Muj pribeh...a co dal?!

Cau holky, tak i ja sem napisu neco o sobe. Moje matka nema rada deti a jeji vztah ke mne byl vzdycky takovy zvlastni[ona vlastne nema rada temer zadne lidi].Vim jak me jako holku vzdycky mrzelo, ze se mnou nikam nejde, ze si se mnou nechce popovidat, ze spolu nejdeme neco koupit[od mala mi obleceni, vcetne spodniho pradla kupoval otec].Matka doma nedelala vlastne nic. Chodila do prace, ale jinak absolutne nic. Moje matka byla jedinacek, protoze babicka nemohla mit dalsi deti a zrejme ji rozmazlila az moc. Takze nase domacnost, fungovala na zaklade neviditelnych skritku. Rano otec vstal, nachystal snidani + svaciny do prace, potom teprve sel vzbudit matku a odesli do prace. Potom prisla babicka, postarala se o me a kdyz me deda odvedl do skoly, tak u nas ustlala, umyla nadobi, vyprala, vyzehlila, uklidila... a zase odesla. Ze skoly se chodilo rovnou k babicce na obedy, to same, kdyz nasi prisli z prace. Od babicky se nosila sekana, pecene maso, kolace, buchty.... U nas se zkratka nevarilo!Vlastne jsme bydleli jako v dobrem hotelu-veskere sluzby zajistene!!!
Kdyz mi bylo asi 16 let, umrel deda a baba se z toho nervove zhroutila a rok od roku to bylo horsi a horsi[mela obdobi, kdy ji bylo dobre a dbala o sebe, ale jak se blizil podzim a zima, tak byl konec. Babicka jenom sedela a nedelala nic].Ty Vanoce jsem poprve pekla kompletne cukrovi[samozrejme ze je do te doby pekla jenom babicka] a tak to uz taky zustalo. Sluzby, ktere do ted fungovaly, prestaly a moje matka zhruba v 45 letech zjistila, co vsechno domacnost obnasi. Navic uz delsi dobu pila a taky se to cim dal vic zhorsovalo. Kolikrat kdyz si to dosnerovala z prace na kole domu, tak jsem se divila, ze ji cestou neco neprejelo.Babicka uz u nas nebyla vitana[taky proc-nebyla uz k nicemu!!!] a mezi mou matkou a babickou[jeji matkou], zacaly dost ostre a skarede hadky, ktere vzdycky skoncily urazkami babicky, tim at tahne domu... Babicka plakala a rikala, ze si neco udela, ze se obesi a tak a matka na ni rvala, at se obesi, ze od ni bude aspon pokoj. Kdyz jsem mela 20 let, babicka se obesila ve svem domku ve sklepe.
Mezitim otec zacal podnikat[ma dobre prosperujici obchod] aja i moje matka jsme tam zacaly pracovat. Kolikrat se stalo, ze otec odjel treba na tri dny nekam pro zbozi a my dve jsme se mely v obchode stridat, ale nakonec jsem tam byla cely den sama a matka lezela doma opila. V obchode casem zacal pracovat i muj manzel, ale nebyl to moc dobry napad. Nic jsme podle nich neudelali dobre a hadky mezi nami vsemi se jenom zostrovali. Navic jsme zacali bydlet v domku po babicce, sami jsme ho zacali opravovat a casem jsme si koupili od rodicu starsi auto. Jenomze porad jsme slyseli, jak nam vsechno dali[i to auto-poctive zaplacenych 100 tisic] a my ze si neumime niceho vazit. Domek nam nedali, je jejich. S manzelem jsme se pomalu uz taky zacinali hadat, zkratka to neustale napeti, nam vsem lezlo na nervy. Od moji matky, jsme porad jenom slyseli, jak jsme hloupi a bez nich by jsme nic nemeli a nic nemohli delat[manzel je inzenyr, se znalosti nekolika jazyku a ja mam stredni skolu a dva roky na vysce]. Nakonec jsme se rozhodli, ze tak to dal nepujde a pokud chceme normalne zacit zit, musime se od nich dostat pryc. Jenze jak-bez penez, ktere jsme utopili na opravach domku a domek neni nas. Takze si manzel nakonec pujcil od kamarada penize a odjel na rok do USA, vydelat nejake penize. Telefonicky jsme se domlouvali, ze zkusime odejit nekam pryc a manzel mi volal, ze by tu byla moznost legalne odejit do Kanady a tak jsme se domluvili, ze to zkusime. Po roce se manzel vratil, otehotnela jsem a mezitim nam prislo z USA, ze jsme vyhrali v loterii na zelene karty. V tu dobu jsme se poradne rozmysleli, co udelat: dite na ceste, v jednani stehovani do Kanady, vyhra zelene karty do USA a navic manzel dostal nabidku na praci v Angole. Obcas jsem uz mela chut, se na vsechno vykaslat a zustat v CR[domek zarizany, deda se tesil...], ale kdyz jsem na zacatku tehotenstvi zacala krvacet a skoncila v nemocnici a po navratu mi moje matka rekla, ze jsem blba ze brecim, ze stejne decka nestoji za nic a kdybych o toho parchanta prisla, ze se stejne nic nestane, protoze fakanu je na svete dost a navic mi zacala vykladat o tom jak byla na potratu, protoze ten muj hloupy otec chtel dalsi dite a jak ona se ho zbavila a je stastna, ze to udelala,
