez jejiho souhlasu jen diky nemocnicnim pravidlum nebo zvyklostem ?
www.figo.org/default.asp?id=6077
V doporucenich WHO o vhodnych porodnickych postupech, ktere podepsala i tehdejsi CSSR, se zase pise, ze zdavy novorozenec musi zustat u matky, pokud to podminky umoznuji, a ze vysetrovani zdraveho novorozence neni duvodem k jeho separaci od matky.
Tento dokument je k dispozici i zde na rodine : www.rodina.cz/scripts/detail.asp?id=1569
Doufam, ze se tuhle zmenu poporodni pece podari brzy v CR prosadit.
|
|
| Tereza, Vendula 2roky, Matěj 4měsíce | •
|
(2.5.2001 22:42:57)
Vážený pane doktore,musím se Vás zastat. Rodila jsem u Apolináře obě děti. Po druhé jsem byla docela vděčná, že jsem mohla Matese po porodu, po přisátí a po prozkoumání všech jeho částí, odložit do teplého inkubátoru. Jednak jsem se klepala jako ratlík a bála jsem se, aby mi neupadl a za druhé jsem se těšila, že zavřu oči, ikdyž jsem ještě dlouho nespala.
Apolinář není špatný, člověk musí vědět, do čeho jde a co chce. Mě šlo především o moje zdraví a o zdraví mého dítěte a proto jsem volila Apolináře a to jsem přesvědčená, že bych zvládla porodit i sama doma.
|
|
| Martina, 24 let, 20 týden | •
|
(12.8.2001 11:36:13)
Dovolte mi sdělit Vám následující postřehy z tohoto vyšetření, které jsem minulý týden absolvovala. Proběhlo zcela jistě standartně a do dnešního dne bez problémů. Apolinář je jediná klinika v Praze které věřím a mám k ní své sympatie, zcela jistě proto, že jsem z oboru.Překvapilo mě ale několik zbytečností, které chci napsat hlavně proto, že doufám, že tuto rubriku čte
i někdo ze zmíněmé kliniky.
Po ranním příchodu na 7.30 jsme se všechny posadily na chodbu, kde jsme čekaly do 8.00hodin.Potom jsme podle pokynů několikrát přeběhly od dveří č.1 ke č.3 a 5.Poté zpět k jedničce a pětce.Připadaly jsme si fakt trapně,pokyny napsané na dveřích neodpovídaly těm ústním.Několik z čekajících dostalo kárání,že nemají s sebou podepsaný reverz, který měly obdržet na příslušné genetice.V Klimentské ho opravdu nedostali.Mohli za to?Staniční na ambulanci
je až zbytečně razantní dáma, k personálu možná vhodné, k lidem před takovýmto inv.výkonem zdá se mi zbytečné.A lékaři? Odborníci, jakých v ČR není moc,ale přístup by šel zcela jistě vyladit.Při příchodu na zákrok.sál pozdravil pouze jeden ze dvou, bez představení se a jediného slova uklidnění či povzbuzení začali provádět tu svoji "rutinu".To že máte třeba obavy o svého potomka nebo nějaké dotazy, které Vás napadnou až tam nebo že byste chtěla slyšet komentář k probíhajícímu vyšetření,které se zdá být nekonečné je asi nezajímá...Takže dle mého názoru Vážení lékaři-jste špičkovými pracovníky, tak to dotáhněte do konce i po té lidské stránce.Takhle je to škoda.
|
| Martina, Andulka 20m, 24. týden | •
|
(13.8.2001 18:56:19)
Pro ty, které toto téma zajímá a předchozí příspěvek je nenaladil zrovna nejlépe, připojím i své zkušenosti. Nebudu polemizovat se svou jmenovkyní; věřím, že své pocity ze zákroku a lidí okolo něho popisuje přesně tak, jak je prožívala.
Osobně mám těchto zkušeností o něco více, protože jsem amniocentézu u Apolináře absolvovala i v předchozím těhotenství, takže mohu srovnávat současný stav se situací před dvěma lety. Odbornou stránku věci si jako laik posuzovat netroufám, věřím, že kvalita zůstala minimálně stejná. V přístupu k nastávajícím matkám jsem zaznamenala mírné zlepšení: přítomná sestra se představila, v nepřítomnosti představila i svou kolegyni, která pracovala na odběrovém sále, při svém příchodu se představil i lékař. Před příchodem lékaře nás všechny sestra krátce seznámila s výkonem, byla možnost se i na cokoliv zeptat.
Některé ženě rovněž chyběl podepsaný revers, jedna Rh negativní dokonce neměla vyšetření na protilátky, ale vše se vyřešilo na místě bez jakéhokoliv náznaku nervozity ze strany personálu. Chování všech považuji za korektní.
Někomu může vadit, že jsou všechny ženy pozvány naráz na poměrně časnou hodinu. Na druhé straně pro mě bylo daleko příjemnější, když jsme seděly připravené (bylo nás tam celkem deset) už uvnitř v celkem příjemně zařízené čekárně, poslouchaly relaxační hudbu, nikdo nerušil dodatečnými příchody a sestra nemusela dávat pokyny každé zvlášť.
Samotný zákrok probíhal opravdu rychle (odběr u deseti žen trval cca 30 minut), takže na velké vyptávání opravdu čas nebyl. Ale na vše včetně průběhu výkonu se lze zeptat už v genetické poradně, kde jak letos, tak i před dvěma roky na mě lékařka měla opravdu hodně času a celou záležitost se mnou důkladně probrala. Nevím, které výsledky vyšetření měla v předchozím příspěvku paní Martina na mysli, ale při vlastní AMC se myslím můžete tak nanejvýš dozvědět polohu placenty nebo počet a vitalitu plodů. Výsledky jako takové vám tam určitě neřeknou, kultivace nějakou dobu trvá a výsledky bývají k dispozici tak za dva týdny.
Je pravda, že 3 minuty kontaktu s lékařem, které připadají na jednu ženu, jsou málo. Na druhé straně, kdyby těch minut bylo řekněme 5x více, tak by poslední žena, řádně z toho všeho "vyklepaná", čekala na zákrok místo oněch 30 minut rovné dvě a půl hodiny... Vzhledem k tomu, že pečuji o malé dítě, jsem byla ráda, že celá záležitost byla vyřízena velmi rychle a mola jsem být brzo zpátky doma.
Takže k amniocentéze na závěr doporučení: velmi pečlivě se připravte už na návštěvu genetické poradny, kde je na veškeré dotazy a nejasnosti opravdu času hodně.
|
|
| iva, 35 15-tý týden | •
|
(10.12.2003 21:24:38)
Ahoj, já byla s manželem na odběru v Klimentské a nemohu si to vynachválit, žádná fronta, objednáte se na jistou hodinu a žádné čekání, příjemné prostředí, příjemný personál od recepce po lékaře. Nejdřív nám pan doktor miminko krásně ukázal na ultrazvuku a podrobně všechno vysvětloval, odpověděl trpělivě na otázky a když mělo dojít k zákroku, začali s milou sestřičkou zavádět vesele hovor jinam, takže jsem se na zákrok tolik nesoustředila. Bylo to provedeno moc šetrně, nebolelo to, cítila jsem pouze něco jako štípnutí komárem.
Musím jejich přístup i z jiných vyšetření moc pochválit, cítím se tam jako nastávající maminka, o kterou je opravdu pečováno.
