Teď ty nevýhody nebo nemilá překvapení :-)

Moje nevýhody:

Obchody, nakupování a cestování

U nás v dosahu pěšibusem nic není. Možná Bavorov (2-3 km), ale ten taky jen po silnici a to teda s kočárkem nee, no a potom přes pole, ale to leda v holinkách.
Máloco tak nenávidím, jako nakupování v hypermarketech a prodírání se davem lidí a regálů. Přesto tohleto nevidím úplně jako nevýhodu, stejně jsem žila a nakupovala v Praze. Trochu mi vadí, že není v dosahu pěšky třeba poliklinika. Třeba, Anička je nemocná, doktorka je tam dnes jen odpoledne, Petr potřeboval jet do Prahy a auto máme jen jedno. Museli jsme různě překombinovávat plány, kdyby jsme bydleli třeba na okraji Vodňan, tak naložím Aničku do kočárku, v rámci procházky se odšmajdáme k doktorce a Petr na nás nemusí být závislý, nebo my na něm.
A taky čerstvé rohlíky bez auta nekoupím a já už tak nerada to auto vytahuju, když nemusím :-).


Topení od sousedů

To je jen jeden příklad z věcí, ve kterých musíme být soběstačný. Ale aspoň si to regulujeme samy, sice Petr musí sekat dříví, ale zase ho to neobtěžuje, naopak, docela rád se po ránu takhle protáhne, stejně je to ranní ptáče, což já nemůžu pochopit :-)Problém nastává, když sousedi topí uhlím, navíc škrtí kotel, což způsobuje nedokonalé spalování, ty spaliny jsou těžké a padají nám do zahrady, kde se kroutí a spárama v oknech se tlačí do baráku. Naštěstí s nima vycházíme dobře, jsou to mladý lidi, občas jsme si s nima udělali nejaký ohýnek (nebo ohínek? :-), takže nebyl problém se domluvit, už se nedusíme, ale musí se kvůli tomu vstávat z křesla a jít někoho upozorňovat, že obtěžuje, ale zase když se neozveš, tak on to vědět nebude. Taky by se nám líbilo víc, kdyby se takovéto věci řešili nějak samé.
Kanalizace - taky taková radůstka, kterou musíme řešit samy. Někde nám praskla nějaká roura, na zahradě je o louži víc, voda nám moc neodtéká, ještě štěstí, že takto v čase přestavby, tak se to musí opravit. Ale je to věc, kterou si člověk v paneláku ani neuvědomí a tady na to musí myslet, protože žádné družstvo to za něj nevyřeší. Není to žádná katastrofa, tak se to prostě udělá.
Tekoucí a teplá voda. Zase soběstačný - výhoda je, že nemusíš platit za městskou, nevýhoda, musí si to člověk pořídit sám (čerpadlo ze studny, čistička vody - chlapská záležitost, já jen vím, že to v baráku máme - hyzdí to záchod, pro jistotu jsem to překryla závěsem, aby se lidi nelekli :-)

Zblížení se s rodákama

Jak už jsem psala, opravdu u nás neznám nikoho, kdo by se nám tlačil do baráku a byl na nás zvědavý. Přesto, vždy když se někdo nový nastěhuje do vsi, tak ho lidi registrují a bohužel je to jen fobie lidí z Prahy, že se cíti jako pod lupou. Nechci aby to znělo jako rýpaní si do živého, ale zas tak zajímavý ti pražáci nejsou :-). Vím to z vlastní zkušenosti, taky jsem se sem nastěhovala po pár letech bydlení v Praze a tam jsem se zžila velmi rychle, proto jsem měla pocit, že mě tady budou mít za pražandu, co neumí nic, než vysedávat po kavárnách. Tak zlé to oporavdu nebylo :-). Ono i s těma rodákama se člověk neseznamuje hned, jen co se nastěhuje, u nás to v podstatě rozběhly povodně, to si lidi pomáhali jak mohli, a to jsem tady bydlela už dva roky.
Otázka je i to, co jsou opravdový rodáci. U nás v podstatě bydlí jen jedna paní, která se sem taky dokonce přivdala, ale bylo to před padesáti lety. Všichni ostatní jsou nějaký přestěhovalci ze všech možných stran (od Děčína, od Plzně a tak) a nikdo z nich se tady necítí jako rodák, byť tady žijí už třicet let.

Pragocentrizmus - toto je jen poznámka, ne výhoda či nevýhoda.

Jestli vychází pocit, že Praha je pupek světa z Prahy nebo naopak, lidi z jiných měst nesnáší pražáky protože trpí nějakým nesmyslným komplexem není podstatné. Každý si to přebere po svém. Fakt ale je, a to si člověk musí zkusit na vlastní kůži, že není rozdíl mezi kvalitou škol, přeškolních zařízení nebo zdravotní péče. Jednou mi kdosi psal, že to musím mít těžké, že si s Aničkou nemůžu vybírat lékaře, protože bydlíme na vesnici a chodím asi do nejbližšiho města, kde je určitě jenom jeden. Ne, jsou dva dětský, zrovna včera jsme přešli od pana doktora, se kterým jsem přestávala být spokojená, k jiné paní doktorce, na kterou jsem dostala spoustu skvělých referencí a hned jsem si pomyslela, že nebydlet na malém městě, nevím odkud bych se ty informace dověděla z první ruky. Bydlet v Praze nebo v Brně nebo v Ostravě nebo tak podobně, tak hledám na internetu nebo bůhvíkde, protože tam se lidi neznají tak jako na vsi nebo maloměstě. A díky přísunu informací mám určitě větší možnost výběru. Jestli pojedu 6 km do Vodňan nebo 15 do Prachatic nebo 9 do Protivína nebo 20 do Strakonic či Písku, je to jedno, rozdíl je pár minut (což je třeba v Praze určitě minut víc :-). Tak jako tak jedeme autem, v tomto na výběr nemám :-).
Prakticky totéž platí o školách. Když si někdo vybere školu na opačném konci Prahy než kde bydlí, stejně se bude muset transportovat i půlhodiny, to já i do Budějovic (asi 32 km) stíhám rychleji :-).