Re: Muj pribeh...a co dal?!

Ahoj holky, tatu mam rada a to hodne[taky toho pro me hodne udelal a ma me rad], ale nas vztah je takovy trosku zvlastni. Za tech nekolik let co s moji matkou zije se ji dost prizpusobil.
Abych s nim mohla vychazet celkem v pohode, tak jsem se musela naucit mu tak trochu lhat a nebo spis nerikat uplnou pravdu, protoze on ji vsechno musi rict. Kdyz jsem chodila navstevovat babu[otcovu mamu], kterou nasnasela a doma jsem to rekla, tak bylo plno nadavek. Potom jsem to rekla vzdycky jenom otcovi, protoze ho babicka treba nechala pozdravovat, ale on to hned zase rekl matce a bylo doma dusno. Jednou jsem se u baby vybrecela a tak ona mi rekla, at uz tatu nepozdravuju a nemusim mu tak ani nic rikat. Tim to mozna taky asi zacalo, matce jsem se sverit s nicim nemohla[naprosty nezajem] a tatovi kdyz jsem obcas neco rekla, tak ji to hned rekl a vyslo to nastejno. Uzavrela jsem se do sebe a nase rozmluvy spis probihaji stylem jake bylo pocasi a tak...
Ted jsem tehotna[ve ctvrtem mesici] a konecne jsem se mu to odhodlala dnes rict. Nadseni celkem zadne, dalsi vnouce asi nebude moc vitane. Takze otce mam moc a moc rada, ale nevim, jak se vuci nemu chovat. Na spoustu veci mame dnes kazdy rozdilne nazory[i kdyz od spousty lidi vim, ze on mival driv podobne a zmenil je az pod vlivem me matky]. Asi bych to nazvala vzajemnym odcizenim a nevim, jak v teto situaci najit cestu zpatky k nejakemu dobremu vztahu. Priznam se, ze po dnesnim rozhovoru s nim, jsem jak dlouho potom brecela a vybrecela se do telefonu kamaradce a memu manzelovi. Ahoj Gabina.
PS: Myslite si, ze je az tak moc nenormalni , kdyz chci mit dve deti[mozna tri]. Holky mate deti vy a nebo kolik jich planujete? My se doma vsichni na miminko MOOOOC tesime.