Iva
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lékař,pracující u Apolináře | •
|
(26.4.2001 14:18:18)
Myslím,že výše uvedené informace jsou maminkou bohužel zcela mylně interpretovány,uvedený postup je zcela v souladu s mezinárodními postupy a normami, také díky tomu již dosáhla Česká republika absolutní světové špičky v perinatologické péči, a kdyby maminka měla možnost opravdu studovat "odbornou literaturu",asi by se takto nevyjadřovala
|
| Simona | •
|
(26.4.2001 15:29:46)
Na strankach WHO je k dispozici dokument "Care in Normal Birth : a practical guide", ktery shrnuje vysledky studii hodnoticich ucinnost jednotlivych ukonu provadenych pri peci o rodici zenu.
V kapitole 5.6 Immediate Care of the Newborn se autori nezminuji o nutnosti odnest novorozence bezprostredne po porodu do inkubatoru, naopak zde doporucuji tzv. skin to skin kontakt mezi matkou a ditetem a to nejen z psychologickych duvodu, ale i jako prostredek v boji proti podchlazeni novorozence.
zminena stranka : www.who.int/rht/documents/MSM96-24/msm9624.htm
|
|
| Janka | •
|
(27.4.2001 21:52:37)
A vy se stydíte za své jméno nebo za své názory?
|
|
| Martina | •
|
(29.4.2001 0:42:40)
Mám pro Vás všechny jeden otřesný zážitek z pohledu nastávající rodičky a porodů U Apolináře. Strávila jsem v této porodnici pár dnů. Pro Apolináře jsem se rozhodla z důvodů, že jsem slyšela a četla o rizikovém oddělení, které jak již tady bylo zmíněno má vynikající péči, jak po stránce léčení, tak i vybavením. Bohužel tento komfort nedokáže nabídnout také porodnice - příjem, oddělení šestinedělí. Jaké bylo mé zděšení, když jsem zjistila, že k porodu manžel sice může, ale až na porodní sál. Porodnice je totiž vybavena pouze "hekárnou", kde jsou dohromady 3 rodičky. Já jsem do tohoto prostředí přišla a nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla porodit. Nechali mě na zmíněné hekárně, oddělení rizikového těhotenství měli prý plné. Takže za mého pobytu zde odrodilo 6 rodiček a já z toho mám psychické následky. Proto jsem se rozhodla napsat svůj příspěvek, abyste holky každá prvorodička věděla do čeho jdete a nenechala se náhodou některá z Vás umístit v 7. měsíci těhotenství na "čekatelský pokoj", jak je hekárna označena. Manžela pacientek jsem neviděla ani jednoho, na hekárnu je zákaz návštěv. Takže pokud ho chcete v porodních bolestech mít u sebe, máte prostě smůlu. Nemůže Vám otřít čelo, namasírovat záda nebo pohladit po tváři a uklidnit.
Můžete za ním v bolestech jít na chodbu mezi ostatní návštěvy a pacienty. Na co Apolinář pořádá předporodní kurzy ? Aby se klinika uživila, jinak to nevidím. To co jsem viděla bylo fakt děsný. Přístup sester v noci fajn, ale přes den, když jsou tam učnice - děsný ! Sestry mají pré, baví se vesele na sesterně, mají tam pohodlné křesla, které v celé nemocnici nenajdete. Učnice Vám samozřejmě neporadí, protože rodička sama ví o porodu z přečtených knížek víc než ony.
Jinak oddělení šestinedělí - návštěvy pouze na chodbě, maminka přiveze nákupní vozík s miminkem - rutina, protože se stejnými se setkáváme každý den při nákupu. Na nadstandart většinou nemáte šanci, ty jsou již předplaceny zbohatlíky, takže pokud nemáte dostatečně naditou peněženku máte smůlu. Já mám to štěstí, že si mohu dovolit zaplatit za porod třeba 20 tisíc a finanční rozpočet rodiny to v žádném případě neohrozí. Je mi docela líto ostatních maminek, které si to prostě dovolit nemohou. Ale to je ve všech pražských porodnicích stejné. Můj celkový názor: vybírám porodnici, kde mohu důstojně porodit své dítě a budu celou dobu od příchodu do porodnice až do porodu, pokud možno i déle s manželem a věřím, že takovou najdu. Pro všechny budoucí maminky, dozvěděla jsem se něco o předporodních vyšetřeních. Opravdu jsou velice bolestivá. Protože
lékaři je neprovádí tak jak mají,
pouze konečníkem. Takže až Vás v bolestech doktor začne vyšetřovat jinak, můžete to klidně odmítnout !
Martina
|
| Lída, syn 23m | •
|
(30.4.2001 12:55:01)
Ahoj Martino,
jestli ještě nemáš vybranou porodnici a jsi ochotná za osobní přístup připlatit, jednoznačně doporučuju Medu. Jestli chceš podrobnější informace, ozvi se mi na mail.
Lída
|
|
| Petra, syn 9 týdnů | •
|
(1.5.2001 15:35:24)
Milá Martino, do této diskuse jsem už jednou přispěla - před třemi týdny a občas si pročtu další názory. Takže jen stručně - překvapila mě Vaše zkušenost, protože se mi nezdálo, že by Apolinář měl něco jako společnou hekárnu. Myslíte tím společný porodní sál, kde jsou boxy oddělené (na 2. sále jen závěsy) ? A proč za Vámi nesměl manžel, to také nechápu. U mě se u porodu naprosto bez problémů po celou dobu střídala matka a přítelkyně, tedy dvě osoby. Bez jakéhokoliv "příplatku", bez nějakých nepříjemných řečí personálu. Naopak, stále se ptali, jestli něco nepotřebujeme a často namáčeli žínku na otření čela, byli prostě moc příjemní. To o zbohatlicích, předplácejících si pokoje, podle mého názoru pravda není. Psala jsem sice o nepříjemných řečech sestry, když jsem se zeptala na možnost změnit normální pokoj po jednom dni za nadstandard, ale já měla smůlu - všechno bylo plné. Kamarádka rodila též u Apolináře v době, kdy tam bylo méně plno a pokoj bez problémů získala.
|
| Martina | •
|
(1.5.2001 23:23:01)
Milá Petro,
nevím, jak jsou další části porodnice vybaveny, protože do těchto prostor jsem nepřišla. O boxech vím, viděla jsem je, ale
uvnitř jsem nebyla, nerodila jsem.
Na boxy umisťovali až při samotném
porodu, tam snad už manželé smějí.
Ale na čekatelský pokoj (hekárnu)
v době předporodních bolestí je opravdu zákaz návštěv, právě při těchto bolestech určitě každá z nás přivítá přítomnost manžela. Jinak je slyšet na čekatelský pokoj sténání všech rodiček v boxu, což je také docela psychicky náročné. Po okruhu Apolinář, Krč, Motol, Bulovka a Podolí jsem zjistila, že to je skoro všude stejné. Takže pojedu rodit 150 km od Prahy do porodnice, kde mají špičkového primáře a celou dobu, od příchodu do porodnice až do mého odchodu z porodnice budu s manželem a nikdo mi ho nebude vyhazovat na chodbu nebo dokonce posílat domů. Jinak za nadstandard nechtějí žádné peníze, platí ho plně oborová zdravotní pojišťovna a je stejně vybaven jako nadstandartní pokoje v Praze.