, tak tehdy jsem si rekla, ze pujdu kamkoliv a do jakychkoliv podminek, jenom aby jsme se z tama dostali pryc. Cele tehotenstvi me matka nadavala, proc porad chodim k doktorovi, ze jsem blba, kdyz chci manzela u porodu, at si nemyslim, ze mi na dite nekdy neco koupi... V prosinci roku 2000 se nam narodila Eliska, podle fotek, ktere muj pysny manzel-tata dovezl z porodnice, hned kazdemu rekla, jak je nase dcera skareda a ma blbe jmeno[ona chtela Anicku-sama se jmenuje Anna]. Kratce na to jsem se dozvedela, jak jsem neschopna, kdyz jsem na ty Vanoce neupekla ani cukrovi. Nedostali jsme nic pro Elisku ani k narozeni ani na Vanoce.
7. brezna jsme meli jet na americkou ambasadu do Prahy a 15.brezna na kanadskou do Vidne[predtim jsme museli jeste podstoupit ruzna vysetreni]. S malym ditetem[necele 3 mesice], jsem toho mela obcas plne zuby. 7.brezna jsme do rukou dostali vstupni papiry do USA a rozhodli jsme se, ze do Vidne uz nepojedeme[byli jsme oba hrozne unaveni, manzel chtel stejne vic do USA a navic jsme tam meli i kamarady, kteri nam v zacatcich hodne pomohli].
V pulce brezna manzel odletal do Angoly, vratil se za mesic, s tim, ze je to tam hruza a chystali jsme se na cestu do USA. Ja jsem mela letet poprve a navic s Eliskou, ktera mela necelych 5 mesicu. Koncem dubna jsme prekrocili hranice a odevzdali papiry z ambasady. V USA jsme zustali 14 dnu u kamaradu, potom jsme se vsichni vratili do CR a manzel do 10-ti dni odletal zpet do USA vydelat nejake penize do zacatku a nachystat bydleni. Mezitim ja jsem sama s malim miminem vyklizela nase veci, balila a chystala k preprave kontejnerem do USA-pekna drina.
Po necelem pul roce-5.rijna 2001[na Elisku]jsme vsichni definitivne odletali do USA[manzel pro nas priletel na otocku, aby mi pomohl s nalozenim veci do kontejneru a hlavne s nasi prepravou, protoze jsme ssebou brali dost veci do letadla a hlavne taky nase dva psy-takze dve velke prepravni bedny].
Zacali jsme bydlet v pronajatem byte a mezitim vyridili hypoteku na dum. Na konci roku 2001, par dni pred Silvestrem jsme se stehovali do sveho domku. Jsme zadluzeni, mame spoustu prace, ale mame klid.
Mame svoje bydleni[domek stary 50 let-ted ho budeme opravovat], prikoupenou zahradu [asi 100x40m], stare auto[manzel pod nim casto lezi] a manzel se za rok a pul vypracoval z delnicke prace pomocnika na inzenyra, takze dela svoji praci. Rodice jsou od nas 6000 km a jsem moc rada, ze moje deti neuvidi ozralou babu, ktera jim rika, ze nejsou pekne, maji Skareda jmena, blbou matku a tatu a dalsi hnusne veci. Je mi lito, ze moje deti nikdy nebudou mit prarodice, ale zase moc dobre vim, jak skareda slova od dospelych muzou male detske dusicce ublizit na cely zivot.
Take , kdyz jsem se nekdy zminila, ze jedno dite nechci, tak jsem se vzdycky dozvedela, ze jsem blba krava.
Ted jsem ve tretim mesici tehotenstvi a vsichni se moc na miminko tesime. Otec chce kazdou nedeli vedet, jestli prijedu s Eliskou do CR a ja nemam porad nejak odvahu mu sdelit, ze jsem tehotna a ze tedy nepriletime. Co jsem v USA, tak jsem se svou matkou jeste nemluvila-nema zajem.
Dnes na me sedla nejaka depka a tak jsem se potrebovala nekde vykecat.
Jinak u nas je dnes nadherne pocasi+20 stupnu, ptacci zpivaji, obloha je modra-NAAAADHERA!!! Gabina.