Re: Muj pribeh...a co dal?! ....aneb chybí dětem prarodiče?

Ahoj holky,

taky se připojím. Gábi, je hrozné si něco takového přečíst. Prožívám podobné pocity i když zdaleka nedosahují těchto rozměrů. Jsem trochu v jiné situaci. Maminka mi zemřela na rakovinu měsíc po naší svatbě a rok před narozením syna. Nikdy jsem se s tím nevyrovnala, jen jsem se s tím naučila žít. Stejně jako maminka od Áji strávila poslední dva roky v nemocnici a já posledních sedm let neslyšela nic jiného než jak moc si přeje vnouče. Pozdě, nikdy se ho nedožila a já doufám, že se na nás od někud ze shora dívá. Je to moje noční můra i když už to je 6 let. Vím, že by se z malého asi zbláznila. Jak bych chtěla zažít to hrozné rozmazlování!!! Naši byli rozvedeni a otec je mi velkou oporou když něco potřebuji, ale je jen dědeček - muž a co si budeme namlouvat, chlapi to tak nežerou.
Manželovi rodiče mi pomůžou, když potřebuji, ale to je právě to. Neustále si stěžují, kolik mají vnuků a kolik je to peněz na ty všechny narozeniny a vánoce. Prvni jsme si přestali dávat dárky dospělí, teď mám pocit, že to chtějí zavést i u dětí. Nechtějí si s tím lámat hlavu a když tak peníze. Oslavy stojí hodně peněz apod. Takže já svému pětiletému synovi mám říct, narozeniny slavit nebudem, protože jsou to vyhozené peníze a babička ti posílá stovku.
Chce se mi brečet, kde se ztrácí ta rodina, která drží při sobě? Kde jsou pravé hodnoty? Copak je důležité kolik stojí dárek? Vždyť přece i ten nejmenší dárek za pár korun může udělat víc než drahý plajstejšn nebo mobil. Když mi to manžel předevčírem říkal, že měl zase rozhovor s otcem, neboť se blíží synové narozeniny už mě to ani nenaštvalo. Jen potom večer sedím a brečím a představuji si co by asi dělala moje mamka. Proč si neváží toho že mají a mohli mít vnoučata? Copak nevidí ten obrovský dar, který dostali? Jiným byl odepřen. Vím, že jsem v tomhle hodně přecitlivělá, ale bohužel.
Na téma druhého syna nepíši, protože by to bylo na dlouho, toho máme v pěstounské péči a tam je situace jiná. Rozmazlit naopak dítě tím co si myslí že nemělo a ukázat se jak jsou skvělí a potom si stěžovat. Je mi z toho špatně. Já se můžu večer vybrečet, ale jak to vysvětlím dětem až budou starší a uvidí to?

Prostě holky musíme to zvládnout sami, my a naše opravdová rodina, tak kterou si uděláme, ne která nám byla dána. Je to na nás.