Jinak si přečti i ostatní názory na Apolináře, napr. pod příspěvkem Předporodní vyšetření. Třeba jsi zrovna měla štěstí na doktory a sestřičky. Jeden mladý doktor tam byl fakt moc ochotný a velice hodný, jako jediný se ke mně choval hezky. Škoda, že pracuje zrovna U Apolináře, jinak bych ho klidně brala i k porodu.
Ahoj Martina
|
| gynekolog-porodník, pracující u Apolináře | •
|
(29.7.2001 19:47:20)
Martino,
většinou se těchto veřejných diskusí nezúčastňuji, ale po Vašem příspěvku neodolám.
Chtěl bych jen stručně vyvrátit či vysvětlit Vaše hlavní připomínky a pokusím se zdržet neslušných nebo ironických poznámek.
1. "Hekárna". Tyto pokoje jsou na klinice 3 (1 jedno, 1 dvou a 1 trojlůžkový) a jsou určeny pro ženy s odteklou vodou či počínajícími kontrakcemi a zatím tzv. nezralým těhotenským nálezem. Většinou zde rodička nestráví mnoho hodin (rozhodně ne s velkými bolestmi), návštěva (i více příbuzných) je povolena neomezeně na 1-lůžkovém a často i na vícelůžkových pokojích (většinou však jen na krátkou dobu, vždy podle toho jak je pokoj obsazený). Nevím, jak by se Vám líbilo na 3-lůžkovém pokoji pro rodící - často polonahé - ženy defilé otců a dalších příbuzných Vašich spolunocležnic? I když těhotná či rodička není nemocná (což jsme si, představte si, všimli už i my ignorantská porodnická elita) stále se jedná o nemocnici a až Vám budou na chirurgii operovat např. matku, taky se patrně nebudete dožadovat přístupu do přípravny operačního sálu. Jistě by to pacienta povzbudilo i tam, ale provozně a hygienicky to prostě není možné. Vaše několikadenní umístění na čekatelském pokoji bylo tedy zcela vyjímečné (ani naše oddělení rizikového těhotenství není nafukovací), ale asi jste nyní ráda, že jste předčasně neporodila, což byl patrně také hlavní cíl Vaší hospitalizace u nás.
Zde si ještě neodpustím poznámku o prioritách. I když těhotenství není nemoc (jak už jsem naznačil výše), existují (a to poměrně často) situace, kdy jde matce, plodu nebo novorozenci o zdraví, ne-li o život. Pokud si uvědomujete odpovědnost za zdraví Vaše a Vašeho dítěte, přijdou Vám většinou ty nemedicínské - "společeské" problémy (i když i těch se snažíme vyvarovat) podružné.
2. "Špičkový" primář a porodnice, kde "je vše povoleno" 150 km od Prahy.
Mimopražské porodnice (až na centra jako Hradec, Brno, Plzeň apod.) mají (vinou klesajícího počtu porodů v ČR) drasticky klesající počet porodů (někde jen 300-1000 ročně), což není výhoda, jak by se laikovi mohlo na 1.pohled zdát, ale velký handicap (malé zkušenosti s komplikacemi, menší počet, zvláště zkušených, lékařů ve službě, často nepřítomnost anesteziologa či neonatologa ve službě, nepřítomnost transfuzní stanice v areálu atd.). Není divu, že jsou mnohdy bohatší a luxusněji vybavené (nikoli medicínsky !), a že nabízejí (často nezodpovědně) kdovíco, aby si udrželi mizející klientelu. Když však budou mít problém, na který nestačí (a jehož léčba je také nepoměrně dražší a tudíž pro ně
nevýhodná; nevěřte tomu, že české zdravotní pojištění v korunách zaplatí veškerou poskytovanou léčbu), vždycky pošlou pacienta do centra.
Také nevím jak poznáte "vynikajícího" primáře či lékaře. Pokud Vám to jedna paní povídala, pak to určitě bude pravda. Existují objektivní studie o tom, jak laici hodnotí lékařskou kvalitu a opakovaně se prokázalo, že se velmi mýlí.
3. Nadstandartní pokoje.
Zamluvit si jej (na období po porodu) bohužel nelze, protože předem neznáme datum porodu (až na vyjímky např. plánovaného císařského řezu). O žádnou výsadu pro zbohatlíky se nejedná, záleží jen na štěstí, což je spravedlivé.
Oborová zdravotní pojišťovna (kód 207) hradí nadstandartní pokoje i v jiných porodnicích, včetně té naší.
4. Nazávěr krátce k Vašemu zlatému hřebu a totiž k (podle Vás dokonale nebolestivému) rektálnímu vyšetřování těhotných v poradnách.
Vážena paní, pokud chcete rodit konečníkem, nechte se jím v příští graviditě i vyšetřovat. Pokud však chcete být vyšetřena řádně (především stran prevence infekce, předčasného porodu, porodních překážek, ale i např. karcinomu děložního čípku), nechte prosím způsob vyšetření na nás.
Upřímně přeji nekomplikovaný porod i 6-nedělí, pokud se tak již nestalo.
Dr. Mára - sekundární lékař, Gyn.-por. klinika 1.LF UK a VFN v Praze
|
| Jana, dva synové | •
|
(30.7.2001 10:52:25)
Vážený pane doktore,
spokojený "odborník" + spokojená ženská sestra = nespokojený klient...to je velmi špatná rovnice.
Byl jste se někdy podívat dál (stáž: v zahraničí např. Vídeň,v Brně-Obilní trh,Bohunice..) než za zdmi porodnice Apolinářská č.18?
Jana
|
| spokojený "odborník" | •
|
(30.7.2001 14:37:07)
Vážená paní Jano,
Trochu mě unavuje účastnit se těchto planých diskusí, ale na urážlivý tón Vaší odpovědi budu stručně reagovat.
Protože mi ničím konkrétním neargumentujete (pouze drze předpokládáte, že nejdál jsem se byl ve světě podívat na naší zahradě), předpokládám že (v souhlase s Martinou) jste za:
1. vyšetření per rectum (naposledy se doporučuje v učebnicích ze 60. a 70.let, tam už naštěstí opravdu nejsme).
2. za kolektivní camping rodin rodiček na předpokoji porodního sálu.
3. za porody v malých nemocnicích, kde složitější porodnickou komplikaci řeší tak 1x za uherský rok.
Dále předpokládáte (viz. Vaše rovnice), že jsme lenoši, jejichž jedinou ambicí je (spolu s dalšími vyvrhely společnosti ženskými sestrami) spokojeně nic nedělat nic neměnit, pouze ženy trápit, případně je obírat o peníze za nadstandartní pokoje a předporodní kurzy.
Nezbývá, než další rozkvět naší populace svěřit do rukou takových odbornic jako jste Vy - "profesionální matky", statečně bojujících za práva týraných žen a dětí.
Za poslední týden jsem během 4 služeb (za které jsem samozřejmě vyinkasoval nekřesťanské peníze) porodil asi 10 dětí spontánně a 2 císařským řezem. Všem rodičům a příbuzným, kteří se kolem mě na různých místech naší porodnice mihly, jsem trpělivě vysvětloval,
radil, gratuloval, někdy i pohladil, atd. Pak jsem si taky přečetl několik štvavých dopisů z řad bojovnic proti zlým porodníkům a por. bábám a měl jsem zase po náladě.
"Odborníkům" zdar
dr.Michal Mára
P.S. Zkuste se taky někdy podepsat.
