7.4.2003 12:13:33 Ája, 38. týden
Re: Muj pribeh...a co dal?!
Ahoj Gábino,
je mi moc líto, že musíš řešit takové zlé věci.
Mně maminka umřela ve dvanácti (měla rakovinu a strávila skoro dva roky po nemocnicích) a táta pak náhle v patnácti, ale naštěstí se mě ujali teta se strejdou, kteří jsou naprosto úžasní, vždycky se ke mně chovali a chovají skvěle, nikdy nedělali rozdíl mezi vlastní dcerou a mnou, a když se nám teď má narodit miminko, bude to pro ně automaticky babička a dědeček a oba se na něj už teď moc těší. Myslím, že jsem měla v životě nesmírně štěstí, že jsem se setkala s takovými lidmi, kteří pro mě udělali něco, co vůbec nemuseli, a vlastně mi vrátili kompletní rodinu. Říkám si (i když to možná zní drsně), že se ke mně život zachoval mnohem milosrdněji než k Tobě, která sice máš rodiče oba, ale jsi v situaci, kterou popisuješ.
Nevím, proč se Tvoje maminka chová tak, jak se chová, ale v každém případě to je asi nešťastná osoba, která ničí život především sobě i jiným. Nenech ji, aby Tě deptala! Myslím, že už jsi udělala dost pro to, aby to mezi vámi klapalo, ale některé věci prostě nejdou, i když se člověk snaží sebevíc.
Myslím, že je v zájmu tvého duševního zdraví prostě ji ze svého života vynechat. Jestliže se od ní nedočkáš ničeho jiného, než zlých slov a nelásky, a nikdy to nebylo jinak, njespíš asi nemá cenu pokoušet se donekonečna o nápravu.
ALe co Tvůj tatínek? Zmiňuješ se o něm mnohem míň, než o mamince, ale zjevně se k Tobě i ke Tvé rodině choval mnohem líp. MOžná by stálo za to pěstovat vztah aspoň s ním, aby Tvoje dcerka měla aspoň dědu.
Držím palce, ať to všechno vyřešíte co nejméně bolestně.
Ája
Odpovědět