Život na vsi

My jsme taky oba dva panelové městské dětičky kytičky, vesnicí moc nedotknuté jen s tím malým rozdílem, že oba jsme měli k dispozici, já babičku, Petr tetu, na maloměstečku (asi 3000 lidí, několik sámošek, kostel, pár hospod, sem tam diskotéka, zábava ...), kde jsme se ale o prázdninách budili na kdákání slepic, voda se tahala ze studny a za domem byla velká zahrada a třešně (jé to byla doba ... :-).
Oba jsme dlouho bydleli ve velkoměstech (já Bratislava, Praha, Petr Brno, Praha) a bydlení na venkově je pro nás jako návrat na prázdniny. I když ta naše vesnice je trochu extrém proti našim zkušenostem, není tady totiž zhola nic z civilizace. Ani kanalizace, vodovod, plyn, veřejné osvětlení prý funguje tak pět let, já už ho pamatuju, ale elektrika tady je a počítač taky nejede na páru nebo na šlapací pohon, hospodu zavřeli před léty, kdysi tady fungovala jednota, ale to ještě když to podporoval stát a je tady kaplička, docela pěkná. Takže tady chcípnul pes.
Nejhorší na rozhodování je, když má člověk na výběr. To pak spekuluje a zamotává se v tom. Když je naopak hozen do vody, tak se musí přizpůsobit, třeba ze začátku myslí, že jen dočasně, ale pak si najednou zvykne a už se mu to nechce měnit. Nevím co je horší, pro koho jak, já mám radši terapii šokem, bolí kratší dobu :-). Takže mi vás je Lidko fakt líto, možná by bylo lepší do toho rovnou skočit, neváhat, moc nepřemýšlet, barák se dá vždy prodat, v případě nepřízně okolností, dokonce na tom nemusítě ani prodělat a v každém případě budete bohatší o zkušenost. Rozhodně toto moje mudrování neber jako radu, to je jen můj pohled na svět trochu zhrublý po loňských katastrofách, kdy už každou náhlou změnu beru jako jen další na běžícím pásu. Někdy mám pocit, že už mě nic nepřekvapí :-)

Teď to radši pošlu a jdu sepisovat výhody a nevýhody, aby si z toho taky něco měla, ne jen blbou teorii :-)