Anonym umí napsat každý.
|
| Radka | •
|
(30.7.2001 16:29:25)
Pane doktore Máro,
chápu Vaše rozhořčení nad některými příspěvky, ale proč zároveň nevyjadřujete uspokojení nad mnoha příznivými ohlasy maminek, které u Apolináře rodily? V různých příspěvcích rovněž zaznívá - záleží na lidech - na obou "stranách". Martina prostě spokojená nebyla. Tečka. Netváří se, alespoň já to tak nevnímám, jako lékař - specialista, ale hodnotí svůj dojem, poznatky získané četbou - byť poněkud zastaralé ... Zdá se mi, že jako jeden z výrazných problémů vnímala nemožnost přítomnosti partnera na tzv. hekárně. Byla první, kdo chtěl mít otce dítěte (nebo jiný doprovod) u sebe v době, kdy snad ještě netrpí "velkými bolestmi", ale jistě prožívá něco - pro ni a její blízké - velkého, důležitého ...??? Byl by takový problém vytvořit oddělené boxy i na těchto pokojích? A pokud ano - v čem ten problém spočívá?
Myslím, že podstatné je - a to se netýká jen zdravotnictví - spíš to, že zaměstnanec, pracovník, odborník ..., který podobné události prožívá z titulu svého pracovního zařazení často, nedokáže už mnohdy své jednání přizpůsobit tomu, jak výjimečná je ta situace pro zúčastněné na druhé straně. A může "ublížit", aniž by o tom věděl ... A to platí všeobecně, nejen ve zdravotnictví. Kolikrát jste odcházel nespokojený z obchodu, úřadu ... a kolikrát to bylo o Vašem subjektivním dojmu víc než o faktickém uspokojení v souladu se všemi předpisy, normami, etickými pravidly ...???
S pozdravem
Mgr. Radka Michelová
|
| porodník | •
|
(31.7.2001 0:28:15)
Vážená paní magistro,
děkuji Vám za Vaše uklidňující slova i za Vaše podněty.
Také s Vámi v mnohém souhlasím, ale problém je příliš široký (především finance) a já už opravdu nemám sil na další odpovědi.
Přijďte někdy na kliniku, najděte si mě a můžeme si o tom popovídat a věřím, že po vyslechnutí (Vašich i mých) argumentů se ve většině věcí shodneme.
Mějte se krásně dr.Michal Mára
|
|
|
| Darja, dcera 10 měsíců | •
|
(30.7.2001 16:43:19)
Vážený pane doktore, myslím si, že komunikace mezi vámi a dvěma nespokojenými maminkami se dostává přesně do bodu, ze kterého nic nevytěží ani jedna strana, pouze po sobě budete házet špínu. Váš pohled na průběh porodu i první dobu porodní chápu. Moje sestra právě dokončila poslední ročník medicíny a chtěla by se specializovat na obor gynekologie-porodnictví. Když přicházela na medicínu určitě viděla mnoho věcí jinak, než dnes. Byla i se mnou u mého porodu a řekla bych, že v některých momentech byla až zbytečně více lékař než "přítel a pomocník" v těžké chvilce. V mnoha ohledech máte určitě pravdu. Myslím si že vyšetření konečníkem je také poněkud na hlavu postavené a aby na pokoji, kde čeká na porod více maminek pochodovala celá rodina, to bych mít taky nemusela. Od toho jsou přece porodní boxy, kde je vždy jedna rodička. Ale myslím si, že to za co zdejší maminky bojují je trochu intenzivnější orientace na matku - rodičku a její potřeby. Porod je jedna z nejpřirozenějších věcí, které existují /spolu se smrtí/ a někdy se do něj opravdu zasahuje zbytečně rychle a brzy. Bylo tomu tak u mě. Zbytečné množství oxitocinu způsobilo nakonec distokii dělohy. To mi řekl sám lékař. Měla jsem po příjezdu do porodnice příliš slabé kontrakce, ale chtěli mě "odrodit" co nejdřív, tak se začal porod vyvolávat. Nakonec vše skončilo císařem a ještě v narkóze a nijak nadšená jsem z toho nebyla. Jde o to, že by se maminkám měl ponechat prostor aby poslouchaly své tělo. Rodily v jaké poloze je jim to příjemné a aby podle momentálního zdravotního stavu měli v první době porodní naprostou volnost se pohybovat, chodit do sprchy, používat balón atd... Dokonce i kardiotokograf se dá dělat v sedě na míči, rodička nemusí ležet. (ze zkušenosti). MNoho maminek je pak ze svého porodu zklamaná, mají pocit, že neporodily, ale byly "porozené", a některé natrefí na - možná - unavenou službu v porodnici, kdy personál opravdu nemusí být zrovna příjemný. A pokud je více negativních, než pozitivních zážitků z porodu, pak se vaše vlídná řeč či pohlazení rychle zapomene. Porod by prostě měl být méně "operace" a více přirozený jev, při kterém lékař víceméně asistuje (pokud probíhá vše v pořádku), ale nehraje v něm hlavní roli. Věřte mi, že takové procedury, jako klystýr, či nástřih, ačkoli je první hygieničtější a druhé snad předchází určitým rizikům, jsou to pro ženy značně nepříjemné záležitosti ve chvíli, kdy ženě není dvakrát už tak dobře a například nástřih může dlouhodobě ovlivnit intimní život ženy. Snažte se pochopit ženy, po čem volají. Porod je ta nejčistší a nejvíce "nahá" záležitost. Protose z něj může tak lehce stát velmi ponižující procedura.
|
| porodník | •
|
(31.7.2001 0:21:36)
Milá paní Darjo,
děkuji za vstřícný tón Vašeho dopisu. Máte pravdu, že diskuse nikam nevede. V mnohém s Vámi souhlasím. Problém nástřihu (episiotomie) je složitý a nechce se mi jej zde rozebírat příliš podrobně, abych nenudil. Věřím a chápu, že jizva po porodním poranění může komplikovat intimní život. Nástřih se u nás provádí téměř rutinně pouze u prvorodiček. Většinou zamezí více závažnému porodnímu poranění (především kompletní ruptuře hráze s poraněním konečníku a jeho svěrače), ale i pozdějšímu sestupu rodidel a inkontinenci moči. Názory na toto se však liší i mezi porodníky. Věřte ale, že prvorodička (nerodí-li výrazně menší miminko), by bez episiotomie málo kdy vyvázla bez jiného (často mnohočetného) porodního poranění pochvy, hráze a zevních rodidel, nemluvě o prodlužujícím se stresu dítěte v závěru druhé doby porodní (tlačení) při porodech bez nástřihu.
Klystýr, dle mé zkušenosti, většina rozumných maminek vítá, protože je přinejmenším zbaví ponižujíc zkušenosti, kdy "kaká" (většinou při prořezávající se hlavičce plodu v závěru porodu) před zraky mnoha přítomných lidí.
