Re: Muj pribeh...a co dal?!

Ahoj Gabino,
tvuj pribeh mi rve srdce. Ja mam hrozne prima mamu, otec je sice ponekud prchlivy, ale taky celkem fain. Moje deti v nich maji takovou tu opravdickou babicku a dedu. Presne jak to popisovala Sally. Za tri tydny jedeme domu a Emmicka porad mluvi o tom jak pojede s babcou a dedou tramvaji a autobusem.
S manzelovou maminkou to mame trochu podobne jako stou tvoji. Mnoho let uz pije.Ona neni ten typ alkoholika, senekde mota a pravdepodobne, kdoji nezna asi tezko odhadne jak na tom je. Nicmene pije a to strasne ovlivnuje jeji myslenkove procesy. Ze zacatku jsem byla v soku, pak mi to bylo lito a ted se s manzelem vetsinou pohadame.
Navicjsou jeho rodice rozvedeni a maminka ma pocit, ze se se svym ex musi neustale pomerovat.
Kdyz se narodilanase Emmicka, zili jsmev Nemecku. Babicka sice prijela, kdyz Emmy byly dva mesice, ale ani si ji nechtela pochovat (snad jednou cidvakrat ji drzela), neustale opakovala,ze ji udelala starou a mela nejvetsi radost z toho, ze ji videla driv nez deda. Ten tyden co byla u nas byl pro me obrovskym rozcarovanim. Sedela v obyvaku, popijela vino a starala se o to, jestli se ten muj chudak muzskej aspon trochu vyspi. Ja jsem v te dobe jeste mela teploty a byla dost orvana, protoze jsem si z porodu "odnesla" tezky zanet delohy a fakt jsem tehdy dost bojovala. Nejtezsi byl pocit, ze se nemuzu poradne postarat osvoje malicky miminko. Moje mamka prijela na tri tydny a vytahla me z nejhorsiho, za coz jsem ji dodnes moc vdecna. Druha babicka nechtela ani vezt kocarek.
Tenkrat mi rekla,ze si neni jista, zda nekdy chtela mit vnoucata.
Pak jsme byli jeste nejakou dobu v Evrope,zpatky v Praze a tak a babicka vzdycky na posledni chvili odrekla navstevu z ruznych duvodu, ackoliv nepracuje a leta po celem svete.
Ted jsme v DC a babicka vzdalena 15 minut autem - neangazuje se. Nejhorsi na tom je,ze vsude vypravi jak moc by chtela vidat svy vnucky apod. A zatim POKAZDE mi na posleni chvili zrusila navstevu. Tchan je uspesny muz,tchyne to tezce nese a ty neustale bojuvky ajeji telefonaty uz me fakt nici. Nakonec se s manzelem vzdycky pohadame a ja uz si fakt preju zit kdekoliv jen ne tady. Takze ti naprosto rozumim.
Posledni kapka v povestnem poharu asi u me pretekla pred 14 dny, kdy na posledni chvili (dvacet minut pred) zrusila navstevu Sophincinych prvnich narozenin. Ze pry prijde jindy.V konecnem dusledku to byla docela fain oslava,prisel jen dedecek nebylo tu takove dusno.
Taky me dojala, kdyz se mela narodit nase Sophie a ona slibila pohlidat Emcu. Mocse nam do toho nechtelo(prave kvuli tomu piti) ale nemeli jsme tenkrat na vybranou. I kdyz to vedela dopredu tak chtela na posledni chvili cuknout a chtela vedet, jak dlouho, ze to bude trvat, ze ji ma prijit zahradnik.
Pak se stavi do role zeny-trpitelky a bombarduje nas podle meho vyderacskymi telefonaty a dopisy.
Muj muz to samozrejme vidi a ma toho take dost, ale je to jeho maminka takze ji obhajuje, protoze ona preci potrebuje pomoc, coz je sice pravda, ale tim vsim trpi predevsim cela rodina. Moje vlastni maminka ted bojuje s rakovinou, tata prisel v ramci redukce zamestnancu o misto, na stedry vecer mu zemrela maminka, vseho je na me vic nez mocatchyne neni videt nic jineho nez sve trable. Manzel mi rika,ze za normalnich "okolnosti" je moc fain zenska, ale to ja bohuzel nevim.
Zvlastni jak mi tvuj pribehpripomel ten muj. I kdyz u nas je to bez urazek a ponizovani.
Mej se moc krasne a hodne stesti
Marcela