Re: Přestěhovali jste se z města na venkov? Jak se vám žije?

Ahoj,

když jsem se vdala žila jsem s manželem na vesnici 6 let. Přitom jsme oba pocházeli z města vzdáleném 100 km od této vesnice, ale byli jsme mladí, nezkušení, plní optimismu jak to bude skvělé žít v přírodě, mít své "hospodářství" , manžel argumentoval i tím, že dál od příbuzných (maminek-tchýní), které tím pádem nebudou zasahovat do našeho začínajícího manželství atd.
No musím říct, že sem byla hodně šťastná když se nám povedlo po 6-ti letech s už dvěma malýma dětma vrátit se zase do rodného města. Na té vesnici jsem si vlastně prožila dvě mateřské, manžel byl v práci a já "izolovaná" celé dny s dalšími cca 100 lidmi (větš. starší generace) ve vesnici. Do nejbližšího města 20 km daleko, autobus jel 3x denně, takže s malýma dětma někde půl dne cestovat nepřicházelo v úvahu. Nepříliš velký kontakt s příbuznými mi taky vadil, babičky si vlastně neužily ten nejkrásnější věk vnoučátek, vození kočárku, první krůčky, první slůvka ... a já se s nimi nemohla bezprostředně podělit o radost z dětí, požádat o radu ve chvíli kdy sem potřebovala apod. Asi si myslíte, že sem divná ... existují mobily, no ale tohle se událo před 14-ti lety, žádné mobily nebyly, na návsi jedna telef.budka , žádný pracháči jsme nebyli a co si člověk řekně za pár minut když jsme se třeba měsíc s rodičema neviděli ?
Taky je pravda, že mezi starousedlíky jsme nezapadli ... prostě ti lidé i když se s vámi baví, tak cítíte že tam jakoby nepatříte, jste přistěhovalci. A myslím, že by to tak bylo i za 10 let. Chybělo mi třeba jen obyčejné pokoukání po výlohách, dokonce i "davy" anonymních lidí, které ve městě někdy jdou na nervy, možnost jít kamkoliv za kulturou nepřicházelo v úvahu ... nebylo hlídání, ani autobus.spojení. Prostě už bych na vesnici nikdy nešla.
Možná je to jiné na vesnici, těsně sousedící s městem, příp. s autem u baráku kdy člověk není odkázaný na autobus, s babičkama na blízku.
Ag.