Nebuďte zklamaná ze svého prvního porodu. Jistě budete mít možnost rodit podruhé a oxytocin (i když pochybuji, že zapříčinil dystokii, ale to nelze takhle bez dokumentace komentovat) Vám patrně jako ženě po císařském řezu podáván nebude.
s pozdravem dr.Mára
|
| Darja, dcera 10 měsíců | •
|
(31.7.2001 13:22:12)
Vážený pane doktore, máte můj obdiv, jak dokážete pohotově a k věci reagovat na příspěvky určené vám, dokážu si představit, jak to musí být vyčerpávající. Děkuji vám za vaši odpověď i za uklidnění, že při příštím porodu nebude oxitocin. On to stejně asi nakonec bude císař. To jen tak tuším. Ale snad se napodruhé povede zavést mi do zad epidurál a já své dítě uvidím hned po porodu. Ale k věci. Trefil jste v poslední části svého dopisu hřebíček na hlavičku a to se týká platu lékařů. Jak už tady bylo řečeno, je slovo "ostudné" jen mírným odvarem reality. Lékaři mají jednu z nejodpovědnějších funkcí. Oni nám zachraňují zdraví a život a jsou přitom placeni jako levná námezní síla. Je mi z toho smutno. Když vidím, jak sestra tvrdě dřela na medicíně a teď ji čekají všechny atestace a přinejmenším směšný plat po nástupu na kliniku, říkám si, že tato práce je u nás asi víc posláním. Jinak by to asi lékaři nemohli dělat. Totéž platí o zdravotních sestrách. Je absurdní,že každá středoškolačka, která odmaturuje na gymnáziu a jde dělat někam administrativní sílu je lépe ohodnocena, než lékař, který má za sebou tolik let studií a třeba i praxe a do toho se snaží živit rodinu. Náš stát je politováníhodný. POlitici jsou (v jejich prostředí jsem se často pohybovala) skoro bez vyjímky opravdoví gauneři, které nezajímá nic, než jak si ve funkčním období nahrabat kapsy. Zdravotnictví je nejpalčivější problém v našem státním sektoru. Peníze se u nás zatím lejou jak do černých děr do úplně jiných sektorů a tam nenávratně a bez viditelné změny problému mizí. Jeho transformace bude trvat desítky let a to se ještě ani nezačalo. Máte pravdu. Dokud u nás nebudou lékaři oceněni tak, jak si zaslouží a nebudou se, přesně jak jste řekl, bát o svá místa, nic se nezmění. Já ochotně si ráda lékaře připlatím, protože vím, že jeho plat je ubohý. Snad se to jednoho dne změní. Děkuji vám za vaši vstřícnost a přeji mnoho úspěchů a spokojených maminek u vás na porodnici. Třeba půjdu jednou své druhé dítě rodit k vám. Jestli je u vás podpora kojení kvalitní, tak se mi to narozdíl od prvního dítěte třeba podaří. Kdybyste si našel čas, mohl byste mi odpovědět, jak dlouho se u vás po císaři leží na JIPce a jak často vozí děti na kojení? Vím, že vy se asi pohybujete víc na prodnici, takže o oddělení šestinedělí nemusíte vědět takové podrobnosti. V Motole mi ho v noci vůbec nenosili (a to se tvoří nejvíc prolaktinu) a přes den jenou za tři hodiny a to tak na pět minut. Za ty dva dny, co jsem tam ležela se tím moc pokazilo a dítě rovnou dostalo láhev. Předem děkuji
|
|
| Petra, dvě děti | •
|
(7.1.2004 22:59:37)
Dr. Мára lže, jako když tiskne. Já sama jsem rodila své první dítě bez nástřihu hráze i bez klystýru v Centru aktivního porodu na Bulovce v r. 1998.Neměla jsem žádné velké porodní zranění (2 stehy, když mi hráz sama napraskla)a přestože jsem neměla klystýr, tak jsem rozhodně "nekakala", jak pan doktor tak roztomile píše. Totéž se opakovalo i u druhého dítěte opět v CAP na Bulovce. Obě děti jsem ovšem rodila na porodní stoličce, která je pro porod mnohem vhodnější než poloha na zádech. Argumenty doktora Máry pouze ukazují neochotu lékařů změnit zaběhané a mnohdy nesmyslné stereotypy.
|
|
|
|
| RNDr. Jarmila Ranošová, PhD. | •
|
(30.7.2001 18:01:40)
Vážený pane doktore Máro,
vždy mám velkou radost, když se na této stránce objeví reakce některého porodníka a ještě větší, je-li tato reakce podepsaná jménem, jako byla ta Vaše.
Moc Vám děkuji.
Já jsem také rodila u Apolináře a potom v Capu a mám tedy velmi dobrou možnost tyto dva porody srovnávat. V obou šlo o fyziologické porody.
Zatímco u Apolináře spojení "otec u porodu"
znamenalo, že na poslední část porodu, když už jsem byla v porodním boxu byl přivolán manžel a jakmile byla holčička na světě byl poslán pryč, v Capu se mnou byl celou dobu i 2 hodiny po porodu!!!
Pobyt v hekárně a čas po porodu byly pro mě ve Vaší porodnici strašné, protože jsem nemohla mít soukromí a být se svým manželem a po porodu s narozeným dítětem.
Přestože toto je WHO doporučováno
(viz http://ham.korab.cz/prirucka_who_uvod.php)
a já to rozhodně po svých zkušenostech doporučuji taky a považuju to za základní předpoklad normálníh porodu.
(V Capu probíhal porod rychleji -
nezpomaloval se stresem, který představuje nedostatek soukromí, nepřítomnost empatického doprovodu,...)
Co kdyby jste vynaložili svou snahu na to, aby pokoje v hekárně byly pouze jednolůžkové ?
Je to mnohem důležitější než nadstandardní pokoje, než pohodlí na šestinedělí...
Dále vynaložte svou snahu na to, aby rodiče zdravého novorozence mohli být po narození se svým dítětem - tak jako to doporučuje WHO. Nehledejte důvody, proč to nejde, hledejte způsob, jak to zařídit. Děje-li se tak ve většině porodnic ve světě, proč by to nemělo jít u Vás ?
V Capu jsem dítě u sebe měla - přisálo se okamžitě - čili a) neměli jsme žádné problémy skojením,
b) cítila jsem se s dítětem v náručí velmi dobře
c) byl to krásný zážitek pro mne, mého muže i miminko.
Ve vaši pordnici mi dítě odnesli, kojit jsme se dlouze, bolestivě a obtížně museli mnoho hodin po porodu učit a ty dvě hodiny byly jedny z nejhorších v mém životě.
Mnoho úspěchů v práci.
Já bych už k vám při prognóze normálního porodu rodit nešla.
Rodičky nejsou čísla ani pacienti. Rodičky jsou klientky, porod je fyziologický proces, kterému by v porodnici měli co nejvíce pomáhat.
Prosím, pokud budete psát o rizicích, podpořte své argumenty čísly a statistikami.
Díky,
RNDr. Jarmila Ranošová, PhD.
|
| porodník | •
|
(31.7.2001 0:02:22)
Vážená paní doktorko,
i já Vám děkuji za Vaši odpověď i za vstřícný tón Vašeho příspěvku.
V mnohém s Vámi souhlasím. V něčem zase ne a vysvětlil bych Vám proč, ale nezlobte se, jsem už z toho všeho (a samozřejmě hlavně z práce) velmi unavený a kdybych chtěl všechno řádně zodpovědět a vysvětlit, nedělal bych nic jiného. Snad jen ke srovnání obou Vašich porodů a k té donekonečna omílané "hekárně". Druhý porod (u Vás v CAP) probíhá většinou rychleji a snáze než první. Odpadá do značné míry i řada rizik, pokud víme, že poprvé žena porodila spontánně a bez zvláštních komplikací. Pokud byste tedy rodila u nás, patrně by Vás žádná hekárna nečekala a šla by jste přímo na sál do příslušného boxu s manželem či jiným příbuzným. Také novorozeně je u nás nyní ponecháno matce douhé minuty po porodu (pokud není problém, pak cca 20-30 minut i déle), přiloženo k prsu atd. Je zajímavé, že jde o nejčastější stížnost matek - pisatelek. Nám porodníkům do tohoto problému v podstatě nic není (o dítě po porodu se většinou stará dětská sestra a je-li potřeba pediatr), jeho přítomnost u matky nám vůbec nevadí. Naopak, rodička je příjemně rozptýlena a většinou ani necítí některé nepříjemné procedury (většinou ošeření porodního poranění) po porodu. Mám jen pocit a osobní zkušenost, že především prvorodička je po porodu natolik unavená a roztřesená, že jí těchto cca 20 minut bohatě stačí a často prosí sestřičku, aby se jí o dítě postarala.
