Re: Chybí dětem babička a dědeček?

No jo Sally, to je prave to. Babicka nasim detem urcite chybet nebude, ale deda... , to je prave to co nevim. Nekdy mi pripadne, ze muj otec ma dve tvare, neco na zpusob Dr.Jekyl a pan Hyde[omlouvam se za pripadne spatne napsani jmen]. Pred moji matkou jedna tvar-ta horsi[priznavam se , ze jsem na vlastni kuzi zkusila, ze pokud s ni chces bydlet, tak je lepsi se prizpusobit a clovek najednou zjisti, ze zacina byt taky takovy:nesnaset lidi, byt zly, pomlouvacny, zajimat se jenom o drby...-zkratka najednou zjistis, ze to nejsi ty]. I ja jsem si timto prosla, kdyz jsem si rikala, ze je to moje matka, mam ji mit rada a poslouchat jeji rady. Nakonec jsem s hruzou zjistila, ze ve svych 24 letech[asi, uz si to presne nepamatuju] si pripadam jako 80-tileta zenska, silene jsem tenkrat pribrala, vsechny moje zajmy sly stranou[muj otec kvuli ni taky prestal hrat fotbal, hrat na harmoniku, prestal se stykat s kamarady...], prestala jsem se stykat s kamarady[stejne vas vsichni jenom vyuzivaji, ze?!], manzelstvi rychle spelo k rozvodu[coz mi matka zduraznovala jako velmi dobre-mela pro me vybrane jine zenichy, treba s vinohradem a to je jina partie nez muj manzel], zacala jsem si pripadat nemozna a nakonec jsem skoncila s vypumpovanym zaludkem ve spitale. Tenkrat jsem si rekla DOST, takhle se zit neda. Manzela mam rada, rozumime si a zivot poustevnika preplneneho zlobou neni nic pro me.
Nakoupila jsem si spoustu ruznych psychologickych knizek, zacla jsem jezdit do Brna na kurzy psychologie, obnovila stare pratelstvi, pres ruzne inzeraty jsem nasla dalsi kamaradky, vyhazela temer vsechno obleceni[nemozne halenky, kvetovane sukne...-to prece nikdy nebyl muj styl-mam rada riflovinu, sportovni obleceni...] a chtela jsem opet zacit sportovat. Jenze ouha, tady byl kamen urazu, predchozi nicnedelani, dobre jidlo a pohodlicko udelali sve a to moje telo nejak odmitalo poslouchat a delat to, co si mozek myslel, ze jeste jde[predtim jsem delala vsechno mozne: gymnastiku, lehkou atletiku, judo, karate...]. Takze nejdriv shodit a ziskat zpatky zase nejakou fyzicku. Zkousela jsem ruzna cviceni[s ostatnima zenskyma], ale vzdycky to bylo na chvilku. Zkratka nejake kolektivni cviceni mi nesedi. Nakonec jsem si nakoupila aerobic na videokazetach na doma, ale prece jenom vitezilo pohodlicko! Takovym trosku drsnym zpusobem mi pomohl manzel, kdyz sel se mnou kupovat nove rifle. Zkousela jsem si nejakou dost velkou velikost[predtim jsem mela 34], no dovnitr jsem se dostala, dokonce je zapla, ale potom uz jsem mohla stat jenom s vypoulenyma ocima a nedychat. Takze jsem je sundala a rekla manzelovi, at mi prinese vetsi, ze tedy bohuzel tyhle ne. Jenze v nem se to nejak zaseklo a rekl mi, ze bud tyto a nebo nic. Takze jsem domu odchazela s novymi riflemi, na ktere jsem se mohla jenom divat. No potom uz jsem se do toho oprela a behem roku, bylo 20 kilo pryc[bez nejakych diet], s omezenim trochu jidla a dennim vstavanim pred patou hodinou, kdy jsem potom od 5 do 6 cvicila aerobic podle kazety. Ze zacatku hruza, ale potom si telo zvyklo a byla to parada. Nakoupila jsem si pekne veci a konecne se necitila jako neforemna krabice-PARADA!!!
Gabina