Chci ještě zopakovat, že i na naše čekatelské pokoje jsou návštěvy (pokud je to únosné) povoleny a když ne, je ve velké většině možný volný pohyb ženy s manželem na chodbě sále či v jeho blízkosti. Jistěže by bylo ideální mít jednolůžkové předpokoje na sále (nebo ještě lépe jednolůžkové pokoje pro celý průběh porodu s patřičným vybavením i pro řešení komplikací), ale věřte, že to nejsou rigidní a líní porodníci, kteří se jim brání. Ale že omezení jsou daná prostorem (nelze v budově naší velikosti mít prostornou a vybavenou místnost pro každý porod zvlášť při mnohdy 20 i více porodech denně)
a především penězi. Naše společnost si bohužel (při svojí ekonomické výkonnosti) nemůže dovolit ani současnou úroveň zdravotnické péče. Jen vláda dosud nenašla odvahu to lidem přiznat a otázku zdravotnictví stále odsouvá. Naše společnost dosud nenašla ani dost prostředků na to, aby zaplatila své lékaře (a sestry) alespoň tak, jako jsou v jiných oborech placeni třeba i nekvalifikované síly (plat lékaře s 6-7 letou praxí v oboru, tedy kolem druhé atestace, je ve VFN kolem 10 tisíc čistého, včetně mnoha hodin přasčasů - o hodinové mzdě radši nemluvím - pokladní v supermarkeru ji bude mít vyšší).
My se snažíme naslouchat a reflektovat na mnohé připomínky žen a rodiček. Ale nebuďme idealisty - dokud nebudou zdravotnící řádně ohodnoceni (a nebudou mít strach přijít o své zaměstnání atd.) - nebude přístup (zvláště sester !) k pacientům bez vad. Takhle je to jen otázka štěstí - na koho (hodného či méně příjeného) padnete.
Nechci Vás unavovat čísly a statistikou o rizicích atd. Věřte jen, že ženy pro nás nejsou čísla. Pacienti pro nás často jsou, protože jsou často (třeba i na několik hodin) nemocné nebo vážně ohrožené.
I já Vám přeji mnoho úspěchů
dr.Michal Mára
|
| J. Ranošová | •
|
(31.7.2001 8:42:50)
Vážený pane doktore,
děkuju Vám za odpověď. Máte pravdu v tom, že problém je mnohem širší a jistou roli v něm hrají peníze.
(Platy lékařů, sester,... jsou ostudné a život s takhle nízkým platem je především pro vysokoškolsky vzdělané odborníky ponižující - mimochodem vím, o čem mluvím, opustila jsem před časem místo odborné asistentky na UK, protože to bylo finančně neúnosné.)
Dovolte mi, ale i v souvislosti s penězi tuto otázku:
Proč u nás nejsou fyziologické porody vedeny
porodní asistentkou - je to přece levnější pracovní síla než lékař ?
Nezlobte se - ale já to vidím tak, že část finančních problémů našeho zdravotnictví je způsobená špatnou dělbou práce - lékař dělá práci porodní asistentky, porodní asistentka práci sestry, sestra práci ošetřovatelky, ošetřovatelka práci uklízečky....
Prosím, neargumentujte, že to je pro mne jako pro rodičku přece lepší. Není - porodní asistentka - popř. doula, (na jejichž služby by jistě mnoho rodiček rádo připlatilo, bylo li by jim umožněno i "svou" asistentku vybrat), jsou u porodu neocenitelné a pravděpodobnost fyziologického porodu značně zvyšují !!!!!!
Samozřejmě musí jít o kompetentí asistentku, která v případě problémů neváhá volat lékaře, protože spolu mají dobře rozdělené kompetence -její práce je to dokud je vše fyziologické, jinak se rodička mění na pacientku a patří do rukou lékaře.
Proč není umožněno rodičkám opustit porodnici dříve, cítí-li se dobře a svěřit je do péče porodní asistentky, která by je podle potřeby navštěvovala doma - zpočátku, třeba dvakrát denně?
Ušetřilo by se za hospitalizaci, která je drahá a ženy na ní obvykle nevzpomínají rády.
Prostor, který by se v porodnicích uvolnil, by se dal dobře využít ke zřízení porodních pokojů, kam by ženy se "svými" porodními asistentkami chodily rodit a na sál a do rukou lékařů, by se dostaly jen v případě komplikací.
Souhlasil byste s touto změnou organizace porodní péče ?
Srdečně zdraví dr. J. Ranošová
|
| Sylvie | •
|
(31.7.2001 23:32:23)
Když už tu byl naťuknutý problém, že při porodu by se místo "drahých" lékařů mohly víc uplatnit levnější asistentky, připomnělo mi to článek, který jsem včera četla ve Zdravotnických novinách. Dle mínění porodních asistentek by se dala ušetřit až čtvrtina nákladů. Článek je na http://www.zdn.cz/detail.htm?id=17555
|
|
|
| Hana, 2 děti | •
|
(2.8.2001 13:54:38)
Vážený pane doktore,
už Váš zájem o tuto dikusi svědčí, že má slova o porodníkovi u Apolináře, se kterým jsem měla co do činění před rokem (a jehož jméno si již nepamatuji), nepatří Vám. Není prostě pravdou, že lékaři nejsou ti, kdo brání intimějšímu průběhu porodu od jeho počátku, tak jak si to představuje rodící žena, a že je to dáno možnostmi porodnice, tedy to, co říkáte ve svém příspěvku. Když jsem se před rokem v noci se svým manželem přihlásila u příjmu na 1. patře, měla jsem v sobě větší úzkost, než při prvním porodu, i když těhotenství probíhalo v podstatě bez komplikací. Bála jsem se zůstat sama a nechtěla být odloučena od manžela. Setra ho od příjmu dosti nevybíravým způsobem vykazovala. Přesto jsme se nedali, až přišel službu konající lékař, který mě měl příjmat a ten prostě manželovi řekl, že na příjmu má jíné pacientky, takže tam být nemůže. To jsme byli schopni akceptovat, ale hned za dveřmi jsem zjistila, že tento vážený pan doktor lhal, protože na příjmu jsem byla sama a ani do rána nikdo nový nepřišel. Manžela potom za mnou pustili až na porodní sál, když jsem tam již nějakou dobu byla, když už jsem se s tím nejhorším nějak vyrovnala sama. Domnívám se, že chování na příjmu, se kterým jsem se setkala u me zapříčinilo utlumení silných a pravidelných kontakcí, se kterými jsem k Apolináři přišla, což potom vedlo k Oxitoxinu atd. To vše nelze vysvětlit jinak, než že u Apolináře je prostě neochota něco změnit. Výmluvám na to, že to je jenom zastaralým technickým zázemím, nedostatkem prostor atd. osobně nevěřím.
Hana
|
|
|
| Martina, Andulka 20m, 23.týden | •
|
(1.8.2001 11:17:18)
Vážená paní doktorko,
dovolte mi přičinit jednu poznámku k Vašemu příspěvku. Úvodem bych ráda poznamenala, že soukromí u porodu je pro mě také důležité, a proto jsem u prvního dítěte dala přednost FTN, kde je prostředí přece jen o poznání komornější než u Apolináře. O porodu u Apolináře bych uvažovala asi jen v případě, že by se u dítěte očekávaly nějaké komplikace, neboť velmi dobrá péče o problematické novorozence je jednou z několika nesporných předností tohoto zařízení.
Pokud srovnáváte co do prostorových možností Apolináře s CAP, podle mého názoru srovnáváte nesrovnatelné. CAP je (či bylo) zařízení pro jednu rodičku. Pokud by zrovna v době, kdy se tam rodí, přijela jiná žena, měla by prostě smůlu. Vy jste měla štěstí, a možná právě kvůli Vám musely být jiné ženy odmítnuty. Apolinář jakožto fakultní nemocnice, která je navíc tuším spádová pro riziková těhotenství z celých středních Čech, si ale těžko může dovolit přijmout jen jednu či několik málo žen, aby jim vytvořila dostatečně intimní prostředí u porodu. To byla asi jediná věc, která mi na vašem příspěvku vadila. Při kritice současného stavu porodnictví by mnohým diskutujícím neškodilo trochu objektivního myšlení.
|
| dr. J. Ranošová | •
|
(1.8.2001 17:48:16)
Milá Martino,
nerozumím Vaši odpovědi - souhlasíte přeci, že soukromí u porodu je důležité. Opravdu Bohu díky za Cap, že alespoň některé rodičky mohou porodit v soukromí aniž by tím ubrali místa na porodních sálech - celý Cap je jen pokojík s hygienickým zázemím, přebudovaný snad ze skladu, či něčeho podobného.
Netvrďte mi prosím, že taková místa by se u Apolináře nenašla, jestliže u většiny fyziologických porodů chodí ve světě běžně ženy třeba 3. den domů a u nás 5.-6., je logické,
že pokud bychom přešly k trojce, nějaké pokoje by zůstávaly prázdné - a z těch by byly soukromé hekárny, když už ne rovnou porodní pokoje, jedna radost.
Je velmi smutné, že zatímco nepřirozené - a jistě drahé věci - jako epidurál, oxitocin, dlouhou hospitalizaci, dostanu ledaskde a většinou i zadarmo, zatímco věci přirozené - soukromí, klid, porodní asistentka, právo dělat hluk, volit si polohu...jsou těžko k mání i kdybych si chtěla připlatit.
Srdečně zdraví
J. Ranošová
|
| Martina, Andulka 20m, 23. týden | •
|
(2.8.2001 10:02:07)
Chtěla jsem svým příspěvkem říci pouze toto:
Cena za soukromí v CAP je příliš vysoká. Jedna žena bude přijata, deset dalších, které by chtěly v CAP rodit krátce po jejím příjmu, bude odmítnuto. To také není ideál.
|
| Simona | •
|
(2.8.2001 16:40:10)
Idealni by asi bylo, kdybychom meli CAPu presne tolik, kolik odpovida poptavce.
|
|
|
|
|
|
| Jana Sovová | •
|
(30.7.2001 23:37:21)
Vážený pane doktore, zkusil jste si někdy sundat kalhoty a slipy, vyskočit na gynekologické křeslo, roztáhnout nohy a nechat několik kolegů a kolegyň, aby se zblízka dívali, osahávali, různě manipulovali s vašimi genitáliemi? Asi ne, viďte. Přesto si myslím, že toto by měla být součást praktického studia každého budoucího gynekologa. Možná by se potom dokázal lépe vcítit do pocitů pacientek. I když z toho, co jste napsal, usuzuji, že patříte k lékařům citlivým a ohleduplným, myslím si, že nedokážete úplně pochopit ženy, které jsou vydány na milost či nemilost personálu. I když rození dětí je Váš denní chleba a zajisté jste skvělým odborníkem, každá žena rodí jednou, dvakrát - vyjímečně i víckrát v životě. Pro každou je porod "kus života", nenahraditelný zážitek a každá žena si zaslouží porod důstojný, ohleduplný a šetrný. Sama jsem rodila ještě za totality a pamatuju si velmu dobře, jak mi bylo "příjemné", že jsem byla maminka č. dvě. Nikdo mi nevysvětloval, co do mě zrovna píchají a proč, proč mi dávají kapačku atd. pokud jsem se zeptala, bylo mi arogantně sděleno, že je to v zájmu dítěte, nebo jestli jsem tak sobecká, že myslím jenom na sebe. Přitom já jsem se jenom zeptala, nic jsem neodmítala, proti ničemu se nebouřila. Dítě mi po porodu odnesli a poprvé jsem je viděla až za hodinu, kdy jsem si o to musela říct. Poté mi je přinesla neochotná sestra a ze vzdáleností 1 metru jsem svou holčičku viděla. Sestra celou dobu, kdy u mě takhle stála, pokřikovala něco na kolegyni přes celý sál. Takhle to už snad není nikde - alespoň doufám. Přeju Vám hodně úspěchů ve Vaší práci, hodně spokojených maminek a miminek a prosím, nezacpávejte si uši před názory a požadavky žen. Protože kdo jiný k tomu může říct více?
|
| lékař | •
|
(31.7.2001 0:45:41)
Vážená paní Sovová,
kalhoty a trenýrky (slipy nenosím) už jsem si bohužel před lékaři a sestrami několikrát sundat musel (vzpomínám, že jednou na urol. klinice u toho byly i medici; to jsem pravda ale ještě nebyl dostudovaný lékař, ale jejich mladší kolega), s porodem to asi srovnávat nemohu, ale snad se do pocitů žen aspoň většinou cítit snažím. Vodím totiž na kliniku a vystavuji je stejným procedurám (jež prodělávají naši ostatní pacienti) své ženské příbuzné a známé takže ta empatie tady snad trochu je.
Vy byste nám ale přála pěkné věci (osahávání a manipulace víte s čím). Je zajímavé jak jsou ženy často rozděleny na 2 tábory ve vztahu ke gynekologům: jedna skupina je obdivuje, nekdy zbožňuje; druhá je nenavidí a setkal jsem se opakovaně, že žena jíž lékař provedl perfektně a plně na místě gynekologický zákrok k němu vyzařovala nenávist a agresi. Myslím, že u jiných oborů (např. chirurgům, kteří také připravují pacienty o lecos z jejich těla) tento protiklad nejdeme.
Skvělým odborníkem určitě nejsem, ale snažím se být dobrým lékařem i člověkem.
Dnes matkám i jiný pacientkám vždy sdělujeme jakou léčbu dostávají a proč.
Uši si neucpávám, ale nesnáším nepravdivé a jednostranné informace týkající se mého pracoviště a profese.
Děkuji Vám za přání i já Vám přeji - mějte se fajn.
dr.M.Mára
|
| Jana Sovová | •
|
(31.7.2001 12:15:32)
Vážený pane doktore Máro, děkuji Vám za odpověď. Jsem ráda, že jste se připojil sem do diskuze - vypovídá to o tom, že Vám Vaše pacientky nejsou lhostejné.:o) A přesvědčil jste mne - vy si opravdu ty trenýrky sundavat nemusíte :o))), ale mnoho vašich kolegů by něčím takovým projít mohlo, prospělo by jim to. A já - jenom pro upřesnění, nepreferuji výhradně jako gynekologa muže nebo ženu. Za svůj život jsem prošla rukama mnoha lékařů a lékařek a je to tak 1:1. Ale kdybych měla ještě dítě, asi bych byla ráda v péči právě u Vás. Právě proto, že jste sem přišel s kůží na trh a jste ochoten si o tomto citlivém tématu povídat. Děkuji Vám za to a ještě jednou přeju vše nejlepší.:o)
|
|
|
|
| M. Kylbergerová | •
|
(31.7.2001 9:52:31)
Vážený pane doktore Máro,
2. září 1995 se mi na Vašem pracovišti narodil syn Štěpán. Vy jste byl mým ošetřujícím lékařem, porodníkem byl MUDr. Cibula.
Ačkoliv jsem si z porodu moc hezký zážitek neodnesla, tak na Vás, jednu ženskou sestru, jejíž jméno jsem se bohužel nedozvěděla a také na MUDr. Eiseltovou, vzpomínám ráda.
Vaše péče byla velmi milá a profesionální a setkání v Vámi je milá vzpomínka.
Kdybych si mohla být jistá, že se dostanu opět do Vaší péče, možńá bych šla rodit k Apolináři znovu. Protože to ale možné není, porodila jsem druhé dítě ve FTN, kde se mi líbilo.
To, co bylo v r.1995 na bývalém druhém porodním sále a šestinedělí P1 nepříjemné, bylo, kromě absence správné podpory kojení to, že porodní asistentky, které mi během porodu pomáhaly, byly velmi neoosobní a v průběhu porodu mě neustále za něco kritizovaly a okřikovaly a zrovna tak MUDr. Cibula, u kterého mám dojem, že se na mě vlastně ani nepodíval, jen mi vytýkal, jak jsem neschopná a špatně tlačím.
Prkotina? Snad.. Ale pro mladou prvorodičku (bylo mi tenkrát 22) to je těžší. Máte-li porodní bolesti a bojíte se, je těžké se nad takovéhla věci povznést.
Povzbuzení a přátelský úsměv, tak jak jsem to zažila právě u Vás, zmůže hodně. Tenkrát se nám jich na porodním sále nedostalo. Cítili jsme se pak, mažel i já, velmi divně. Jak se cítil Štěpán, to nevíme, protože nám ho hned po porodu odnesli a opět jsem ho viděla až večer (porodila jsem v 10:20 ráno).
Možná, že právě z podobných zážitků pramení nespokojenost žen s péčí v Apolinářské.
Pocházím z doktorsé rodiny, takže mám alespoň hrubou představu o tom, co práce v nemocnici obnáší. Je to veké vypětí a ještě větší zodpovědnost a nikdy by mě nenapadlo to jakkoliv zlehčovat. V porodnici ale asi nastává ta situace, že pro personál je fyziologický porod rutinou všedního dne. Pro rodící ženu je to velká událost, i když třeba nejde o první dítě. Chlad a odmítnutí ze strany ošetřujících lidí se potom může velmi hluboce dotknout.
Znovu ale podotýkám, že to nepíšu Vám osobně, protože Vy, jak si Vás pamatuji, jste byl skvělá výjimka.
Moc Vás zdravím a přeju pevné zdraví a radost z práce.
Mgr. Kylbergerová
|
| dr.Mára | •
|
(31.7.2001 16:41:05)
Vážená paní magistro,
Děkuji Vám za Vaši odpověď. Jsem moc rád, že jste si na mně uchovala dobré vzpomínky. Každá podobná pochvala je pro mě vždycky příjemným povzbuzením. Mrzí mě zároveň, že se Vám jinak u nás nelíbilo. Věřím také, že atmosféra porodního sálu na naší klinice se od roku 1995 výrazně zlepšila.
Chápeme, že každý porod je pro matku jedinečný a neopakovatelný zážitek a určitě drtivá většina mých kolegů se snaží to respektovat. Někdy snad selže lidský faktor, jindy zase převáží frustrace ze špatného ocenění naší práce.
Přeji Vám i Vaším dětem vše nejlepší
dr.Mára
|
|
|
|
|
|
|
|
| eva roubová | •
|
(18.5.2003 18:04:37)
paní martino, nechápu,co jste vaším příspěvkem vlastně chtěla nastávajícím maminkám sdělit.Asi nejspíše to, že vy si můžete vše dovolit, protože máte dostatek peněz.Proč se tedy zahazujete se státní nemocnicí, která pro vás není dost dobrá a nejdete do soukromých ústavů,které jsou v okolí Prahy.Je to jistě hrůza ,že jste nemohla manželovi předvést jak vás něco bolí, že vám nemohl utřít čelo.Ale když chcete pro dítě vše nejlepší,tak si uvědomte,že u nás na klinice je nejlepší jednotka intenzivní péče pro nedonošené děti. Ale vás spíše zajímá vaše vlastní pohodlí.Nevím proč napadáte sestry, že mají na své místnosti podlná křesla.Za špatný plat si alespoň dobře sednou.Ale můžu vás uklidnit, že jsou to křesla vyřazená z různých kanceláří,kde se už nehodí k reprezentaci.
A nakonec .Uvědomte si, že prachy nejsou včechno, že za dvacet tisíc vám váš zadek špatně sešije pan primář, který to dělá jenom občas,když dobrý lékař ze státní kliniky pro vás není dost dobrý, aby na vás mohl sahat.
|
| ALENA,DVĚ DĚTI | •
|
(18.5.2003 22:01:41)
Milá Evo,jsi husa která vůbec neví co vypustí z huby,nevím co máš u Apolináře za pozici,ale podle tvého myšlení mám pocit,že vybíráš poplatky za WC,s tak jednoduchým mozkem.
|
|
| tatínek roční dcerušky | •
|
(21.5.2003 5:46:11)
Jestli v nemocnici u Apolináře pracují všichni s tak vybrabčeným mozkem jako máte Vy,tak se není čemu divit že si maminky stěžují a jsou ochotny jet rodit na druhý konec republiky.Jste fakt dobře vyhrabaná,vážená dámo.
|
|
| Renata | •
|
(21.5.2003 16:53:18)
A koukám že u Apolináře taky umí výborně vyoperovat mozek,že,Evo?
|
|
|
|
| Eva | •
|
(1.5.2001 14:30:06)
To snad nemyslíte vážně!
Mám pocit, že jsem se ocitla v době tak před 20ti lety ...
|
|
|
| jitka, 5 dětí | •
|
(24.6.2001 16:47:17)
soňo, jsi hloupá, jako patník, nevím, co jiného Ti říct, přemýšlej, proč. Určitě bys nechtěla nemocné a poškozené dítě, které jsi si nechala u sebe pro své potěšení.
|
| Simona | •
|
(25.6.2001 15:13:36)
Mila Jitko,
jako patnik jsem patrne hloupa taky, ale dokud nebudou zverejneny vysledky nejake studie dokazujici, ze fyziologicke miminko ( urcene podle nejakych kriterii - treba Apgar skore ), poskozuje casny kontakt s matkou, budu svoje dite vyzadovat taky - mimo jine i pro svoje poteseni.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)